Design židle zachránil nahou modelku: ikonickou Series 7 proslavila napodobenina

Na první pohled by se mohlo zdát, že je fotografie nahé modelky Christiane Keeler sedící na známé židli vlastně všeříkající. Opak je ale pravdou. Souhra několika náhod na jejímž konci stojí světoznámý snímek a milostná aféra politika dokázala mnohé: přimět rezignovat Harolda Macmillana nebo mimoděk přispět k celosvětové popularitě designu Arne Jacobsena. Mimoděk proto, že se jednalo o pouhou kopii jeho oceňovaného Modelu 3107, dnes známého jako židle Series 7.

Příběh vzniku fotografie

Psal se rok 1963, kdy především britskou veřejností rezonovala takzvaná Profumo aféra pojmenovaná podle hlavního aktéra a státního tajemníka pro válečné záležitosti Johna Profuma. I přes veřejné popření udržoval ženatý Profumo poměr s devatenáctiletou Christine Keeler, což později odhalilo i vyšetřování a celá záležitost začala rychle eskalovat. Dodnes tyto události symbolizuje snímek se zajímavou historií. 

Fotografie pořízená Lewisem Morleym rovněž v roce 1963 měla sloužit k propagaci filmu, ve kterém účinkovala v hlavní roli právě Keeler. Lewis Morley fotil mladou hvězdu pod dozorem filmových tvůrců, kteří s jeho průběhem nebyli úplně spokojení. Začali naléhat, aby byla Keeler na snímku úplně nahá. Christine s nápadem nesouhlasila, producenti jí ale začali hrozit porušením smlouvy, kterou s nimi uzavřela. Duchapřítomný Lewis Morley vzal situaci do svých rukou, vykázal všechny ze svého studia v londýnském Soho a nabídl Keeler židli, kterou měl ve studiu a časti využíval. 

Finální část focení jim podle Morleyho vzpomínek trvala necelých pět minut a ona ikonická póza byla posledním snímkem na svitku filmu o dvanácti snímcích. Christine Keeler díky tvaru židle nechal pózovat tak, aby naplnil požadavky producentů, zároveň aby zachoval co největší míru soukromí modelky. Přestože film nebyl uveden do kin, fotografie z Morleyho stolu unikly do médií. Kontrakt na zveřejnění byl podepsán s jiným médiem, negativy byly z Morelyho stolu odcizeny a otisknuty v Sunday Mirror. Fotografie, póza i samotná židle byly od té doby několikrát znovu napodobeny – známými osobnostmi nebo třeba i Homerem Simpsonem. Sám fotograf popularitu židle využil a zachytil na ní další známé osobnosti.

Modelka Christine Keeler v pozdějším rozhovoru sdělila, že se s odstupem času zvládla vypořádat s necitlivým jednáním producentů a dokáže fotografii vidět v novém světle. I její snímek byl důkazem měnícího se naladění společnosti, kde s prudérností a studem zamávala skvělá fotografie. Fotografie předznamenávala uvolnění pověstných 70. let.

Jednoduchý design, který se dostala do širokého povědomí

Jak bylo řečeno, židle, na které Keeler seděla byla očividná kopie zdařilého a už v té době úspěšného designu Arne Jacobsena. Přesto ale přispěla k celosvětové rekognici originálu, který je i proto označován za jednu z nejprodávanějších židlí historie. Což je patrné také z několikanásobně vzrostlých tržeb po otištění fotografie s Keeler, které firma Fritz Hansen jakožto jediný oficiální výrobce zaznamenala. 
 
Model 3107 Jacobsen představil roku 1955. Pro jeho design nábytku jsou typické organické linie se záměrem kontrastovat minimalistické pravoúhlé architektuře, se kterou často pracoval. Na rozdíl od ostatních kusů nebyly židle Series 7 vytvořeny pro konkrétní projekt, přestože je Jacobsen do mnoha umístil. Nejčastěji ve velmi početných uskupeních, která přidala jednoduchému a nadčasovému designu také rozměr fascinující rytmičnosti měnící se s každým úhlem. Tyto ikonické židle často najdete v koncertních sálech a kutlurních insttucích po celém světě.

Obrysem rozpoznatelný sedák je tvořený překližkou, kterou dánský architekt po vzoru manželů Eamesových tvaroval ve všech třech rozměrech. Tento výrobní postup byl příhodný zejména pro masovou výrobu, kam se židle jako jedna z prvních zařadila. Zároveň tvarováním docílil ještě většího komfortu sezení, což se odrazilo na popularitě židle. Přestože navrhl několik dalších ikon, jako je židle Drop nebo třínohá Ant, Series 7 je jednoznačným nadčasovým bestsellerem s více než pěti miliony prodanými kusy. 

Židle na fotografii vykazuje hned několik odlišností od originálu, nejvýraznější je asi výmluvný otvor v opěradle, pomocí kterého se tvůrci kopie chtěli vyhnout právním problémům s autorskými právy. Přesto je na první pohled zřejmé, že se jedná o kopii, kterých už tehdy po světě kolovalo několik. 

V tomto případě kopírování designu netypicky vyústilo v ještě větší úspěch originálu, jelikož dodnes řada lidí považuje právě židli Arne Jacobsena za tu na snímku. V drtivé míře ale kopie poškozují jméno designéra i výrobce, který práva na originální design vlastní. Firmy s dlouholetou tradicí, jako Fritz Hansen nebo švýcarská Vitra, s kopírováním ikonického designu bojují nepřetržitě. Často právě pomocí edukace veřejnosti, upozorňováním na detaily, znaky pravosti a precizní zpracování, se kterým se napodobeniny nemohou měřit. Což je patrné i při srovnání zmíněných dvou židlí, které na vlastní oči můžete provést v britském Victoria and Albert Museum, kde jsou vystaveny spolu s fotografií.