Správný design dětských hřišť? Žádný, věří Dánové, děti si poradí

Dánsko už několik let za sebou atakuje přední příčky žebříčku nejspokojenějších zemí světa. Dá se předpokládat, že základy spokojených dospělých vznikají už v dětství. Jeden z aspektů, který budoucnost malých Dánů ovlivňuje, je filozofie hraní a podoba hřišť. A v tom se tato země docela liší – pojďte se podívat, jak.

Kdo by od Dánska, jako národa designu, čekal přestylizovaná a primárně estetická hřiště – byť i taková jsou –, musí se ponořit hlouběji do prapůvodní myšlenky designu. Ta tkví především v hledání toho nejlepšího řešení. Dánové mající design v krvi našli jeho vlastní podobu. V poválečné době tady vznikl koncept Junk Playground (vetešnické či smetištní hřiště), který znamená totální protipól nejen estetice a stylizaci, ale i hřištím, která známe my. A možná zde tkví jeden z klíčů k dětskému štěstí.

Po první světové válce si významný krajinářský architekt Carl Theodor Sørensen začal všímat, že si děti místo na hřištích hrají v ruinách, na smetištích nebo na stavbách. Jejich hru pozoroval a popsal tzv. anti-estetický přístup ke hře. Podle toho vystihl i charakter míst určených ke hře. Místo předem rozvržené plochy ponechal hřiště otevřené – dětské kreativitě i konstantní změně. Tato hřiště nejsou hezká, často ani uspořádaná a barevná. Zato jsou plná stavebních a přírodních materiálů i jiných objektů – prostě všeho, co se může hodit. Najdete tady zásobu dřeva, různých lan, látek, cihel, kamenů, balónů, někdy nábytku, pneumatik, kol, trubek a dalších předmětů, ze kterých děti budují svůj vlastní svět.

První takové hřiště Sørensen navrhl pro rezidenční oblast Emdrup. Bylo otevřeno začátkem 40. let a denně tam přicházelo několik stovek dětí. Myšlenka byla prostá – nechte děti být dětmi a nezasahujte do jejich hry, které tak dávají podobu ony samy. Místo rodičů zde na děti dohlíželi vedoucí hry, se kterými děti zároveň probíraly podobu a bezpečnost svých staveb. V podstatě šlo o vytvoření svobodné společnosti v miniaturním měřítku. Zanedlouho se podobná hřiště začala objevovat hojněji a zažil se pro ně jemnější název Adventure Playground (dobrodružná hřiště). Myšlenka zůstala stejná, jen provedení se více rozkročilo.

Více než výčet toho, co tato hřiště obsahují, nám možná pomůže, co nikoli. Nenajdete tam pevné struktury konstruované dospělými, které předurčují, jak si mají děti hrát – tedy skluzavky, houpačky a prolézačky. V osmdesátých letech tento koncept popsal Brit Henry Shier následovně: „Dobrodružné hřiště je oplocený prostor vyhrazený pro děti. V jeho rámci si děti mohou hrát volně, svým vlastním způsobem a ve svém vlastním čase. Je však výjimečné tím, že zde (a v současné městské společnosti stále častěji pouze zde) mohou děti budovat a utvářet prostředí podle svých vlastních tvůrčích představ.“

Koncept prvního hřiště inspiroval podobná po celém světě. Třeba právě v Británii, kde se po vzoru Dánska o hřiště tohoto typu zajímali a budovali je velmi záhy, pár jich najdeme i v Kanadě a Spojených státech, velký počet je i v Austrálii a dokonce i v sousedním Německu. Jestli máme nějké takové hřiště i u nás prozradíme na konci článku.

Kromě vyvázání představ o podobě dětské hry z rukou dospělých mají tato hřiště ještě další cenné důsledky. Děti jsou vnímány naprosto autonomně, mohou být neomezeně kreativní, řešit problémy a tvořit prostředí kolem sebe. Což do jisté míry kromě podoby těchto hřišť také souvisí s filozofií, kterou Dánové ve výchově razí.

Jak moc bezpečné je stále bezpečné?

Ani Junk Playgrounds by možná nevznikly bez přístupu k výchově, kterým jsou Dánové docela známí. Z pohledu jiných zemí nechávají dětem volnější prostor při vyrůstání a hraní, také do nich méně zasahují. Můžete se třeba setkat s dětmi, které pod dohledem dospělých pracují s noži, pilami a vrtačkami už od útlého věku. Pro tento přístup se zažil termín Risky Play. Bývá charakterizován jako fyzická hra, která pracuje s uváženou mírou nejistoty a rizikem malého zranění. A právě pro tento typ hry jsou, nepřekvapivě, dobrodružná hřiště příhodnější než ta běžná.

Pohledem Dánů je míra akceptovatelného riskování poučná (samozřejmě odlišují nebezpečí a ohrožení), jelikož díky ní děti zjišťují, kde mají své limity a jak se chovat v určitých typech prostředí – třeba právě na jednom z hřišť, kterým se tento text věnuje. Zatímco trendem ve zbytku Evropy je spíš vysoký důraz na bezpečnost, Dánové věří, že zdravá míra risku vede k budování sebevědomí dětí, soběstačnosti, úspěšnému řešení problémů a samozřejmě manuální zručnosti. A že je tudíž pro děti paradoxně bezpečnější, než je všeho nebezpečí stranit a ponechat je bez možnosti zkoušet se s ním vyrovnat. Benefity popsaného přístupu navíc potvrzují i studie zaměřené na vývoj dětí.

Například jeden z výzkumů hovoří o šesti kategoriích, kde se nějaká míra risku odehrává. Patří mezi ně hra ve výšce, ve vyšší rychlosti, hraní v blízkosti nebezpečných prvků, drsných překážek, hra, kde se mohou děti ztratit / nejsou vidět, nebo ta s nebezpečnými nástroji. Projektantům i pedagogům pomáhají definovat, které kategorie risku jsou prospěšné. Přestože se data shodují, v případě vzniku hřišť hraje roli ještě další faktor – legislativa. Ačkoli mohou být i zákonodárci a obecní samosprávy zdravému přístupu k risku a hře otevření, právní normy většinou prioritizují čím dál vyšší stupeň bezpečnostních opatření a určují, jaké vybavení a s jakými normami na hřišti být smí a jaké ne. Je tedy potřeba součinnost samospráv, díky které se zřizovatelé podobných hřišť nemusí bát, že namísto zdravé míry risku dětem dopřávají i nebezpečnou dávku sami sobě. 

První Adventure Playground u nás

Minulý rok se povedlo jedno dobrodružné hřiště s odborným dohledem dokonce otevřít i u nás. Informovali jsem vás o tom v dřívějším rozhovoru, ve kterém Carolina Sidon například radí, jak mohou běžní občané motivovat zastupitele ke změnám. Hřiště vzniklo díky iniciativě spolku Město přátelské k dětem s podporou městské části Prahy 6 a DDM Hlavního města Prahy. Na podzim se k němu přidalo i druhé na Praze 3. Spolek je sdružením architektů, krajinářů, sociologů a pedagogů, jejich aktivity mají velmi profesionální základ. Tématu dobrodružných hřišť se spolek věnuje od vzniku v roce 2015, nyní už díky němu fungují dvě.

Zdroj: adventureplayground.cz

Papastergiou, Christos. (2021). "Junk Playgrounds The “Anti-Aesthetics” of Play in Post-World War II Playground Design". sITA. 10.54508/sITA.8.18. 

Refshauge, Anne Dahl, Ulrika K. Stigsdotter, and Lise Specht Petersen (2013). “Play and Behavior Characteristics in Relation to the Design of Four Danish Public Playgrounds.” Children, Youth and Environments 23(2): 22-48. Retrieved [date] from http://www.jstor.org/action/showPublication?journalCode=chilyoutenvi

Meijer, M., Visser, K., & van Aalst, I. (2024). Planning for Risky Play: From Child-Safe Playgrounds Towards Adventurous Urban Areas. Planning Theory & Practice, 25(4), 463–481. https://doi.org/10.1080/14649357.2024.2399663