Záchod bez dveří nebo úplně průhledná koupelna? Návštěvníci hotelů si své soukromí berou zpět, vzniká databáze

Pokud dáme na jednu misku vah estetiku a na druhou soukromí, co u vás převáží? Architektura i design interiéru se v samém základu oborů točí kolem člověka a vědomého utváření prostoru kolem něj. Tato činnost by se měla zakládat na smysluplných rozhodnutích. Rostoucí trend hotelů, které umisťují koupelny se záchodem až nepříjemně blízko ložnicím, často navíc bez dveří nebo obehnané prosklenými, průhlednými stěnami, proto zvedá obočí a rozděluje názory vedví. Prosklené stěny přitom nejsou výjimkou ani v případě pokojů s vícero ložnicemi. “Estetika je důležitá, ale neměla by převažovat nad důstojností,” míní architektka věnující se návrhu interiérů Nikol Cojocaru.

Při hledání vhodného místa k přespání se lidé nejčastěji řídí polohou a cenou, nabídkou jídla v ceně nebo dalšími benefity. Pokud vybírají na internetu, snadnou volbou jsou srovnávače ubytování. Mezi možnostmi filtrování na takových serverech s ubytováním najdete například přítomnost wellness, fitness, sauny, půjčení kola, možnost vzít si domácího mazlíčka. Dokonce lze zaškrtnout, aby měl pokoj vlastní koupelnu (v drtivé většině dohromady v jedné místnosti se záchodem). Zda má dveře nebo ne, se už ale nedozvíme.

Odhalení nechtěného transparentního překvapení často tedy nastane až po příjezdu, jelikož to málokoho napadne předem, a kdyby ano, často se z fotografií nedá ani zjistit, jak přesně je koupelna se záchodem od zbytku prostoru oddělena. A těžko říct, jestli se podoba oddělení koupelny ve filtraci nebo v informacích o pokojích někdy objeví. Trh by zřejmě rychle ukázal, která z misek na vahách většinově klesne.

Pokud právě čtete tyto řádky a říkáte si, že vás nad něčím podobným nenapadlo přemýšlet, zřejmě jste dosud měli štěstí. Což rozhodně nemůže tvrdit zakladatelka webu Bring Back Doors (Vraťte dveře zpátky), která toho času cestovala s rodinným příslušníkem. Pokaždé se ujistila, že jsou v pokoji oddělené postele, proto ji samotnou udivilo, když přijeli do pokoje, který postrádal dveře do koupelny i přesto, že tam pro ně bylo místo. Rozhodla se založit stránky s jediným účelem – aby se obdobným situacím mohli ostatní vyvarovat. Shromažďuje hotelové pokoje po celém světě a dělí je podle míry soukromí. Do databáze může přispět kdokoliv, stačí postupovat dle pokynů na webu.

Databáze je jednoduchá, vyjádřená procenty – nulové soukromí označuje koupelny a záchod bez dveří, stěn nebo se stěnou, která má průhled či otvor. Za padesátiprocentní soukromí se považují místnosti se skleněnými stěnami a dveřmi. Osmdesát procent si vysloužily pokoje s posuvnými nebo lamelovými dveřmi. Speciální seznam potom sdružuje pokoje stoprocentní, které mají plnohodnotné stěny i dveře.

Názor architektky

Zeptali jsme se na názor architektky Nikol Cojocaru, která se věnuje návrhu rezidenčních i komerčních interiérů. Se svým manželem a spoluzakladatelem studia Cojocaru architekti Victorem Cojocaru vytvořili komplex Náš mlýn, který by v budoucnu měl sloužit jako boutique hotel. Zatímco jednu část postavili nově, druhá se nachází v několik století starém mlýně, kde bylo potřeba interiér vpasovat do stávajícího objemu, a to včetně koupelen. Jak vidí úlohu architekta a problematiku otevřených koupelen ona?

“Jako architektka vnímám koupelnu jako jeden z nejintimnějších prostorů, které v interiéru navrhujeme. Je to místo, které má sloužit především člověku – jeho klidu, soukromí a každodenním rituálům. Právě proto ve mně současný trend otevírání koupelen do obytného prostoru vyvolává spíš otázky než nadšení.

Rozumím tomu, odkud tenhle přístup přichází. Snaha o vizuální čistotu, propojení prostoru, práce se světlem. Na papíře i na fotografiích to často působí velmi atraktivně. Jenže architektura není obraz. Je to zkušenost, kterou člověk reálně žije. A v té zkušenosti pro mě soukromí hraje zásadní roli. Ne jako luxus nebo nadstandard, ale jako základní kvalita prostoru.

Koupelna bez možnosti se zavřít, oddělit, být na chvíli sám, podle mě ztrácí něco podstatného. A to je pocit bezpečí a přirozenosti. Myslím si, že dobrý návrh nemá člověka vystavovat, ale chránit. Nemá ho nutit přizpůsobovat se prostoru jen proto, že to dobře vypadá na fotografii. Naopak – měl by respektovat jeho potřeby, včetně těch nejintimnějších. Estetika je důležitá, ale neměla by převažovat nad důstojností. A právě v koupelnách je tahle rovnováha podle mě klíčová.”