Vykouzlit víc přirozeného světla a zlomit kletbu muzejních kaváren – Studio Postrop představuje Diwa coffee

BRNO — Schůzku s Josefem Řehákem z interiérového Studia Postrop (rozhovor zde, pozn. red.) jsme si domluvili přímo v Divadle na Orlí, kde se nachází jejich nejnovější realizace kavárna Diwa. Podařilo se mi dorazit o něco dřív, abych nasál atmosféru nového podniku, a protože jsem si už jednu kávu dal předtím na cestu, objednal jsem si nealko drink z malinové kombuchy. Ještě než mi ji přívětivá servírka stihla donést, objevil se Josef a pustil se do líčení celé anabáze redesignu nejmladší brněnské divadelní kavárny.

Co se tady odehrálo?

Udělali jsme novou kavárnu. Původní provozovatel končil ke konci minulého roku, takže jsme měli prostor to tu dát dokupy. (Rozhovor vznikl v prosinci 2025, pozn. red.) Tohle byla naše první fáze v interiéru, ještě nás čeká druhá v exteriéru na léto, abychom to zabydleli a zútulnili taky venku. V interiéru máme kapacitu aktuálně nahoře, kde sedíme, ale kavárna má ve skutečnosti ještě spodní patro, kde je sociální zařízení a kuchyň, a je tam prostor pro další rozšíření. Pokud na něj dojde, bude to v jiném příběhu než vršek, uvidíme, kdy se do toho pustíme. 

Z čeho jste tu vycházeli?

Nahoře jsme přišli do prázdného prostoru po minulém nájemníkovi, kde byly na stěnách a stropě zelené MDF desky s grafikou. Mysleli jsme si, že je sundáme. Po konzultaci technického řešení budovy s jejím původním architektem jsme však zjistili, že je musíme zachovat. Dost nám to změnilo hru, když už jsme byli v určité fázi návrhu. Zaměřili jsme se tedy na novou vrstvu, kterou tam vložíme a začal se rodit koncept, jak budeme s prostorem pracovat. 

Věděli jsme, že chceme barevnost interiéru odrazit od stěn a spektrem reagovat na to, co se v divadle děje. Budova má barevné členění. Vchod pro návštěvníky je červený, vchod pro personál je žlutý, a my jsme si z toho udělali fúzi uprostřed. Vytáhli jsme si tyto dvě barvy, přidali odstíny oranžové a udělali něco, co stojí mezi těmi dvěma vstupy/světy. Tolik k návaznosti k domu a proč některé prvky musely být tak, jak jsou. 

Pak už jsme se zabývali konkrétními prvky, které jsme sem chtěli dostat – možnost sednout si s počítačem a strávit tu půl dne, flexibilitu toho kolik lidí sem přijde, jestli budou dva, nebo deset – reagovali jsme typologií nábytku, jednoduchým skladem a rozkladem, a nakonec jsme chtěli ještě soft sitting směřované do místa, které je nejvíc výlohové a může zvát lidi dovnitř. 

Proč se interiér měnil?

Původní koncepce interiéru měla hlavu a patu, bylo tu zajímavé osvětlení Artemide a podobně, ale už to mělo odžito své, refresh dával smysl. Hodně vybavení, včetně baru, bylo v majetku předchozího provozovatele. Zbyly tu jen stěny a nový nájemce sem potřeboval dostat všechno nové.

Divadelní kavárna bývá společensky exponované místo, jak to tu za minulého provozu fungovalo?

Nevím, jak se předchozímu provozovateli dařilo, ale chápu, že nemusí být snadné sem dostat lidi mimo představení a utáhnout to jen ze studentů. Byli orientovaní víc barově, jmenovalo se to Bar Dno, dělali ale i obědová menu. Noví provozovatelé vidí jiný potenciál, tak zkouší nový koncept. Vidí tu potenciál ve venkovních prostorách a v propojení lidí z fakulty a veřejnosti. Plán je dělat tu kavárnu, která se večer trochu promění v barovou Diwu. Chtěli jsme, aby na to interiér reagoval a byl víc funny. Když si člověk večer pohraje se světly a změní scénu, tak z toho vytáhne barové prostředí, není to jen ta roztomilá kavárna. Počítá se s provozem od 10 do 10 a měl by v průběhu dne nabídnout trochu jiné možnosti toho, co tu člověk dělá. Jestli je to kafe a klikání nebo odpolední randíčko nebo večerní drink.

Je tu trochu problém, který máme v plánu obrátit na výhodu, že to není orientované přímo do ulice, je to schované. Dodnes mi někteří lidi říkají, že netuší, že tu něco je a nebo si myslí, že je to provozně spojené s divadlem a může se sem jen se vstupenkou. Stejný problém jako mívají kavárny v muzeích. Je pro nás výzva lidi připravovat na to, že sem může každý. Od léta je budeme zvát exteriérem.

Co jste použili za vybavení a nábytek, vidím tu neon?

Vizuál s námi řešila Alina Random (rozhovor zde, pozn. red.), takže jsme se s ní dostali k barevné paletě, obrazcům a grafice, která se nám prolíná sociálními sítěmi a vším dalším, a vyběhl nám z toho mlýnek, šálek nebo páka kávovaru. Potom na jednu konzultaci přišla Alina s tímto tvarem, tak jsme ho ztvárnili z více barev užitých v interiéru.

Chtěli jsme sem dostat gradient, trochu jsme v tom ale plavali, tak jsme oslovili malíře Michaela Hona, který to pro nás zpracoval. Uvažovali jsme, že bychom jej to nechali namalovat jako velký obraz, to bylo v době, kdy jsme ještě chtěli sundat ty desky. Nakonec jsme ale zvolili formu netkaných flízových samolepek, protože tapety by na tom povrchu nedržely. Zkoušeli jsme různé samolepky, aby neměly ten divný lesklý povrch, ale texturu a trochu patiny, takže jsme došli k této formě, která tvoří docela výrazný prvek. 

Dál přišel na řadu strop a zadní stěna, chtěli jsme něco kontrastního. Gradient je v matu, ukazuje, jak světlo vstupuje do interiéru a postupně se ztrácí. Chtěli jsme reagovat něčím, co světlo naopak přitáhne, až jsme se dostali k izolačním fóliím, které se lepí na vzduchotechniku kvůli akustickému a tepelnému útlumu. Lepili jsme to tady dlouho a složitě, zvlášť nad schodištěm, to byly docela kaskadérské kousky, ale baví mě na tom ta pomačkanost, světlost, lesk, nepravidlená textura, která vystupuje v porovnání s uhlazeným gradientem. 

Odráží se to i ve stropě. Chtěli jsme přírodní světlo, které sem dostaneme, vynásobit odlesky. Nejlíp to funguje večer, když začnou svítidla světlo příjemně roztahovat po stropu. Dělá to hezký efekt, když jde člověk po schodech nahoru, posouvá se mu to jako hladina. To je můj oblíbený detail. Stejně nám fungují skleněné a lesklé plochy, které máme na schodišti, ve vitríně a výloze, kde se zrcadlí neon. Když jde člověk dolů po schodech má najednou několik odrazů neonu, které se mezi sebou postupně překrývají. Právě ta světla a odrazy mě na tom baví, že to není jen o tvrdém materiálu nábytku.  

Prim hrají výrazné stěny. Je to dílo řešené s umělcem, chceme, aby vynikly, takže ostatní nábytek je základní a na nic si nehraje. Podlaha zůstala původní, má něco za sebou, ale to neva. Do toho jsou posazené bukové stoly a bukové La Zitty od Tonu, které sem sedly v kombinaci s barovkami s barevným detailem. Pak už nám to doplňuje jen lavice. U té jsme se nemohli shodnout, jestli tam bude opěradlo, nebo ne. Z provozních důvodů, aby stěny vydržely, jsme je tam dali. Opírá se sice málokdo, ale má to praktické důvody kvůli údržbě a přidává to na pohodlí.

V přední části jsou otočná křesílka, prostor je tam menší, ale díky otáčení se na nich dá dobře fungovat. Stolky mezi nimi jsou náš autorský produkt pro tento prostor. Hledali jsme, co by se nám tam líbilo, ale nenašli jsme. Věděli jsme, že pracujeme s jednotnou trubkovou konstrukcí a akcentem oranžové barvy na ostatních podnožích, tak jsem k tomu ještě dokreslil produkt, konferenční stolek. Je to prototyp, ale už teď nám ve studiu vznikají další skici a klube se z toho produktová řada s fajn příběhem. 

Důležitý bod interiéru je bar, u něj jsme věděli, že nemá tolik strhávat pozornost – tu má trhat kávovar a vitrína s dortíky. Navázali jsme na materialitu, kterou máme na stolech a židlích a nechali jsme ho jednoduchý a učesaný. Je na zvednutém pódiu s kovovým soklem – ten je z technických důvodů, abychom tam dostali technologie vedoucí ze zdi, ne rovnou z podlahy. Vyvýšení dává zároveň lepší přehled obsluze.

Ladili jste to s divadlem nebo provozovatelem?

Na začátku s klientem a u prvního i druhého konceptu jsme to koordinovali s vedením divadla. Šlo jim o to, abychom zachovali divadelní funkci – občerstvení hostů před a po představení, dále divadelních studentů a zároveň abychom ten prostor dokázali poskytnout širší veřejnosti a dostali sem tak víc lidí. Některé realizační části jsme řešili s jejich specialisty, kteří se starají o technologie v budově.

Řešili jste i detaily jako nápojové lístky?

To je samozřejmě parketa Aliny. Vážím si toho, jak jsme spolupracovali, designér s grafikem. Fungovali jsme dohromady a vybírali barvy, materiály, dohromady jsme konzultovali i font. U všech rozhodovacích procesů týkajících se grafiky byl klient, Alina i my a měli jsme relevantní podíl na vyjádření. Díky tomu jsou věci v souladu a vzájemně se podporují.

Teď je hotová první fáze, co ty další?

Záleží, jak rychle se nám to bude posouvat. Na léto nás čeká zahrádka. Zůstalo nám tam pár základních setů, kam si pořád ještě někdo k večeru sedá, i když je zima. Chystáme tam větší zásahy, zútulnění a zajištění stálé kapacity míst. Vzadu zůstane pódium, které párkrát ročně využívá divadlo. Chtějí ho tam, dává to smysl, doufáme, že se najde i víc akcí, které by se tam mohly odehrát. Budou tomu naklonění jak provozovatel, tak divadlo, protože se tím dvorek otevírá lidem. 

Pak je otázka suterénu a vyjasnění konceptu jeho provozu. Není to automatický další krok, záleží na provozovateli. Na zahrádku už ale máme zpracovaný návrh, teď ho dokreslujeme pro realizaci. Její prostor má velký problém a výhodu, že je velký, vysoký, celý betonový a šedivý, působí jako jedna velká jeskyně. Je to venkovní foyer a dává zcela smysl, jak to funguje dohromady s hmotou budovy divadla, ale pro náš účel to potřebujeme zútulnit.

Pracujeme s usazením jednotlivých elementů do prostoru – s barovým sezením, s možností práce venku, ale pod střechou, s jednotlivými místy sezení. Ještě si hrajeme s variantou středového elementu, který nám do toho dostane vertikalitu. Teď tam židličky vypadají jak pro barbínky, když se na to kouknete z ulice, v tom měřítku je ten nábytek strašně malý. Chceme tam udělat něco, čím to opticky zvětšíme a dáme tomu šťávu.

Josef Řehák je z Pardubic a do Brna ho přitáhlo studium Designu nábytku na MENDELu, které dokončil v roce 2020. Již během studia působil v KOGAA a v roce 2020 založil vlastní interiérové Studio Postrop. Aktuálně má pět členů, kteří navrhují jak bytové, tak komerční prostory jako například brněnský FAT FUCK, restauraci Mayhouse, Dopravní podnik města Ostrava, či showroom šperkařky Anny Kubicové. 

Postrop.eu