Studio Check: Na začátku to nemělo být ani svatební místo, ani ateliér, říkají o Našem mlýně Cojocaru architekti
- 11. září 2025
- Seriál
- autor: Eliška Koukalová
- Foto: Barbora Gajová
Série Studio Check má v hledáčku studia, kde se rodí velké nápady. ArchSPACE byl vždy o prostoru – pojďte s námi zkoumat, jakou podobu mu dávají kreativci a jak prostor kolem sebe přetvářejí, aby jim sloužil co nejlépe. Studio Check vás nechá nahlédnout do zákulisí ateliérů, ať už nově vzniklých, nebo těch prověřených lety fungování.
V dalším dílu se vydáváme na Prostějovsko, kde v obci Ochoz u Konice sídlí Náš mlýn navržený Nikol a Victorem Cojocaru. Soubor tří staveb nabízející zázemí pro svatby a workshopy nově nabízí také zázemí rodinnému studiu Cojocaru architekti. S Nikol a Victotem jsme si povídali ve velkorysém, z obou stran proskleném prostoru, ze kterého se vchází jak do tzv. nového mlýna, tak do jejich nového studia.
Koncept tohoto místa je opravdu ojedinělý. Náš mlýn je známý hlavně jako svatební místo, teď jste si tady zařídili i své architektonické studio. Takhle jste to plánovali od začátku?
Victor Cojocaru: Na začátku to nemělo být ani svatební místo, ani ateliér. Měla tu být kavárna, malý hotel s pěti až sedmi pokoji a dobrá restaurace. To všechno mělo vzniknout jako kvalitní rekonstrukce starého mlýna. Aktuální stav je spíš daný přirozeným vývojem.
Nikol Cojocaru: Vyplynulo to ze situace, neměli jsme tehdy ani dostatečný finanční obnos, abychom náš záměr realizovali.
Victor: To taky, ale tou dobou, kdy jsme mlýn kupovali, jsme zrovna řešili vlastní svatbu, a tak jsme trošku propluli do svatebního odvětví. Zároveň se nám na žádném svatebním místě nepozdávaly podmínky. Místa sice byla hezká, ale nechtěli jsme nechávat kolkovné za každou láhev a podobně. Takže myšlenka byla: pojďme si vytvořit vlastní místo, které nabídne dobré zázemí a volnost, ukážeme toto místo spoustě lidem a následně jej v čase proměníme na malý hotel. Že tady máme studio, vzešlo z naší potřeby mít zázemí i pro nás – naše „doma“, které se nebude řídit zdejším provozem. Ateliér je naše druhé doma, my to nebereme ani jako office, je to spíš multifunkční prostor, který aktuálně naplňuje naše potřeby.
Takže jste ateliér tvořili i se záměrem, aby se lehce přizpůsobil?
Nikol: Ano, proto je jednoduchý, čistý, kdykoliv se dá cokoliv z instalací sundat a může tam být zase jiná instalace. Zároveň jsme to zařizovali tak, abychom se tam i my cítili dobře.
Victor: I tím, že jsme mladý rodinný ateliér, který je ještě ve fázi dostaveb prvních návrhů, je toto místo i prezentací toho, co umíme navrhnout a postavit. Přestože máme široké portfolio, nechceme se prezentovat obrázky a návrhy, které pak kvůli různým skutečnostem mohou dopadnout jinak. Tohle je zkrátka prostor, který jsme zrealizovali ve kvalitě, jakou očekáváme od našich návrhů.
Když se vrátím k mlýnu a předchozí stavbě – tu jste stihli v naprosto rekordním čase, jak to bylo se studiem?
Nikol: Já bych řekla, že to bylo ještě možná rychlejší.
Victor: My nezačínáme projektem, ale deadlinem. Protože kdybychom to stavěli standardním způsobem, čas, kdy nemůžeme prostor využívat, pro nás není rentabilní. To nemyslím byznysově, ale lidsky. Přicházíme o spoustu příležitostí, které nenaplníme. Například u tohoto domu jsme věděli, že začínáme sezónu v květnu, takže máme určitý úsek času, abychom jej postavili. S bouráním jsme začali v půlce listopadu a první svatba tady byla v květnu – za šest a půl měsíce jsme postavili dva funkční domy. Náš ateliér se sice dokončoval ještě potom, ale prostory pro klienty byly hotové.
Nikol: Když jsme začínali se stodolou, tak jsme to stavěli po víkendech s kamarády, nemohli jsme si dovolit někoho zaplatit, takže to trvalo déle. Tahle stavba už vznikala v době, kdy jsme měli našetřeno z probíhajících svateb a mohli jsme si dovolit stavět celý týden v kuse s dobrou partou řemeslníků.
Victor: Od nákupu areálu po první akce uplynul rok a půl, stihli jsme postavit novou stodolu, důstojně opravit dva původní domy, kde bylo zázemí pro hosty, a upravit okolí budov i část zahrady. Studio vzniklo zase v rekordním čase díky jasnému harmonogramu a přesné koncepci budoucího projektu.
Jak dlouho je ateliér hotový? Jak dlouho se zabydlujete?
Victor: V podstatě od vypovězení naší kanceláře ve městě (Olomouci). Od konce května jsme tady, když počítám hotové do posledního detailu, tak tři měsíce. Schůzky probíhají tady, všichni ví, že už jsme na mlýně.
Už jsme se trošku dotkli zdejšího konceptu, který je hodně tvárný, proto by mě zajímala i atmosféra, jakou jste tady plánovali vytvořit. Ta zůstane navzdory jiným podobám a využití.
Victor: My jsme vždy chtěli mít nadčasový interiér – ve smyslu toho, že to nemusí být super moderní, nebo drahé, nebo industriální, ale potřebovali jsme něco, co i za deset let beze změny bude vypadat stále dobře. Druhá věc, jsme pořád rodinný ateliér. V naší aktuální životní fázi jsou tady s námi často děti, takže jsme chtěli hlavně nabídnout nadčasový rodinný interiér, abychom si jej mohli užít i s dětmi a později jej podle aktuálních potřeb měnit. Nikol pak často interiéry doladí kvalitními kousky a materiály, které bych třeba já dříve nevolil…
Takže dotvoření atmosféry měla v rukou Nikol…
Nikol: Ano, Victor už je teď nastavený jinak. Třeba v případě židlí jsme nechtěli dělat kompromisy. Přesvědčovala jsem Victora, že ty židle, co jsem vybrala, mají i v Lokálu v Brně a jsou tam už několik let. Ty naše jsou tady pět let a navzdory tomu, že tudy každý víkend projde sto lidí, stále drží. Nedovedu si představit, že bychom měli levné, méně kvalitní židle a vydržely by pět let.
Victor: Já jsem se spíš snažil vždy reagovat na naši aktuální situaci, ale zase je pravda, že nejsem dost bohatý na to, abych něco platil dvakrát. (smích)
Nikol: My žijeme hodně minimalisticky i doma. Raději si něco nekoupíme, než si koupit něco nekvalitního. Někdy to může působit, že si vybíráme hodně drahé kousky, ale já přemýšlím tak, že tady už budou napořád a vydrží. Třeba teď jsem vybírala lampičku z DesignVille, odkud máme i další kousky.
Victor: V tom je i ta nadčasovost – například venkovní nábytek od HAY Palissade je po tolika letech stále ve skvělé kondici. A jsem si jistý, že bude i nadále.
Nikol: Prvotní investice byla větší, ale za posledních pět let jsme navzdory zdejšímu provozu nemuseli vyměnit nic z toho, co jsme koupili.
Pokud jsme to už nezmínili – na co jste kladli největší důraz? Když se rozhlédnu kolem sebe, tak mi totiž připadá, že opravdu na všechno…
Victor: My jsme se snažili vše řešit úplně do detailu. Na co ale budeme klást extra důraz, bude rekonstrukce starého mlýna. To, co mezitím děláme, si tak jako procvičujeme, ale starý mlýn je 500 let starý. Tam budeme muset být velmi důslední v navrhování, materiálovém řešení, napojování starého s novým, v komplexním vizuálu interiéru i exteriéru. Proto jsme si jej zkušenostně a finančně nechali na konec. Čeká nás to tak za tři roky.
Nikol: U tohoto domu jsme se snažili, aby navazoval na stodolu, kterou jsme dělali v roce 2019. Vizuálně měly mít domy stejný ráz, starý mlýn bude docela v kontrastu se stávajícími objekty.
Victor: Ačkoliv se ateliér chová jako rekonstrukce, protože jsme stavěli na původní stopě a původních základech, většina původního objektu nezůstala – stejně tak ani u stodoly. U starého mlýna zůstanou všechny obvodové stěny a budeme pracovat se stávajícími otvory, to nejdůležitější tam zůstane. Tyhle domy jsou černé, mlýn bude bílý s olivově zelenými detaily. I kontrast mezi citlivou rekonstrukcí a novým objektem bude rozdílný. Pořád opakujeme: přiznané, stálé a přirozené materiály.
Jste životní partneři i partneři v navrhování. Vždy je to dialog dvou osobností a osobitých stylů, jak se vám kloubí vaše představy?
Nikol: Na to se nás ptá hodně lidí. Když navrhujeme párům společné bydlení, někdy vidíme, jak to u nich při ladění představ skřípe. My ale spolu navrhujeme už dlouho a jsme na dialog zvyklí. Samozřejmě jsou věci, kdy by jeden něco udělal jinak, ale Victor si to většinou prosadí. (smích)
Victor: Každý z nás je v něčem silnější. Primárně z hlediska základních konceptů, ideje a technické části převažuje moje zapojení, ale já obrazně končím dveřmi a Nikča pak vymyslí komplexní vizuál interiéru. Moje dovednosti tím nekončí, samozřejmě máme oba povědomí o všem, ale ve chvíli, kdy končí moje ultra silná strana, začíná Nikči ultra silná strana. My se doplňujeme. Když Nika říká, že tam bude takové světlo, modul nebo úchytka, tak já jsem s tím v pohodě. Vždycky navazuje svojí tvorbou na moji původní myšlenku i konstrukční části. Nikdy se nestalo, že by se mi něco nelíbilo.
Nikol: Když Victor dělá dispozici, já už za ty roky vím, jak navrhuje. A protože přemýšlíme podobně, docela snadno se sladíme. Ale to platí jen v případě, že řešíme celou realizaci my dva. Někdy je dispozice už předem daná, to je pak jiný případ. A taky mi přijde, že architekt je někdy i filozof – musím se nacítit na klienta a pak zjišťovat, co se mu líbí.
Vy máte oba i předchozí zkušenost z architektonických kanceláří, takže to umíte i dobře porovnat.
Victor: My jsme životní partneři, nepotřebujeme si dokazovat, kdo vymyslel lepší kliku nebo čtvercový pokoj, není to souboj eg. Ve studiích si většinou jednotlivci chtějí prosadit, že oni vymysleli to správné řešení, a při tom se plýtvá spousta energie.
Jak ovlivňuje prostor vaši tvorbu? Je to pro vás důležité?
Victor: Já musím přiznat, že když jsem pracoval ve standardní kanceláři, byl jsem víc produktivní. Čím méně rozptýlení, tím víc se dokážu v kuse soustředit. Na mlýně dělám něco dvě hodiny, pak se podívám z okna, že je na zemi moc švestek, tak je posbírám, pak je mi vedro, tak si skočím do jezírka… (smích) Vnitřně jsem ale víc naplněný tímto prostorem, takže se cítím líp. Když jsem tady, jsem strašně naplněný radostí, jako člověk jsem tady šťastnější, ačkoliv to má mírně negativní vliv na efektivitu práce. To ale nemá vliv na její kvalitu. Když si užívám, tak neklikám, to tak je. My jsme chtěli mít tento prostor i na užívání života a na to nebyl čas, kdybych celý den jen klikal.
Nikol: Já jsem momentálně na mateřské, takže několik hodin v kanceláři nesedím, ale mám to dost podobně. Victor potřebuje na práci ticho, já si potřebuju udělat atmosféru, pustím si hudbu… Soustředím se třeba dvě hodiny a pak se musím protáhnout. Tady jsme v přírodě a je vidět, že ten prostor je i pro naše klienty příjemnější.
V čem se to třeba projevuje?
Victor: Když je na schůzce nějaké napětí, což mezi klientem a architektem občas je, tak toto prostředí všechno velmi uvolní. Možná je to tím, že tento prostor je úplně jiný než běžná designová jednací místnost s neony a jinými nesmysly. Já vezmu klienty na terasu, kde je zaprášený stolek, sedneme si v přírodě a všechno má úplně super uvolněný vibe. Jako kdybych s klientem u něj na terase u pivka něco řešil – podobným způsobem to děláme tady, akorát bez toho pivka a tykání. Přijde mi, že energie, která se do projektu dá, se v rámci toho baráku vrací. Ne vždycky si člověk s klientem úplně sedne, ale vždycky to prostředí a atmosféra, která okolo navrhování panuje, mají vliv i na finální výsledek. Samozřejmě vždycky dělám absolutní maximum, aby byl každý klient spokojený.
Když jste ve studiu, kde vás nejčastěji najdeme?
Victor: Když telefonuji, tak jsem na gauči.
Nikol: Ano, tebe je vidět jen s telefonem v ruce. To je úděl toho, že jsi architekt i manažer a vše dohromady…
Victor: Dopoledne sedím v okně, pak jak vyleze sluníčko, už jsem si koupil roletu (smích), tak pak sedím u kulatého stolu. Odpoledne se projdu v jezírku a pak sedím pokaždé jinde. A když potřebuju ultra super internet, tak sedím támhle v kuchyňce. Hodně jsem i v autě.
Nikol: My řešíme všechno sami dva, do toho děti. Proto kdyby se mě někdo zeptal, nevím, co odpovědět, protože tady spíš pobíhám. Pořád máme desetiměsíční dítě a do toho si beru projekty… Já si nemůžu sednout na čtyři hodiny k počítači.
Victor: Nikča vždycky měla dva, tři projekty na krku, ať už rodí, nebo se stará o děti.
Nikol: Victor je taky často na stavbě a kouká dělníkům pod ruce, jestli to dělají tak, jak chce. On by si to stejně všechno nejraději postavil sám. (smích)
Victor: Protože Victor dělá všechno nejlíp, že. (smích) Já už jsem v takové fázi, že se divím, že jsem klientům nenabídl, abych to sám postavil. Mám nejraději, když jsem na stavbě a vymýšlíme detaily. Jsou projekty, kde zbouráme starý dům a zjistíme, že je všechno jinak, takže musíme jet masakr improvizaci, aby to dobře dopadlo.
Takže pak projekt zůstane jen na papíře…
Victor: Teď jsme zrovna v jednom domě zjistili, že tam není ani jedna kolmá stěna, takže jsme museli přeskládat celou koupelnu.
Nikol: V projektu jsme to měli jinak, ale myslím, že to nakonec dopadlo ještě líp.
Victor: To je vždycky k dobru. Myslím, že i když nemáme desítky let zkušeností, děláme to hezky. Do jakéhokoliv domu, na kterém jsme se mohli výrazněji podílet, jsme vnesli určitého ducha i kouzlo.
COJOCARU ARCHITEKTI je rodinné architektonické studio Victora a Nikol Cojocaru. Oba vystudovali architekturu na Fakultě stavební v Brně, byli spolužáci a dnes jsou manželé. Victor dlouho spolupracoval na projektech ve studiu CHYBIK + KRISTOF, Nikol působila v architektonickém ateliéru. Dnes se věnují především regionální architektuře a navrhují vše, co je na první pohled osloví a vnímají jako výzvu – od veřejného prostoru až po interiéry rodinných bytů. Nikol nejraději pracuje na citlivých rekonstrukcích, Victor navrhuje rodinné domy na velmi neobvyklých a komplikovaných místech.
"Nenavrhujeme v satelitech a nezastavujeme orná pole. Všechny projekty navrhujeme tak, aby se z nás a klientů mohli stát přátelé – a aby nás po zbytek přátelství šťastně a spokojeně zvali na návštěvu."
