Dobrodružná dětská hřiště, kam mívají rodiče vstup zakázán, se představují konečně i u nás
- 1. října 2024
- Rozhovor
- autor: Jan Gerych
- Foto: Carolina Sidon
PRAHA – První adventure playground se datuje do Kodaně roku 1943. Alternativa ke standardizované ohrádce s houpačkou, klouzačkou a kolotočem má dětem poskytnout skutečně kreativní prostředí, v němž se mohou realizovat, určovat jeho podobu a které má být atraktivní i pro starší ročníky než na prvním stupni ZŠ. V sousedním Německu najdeme takových hřišť kolem osmi set, u nás se osvětě a jejich propagaci věnuje spolek Město přátelské k dětem, jemuž se podařilo uskutečnit první projekt tohoto typu v červnu na Kocínce v Praze 6. Pilot se setkal s nadšeným přijetím a ještě než se nám podařilo vydat tento rozhovor, došlo ke schválení dalšího dočasného dobrodružného hřiště na Praze 3. Vznikne ve spolupráci s DDM Ulita na Jeseniově na dobu od 21. září do konce října.
Dobrodružné hřiště nabízí dětem prostor k učení hrou. Mají možnost překonávat výzvy, rozvíjet své manuální schopnosti, učit se spolupracovat a zároveň zažívat radost z úspěchu. V době digitálních technologií je to ideální příležitost, jak se vrátit k základním dovednostem a prožít hru v reálném světě. „Ti starší z nás si hráli třeba na napůl rozestavěných sídlištích mezi trubkami a skružemi. Jiní si zas stavěli domečky v lese u prarodičů. Některé děti ale už nemají možnost toto zažít, a tak jim dáme tuto příležitost aspoň zde," míní radní Prahy 3, Jan Bartko. Caroline Sidon z Města přátelského k dětem nám povyprávěla víc.
Jak se povedlo první Adventure Playground v Česku?
Adventure Playground, které vzniklo na Kocínce, mělo trvání asi měsíc, pak se zavřelo. Byl to dočasný pilotní projekt, pop up hřiště. Cílem bylo přinést tento koncept do Česka a ukázat, jak to vůbec vypadá. Výhledově bychom chtěli, aby se takové hřiště vytvořilo nastálo, ale aby to někdo udělal, je potřeba jako první krok nabídnout zkoušku, aby zastupitelé a rodiče měli představu, o čem mluvíme.
Využili jsme prázdný pozemek na Praze 6, než se tam postaví nová škola. Byl nevyužitý, a tak i zastupitelé vnímali, že bude dobré ho poskytnout pro veřejnou aktivitu, která poslouží místním i dalším dětem. Navezli jsme tam hromady palet a nechali to na dětech. Během měsíce tam vznikly neuvěřitelné bunkry, stavby, konstrukce, lanovka, houpačky, pirátská loď, cokoli je napadlo.
Vedli jsme si statistiky, měli jsme tam každý den přes sto lidí, celkem se jich tam zastavilo kolem 2600. To je obrovská návštěvnost, velký úspěch. Chodili tam rodiče s menšími i druhostupňovými dětmi, taky jsme pozvali družinu z nedaleké školy. Družinářky je tam pak vodily pravidelně a děti se samy vracely, když šly ze školy domů, aby si to dostavěly.
Líbilo se mi, že lidé přišli a trávili tam v průměru tři hodiny. Zapomněli na čas a okolní svět, úplně se ponořili do tvoření. Prohlédli si, co už je tam postavené a dostali chuť stavět taky. Začali vyrábět, projektovat bunkry a odcházeli hrozně šťastní. Takových zážitků je dnes málo a v lidech je touha zažít něco reálného. Dnes je hodně online a virtuálních impulzů, ale vzít do ruky nástroj, dřevo a ponořit se do toho, že něco vyrábím, tuhle možnost hodně lidí ve městě nemá. I to je cílem dobrodružného hřiště – vytvořit dětem městskou divočinu a zároveň bezpečný prostor, kde si mohou hrát podle sebe a mohou se ponořit do flow hry.
Adventure Playground se postaví a je hotové, nebo se přestavuje stále dokola?
My jsme stavěli, bourali a stavěli znovu. Byla jsem na stálých hřištích v Berlíně a Kodani a ty existují třeba 25 let, to nejstarší v Berlíně 50 let a stavby se obměňují. Záleží na dětech, jestli si tam chtějí stavět nebo jen hrát. Smyslem Adventure Playground je poskytnut neustále se měnící prostředí, komunitní místo, které reaguje na potřeby komunity – místních dětí. Když jsou tvořivé, tak tvoří, nebo si posedí u ohně a opékají si buřty nebo chlebíky, nebo si tam jezdí na koloběžkách, je to na nich.
My vytváříme dětem nabídku herních možností a dobrodružných zážitků, inspirativní a pestrý prostor, kde se mohou učit, hrát si, socializovat se, být samy sebou. Nabídka je různorodá, nejde jen o stavění bunkrů. Smyslem je, že si to děti vybírají samy a řídí si svůj čas. Přicházejí a odcházejí podle sebe, není to organizovaná aktivita jako kroužky. Ukazujeme jim, že mají volbu a že my dospělí za ně nerozhodujeme ve všem. Učíme je zodpovědnosti, taky rozhodování a převzetí zodpovědnosti za vlastní rozhodování.
Jak to funguje v praxi? Počítá se s obsluhou hřiště?
Hřiště má svá pravidla. Je to oplocený pozemek s jedním hlavním vstupem, který je označený Adventure Playground, aby návštěvník věděl, že nevstupuje do parku nebo na běžné hřiště, ale vstupuje skutečně na dobrodružné hřiště. Je tam vyvěšený provozní řád, se kterým by se měli lidé seznámit. Hřiště spravují lektoři, herní průvodci (playworker v angličtině), kteří každého přivítají a když je tam dítě poprvé, provedou je. Jejich role je ale především supervize, mají dětem pomoci s nástroji, jinak je nechávají hrát a nemají jim do hry zasahovat. Často jsou dětem vzorem a inspirací k tvořivým činnostem.
V zahraničí to dokonce bývá nastavené tak, že tam smí jen děti starší sedmi let a rodiče mají vstup zakázán. Dítě se zapíše u vstupu a na jméno si pak může od průvodce vypůjčit nářadí. Používají se kladiva, pily, hřebíky, my jsme tam měli i akuvrtačky, které byly hodně oblíbené. Používaly se tedy i vruty, různé provazy, látky a prostěradla ke zdobení bunkrů.
Playworker každé ráno kontroluje stabilitu postaveného a jestli je vše v pořádku. To se opakuje ještě večer po zavíračce. Je to každodenní péče o proměnlivý prostor, který tím zůstává bezpečný. Zároveň se tu ale pracuje s přínosným rizikem (risk benefit assessment, anglicky). To znamená, že poskytujeme dětem možnost zažívat nějaký risk, zkoušet různé věci, aby se naučili odhadovat vlastní síly a možnosti. Je to tedy záměr a my jako dospělí zvažujeme, jaké riziko je přínosné, protože se jím děti něco učí, a které by už bylo opravdu nebezpečné. Stejně s tím pracují třeba lesní mateřské školy.
Co všechno má kromě pilotního Adventure Playground spolek Město přátelské k dětem za sebou?
Já se do spolku zapojila až teď s Adventure Playground, ale Město přátelské k dětem funguje mnohem déle. Spolupracuje s různými samosprávami a v Praze s několika městskými částmi na participačních projektech týkajících se zkvalitňování veřejného prostoru a implementace parametrů města přátelského k dětem. Zrovna jsme odevzdali prováděcí projekt na městský park v Opavě a momentálně pracujeme na revitalizaci Lotyšského náměstí v Praze 6. Dále spolek pořádá konferenci Architektura dětem ve spolupráci s FA ČVUT, letos proběhne již 5. ročník. Z důležitých výstupů spolku bych ráda zmínila memorandum Děti a město – prostor pro hru, v němž se definovala koncepce a téma dětské hry ve veřejném prostoru. Vznikla také brožura k participaci dětí a mládeže. Spolek Město přátelské k dětem je jediný, kdo dlouhodobě tematizuje různé aspekty problematiky dětí a města a snaží se na ně upozorňovat.
Dánský architekt Jan Gehl tvrdí, že podle stavu našich měst máme radši auta než děti. Váš spolek se také snaží působit na autority ve prospěch dětí ve městech, jak se vám to daří a kdo jsou ti, kvůli kterým se tu má dařit především autům?
Já jsem metodička hry, lobbingu se u nás věnuje architektka Mirjana Petrik, ta by vám řekla víc, ale spolek dělal například velký průzkum pro Prahu 3 a 7, kudy chodí děti do školy a jak prostředí využívají. Městské části pak tu studie opravdu využívají pro svá strategická rozhodnutí a plánování. Otázka je, co se pak daří prosadit. Třeba v případě Lotyšáku na Praze 6, kde je spolek zapojený, je snaha umožnit lidem zapojit se do plánování. Nejen v Praze se využívá participačního rozpočtování, třeba tady v Říčanech, kde pracuji, se to daří leta. Obecně se to zlepšuje, ale Praha je bohužel pro auta. To je tedy můj osobní náhled. Když si vezmete centrum, tak od chvíle, kdy dítě vyjde z baráku, to město pro ně není.
V USA se prý už děti na ulici samy téměř nevyskytují, převážejí se auty z místa na místo. Kdo vlastně rozhoduje o tom, jakou bude mít urbánní krajina podobu?
Zastupitelé, kteří dělají velká rozhodnutí. Já jsem ale zastáncem toho, že změna musí přijít zespodu od lidí. Stačí malé a jednoduché aktivity, když budou lidé „okupovat“ ulice, vytáhnou si věci ven a budou tam trávit čas i s dětmi. Nebo se zúčastní komunitních akcí jako Zažít město jinak, nebo Playstreet, což je dočasný zábor ulice, aby si tam mohly děti hrát. Skvělé aktivity také dělá organizace Pěšky městem, kterým se vloni podařilo udělat u základní školy Solidarita školní ulici bez aut na celé září.
Fakticky dělají změny úředníci a zastupitelé, ale od nás potřebují vidět, že to jde a je to pro komunitu dobré. Takhle jsme se rozhodli postupovat i s Adventure Playground na Kocínce. Mluvili jsme o tom dlouho, ale nic se nedělo, žádná rozhodnutí nepřicházela. Dospěli jsme k názoru, že je nutné to lidem ukázat, aby si to prožili. Pokud má být město přátelské k dětem, musíme konkrétními projekty ukázat, že to jde a lidi to chtějí. To je jediná možnost. Právě ti lidé, kteří jezdí autem, musí být konfrontováni jinými možnostmi. Není to tak, že by lidé milovali auta nad děti, ale musí vědět, že je to jde i jinak.
Co bude na konferenci Architektura dětem 18. října?
Bude opět zaměřená na Adventure Playground. Vloni jsme to téma otevřeli názvem Dobrodružná hra ve městě a díky tomu jsme vzbudili zájem, který vedl k realizaci pilotu na Kocínce. Letošní ročník už má titul Adventure Playground do každého města! Naše ambice je inspirovat další městské části, aby ve své čtvrti provozovali vlastní dobrodružné hřiště.
Konference bude hostit několik řečníků ze zahraničí. Pozvali jsme zakladatele prvního a jediného polského Adventure Playground Rafal Sadownik, aby nám povyprávěl, jaké měli začátky, kterým výzvám čelili a jak jim hřiště v rámci polské legislativy funguje dnes. Přijede zakladatelka dobrodružného hřiště v Mariboru Nina Krašovec, aby sdílela, jak se tématu chopili ve Slovinsku. Z Budapešti přijede zakladatelka platformy usilující o první maďarské hřiště Virág Bogyo a jako naše hlavní podpora přijede Martyn Sorge, předseda Asociace dobrodružných hřišť v Německu.
Carolina Sidon se narodila ve Stockholmu. Vystudovala uměleckou vysokou školu a pedagogickou fakultu v Plzni. Učí dějiny umění na gymnáziu a v muzeu Říčany pracuje jako metodička Tvořivé hry. Ve spolku Město přátelské k dětem se zaměřuje na popularizaci tématu Adventure Playground a také je koordinátorkou vzniklých dobrodružných hřišť na Praze 6 a 3.
