Rozhovor s organizátorem Open Studios a pozvánka kurátorky na komentovanou prohlídku

V pátek a sobotu 11. a 12. září se v Brně otevřou veřejnosti ateliéry výtvarných umělců v rámci 9. ročníku Open Studios. Mluvili jsme s organizátorem Václavem Kočím a kurátorkou doprovodného programu Silvií Šeborovou.

 

Brno – Tento víkend proběhne 9. ročník festivalu současného umění Open Studios, který mapuje brněnskou výtvarnou scénu. Otevírá dveře ateliérů v kreativních klastrech a představuje umělce v jejich přirozeném prostředí bez příkras a institucionálního zabarvení. Vyzpovídali jsme organizátora a malíře Václava Kočího a kurátorku doprovodného programu Silvii Šeborovou.

Jak jste se dostal k pořádání Open Studios?

Převzali jsme to po občanském sdružení Magma. Ze začátku to byla jen taková mini akce na Kraví hoře, tehdy nás tam bylo asi 5 umělců, ale možná už tehdy byla otevřená i Hybešova 71. To jsou ty nejdéle otevřené ateliéry.

Pak se to nabalovalo, chvíli mi s tím pomáhal Ondřej Homola, který mi to pomohl rozjet nějakým směrem a ukotvit koncepčně. Začali jsme se soustředit hlavně na komunitní místa. Neotevíráme ateliéry po jednom, ale máme vždy místa, kde je víc umělců dohromady.

Každý rok se to snažíme měnit, dělat trochu jinak, vymýšlet nové věci a profesionalizovat to, tak jsme si řekli, že i když jsem to doteď organizoval jenom já, že by bylo dobré mít třeba každý rok jiného kurátora, který by ten ročník zaštítil. Princip by zůstal stejný, ale k tomu by ten kurátor vymýšlel různé doplňkové programy, téma ročníku atd.  Oslovili jsme Silvii Šeborovou s tím, že jsme měli vymyšlenou spolupráci s lidmi mimo město, aby to získalo větší dosah, třeba celorepublikový. Se Silvií jsme pracovali na spolupráci s pražskými galeristy a plánovali jsme přednášky a „družbu“, ale Covid to zrušil.

Jak vznikla celá ta panika v kulturní sféře, tak jsme také dostali z dotací strašně málo peněz a spolupráci se Silvií jsem musel zrušit, protože na ni nemám prostředky. Zachovali jsme ji ale aspoň jako kurátorku komentované prohlídky.

Slibujete na letošní ročník zjednodušení programu. Co to znamená?

V souvislosti s mapováním těch komunitních prostorů jsme narazili na tzv. kreativní průmysl. Ten „fancy“ termín sdružuje vedle umělců taky grafiky, architekty atd. Ze začátku nás hodně bavilo toto ukazovat, protože tam stejně dochází k nejrůznějším přirozeným spolupracím, ale když přidáte architekty, designéry, nejrůznější řemeslníky, tak ten projekt neuvěřitelně nabobtná. Protože jsme začali uvažovat o tematizaci, a především v tom výtvarném oboru o spolupráci s galeristy, nějakým provozem nebo trhem, nezbylo nám než ty ostatní disciplíny opustit. Přinese to větší přehlednost.

Mě sice hodně zajímá téma propojování umění a architektury, ale uvědomil jsem si, že tento projekt o tom není. Navíc prezentace architektury i designu, obzvlášť v Brně, je dlouhodobě bohatá. Jsou tu Brno Design Days, Open House, Pecha Kucha, Den architektury… Ale festival současného umění, kde by člověk mohl přijít do ateliéru, toho je málo.  

Není konflikt v tom, že otevřené ateliéry, kde je umělec sám za sebe, ve svém přirozeném prostředí bez jakýchkoli zprostředkovatelů nakonec kurátorujete?

Kurátorskou činnost chápeme jako doplňkový program. Pro nás je nejdůležitější, aby lidi přišli do ateliérů. To je základ. A potvrdilo se nám to i s Covidem. Potřebovali jsme to osekat na základní princip a vyšlo z toho právě toto. Zároveň chceme lidem a potažmo i umělcům poskytnout další služby, které kontakt s ať už odbornou nebo neodbornou veřejností znásobí. Vymýšlíme různé způsoby, formáty prezentace, ale vždy v těch otevřených ateliérech.

Komentovaná prohlídka je podle mě hrozně atraktivní formát. Na to lidi přijdou a budou rádi, že je někdo po těch ateliérech provede. Vymysleli jsme taky přednášky Artist Talks – umělci se občas nechávali slyšet, že je hodně vyčerpávající celé dva dny pořád dokola všem příchozím něco vyprávět. Tak jsme vymysleli Artist Talks. Návštěvník si může udělat itinerář na oba dny, když ví, že v určitý čas budou přednášet konkrétní umělci. Je to i úleva pro umělce, kteří se tak můžou soustředit a své poselství si strukturovat a nachystat na přednášku.

Letos je to pilotní projekt, když to bude mít ohlas a uvidíme, že to má smysl, tak jsme dokonce nachystaní udělat z toho celoroční aktivitu. Jednou za rok budeme mít Open Studios a v průběhu zbytku roku budeme občas pořádat přednášku vybraného umělce – Artist Talks.    

Další důležitá rovina projektu bude, když pozveme lidi z okolních měst, kteří se pohybují na scéně, na trhu. To je další věc, kterou chceme nabízet umělcům jako službu v rámci projektu – zprostředkovat kontakt s kurátory, kupci, sběrateli.

Co si myslíte o přesunu umělců do kreativních center, která tu vznikají?

Mám na to vyhraněný názor podložený reálnou zkušeností. Kreativní clustery mapuji 9 let a vím, že všude to vzniká absolutně spontánně a že řízený vznik nefunguje. Zároveň je ten řízený vznik možná trochu nesmyslný. Někteří umělci můžou mít touhu fungovat komerčně, ale zároveň se každý snaží najít nejméně finančně náročnou cestu. A pronajímat si ateliér v tak lukrativních prostorách? Může to sice přinést výhody třeba v propagaci nebo komunikaci navenek, ale zároveň je to do začátku nesmírná finanční zátěž. Nedokážu si představit, kdo z těch umělců tam půjde.  Mít kreativní hub, kde budete svobodným umělcům pronajímat prostor za vysoké komerční nájmy – mně se to nezdá. Ale to je až ta další úroveň, ta první je, že to nevzniká spontánně, a to si myslím, že je chyba. Mně se naopak na těch místech, která vznikla spontánně, a přirozeně přátelsky líbí ten drive, ta živelnost i ta životnost, kterou to má.

Jak účast v Open Studios obohacuje umělce? Dokážu si představit, jak prospívá mladším, co znamená pro zavedená jmena?

Začnu u sebe. Pro mě to má obrovský přínos každý rok. Pokaždé se mi na Open Studios podaří něco domluvit. Nějaký prodej, třebaže malý, výstavu, spolupráci. Zároveň mám feedback od ostatních umělců nejen z Kraví hory, že se jim daří podobná věc. Že k nim přijde sběratel díky tomu, že je viděl na Open Studios. Pro umělce mladší generace to má přínos právě tohoto typu, a i pro ty na scéně zaběhlejší to má myslím úplně stejný přínos. Protože když vám přijde jakýkoli nový kontakt, tak to může znamenat tu stejnou věc, ať jste Milan Houser nebo Petr Kvíčala, nebo kdokoliv jiný.

Zmínil jsem spolupráci s pražskými galeristy a sběrateli, ta cílí právě na ty umělce, kteří už jsou na scéně delší dobu. Chápu ten projekt jako službu pro zúčastněné umělce, která by fungovala pro jejich co největší spektrum. Pracujeme druhým rokem na obsáhlém mailinglistu, který obsílá pozvánkou galerie současného umění v republice. Letos jsem poslal asi 57 pozvánek. Nejsou to všechny galerie, ale je to velké procento. Jako umělec v mém projektu víte, že máte propagaci na online sítích a našem webu a tištěné božuře a taky, že pozvánka s vaším jménem přijde do galerií, kde byste mohl chtít mít výstavu. Takže by to mohlo mít efekt pro umělce, ať jsou v jakékoli fázi kariéry.

Stojí umělce něco účast?

Mají to zadarmo. Jak jsem říkal, beru to jako službu komunitě, chci pomoci kolegům a kamarádům, baví mě to. Navíc mi ten samotný princip přijde prostě super a přitažlivý. Pozvat si někoho přímo k sobě do ateliéru a ukázat jim, co a jak dělám, mi prostě přijde skvělý způsob komunikace s okolním světem. Ta organizace je samozřejmě někdy trochu složitá a napínavá. Třeba když se mi odhlašují umělci týden před akcí. Máme vytištěné brožury, které stojí práci a spoustu peněz a v momentě, kdy se jeden odhlásí, je v nich pak 1000x chyba. Ale nevadí, stojí to za to a pořád trvám na tom, že je to služba, za níž by umělci platit neměli.    

Zmínil jste propojování umění s architekturou. Zaregistroval jsem, že pracujete na fasádě rekonstruovaného obchodního centra v Brně?

To je teď můj poslední projekt, který se realizuje. V plánu mám ještě další ve spolupráci se dvěma architekty. V tomto případě mě oslovila Alexandra Georgescu z ateliéru KOGAA, která mě pozvala k jejich vyzvané soutěži na rekonstrukci toho nákupního centra. Pro mě to byla hezká zpráva hlavně kvůli tomu, že mám KOGAA rád. Jsou to výborní architekti.  Mě by nikdy nenapadlo, že bych měl pracovat na Futuru, o němž si myslím svoje – o jeho umístění a funkčnosti. Ale možnost spolupracovat s KOGAA mě přesvědčila a taky jsem u nich věřil, že to dobře dopadne.

Přišli jsme s výtvarným a barevným řešením fasády. Oproti původnímu návrhu sice doznalo změn, ale teď se to začalo realizovat a vidím, že i ty změny, které jsme museli udělat, přispějí k lepšímu výsledku. Navrhovali jsme tvar fasády poskládaný z různých výtvarných prvků, které byly v kontrastu, ale korelovaly formálním tématem. Ukázalo se to ale konstrukčně příliš těžké, finančně nákladné, musela by se přepočítávat statika těch prvků – byly to velké krystalické věže. Vymysleli jsme, jak ty věže pokrýt jinak, aby to nebylo tak těžké a drahé. Nové řešení vychází z mého původního návrhu, jsou to rozfazetované plochy, které jsou jinak barevně a víc v prostoru než samotná fasáda. Na té je gradient mezi žlutou, tmavě žlutou až červenou barvou a ten slouží k opticky iluzivnímu rozbourání fasády, pocitu prostorovosti. Na věžích je ta prostorovost vytvořená fyzicky materiálově, fazety jsou předsunuty jedna vůči druhé v rozmezí 5 cm ve třech, čtyřech výškách. Věže pak dostávají fyzický 3D objem a je to doplnění vizuálního principu z plochy fasády.

Těším se na to. Myslím, že to dopadlo dobře, samozřejmě je tam trochu souboj návrhu proti realizaci, ale to je vždy. Zavzorkovali jsme ty barevné plochy, ale v takovém formátu, že nevím, jestli to bude odpovídající. Každý ten panel bude mít 2,5 až 3 metry výšku a ty vzorky byly formát A3. V tom je problém. Nikdo neudělá vzorky velikosti A3 u technologie, kterou se pokrývají barvou plochy 10 000 m3. Museli jsme to udělat jinou technologií, což přináší rozdíly v optice barev. Věříme tomu, ale zároveň jsme trochu napjatí. Uvidíme.

Realizace se posouvala s Covidem, investor má teď taky asi těžkou chvíli, neví, jaké bude mít příjmy. Ale teď do toho kopli, takže to půjde rychle. Časový horizont by měl být v měsících. 

Chystáte nějaké výstavy?

Dvě menší výstavky za 14 dní. Jedna s Ondřejem Homolou v městské galerii ve Ždánicích, kterou spravuje. A na to navazuje domluvená pěkná spolupráce s vinařstvím Spielberg v Archlebově. Bude tam nějaký sedánek, večírek, ochutnávka. To bude fajn.

Pak mě Marika Svobodová vybrala na velkou souhrnnou výstavu k výročí Domu umění, která bude v prosinci, na to se taky těším.

No a jak se pohybuji na sociálních sítích, tak se mi ozývají různé projekty ze zahraničí. Už skoro rok spolupracuji s jednou Miamskou galerií, která mi dělá promo na Instagramu a na platformě Artsy. Teď jsem se ještě dostal do většího online projektu Singulart v Paříži a asi díky tomu mi nabídli výstavu v jedné malé pařížské galerii. A ta by měla být v listopadu. Ale vzhledem ke Covidu, doufám, že to vyjde. 

Václav Kočí (*1981)
Ph.D., 2010, FaVU VUT v Brně, Umění ve veřejném prostoru
Zastoupen ve sbírkách:
Moravská Galerie v Brně
Muzeum města Brna
Muzeum umění Olomouc
Sbírka Jiřího Valocha
Sbírka Josefa Chloupka - Galerie ARS

 

Pozvánka kurátorky Silvie Šeborové na komentovanou prohlídku ateliérů na Rybářské

Open Studios sleduji od počátků, co se tam děje a jakým způsobem se to vyvíjí. Byla jsem hned na těch prvních ročnících, když se o tom na veřejnosti ještě moc nevědělo. Začínalo to jako taková party pro pár přátel a první večírky byly, že se opékaly špekáčky před ateliérem Petra Demka. Kdo co měl, to tam donesl. A posunulo se to úplně jinam, loňský ročník byl pojatý jako hudební festival s velkou stage.

Václav mě přizval jako kurátorku, ale nakonec jsme si řekli, že ten můj vklad a program přeneseme na příští rok. Chtěli jsme se víc soustředit na výtvarné umělce, uvažovali jsme o moderované diskuzi a jak jinak ještě umělce v ateliérech představit. Plány a ambice jsme nakonec přesunuli na další ročník. Chtěli jsme do toho víc zapojit FaVU, která se v září ještě nerozjela. Zároveň jsme to chtěli realizovat co nejdřív kvůli počasí a pak do toho vstoupily finanční věci, které přinesla Korona.

Záměr byl, že se to úplně oseká a budou jen otevřené ateliéry, ale nakonec jsme si řekli, že doprovodný program by mohla být komentovaná prohlídka. Nechtěla jsem obcházet všechny lokace, protože by to bylo příliš vyčerpávající a na dlouho, a tak jsem zvolila Rybářskou. Je to jedno z nejzajímavějších nových center, kam se po odchodu FaVU stáhlo plno zajímavých umělců. Je to velká budova a je tam skutečně mnoho umělců na rozdíl od ostatních, kde jsou třeba tři čtyři pospolu. Když přijde návštěvník na komentovanou prohlídku, má možnost vidět co nejpestřejší škálu současné brněnské tvorby.

Silvie Šeborová (*1981)
Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě MU v Brně. V letech 2005–2010 působila v lektorském oddělení Moravské galerie v Brně, v roce 2008 založila portál artalk.cz, který v současné době vede. Spolupracovala s nakladatelstvím Computer Press, přispívá do řady odborných časopisů (Art+Antiques, Flash Art atd.). Působí také jako kritička a kurátorka umění, zajímá se zvláště o současné umění a možnosti jeho prezentace.

Vendula Chalánková a Václav Kočí (vpravo), ilustrační foto Silvie Šeborové

Open Studios 2020
11. a 12. září 2020
openstudios.cz

Autor: Jan Gerych