7 nejčastěji kopírovaných židlí. Znáte originál?

Barcelona Chair

Kvůli tomuto kousku jistě nemusíme chodit daleko, je totiž jedním z úzké selekce precizně zpracovaných a restaurovaných kusů ve vile Tugendhat. A možná i proto bývá často kopírován. Oku lahodící a tělu pohodlný design Ludwiga Miese van der Rohe původně vznikl jako součást německého pavilonu na exhibici v Barceloně roku 1929. Stavba tvořená mramorem a onyxem si žádala vzdušný kousek, který svým designem nebude působit příliš těžce, nábytek Barcelona charakterizoval jako důstojný či důležitý, monumentální a elegantní. 

Uměřeně velkorysé polstrování v kůži se čtvercovou sítí švů hezky komunikuje se zbytkem prostoru, zatímco jej podepírá subtilní kovový, téměř neznatelný rám. Zepředu křeslu umožňuje působit jako by plulo ve vzduchu, organické oblouky rámu se však kříží pod sedadlem, což vytváří zajímavý detail při pohledu z úhlu. Výsledné písmeno X je díky rozvlněným křivkám zajímavým estetickým aspektem, který jinak strohému designu Bauhausu dodává na nádechu japonského použití organických prvků. Přestože nikdy nebylo určeno masové výrobě, jeho kopie na trhu lze nalézt a bezpečně rozeznat podle ceny. 

Louis Ghost Chair

Další židle, která téměř nejde vidět, nese příhodný název Louis Ghost Chair. Přesto její design potkáte snadno na spoustě míst, otázkou je, zdali všechny vzešly z dílny Kartel Design. Ikonická židle z transparentního polykarbonátu si svým provedením hodně protiřečí, možná proto tolik přitahuje zájem. Designér Philippe Starck se inspiroval barokními židlemi Ludvíka XV., zároveň díky technologii vstřikování polykarbonátu nechal jeho honosné sedací kusy zmizet v prostoru. Výsledkem je Louis Ghost Chair, které se od roku 2004 vyrábí s područkami nebo bez a ve skromné škále provedení – buď transparentním nebo plně probarvené, černobílé kombinaci. Kopie lze kromě kvality často snadno poznat podle různě deformovaných proporcí. 

Eames plastic Chair

Asi nejznámější, nejkopírovanější a nejrozšířenější židlí je design z pera manželů Eamesových – série Eames Plastic Chair. Variantu DSW je asi téměř nemožné neznat. Židle s plastovým sedákem a velkou škálou podnoží byla sice určená masové produkci už od samého začátku, značná část její produkce se ale odehrává bez oficiální licence, kterou drží pouze Herman Miller a Vitra. Přestože designérský pár navrhl tyto židle s intencí dostupnosti a zároveň kvality, nábytkový trh je přímo zaplaven kopiemi, které jsou cenou i provedením hodně vzdálené originálům. Ty poznáte podle detailů – podle spojů podnože, kvality jejího kotvení nebo barvy šroubů. Nebo jednoduše podle vyraženého loga zespod sedáku, které však objevíte jen pokud židli vezmete a otočíte. Na tyto situace a snahu rozeznat originál a kopii v komunitě milovníků designu vzniká spousta vtipů. 

Butterfly chair

Design vzešlý z kreativní spolupráce tria argentinských designérů Grupo Austral nese název podle svého tvaru. Butterfly Chair navrhli Jorge Ferrari-Hardoy, Juan Kurchan a Antonio Bonet, kteří všichni prošli učením u Le Corbusiera, navrhli velmi osobité křeslo složené pouze z kovového rámu a kůže. Subtilní konstrukce z úzkých trubek připomíná svou trajektorií oběžnou dráhu asteroidu. Je tvořena dvěma smyčkami, jež působí dojmem nekonečna. Na ty je pak jako rukavice nasazený potah z kůže, který tvarem připomíná motýlí křídla. Nejenže šlo roku 1938 o velmi ekonomické řešení, je také esteticky velmi efektivní. Prvně se křeslo začalo vyrábět pod značkou Artek-Pascoe, později od roku 1947 Knoll. Právě produkce druhé zmíněné firmy vynesla Butterfly Chair, původně pojmenované jako Sillón BKF, reputaci kousku symbolizujícího příslušnost k určité společenské vrstvě. Křeslo se stalo ikonou a začalo prodávat ve velkém. S tím ale přišla i řada neoriginálních kousků, většinou potažených látkou. Na trhu se dokonce objevily také různě skládací varianty.

A chair

S designem francouzského tvůrce Xaviera Paucharda se již také kdekdo setkal. Židle zvaná A Chair nebo také Marais A Chair je ikonou francouzského stylu od svého uvedení na trh. Zdroje se v datace liší, nicméně jedná se o rozmezí konce dvacátých a začátku třicátých let minulého století. Tedy téměř stoletý návrh celokovové židle je ale stále aktuální, což dokazuje také množství jeho kopií. Vřelé přijetí veřejnosti, díky němuž se rozšířila do kaváren i domácností, možná zajistila praktická volba materiálů i důmyslné umístění otvorů do míst sedáku, kterými odtéká voda. Originál od začátku vyrábí francouzská firma Tolix a je svou cenou poměrně dostupný, nicméně i tak se na trhu objevuje mnoho kopií.    

Aalto Stool 60

Stolička od slavného Alvara Aalta se řadí mezi nejprodávanější kusy nábytku vůbec. U tolik „zlidovělých“ kousků by neznalý by často jen těžko hádal, že se jedná o designovou ikonu. Nicméně tomu tak je už od roku 1933, kdy přišel Aalto s poměrně revolučním nápadem, jak vyřešit podnož stoličky. Ta je také jedním z poznávacích znaků, zatímco originál má tři, většina kopií, včetně té ze známého švédského nábytkového řetězce, má čtyři. O stoličce a tvorbě Aaltových jsme psali již dříve v článku o Sanatoriu Paimio, kde se objevuje i Stool 60. Dodnes je v produkci společnosti Artek, kterou Aaltovi spolu s dalšími založili.

Series 7

K této sérii židlí je těžké napsat něco, co by ještě nezaznělo. Univerzální a oblíbený design Arne Jacobsena je světoznámý, podle výskytu i počtu prodaných kusů je na úplné špičce. K jeho úspěchu ale paradoxně přispěla kopie tohoto designu, a to nemalou měrou. O kuriozním případu, kdy se napodobenina židle Series 7 stala součástí bulvárního skandálu se dočtete ve článku o tom, jak design židle zachránil nahou modelku. Nicméně, originál vyrábí značka Fritz Hansen, která je matadorem v oboru a produkuje i další designové ikony z portfolia Arne Jacobsena. Židle Series 7, známý také jako Model 3107, spatřil světlo světa roku 1955, od té doby prošel několika reedicemi, které se však vždy týkaly jen barevného provedení. Pokud tedy někde narazíte na podobně působící židli s mírně odlišnými proporcemi, jedná se zřejmě o napodobeninu.