Na hraně čitelnosti. Grafická designérka Alina Matějová experimentuje s písmem a jeho výrazem

BRNO - Příznivci alternativní hudby zářivé vizuály Aliny Matějové dobře znají. Brněnská grafická designérka spolupracuje řadou hudebníků, jejich hudbou se při práci nechá ráda vést a mimo to se baví také tancem. 

V současnosti se živíte jako grafická designérka na volné noze a zároveň jste doktorandkou na FaVU. Udržuje vás to v bdělosti co se týká trendů? 

Časem jsem zjistila, že mám takové tři typy činností, které zkrátka dělám tak nějak bytostně. Jednak je to vlastní designérská tvorba, zároveň ale potřebuju i živit mozek, intelektuálně se ventilovat. V rámci doktorátu mohu dělat své projekty, jako je například konference Humain, poskytuje mi to pro tento typ činností určité zázemí. Navíc je to stimulující prostředí. A tou třetí složkou mých aktivit je pohyb. Nabíjím si tak endorfiny, pohybu se věnuju co to jde, tančím, běhám, jóguju. 

Není pochyb, že jste hodně aktivní. Na FaVU jste s kolegyní Simonou Koutnou vedla seminář nazvaný ADHD. O čem to bylo?

Pod zkratkou ADHD se skrývá název Anonymous Designers Helpdesk, seminář se zabýval současnými tématy spojenými s grafickým designem či designem obecně. S hosty jsme řešili témata spojená s genderem či feministickou praxí, věnovali jsme se grafickému designu v kontextu udržitelné designérské praxe. Zabývali jsme se například i možnostmi grafického designu z environmentálního hlediska. 

Jakým způsobem lze uvažovat o grafickém designu z environmentální perspektivy?

O souvislostech mezi grafickým designem a udržitelností se dá uvažovat z mnoha hledisek. Kolikrát vám přijde zakázka, kdy zadavatel prezentuje velmi konkrétní představu založenou na tom, co někde viděl a líbilo se mu to. Ale každá zakázka je specifická a to pokaždé jiným způsobem. Proto je na vás jeho zadání projít, zaujmout k němu nějaký postoj, zrevidovat jej a nabídnout variantu, která pro klienta bude fungovat lépe, smysluplněji, a zároveň bude udržitelnější. Možností, jak být ohleduplnější k životnímu prostředí je mnoho, dá se méně plýtvat materiály, třeba papírem, vybírat úsporné formáty tiskovin a podobně. Vzpomínám si, že v roce 2019 se výstava Ceny Jindřicha Chalupeckého nesla v duchu udržitelnosti. Na to reagoval tým designérů Tereza Hejmová, Petr Bosák a Robert Jansa tak, že využili existující materiály z předchozích výstav v Moravské galerii. Plakáty se netiskly, využili se starší neaktuální materiály, informace byly do plochy vyřezané. 

Vraťme se ještě k vašemu studiu na FaVU, ke konferenci Humain. O projektu jsme tehdy psali článek. Můžete s dvouletým odstupem rekapitulovat, o co v projektu jde a kam míří?

Projekt vznikl na podzim roku 2019 jako moje diplomová práce a soustředí se na průsečíky designu, umění, humanitních věd v kontextu umělé inteligence. Tehdy v České republice toto téma ještě vůbec nebylo otevřené, uvažování nad umělou inteligencí se soustředilo na vědu, výzkum, vývoj, aplikaci, průmysl. Lidí, kteří se věnovali umělé inteligenci v společenských, humanitně vědních či uměleckých/designérských kontextech, nebylo mnoho a hlavně zde ani neexistoval prostor pro interdisciplinární reflexi. Cílem bylo téma umělé inteligence otevřít mimo hlavní vědní obor a poskytnou prostor pro setkání a networking. Vloni v říjnu jsme organizovali už třetí ročník, letos jsme se ale s týmem rozhodli, že si dáme pauzu. Jednak jsou mezi námi další doktorandi, takže se potřebujeme soustředit i tímto směrem, a jednak tato problematika už dnes ve společnosti hodně rezonuje a téma tu už otevřené je. 

Přejděme k vaší vlastní tvorbě. Máte svůj specifický rukopis a vaše práce jsou vidět zejména v kulturní sféře. Ve kterém momentu jste se rozhodla, že chcete grafiku dělat pro ostatní? 

Větší zlom přišel až se studiem na pražské Scholastice, kde jsem si prohlubovala vzdělání. Udělala jsem tenkrát jeden plakát na akci, líbil se a začali se ozývat další lidé, že by ode mě chtěli něco podobného. 

V současnosti spolupracuju s hudebníky, galerií a nadacemi. Kulturní scéna mi přijde jako hodně svobodná oblast, můžu tu realizovat i ty nejšílenější nápady. 

Spolupracujete s hudebníky jako jsou Miss Petty, Giudi, Marie Pravda…Jak taková spolupráce s nimi vypadá? Mívají konkrétní představu nebo čím se při navrhování řídíte? Stýká se tu vizuálno s hudbou, jak se s nimi domlouváte? 

Jsem tanečník, a tak hudbu hodně vnímám, a to je asi i něco co mě ovlivňuje v designérské tvorbě. Když tvořím plakát na akci, organizátoři mi pošlou seznam hudebníků, ideálně i nějaký mixtape, ten poslouchám a začínám u toho pracovat. Dlouhodobě spolupracuju s DJkou Marií Pravdou, která pořádá pravidelné akce Planeta Pravda. Pokaždé mi napíše, jaké interprety si pozvala, jakou by vizuál měl mít náladu a dodá pár dalších bodů. Pustím si nahrávky interpretů, a tvořím na základě toho, jak ke mě hudba mluví. Jde to přirozeně, je mi to blízké. Je to taková moje verze synestezie. 

Hodně mě bavila spolupráce s Miss Petty – vždy jsem měla jako podklad pár myšlenek či nápadů k danému singlu, občas skladbu i v beta verzi a bylo to. Pro Miss Petty jsou typické skvělé fotografie, takže jsem často s grafikou vstupovala do určitého kontextu. Je potřeba sladit to tak, aby si fotka a text nekonkurovaly, není mým cílem to přebít. 

Jak moc si v dnešní době nechávají hudebníci a organizátoři hudebních akcí v době sociálních sítí tisknout plakáty? Navrhujete spíš pro online?

Plakáty se samozřejmě tisknou, ale návrhy je třeba vytvářet v kontextu sociálních sítí, tvoří se celý set formátů. Já nicméně vždycky začínám u klasického plakátu áčkového formátu, ale pak grafiku upravím pro formáty na sociální sítě, jako jsou covery nebo stories. Musíte vědět, do jakého kontextu vstupujete, zohlednit, aby každý vizuál fungoval jak v tisku tak v digitální formě na sociálních sítích. Důležitá je i práce s informacemi a jak nejlépe je v daném vizuálu komunikovat dále.

Kde hledáte inspiraci? Řídíte se trendy?

Za trendy se neženu. Mám své vnímání světa, navíc vždy záleží i na charakteru každé zakázky. Pro mě je důležité vnímat svět v nějaké šíři, reflektovat vizuální kulturu obecně. Mám samozřejmě pár oblíbených designérů, ale nemyslím si, že je to něco, co je na mojí práci vidět. Můj rukopis hodně souvisí s hudbou. Jako dítě ze sídliště mě vždycky fascinovalo prostředí graffiti. Baví mě experimentovat s písmem a jeho výrazem i na hraně čitelnosti. 

Pracujete s hudbou, s náladami, na základě kterých vybíráte barevnost. Zdá se vám určitá barva nepřekonatelně ošklivá? Spousta lidí například nemusí hnědou. 

Asi nejde o konkrétní barvu, o které bych řekla, že je naprosto příšerná. Záleží vždy na kontextu, ve kterém je použitá, jak vizuál funguje jako celek. I hnědá se dá posunout tak, aby se vám neošklivila. Zrovna já se barev nebojím, často si dělám srandu, že svou grafikou vypaluju oči. Mám ráda, když moje práce hodně svítí a září, ráda si vybírám svítivé materiály, na které se tiskne.  

Kromě coverů, plakátů, grafiky pro Galerii TIC jste se podílela i na tištěných publikacích. Kterým směrem byste ráda rozšířila své portfolio? 

Musím říct, že profesně jsem spokojená tam, kde jsem. Aktuálně jsme se s kolegou Pavlem Holomkem navázali dlouhodobou spolupráci s Galerií TIC a rozvíjet vizuál galerie je fakt skvělá příležitost. Samozřejmě mě baví všechny plakáty a covery, z toho mám velkou radost. Ještě jsem ale neměla příležitost dělat vizuál na vinyl. To je něco, co může být hezky komplexního – od obálky až po barvu desky. Anebo třeba něco spojené s divadlem tam mám také ještě mezery. 

Alina Matějová (35)

2009–2016 Teorie interaktivních médií, FF MU

2018–2020 Ateliér grafického designu 2, FaVU VUT 

2020–do současnosti doktorandka FaVU VUT

od podzimu 2019 – Organizátorka projektu Humain, který byl v roce 2020 nominován na cenu Czech Grand Design v kategorii Objev roku