Jan Plecháč nově kraluje českému designu. Seznamte se!

Už jste slyšeli o designérovi Janu Plecháčovi? Pokud ne, je nejvyšší čas to napravit, proč ne právě u příležitosti cen Akademie designu ČR, které ovládl. Třeba se s oceněním ke jménu Jan Plecháč začne vázat jiná zkratka, než „navrhl svítidla, která má doma Justin Bieber a Salma Hayek“. Význam jeho designu totiž vždy tkvěl spíš v podobě procesu než konkrétních výsledcích. 

Kromě cílevědomosti a nehasnoucího zápalu pro věc je známý důrazem na řemeslnost a na význam každého jednoho kousku, co navrhuje. Zavrhuje nesmyslnou nadprodukci a estetiku klade až za formu. Rád experimentuje, zároveň neopovrhuje tradicí. Inspirují jej různé struktury a jejich vyznění, například v souhře s odstíny. 

Ačkoliv se tyto kvality designérovým portfoliem vinou už od samého začátku, s nástupem do sklárny Moser ještě více vykrystalizovaly. Tradiční českou firmu zvládl nasměřovat zpět na cestu plnou osobitosti, úcty k historii a reinterpretaci obojího v co nejaktuálnější podobě. „Dal jsem si rok čas, abych Moser navnímal. Přišel jsem tam změnit vlastně skoro všechno, takže jsem chtěl mít jistotu, že se rozhoduji s dostatkem informací, a firmu dobře znám“ shrnul Plecháč při přednášce v Moravské galerii, kde diskutoval nad významem designéra ve firmě.    

Kreativní proces Jana Plecháče i práci pro Moser minulý týden ocenila i české akademie designu, která jej jmenovala Grand designérem roku 2023. Právě a především za to, jak k práci přistupuje. „Jan Plecháč se své role uměleckého ředitele firmy Moser, jímž se stal v roce 2022, chopil s pokorou k tradici firmy a k materiálu skla, jímž je dlouhodobě fascinován, s respektem k řemeslu a zároveň s entuziasmem jemu vlastním, se smyslem pro citlivou inovaci a originální design,“ řekla kurátorka, historička designu a umění Tereza Bruthansová z české akademie designu.

Absolutním vítězem se Plecháč stal hned potom, co si přebral cenu za vítěze v kategorii designér a se sklárnou Moser vyhrál i v kategorii výrobce roku. Ocenění převzal za kolekci Duše lesa. „Luxus, který je pro Moser typický, se v ní sklání před archetypální, důvěrně známou krásou, jež jemně uchopí srdce každého z nás a něžně jej zmáčkne. To je cesta, po níž se Moser s Plecháčem vydávají a my chceme jít s nimi,“ sdělila Michaela Kádnerová sedící mezi porotci.

Vizemi na hranici možného, srdcem v přírodě

Některé z Plecháčových kolekcí pro Moser ohromily svou něžností, jiné ambicemi – nejen soutěžní porotu. Čerstvá ocenění se kromě stylu práce vážou ke dvěma konkrétním – Abbys a Duše lesa. 

S vázou Abbys se Plecháč představil na Design Weeku v Miláně, zároveň jako art director sklárny Moser. O obojím jsme vás nezapomněli informovat v samostatném článku. Akvamarínová prvotina vyrazila dech, ať už svou váhou, která z ní činí nejtěžší ručně foukaný objekt, tak uhrančivým, sytě modrým odstínem připomínajícím hlubinu moře. Barva, struktura matného skla i naprostá řemeslná dokonalost z Abbys činí zaslouženého výherce a pozoruhodný kousek českého designu. Na váze lze ilustrovat všechny vyjmenované kvality Plecháčova přístupu k Moseru: přinesl svůj inovativní přístup, zároveň ale oživil barvu vymyšlenou Leo Moserem, která se k identitě firmy neodmyslitelně váže a která byla v posledních dekádách hodně opomíjená.

Kolekce Duše lesa na úspěch Abbys svou výjimečností přirozeně navázala. Struktury a barvy lesa v podobě křišťálových váz naservírovala i těm nejzarytějším zastáncům luxusu a pohodlí, kterých je mezi klienty Moseru velká část. Vázy Pinea, Fungi, Conea nebo Microcosmos díky mistrnému návrhu ukázaly schopnosti sklářů a rytců v Moseru v plné šíři: od delikátních ryteb po vzoru ilustrací Michala Bačáka po záměrných nedokonalostí borovicové kůry opět v souhře s tradičními odstíny. „Svět je zaneřáděný výraznými barvami. Použil jsem proto klidnou zemitou barvu, kterou jsem objevil v našem historickém portfoliu,“ vysvětlil Jan Plecháč. 

Pomyslná cesta do Moseru začala mnohem dříve

Zmíněná ocenění získal Jan Plecháč třináct let poté, co jej stejná instituce jmenovala objevem roku. Tehdy za diplomovou práci na pražské UMPRUM, kde studoval architekturu a design pod vedením Jiřího Pelcla. Zabýval se studií sedacího nábytku, který dekonstruoval na samý základ a tvary zhmotnil jen pomocí kovového drátu. 

Takto reinterpretoval významné židle designové historie, od Red and Blue Chair Gerrita Rietvelda po Philippa Starcka a jeho Louis Ghost Chair. S pomocí nového materiálu tak mohly sloužit i venku. „Mám rád staré věci, stará auta, starý nábytek, je to i důvod, proč odkazuji k reinterpretacím, proč sahám pro inspiraci do minulosti. Moc mě baví vzít starší věc, změnit jí kontext, dát ji do jiného prostředí. Věc se začne chovat zcela jinak a je vlastně nová. Nabízí nový příběh,“ popsal tehdy Jan Plecháč po obdržení ceny. Inspirace minulým a snaha o právoplatné začlenění v současném je v designérově DNA už od začátku.

Drátěná kolekce zaujala na výstavě v Miláně i italskou renomovanou značku Cappellini, která dokonce Rietveldovo drátěné Red and Blue Chair začala vyrábět. Od roku 2011 Plecháč navrhoval spolu s Henrym Wielgusem, se kterým založili studio Jan & Henry. Kromě italské značky se jejich tvorba dostala i do Dánska, kde pro značku Menu (nyní Audo) navrhli policový systém Stick. Modulární policový systém mohl nabýt hned několika podob, lze jej libovolně rozšiřovat a přizpůsobovat prostoru. V původním návrhu Plecháč a Wielgus počítali také se stolem nebo věšákem na oblečení. 

Brzké uplatnění mezi zahraničními špičkami oboru mohlo Plecháčovu cestu snadno stočit do zahraničí, český design by tak přišel o velmi významného tvůrce, který se svou filosofií nyní podílí na podobě a směřování celého odvětví. Brzy na zahraniční úspěch navázal i tuzemským v podobě zmíněných svítidel Neverending Glory pro Lasvit. Ta podle všeho navrhli s Henrym za pouhých deset dní, které jim na to Maxim Velčovský dal. Koncept byl prostý, vzali ty nejslavnější lustry a otočili je kolem jejich osy. Vzniklo tak mnohovrstevnaté transparentní svítidlo, které je neotřelé a něčím nové, pořád mu ale zůstává špetka známého. 

Zbytečné nadvýrobě navzdory

Pozornost, kterou Jan Plecháč do té doby nezískal zmíněnými počiny, na sebe strhl před čtyřmi roky na říjnovém Designbloku. Dvaadvacátý ročník dodnes ční nad ostatními, a to nejen s pomocí dvou stovek bílých štaflí, které se staly pro onen ročník ikonickými. Plecháč z tak všedních předmětů poskládal místa k odpočinku, zároveň inspiroval k nadhledu, který je v designu i v životě třeba. Bílé štafle po skončení hlavního designového festivalu prodal a výtěžek věnoval centru Paraple. Expozici navíc koncipoval jako zero waste. Sklidil za to nejen uznání, ale také hlavní cenu Designbloku. A ještě víc tak utvrdil, jak moc vážně to se svým přístupem myslí.

S Designblokem je Jan Plecháč od té doby více či méně spjat neustále, před dvěma lety si odnesl cenu za nejlepší expozici, když jím navrženou postel Libra pro Johann Malle obklopil desítkami červených knih. Pro loňský pětadvacátý ročník navrhl putovní kapsuli s názvem Cosmos, která zhmotnila nejvýznamnější díla českého současného designu spolu s manifestem hodnot zároveň. 

Vzhledem ke kompaktnímu charakteru letos doveze díla Ronyho Plesla, Jiřího Pelcla nebo Lucie Koldové na výstavu v Miláně, nebude chybět ani váza Abbys, se kterou tam před rokem Plecháč debutoval.

Zdroj: Moser, janplechac.com, janandhenry.com, designblok.cz,