Je těžké nevyhořet a zůstat v Brně; výstava Tady a teď mapuje místní uměleckou scénu

Únor 22, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: Polina Davydenko

110 let od založení Domu umění si vyžádalo velkou výstavu. Kurátorky se v ní však neobrací do historie, naopak se pokusily o reflexi současné výtvarné scény.

 

Brno - Dům umění byl před 110 lety založen jako Kunstverein - spolek pro místní umělce, již se zde měli setkávat. Výstava Tady a teď na to odkazuje snahou navrátit Dům umění současným místním umělcům se vzkazem, že je tu pro ně.   

Záměr zmapovat na výstavě současnou uměleckou scénu byl příležitostí navázat spolupráci jak mezi umělci, tak teoretiky, proto výstavu kurátorují Marika Svobodová z Domu umění a Jana Písaříková z Moravské galerie. Vzdaly se hodnotících kritérií a zaměřily se na volné umělce bez zázemí funkcí na výtvarných školách a mimo institucionální scénu. Po celou dobu se musely ptát, jestli vůbec nějaká brněnská scéna existuje.   

 

Uvažování o scéně je dnes složité, je otázka, jestli jde vůbec nějaké scény identifikovat i jinde. S Brnem je spojována vlna konceptuálního umění a Jiří Valoch v 60. a 70. letech, nebo pak na počátku 90. let postmoderna. Dnes i díky globalizaci, sdílení informací napříč světem, a s rozdrobením uměleckého vyjádření a možností, se nedá mluvit o charakteru scény, ale o jednotlivých autorech, kteří dohromady utváří jedinečnou atmosférů místa, i když není ničím nutně specifická,” říká Marika Svobodová.  

Nakonec nějakou scénu našly, nedá se ale definovat na jasném základě. Tvoří ji autonomní ostrovy kolektivních ateliérů, dále solitéři s ateliéry někde bokem, kteří se často mezi sebou neznají, značná část umělců tvoří při civilním zaměstnání a někteří doma.   

Je těžké nevyhořet a zůstat v Brně. Naposledy tu byla malá Alfa (kavárna pozn. red.), místo, které stmelovalo umělce, kde měli všichni možnost se setkávat a teď tady mimo školy a kamenné instituce žádné takové není. Nezávislé iniciativy jako Tranzit a Institut úzkosti, které by tématizovaly současné umění s nějakým přesahem,” pokračuje Jana Písaříková.  

Stojí brněnská scéna na FaVU?

Jsou tu i jiné zdroje. Kryštof Netolický, který nikdy nestudoval umění. Jsou tu autoři, kteří se sem přestěhovali nedávno, zběhlíci, Petr Lysáček, absolventi AVU Šárka Telecká, Hynek Skoták, Tereza Holá a Pavel Dvořák z Ostravy,” vyjmenovává Jana Písaříková. 

Existuje pojící motiv?

Chybí zázemí, neoficiální platforma. Částečně tuto roli plní festival Open Studios, který otevírá umělecké ateliéry veřejnosti a zprostředkovává přímý dialog mezi lidmi a umělci. Nevztahuje se však na všechny, okrajoví výtvarníci, obzvláště ti bez ateliéru, se nezapojí.

„Doufaly jsme, že najdeme charakteristické “hard-core” Brno. Mohla by to být proměnlivost, odliv lidí, typický pro menší města, která nejsou centrem výtvarného dění. Umělci jsou tu hodně neviditelní. Jiří David mi na Facebooku komentoval, že ze všech těch jmen zná asi čtyři. Tak to nezná Brno, protože jsou to lidi, kteří ne, že by rezignovali na viditelnost. Tady o tu pozornost musí bojovat daleko víc než v těch epicentrech,” vysvětluje Jana Písaříková.  

 

Odliv byl skutečně výrazný, ale mění se to a Brno dostává novou přitažlivost. Svědčí o tom řada finalistů z FaVU a Brna nominovaných v posledních letech na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Nahrává tomu asi obecná tendence vytahovat do popředí lidi mimo centrum. Brno má teď zajímavou pozici, řada umělců opravdu zůstává. Mladí absolventi snad teď mají větší perspektivu, než generačně starší autoři, kteří pozornost mimo Brno získávali jen obtížně," míní Marika Svobodová.

Chybí tu zázemí menších soukromých galerií, které o své autory pečují a nabízí je i v jiných městech, dělají jim výstavy venku. To tu na rozdíl od Prahy nefunguje,” dodává kurátorka. 

Je důležité se ptát, co dělá vedení města proto, aby zastavili odliv lidí. Jak funguje kulturní politika, jaké jsou možnosti nabídky ateliérů v brownfieldech apod. Věnuje se tomu instalace Šárky Telecké, která se tak dlouhodobě zabývala kulturní politikou města Brna, až se odstěhovala do Prahy. V posledních letech se to trochu zastavilo, měla být Káznice - kreativní centrum. Stále není. Tyhle věci řízené zvrchu jsou tu ode zdi ke zdi. Ale existuje tu schopnost umělců si místa vyhledávat. Dlouho tady fungovala Vlněna, když se zbourala, část ateliérů se přestěhovala do staré továrny v Husovicích. Je tam víc míst u sebe, tak se to tam koncentruje. Zároveň to sleduje trend viditelný u všech měst, vytlačování umělců z centra na periferii,” hodnotí Jana Písaříková. 

 

Na výstavu oslovily 57 umělců. Nechtěly uspořádat salon, kde by byly věci jen tak vedle sebe. Hledaly jednotící linky, připravily výstavu současného umění, kde mezi sebou díla komunikují a vytváří celky. Dramaturgie se dělí na autory s ekologickou citlivostí, pak politické, genderové a společenské otázky, další místnost jsou subkulturní scény, techno, graffiti, další část tematizuje sny, podvědomí, ale také společné prvky jako novou řemeslnost, materiály, hru s formami.

Jak jste pro výstavu Dům vytěžily?

Od začátku bylo v plánu pracovat s exteriérem, využít ten potenciál a vyvěsit díla na fasádu nebo umístit do okolí Domu. Ukazuje se to jako správná strategie, dokud nebudeme moci otevřít výstavu uvnitř, tak máme alespoň tři díla, která fungují i když je Dům uzavřen. Instalace Hynka Skotáka a Terezy Holé Oil on House je vytvořená z drobných plastových odstřižků z tříděného odpadu. Sestavili z nich velkou ropnou skvrnu umístěnou na fasádě, která poutá pozornost z města. Funguje současně i uvnitř budovy, protože prochází oběma patry.” 

Druhé je dílo TIMA, blikající cedule s nápisem “otevřeno” používaná ve vietnamských večerkách. Jmenuje se Willkommenskultur, odkazuje na německou imigrační politiku, napojuje se však zároveň na německou minulost Domu umění. Reaguje i na současnou pandemickou situaci, kdy je vše zavřené. Už jsme dnes zaznamenaly čtyři návštěvníky, kteří chtěli přijít. Takže nápis funguje.”

„Třetí je od skupiny Global Genocide inc., která vytváří provokativní instalace a intervence do veřejného prostoru komentující společenská, politická a environmentální témata. Bude tu zvukový záznam z tlampačů, který poběží v intervalech po celou dobu výstavy. Dílo s názvem Za daňový ráj na Zemi bude slyšet na ulici a v krátkých deklamativních úryvcích bude hlásat o chudobě optikou tržní a ekonomické prosperity společnosti,” vyjmenovává Marika Svobodová.

Co uvidíme na výstavě?

Je tu hodně obrazů, objektů, soch, ale také instalací, zastoupena jsou i videa a audiovizuální díla: instalace Jiřího Suchánka se zvukem, video Poliny Davydenko, Pavla Pražáka, zvuková nahrávka AVA Kolektivu a další drobná mediální díla, která jsou třeba součástí větších instalací - například u Veroniky Vlkové nebo Jany Švecové,” odpovídá Marika Svobodová. 

 

Jde o přinesená díla nebo i nějaká site-specific? 

Site-specific je instalace Petry Čiklové a Petra Lysáčka pod pseudonymem ČILY. Přinesli si materiál a vytvořili to přímo v podmínkách Domu. Hodně site-specific je hlavně architektura výstavy, již vytvořili Radek Čák a Romana Horáková. Všechno technické a materiálové vybavení, které je normálně v dílně, se přeneslo do výstavy, a vznikla tím ta architektura. Motivací je trend snižování jak finančních nákladů, tak ekologické zátěže při vytváření nových instalačních prvků, které se po výstavě vyhodí. Je to zároveň druh institucionální kritiky, kdy se propojují výstavní a nevýstavní prostory. Jednotlivá díla jsou často zakomponovaná do různých regálů, jsou vystavená na skříních, stolech,” upozorňuje Jana Písaříková. 

Výstava byla symbolilcky otevřena minulé úterý bez veřejnosti. Byl to spíš termín dokončení instalací, aby výstava byla nachystaná, až se uvolní podmínky, tak ji otevřeme,” říká Marika. 

Je to legrační i vzhledem k názvu výstavy, Tady a teď a teď to spíš vypadá, že Jinde a jindy. Rozhodně tu výstavu ale nezrušíme předtím, než by ji mohl někdo vidět,” slibuje Jana. 

 

Na webu Domu umění a sociálních sítích budeme průběžně zveřejňovat doprovodný program, fotky z ateliérů, rozhovory s autory, kteří v Domě umění absolvovali rezidenci a další materiály. Uvidíme podle toho, jak dlouho potrvá uzavírka. Nechtěly jsme dělat online prohlídku, protože ta skutečná návštěva je podstatnější a měla být i motivem celé výstavy jako setkání a skutečné návštěvy,” zdůrazňuje Marika Svobodová. 

Katalog k výstavě bude vycházet z materiálu, který kurátorky průběžně dokumentovaly u autorů v ateliérech. Každý bude mít dvojstranu, která bude mít obrazovou část a textovou. Součástí bude reflexe brněnské scény, každému autorovi jsme položily otázku, jak to vnímá a jakou v ní má pozici,” uvádí Jana Písaříková.

Zároveň probíhá druhá výstava, je nainstalovaná a čeká na zahájení. MPVU - Mladí přátelé výtvarného umění reaguje na starší generaci, na lidi, kteří byli spojení s výtvarnou kulturou v Brně od 60. do 90. let. Má být taky příležitostí pro setkání té generace autorů a umělecké komunity," uzavírá Marika Svobodová.  

Tady a teď, 16. 2 až 16. 5. 2021, Dům umění města Brna

 

Jana Písaříková je kurátorka a teoretička umění, autorka článků a recenzí o výtvarném umění i poezii. Pracuje jako kurátorka v Moravské galerii v Brně a v Galerii města Blanska. 

Foto Milan Mikuláštík

 

Marika Svobodová je kurátorka Domu umění města Brna. Působila na Semináři dejin umění Masarykovy univerzity Brno a je členkou spolku Vašulka Kitchen Brno.

 

Součástí výstavy je i happening Straight Ahead, Right Around the Corner: an Adult Video Store Nostalgia od skupiny INSTITUT INSTITUT. Ta vystupuje v kontrastu s brněnským leitmotivem odlivu mozků, protože tři ze čtyř členů jsou Slováci. Ztvárnili boční pokoj hlavního sálu v přízemí, kde vytvořili zážitek z návštěvy oddělení filmů pro dospělé v DVD půjčovně. 

Foto INSTITUT INSTITUT

Název představuje navigaci od vstupních dveří až sem. Tato situace, jít do DVD půjčovny pro pornofilm, už dnes neexistuje, nahrazuje ji kliknutí na internetu. Vytratil se ten fyzický kontakt a ten zážitek, ten proces, než se sem dostaneš,” vysvětluje člen INSTITUTU INSTITUTU..  

Při instalaci jsme postupovali tak, abychom se vyhnuli subjektivnímu rozhodování a jakékoli kategorizaci, obaly od DVD jsme skládali postupně, střídali jsme se, takže jsou žánry promíchané. Snažili jsme se dodržet estetiku, jakou si představujeme, že byla - růžové světlo, modrý koberec, bambus,” dodává.

Dílo zároveň prosakuje ven z místnosti. Už původní koncept výstavy stírá hranici mezi  nějakým nepořádkem a uměním a toto přidává další rozměr. Pokud toto je ta dospělácká sekce, tak to venku jsou ty běžné filmy, žánry, komedie a pohádky. Tady vidíš věci zaostřené, přiznané, venku najdeš roztroušené obaly od běžných filmů, které jsou ale rozmazané. Protože pokud míříš sem, do dospělácké sekce, tak to ostatní tě nezajímá, nevnímáš to, je to jen kamufláž.”

Součástí díla bude počítačová hra (později přístupná online na institutinstitut.com), v níž bude moci hráč navštívit toto místo a vybrat si svůj film. Přes víkend jsme dělali performance, kdy osoba s VR brýlemi, v tom konkrétním prostoru, hrála tu hru. Viděla to, co tu je, ale virtuálně. Ve hře ale nefiguruje Dům umění, když opustíš tu místnost, dostaneš se do normální videopůjčovny.”

Dá se na to dívat jako na sběratelství, jsou to věci, které lidi sbírají. Když si vezmeš, že tu máš výstavu obrazů, která je kurátorovaná, tak se můžeš dostat k tomu, o čem je sběratelství. Někdo sbírá motýly, někdo známky a někdo porno. A někdo umění.” 

Jak vidí svou pozici na brněnské umělecké scéně INSTITUT INSTITUT?

Jsme tu fyzicky, ale nemyslíme na to, že jsme v Brně. Ta scéna je taková unuděná, bez života. Ty věci zůstávají tu. Nepracujeme s konceptem, že děláme brněnské věci. Děláme to, jakoby to bylo kdekoli na světě. Neodflákneme to jen kvůli tomu, že je to Brno.

 

INSTITUT INSTITUT je spolek a intermediální umělecká skupina, která sdružuje aktéry různých výrazů a médií v diskusi, kritice, výzkumu a současné tvorbě, se záměrem podpory vzniku a prezentace individuálního a kolektivního díla. Členství ve skupině je proměnlivého charakteru. Od samého začátku ji tvoří Tomáš Moravanský, Tereza Sikorová, Michal Žilinský a v současnosti nový člen Jakub Němec.

 

 

 

 

 

Autor: Jan Gerych