Poznámky sběratele: staré reklamní cedule a jejich historie
PRAHA — První reklamní cedule se začaly objevovat v 90. letech 19. století jako exteriérová reklama na fasádách nejdříve hokynářských obchodů. Jen o pár let později se jako lavina rozšířily na celou obchodní síť a již kolem roku 1900 byly partery obchodních ulic cedulemi doslova vyplechovány. V případě smaltovaných cedulí to v počátcích byly zatím jen jednoduché dvou či tříbarevné cedule nápisové, které své reklamní sdělení omezovaly na pouhý název firmy nebo produktu. V návaznosti na rychle postupující technický pokrok v tiskárnách a smaltovnách se ale na cedulích brzy začaly objevovat i náročnější motivy díky novým kombinacím smaltovací a litografické techniky.
Do výtvarného pojetí cedulí se postupně propsaly nejrůznější měnící se umělecké směry a styly, tak jak se za sebou postupně historicky objevovaly – od secese a art deca, až po třeba pozdější funkcionalistickou úspornost a věcnost. Postupně se reklamní cedule jako novodobý a „moderní“ reklamní prostředek dočkaly ohromného rozmachu, který vyvrcholil na konci 20. a v 30. letech minulého století, kdy tato forma reklamy patřila k neodmyslitelné exteriérové tváři našich i ostatních evropských měst a sídel.
Samozřejmě že na konci své „zlaté éry“ se reklamní cedule vizuálně již úplně odlišovaly od oněch dekorativních ze začátku století. Od začátku 30. let byl u nich kladen důraz na jasné, signální a kontrastní barevné plochy, motivy a písma, které měly za úkol upoutat pozornost potenciálního zákazníka nejlépe již na první letmý pohled.
Později pak v souvislosti s nástupem nových forem – světelné nebo filmové reklamy ve městech, ale i třeba v důsledku nedostatku plechů pro reklamní průmysl během 2. světové války, začalo cedulí na fasádách ulic výrazně ubývat a po roce 1945 se už ke své dřívější slávě nikdy nevrátily.
U nás skončila éra uličních reklamních cedulí prakticky s komunistickým převratem a tedy rokem 1948. Na západ od naší hranice – nyní železné opony – sporadicky doznívala ze setrvačnosti spíše už jen mimo velká města až asi do poloviny 60. let. Do dneška z této doby na fasádách budov samozřejmě nezůstalo nic, jen sporadicky lze na některých starších budovách ještě zahlédnout malé cedulky s označením pojišťovny, která dům kdysi pojišťovala.
Celkově se odhaduje, že od roku 1890 do začátku 60. let 20. století bylo vyrobeno cca 100 000 různých reklamních cedulí, přičemž nelze zapomenout, že některé konkrétní cedule byly zadávacími firmami objednávány i v řádu desítek tisíc kusů. Přesná čísla jsou dnes pochopitelně nezjistitelná, každopádně jich do dnešních dob po všech těch válečných zemětřeseních a změnách politických režimů přečkal jen zlomek. I ten je samozřejmě významný – staré cedule nám dnes totiž poskytují bohaté a poměrně přesné informace o tom, co se lidem v jejich době líbilo, co jedli a pili, jak se oblékali, ale třeba i čím si čistili boty. Jsou tak cenným podkladem pro mapování historie každodennosti a pro další objevování a poznávání novodobých dějin.
V naší zrychlené a hektické době, která výrobce nutí k nikdy nekončícím inovacím, modernizacím a faceliftům nejrůznějšího druhu, nemají produkty a značky, které nás v našem moderním spotřebním světě od rána do večera obklopují, šanci na nějaké významnější zakotvení v našem podvědomí. O to víc se pak ale u leckoho objeví možná trochu podvědomá touha po stálejších hodnotách, které lze spatřovat právě u starých reklamních cedulí – svědků doby a světa, který už dávno neexistuje, doby, kdy v obchodě ještě platilo heslo „zákazník náš pán“ a kdy kupující byl v nesčetných malých krámcích obsluhován právě jako zákazník, a nikoliv pouze jen jako konzument.
Předchozí díly:
Smaltované cedule a papírový plakát
Staré reklamní cedule a firma Maggi
