Vždycky jsem byl ke své práci extrémně kritický, říká jeden z nejlepších českých designérů Jan Plecháč

PRAHA - V jednom z vršovických vnitrobloků kdysi stála ruina, která se pod rukama designéra Jana Plecháče proměnila ve vzdušný prostor plný světla. Nabízí kreativní zázemí dnes už čtyřčlennému studiu Jan Plecháč, zároveň věrně odráží designérův vizuální jazyk i přesvědčení. Minimalistické, bílé stěny se strukturou odhalených cihel a velkými okny obklopují střízlivé množství objektů. Kromě vzorků a prototypů či částí diplomové práce to jsou samozřejmě kousky Plecháčova dosavadního portfolia. Všímavému oku neujde ani trojice cen Czech Grand Design, které ještě nedávno zdobily nafukovací balonky a které znovu potvrdily místo Jana Plecháče mezi špičkou nejen českého designu. Na důležité ocenění, ale především na vší práci, která za úspěchy viditelnými jak ve sklárně Moser, tak studiové tvvorbě stojí, jsme se Jana Plecháče ptali v rozsáhlém rozhovoru. 

Nedávno jste se vrátil z Design Weeku v Miláně, jak jste se měl?

Krásně, protože jsme tam byli s celým studiem, takže to byl napůl teambuilding a napůl objevování designu. A taky jsem tam tentokrát neměl moc povinností, v tom to bylo ještě příjemnější. Poslední léta jsem tam vždy něco vezl nebo dělal instalaci. Tentokrát byl Cosmos (putovní výstava Designbloku pozn. red.) už hotový a jen se tam převezl, tak to pro mne nebyla žádná starost. Užil jsem si to letos jiným způsobem.

Cosmos byl tedy to hlavní, s čím jste tam letos jel?

Ano, kromě něj tam byla i naše kolekce pro Lasvit Neverending Glory, která slavila deset let, takže jsme udělali i takovou speciální zlatou výroční edici, to byla ta druhá věc.

Na čem teď momentálně pracujete?

Dohromady je to asi devět projektů. Jsou to jak novinky pro Moser, to je hlavní činnost, tak to budou instalace na Designblok, taky příprava Moseru na rok 2025 a pak pár věcí, které se netýkají jen designu. Taky posun vnímání značky Moseru – všechno, co se toho týká – ať je to PR, marketing, branding, hodně věcí dohromady. Většina věcí se prostě točí kolem Moseru.

Moser a jeho proměna s novým kreativním vedením

V Moseru jste art direktorem více než dva roky. Jak jste dosavadně spokojen s prací, kterou jste odvedl?

To by měli spíš hodnotit jiní, nicméně, já spokojený jsem. Když jsem nastupoval, vytyčil jsem časovou linku, co by se mělo dít, a myslím, že za těch 2,5 let se to děje tak, jak jsem načrtnul. Takže s tímto jsem objektivně spokojený. Mám i velkou radost ze všeho, co tam za ty roky vzniklo. Byly to náročné dva roky, nicméně teď sklízíme ovoce. Přijde mi, že Moser začíná správně rezonovat. Ale jak říkám, pořád jsme na začátku.

Jaké výzvy vás ještě čekají?

Vtisknout více emocí do Moseru na jakékoliv úrovni: ať už přijdete k nám do obchodu, na web, na Instagram, nebo potkáte našeho obchodníka… Pořád je co zlepšovat, nikdy ta práce nekončí. Zrovna to vtisknutí emocí je pro nás velké téma.

Z pohledu jednoho člověka se to zdá jako poměrně velký úkol, dosáhnout až do těch úplných periferií a touchpointů značky. Jak se o tohle budete snažit?

Já na to samozřejmě nejsem sám, ale s celým vedením společnosti. V tomhle se snažím pushovat to svojí energií, to je to nejvíc, co já tomu můžu dát. Mám tam fajn lidi, se kterými se tohle dá vést, teď už jde jen o to, kdy to bude. Moser není druh firmy, kdy najednou můžete prásknout do stolu a vše změnit, chce to dělat krok po kroku.

Mluvíte o tom, že chcete Moser přiblížit i mladším a celkově otevřít, pozorujete už nějaké projevy této snahy?

Vnímám změnu hlavně v tom, jak lidé reagují. Jestli si to ve finále kupují nebo nekupují, je na dýl. Procházíme transformací, ta bude trvat několik let, což je důležité si uvědomit. Pro mě ty dobré, sympatické impulzy přichází už teď – třeba to, že se o Moseru mladší lidi baví, že to v nich rezonuje. Také že dostáváme různé ceny od mezinárodních porot, pro mě je totiž měřítko to mezinárodní, což je znakem, že jdeme po supr cestě.

Změnilo vás osobně působení v Moseru nějak?

Určitě. Do té doby jsem byl designér s vlastním studiem, což jsem stále, v rámci Moseru musíte řídit daleko víc lidí a komunikovat na daleko více úrovních. V něčem jsem tam za kormidelníka a určuji směr celé firmy, to jsou úplně jiné pozice.

Učil jste se něco nového?

Komunikaci. V rámci studia komunikuji s pár lidmi, jsme tady dohromady čtyři, pak komunikuji s klientem. Na to jsem zvyklý, dělám to deset let. Art direkce je napříč celou fabrikou, nicméně vidím, že jsem se to naučil tím, že jsem měl vlastní studio. Všechna stadia jsem předtím zajišťoval sám. Mluvil jsem jak s klientskou částí, tak s výrobcem a byl jsem mezi nimi. Všechno jsem dotáhl na klíč sám, ono se vám to v té fabrice hrozně hodí. Umíte jednat s vedením, akcionáři, na druhou stranu rozumíte výrobě a můžete se v klidu pobavit i s lidmi, kteří to fyzicky dělají. Věc druhá, tím, že si vedete svůj byznys a firmu, musíte umět dobře počítat a všechno zařazovat, což se prostě jen hodí.

V dnešní době je poměrně dost důležitá i prezentace práce, se kterou máte ze svého studia bohaté zkušenosti, také o tom často mluvíte. Musel jste se učit i to nebo to ve vás je?

Už od začátku si to super sedlo, když jsme před desíti lety začali dělat nějaké prezentace s Henrym (Wielgusem – dřívějším partnerem ve studiu Plecháč&Wielgus pozn. red.), teď to tedy dělám sám. Myslím, že jsem na to měl talent, i když neříkám, že na to přicházím lusknutím prstu. Každý rok posouvám sám sobě tu laťku výš, takže už mi to zabere nějaký čas. Myslím si, že to za to stojí, je extrémně důležitá. O to víc, když Moser dělá vázičky, mističky, skleničky… Když udělá Lasvit prezentaci, má to jednodušší, protože jsou to velké věci, které svítí. My děláme drobotinu na stůl, takže to musíme dohnat jinde.

Čím se takový rozdíl dá dohnat?

Já se vždycky snažím zapojit tam co nejvíc smyslů, mě to baví a myslím, že mi to jde. Třeba instalace na Designbloku pro Moser pro mě byla složitá, byl jsem v roli klienta i dodavatele. O to víc jsem ale měl radost, když se vše povedlo naplnit. Ocenění Designbloku jsem dostal už asi sedm, ale tohle poslední se mi líbilo nejvíc. Udělali jsme hodně super věcí a fórů, tisíc panáčků pro Ton, všechno bylo super, ale tohle zafungovalo nejvíc.

Často narážíte i na téma mladých designérů a jejich ostýchavosti v sebeprezentaci, myslíte, že to je vlastní hlavně Česku?

Ta prezentace ano, lidi jezdí málo do světa a neumí se sebeprezentovat. Možná jsou ostýchaví, já myslím, že by do toho měli víc šlapat, protože šikovní jsou, ale to není všechno. Musí si to nějak zúročit.

Design pohledem letošního Czech Grand Designéra

Ráda bych se teď posunula k designu obecně. Nedávno jsem se zamýšlela nad termínem design, který se teď vyskytuje opravdu hojně a u všeho. Proto by mi přišlo zajímavé očistit tento pojem na samou podstatu…

Už před třeba deseti lety mi přišlo, že slovo design se devalvovalo, všechno je prostě design. To mi vadilo, nebyla tam ta kvalita, pro mě je s designem spojená. Když jsem ještě pracoval s Henrym a někdo by nám udělal retrospektivní výstavu, přišel by na to, že naše portfolio nepojí vizuál, ale koncept. Pro nás byl nosný ten nápad, inovace, posouvání odvětví někam dál, tam je pro nás ta hodnota. Základ je také nadčasovost.

S designem se také často váže trendovost, já na ni mám vlastní názor, ale zajímal by mě ten váš?

Často se mě na to lidé ptají a já vlastně nevím, co odpovědět. Jako designér přemýšlím jinak než v trendu. Mám nějaké vnímání, kontexty… Mám za to, že většina lidí bere trend jako vizuální a ten mě nebaví, ani koncepčně. Proč dělám věci – protože mě baví to posouvat dál, jakmile se dostanete do toho trendu, což se stává často, já bych to asi nebyl schopný dokončit, kdybych viděl, že dalších věcí je pět. Je pravda, že trendy nemusí být ovlivněné jen estetikou, trend může být přístup – udržitelnost, která se stejně jako design devalvovala. V pořádku smýšlející designér a architekt na ni myslí už ve škole, aniž by se něčím takovým musel později čepýřit. Přijde mi to jako správné uvažování, které není potřeba nějak zmiňovat.

„Vždycky jsem byl kritický ke své práci, i s Henrym, proto jsme toho udělali vlastně hrozně málo. Zároveň jsme toho vlastně hrozně moc neudělali.“

Jakto?

Protože to pro nás nebylo dostatečně inovativní, podložené. Vždycky, když jsme si řekli „proč by ta věc měla existovat“ a když nemáte jasný argument, tak je lepší to nedělat. To nás učili už na škole – nedělat formální věci. Když se Radimu Babákovi zdálo něco na vodě, tak to nazýval jako formální. A Jura Pelcl se vždy extrémně zajímal, proč by to mělo vzniknout. Toho se držím do teď.

To jste mi hezky nahrál, chtěla jsem se zeptat i na vaši kritiku nadvýroby. Kde vidíte nějakou dělící linii, co je potřeba a co není? Za kovidové krize se diskutovalo třeba, zda potřebujeme kulturu, která se najednou neměla kde odehrávat, proto by mě zajímalo, jak to vidíte vy?

My to jako lidi potřebujem. Ta kultura je vlastně dobrá ukázka, že ta potřeba tu je: potřeba práce s duší a myšlením, ta naše designérská práce je s tím dost spojená. To, čím se obklopujete… Určitě by toho mělo být málo, ale ty věci vám můžou pomoct dostat se jinam. A vaše prostředí je důležité, to fyzické.

Pokud se vrátíme ještě k té nadvýrobě, jak se to třeba potkává i s vaším působením v Moseru?

Navazuje to na předchozí odpověď, my jsme si vždycky s Henrym dávali stopku a snažili se nedělat toho moc a nedělat to zbytečně. Když vidím některé designéry, jakou mají radost, když udělají další produkt, nebo udělají tři sedačky za rok, tak to v něčem nechápu. Já jsem měl hezkou představu, že by mě bavilo za svou kariéru udělat od každého předmětu jednu věc. Vytvořil bych si ideální svět, který bych nabídnul ostatním. Nedržím se toho zcela, protože jako umělecký ředitel Moseru mám váziček o něco víc (smích), na druhou stranu ono to navazuje na Moser krásně. Jsme ruční výroba, ale za rok toho vyplodíme hodně málo na to, že jsme fabrika. Přijde mi to jako ideální poměr, pořád je to malosériovost, pořád dohlédnete na to, kde se to dělá, kdo to dělá, znám ty lidi osobně. To je ten princip, který je strašně současný a koresponduje s mým přemýšlením.

“Když přijde krize, jako byla ta kovidová, nebo válka, tak vidíte, že ty vaše věci jsou zbytné. Při škrtání rozpočtu bude váza první, na druhou stranu to jsou věci, které vás můžou strašně potěšit ve chvílích, kdy to potřebujete, takže to estetično si kolem budovat je důležité.”

Jak se s odstupem času koukáte na ocenění Czech Grand Design?

Už jsem na to zapomněl. (smích) Tak jednou za 14 dní si uvědomím, že já jsem vlastně ten grand designér, na druhou stranu já nejsem úplně ten užívací typ. Mě baví pracovat a pořád koukám dál, co zlepšovat. Tak se cítím jako ryba ve vodě. Ocenění pro mě důležité bylo, osobně, jako satisfakce.

Určitě i profesně…

To taky. Vyhrál jsem to i pro Moser a zpětně to dovnitř ukazuje, že dává smysl, ať jdou za mnou dál. Jsem tam jako nový kormidelník a není jednoduché přesvědčovat lidi, aby se toho nebáli a věřili mi. Ta ocenění mi pomáhají, abych tu důvěru měl.

Kde jste na to na začátku sebral odvahu, když jste si stoupl do čela takové firmy, jako je Moser, a začal měnit kurz?

Popravdě já jsem si v tomhle věřil. Není pravda, že bych nepochyboval, jednou jsem zaváhal, jestli to dělám správně, jestli jsem to neutrhl až moc, věděla to tehdy jen moje žena. První dva roky bylo důležité, abych byl jako auto na gumě, které táhne tu firmu, zároveň jsem se ale vzdálil. Věřím ale, že jsem dost empatický a chytrý, abych věděl, jak reagovat. Moser si to zaslouží a tahouna potřebuje. Kromě toho jsem nepochyboval o tom, co dělám, což za mě bylo klíčové: nepochybovat, nastavit to, nasadit a jet. Je to jako chůze po kladině, když chcete rovnováhu, musíte se dívat do jednoho bodu a najednou tu rovnováhu máte. I když fouká zleva zprava, někdo tou kladinou občas zatřese, je důležité nepustit ten cíl.

Máte za sebou už kus cesty po kladině, co vám za poslední dobu udělalo největší radost?

Profesně to, co se odehrálo za poslední čtvrtrok. Když se ohlídnu, tak je to skvělý, to je dream. Osobně jsou to moje dětičky, ty mi dělají radost každý den, je to až neuvěřitelné.

Dosavadní tvorbu a úspěchy Jana Plecháče shrnuje detailněji také březnový článek vydaný v návaznosti na cenu Czech Grand Design.