Opravili jsme paní křeslo po pradědečkovi, které donesla v igelitce rozpadlé na součástky, říká Tereza Korbelová Z pokoje do pokoje

PRAHA – Módní trend kombinovat v interiéru nový design se starými repasovanými prvky se postupně dostal do oficiální strategie samospráv a jejich politiky nakládání s komunálním odpadem. Dnes by tak mělo být reuse centrum v každém větším městě. „Nábytku je tolik, že je škoda pořád vyrábět a nakupovat nový. Hlavně je to problém v odpadovém hospodářství. Je to velkoobjemový odpad a zatěžuje sběrné dvory, protože se toho vyhazuje velké množství. Přitom jsou to snadno opravitelné kousky, protože jsou ještě z kvalitních materiálů, takže můžou sloužit do nekonečna. Dají se taky různě redesignovat, v tom je velký potenciál,” říká Tereza Korbelová.

Příběh prvního reuse centra u nás začal před osmi lety. Zuzana Kuberová se tehdy po zkušenosti s prací v korporátu rozhodla pro změnu a s kamarádkou Barborou Kocandovou založili Z pokoje do pokoje. „Byl to ten klasický příběh, že chtěla dělat něco smysluplného. Studovala předtím ve Švédsku, kde jsou reuse centra běžná a rozhodla se ten nápad přenést sem,” vzpomíná Tereza Korbelová. „Já jsem se přidala, když si udělaly web a chystaly první pop-up v prostoru bývalé knihovny na Milady Horákové. Zrovna jsem se vrátila ze stáže ve Slovinsku, studovala jsem architekturu na ČVUT, ale práce v ateliéru mě moc nenaplňovala. Toto mi naopak dávalo velký smysl. Jsem typ člověka, který tahá věci od popelnic a nakupuje poklady různě po ulicích, takže mě to nadchlo,” směje se.

Aktuálně se zdá, že reuse centra zažívají v Praze rozmach. V Libni zakládá organizace Zerowasters centrum Libre a Hana Matoušová otevřela malé reuse na domácí potřeby na Palmovce. Tereza Korbelová se účastní projektu nového reuse centra a cirkulárního spotu STO.RE v Holešovicích. Jaká je skutečná situace na trhu a jaká budoucnost čeká Z pokoje do pokoje, nám přiblížila právě Tereza Korbelová.

Působíte na dobré adrese u Florence, jak se to povedlo?

Je to prostor města. Když jsme před osmi lety sháněly místo, dala nám tip Hana Matoušová, která byla tehdy na Praze 8 zastupitelkou za Zelené a bydlí tomu objektu naproti. Byl prázdný a v plánu ho měli zbourat nebo opravit. Do té doby ho obsadili neziskovými organizacemi, aby zbytečně nechátral. Teď už je tam kavárna, dílna Keramika srdcem, divadlo Pomezí. My jsme tam byly první, domluvily jsme se s městem na výpůjčce, která se jednou za rok-dva prodlužuje. Teď ale magistrát přijal novou metodiku z EU, takže to vypadá, že budeme platit komerční nájem, a to pro nás nejspíš bude likvidační. Uvidíme. 

Přitom mají dnes města povinnost mít reuse zařízení kvůli cirkularitě a odpadovému hospodářství, čekal bych, že vás budou podporovat?

Asi záleží na situaci. Libre, které je v objektu Prahy 8, se na nájem skládá Magistrát a Praha 8 půl napůl. My jsme vděční, že nám Magistrát v prostoru na Florenci umožnil být 8 let jen ve výpůjčce. Nyní se však ukazuje, že se ne vždy strategie města propisují do fungování jednotlivých odborů. Odbor majetku hledí na úplně jiné body, než odbor ochrany prostředí, který se nám maximálně snaží vyjít vstříc, ale má omezené možnosti.

Uživí vás Z pokoje do pokoje?

Teď už zase ne, ale po několik let tomu tak bylo. První asi tři roky jsme byly každá někde zaměstnaná a po práci jsme běžely do Pokojů na otevírací dobu, takže to bylo náročné. Pak bylo období asi čtyř let, kdy nás to s kolegyní živilo. Došlo nám, že když tomu nedáte veškerou energii, podepisuje se to na tom. Teď je posledních několik měsíců situace neveselá, lidi šetří kvůli vysokým cenám energií a podobně, takže máme dost problémy přežít. Jsme v mezičasí, kdy čekáme, jestli vyjdou granty a do toho otevíráme s nulovým budgetem další prostor…   

Repasujete nábytek, který vám lidé darují, jak často darují?

Nábytku je v oběhu tolik, že když děláme jednou za měsíc svoz, vždy se jedna-dvě dodávky naplní. Jsme omezení vlastní kapacitou, takže v tuto chvíli třeba nesvážíme, protože ten nábytek nemáme kam dávat. Trochu se mění skladba a kvalita nábytku. Když jsme začínaly, dávali nám lidi designový nábytek ze 60. let. Ten se teď už ale vrací do oběhu svépomocně, protože i široká veřejnost zná jeho hodnotu a spíš ho prodá. Teď se k nám dostávají spíš kousky, které majitelé neprodali, příbuzní už je nechtějí, ale lidem je líto je vyhodit. Ale shánět nic nemusíme, lidi se nám ozvou na mail, mají o nás povědomí, a svoz vždy naplníme. 

Nábytek potom opravujeme a prodáváme, tím se financujeme a organizujeme kurzy renovace nebo čalounění, základy práce se dřevem. Je pro nás důležité dělat osvětu, ukazovat lidem řemeslo, které za tím stojí a vysvětlovat, že oprava není tak těžká, že ji zvládne každý sám. Je to lepší než to vyhodit a kupovat si něco nového. 

Nábytek může mít často pro majitele i citovou hodnotu

Jednou úplně v začátcích si k nám paní přinesla v igelitce křeslo po pradědovi rozpadlé na prvosoučástky. Myslela si, že s ním už nepůjde nic dělat, ale pod dohledem našeho truhláře se postupně povedlo všechny dílky slepit dohromady a odnesla si nádherné funkční křesílko. Měla z toho strašnou radost, protože to pro ni byla vzpomínka na pradědu. Takové příběhy se u nás odehrávají často, na kurzy si lidé nosívají kousky, k nimž mají citovou vazbu a chtějí, aby jim dál sloužily. Připomínají jim, jak na tom sedávala babička, a proto je nechtějí vyhodit.  

Původní otevřenou dílnu jste transformovaly do kurzů?

Ano, měly jsme sdílenou dílnu, ale vůbec se nám to jako koncept neosvědčilo. Občas někdo přišel, nevěděli jsme kdy, a když to neuměli, musel by tam být ještě lektor. To bychom nezaplatily. Opustily jsme původní plán a transformovaly ho do DIY kurzu, o který je zájem. V Praze vyrostlo specializovaných sdílených dílen víc, a tak můžeme zájemce směřovat jinam. Nemůžeme pokrýt všechno, jsme specifické reuse centrum, které opravuje a redesignuje nábytek, pořádá kurzy a svozy a sdílenou dílnu jsme nechaly ostatním. Podobně to má reuse centrum v Českých Budějovicích, které ale koncept přejalo od nás. 

Jak redesignujete?

Hodně se v tom vyřádíme. Měly jsme takové období, kdy jsme dělaly hodně crazy kousky, třeba polepovaly komody růžovým chlupem. Byl to takový statement, že to nemusí být vůbec praktické, ale že je to sranda. Hodně jsme používaly barvy, ale asi i s věkem se začínám umírňovat a i ten trend se mění. Vždy nám na tom přišlo důležité ukázat lidem, že stará komoda, která jim připomíná obývák prababičky a není to nic moc sexy, se dá s relativně málo prostředky přetvořit v něco zajímavého. Byla za tím ta message, že reuse je sexy.

Jste zakládající členky Federace nábytkových bank a reuse center?

Založila ji naše kolegyně Zuzana Kuberová jako nástroj propojující všechna reuse centra, sdílené dílny a nábytkové banky v Česku. Jedná za ně s magistrátem, politiky, dělá osvětu na vyšší úrovni a pořádá kurzy třeba o tom jak si založit reuse centrum. Je to platforma. Mají mapu, kde si můžete najít nejbližší zařízení, kam odvezete nábytek. Je tam docela dost členů, nejen reuse centra, a informují nás, kde se co děje. Můžeme pak pořádat společné akce a hlavně tvoříme jeden hlas, takže můžeme mluvit s politiky a vyjednávat lepší podmínky. Jako jednotlivci bychom se k nim vůbec nedopracovali, ale federace pro ně má nějakou váhu.       

Jaký nový prostor chystáte?

Když už jsem si myslela, že Z pokoje do pokoje došudlám a půjdu dělat něco jiného, protože jsem tam zůstala sama, přišla za mnou kamarádka s kolegyní, že by reuse centrum chtěly založit. Vytvořily jsme nový tým, který má i výhodnější skladbu, protože holky rozumí psaní grantů, marketingu, PR, což není můj obor. Já můžu přinést poznatky z praxe. Povedlo se nám domluvit, že budeme sdílet prostor organizace Opravárna v Holešovické tržnici. Opravují staré elektrospotřebiče a je to částečně taky neziskový projekt. Je to ale dost komplikované. Jestli se nám to povede rozjet a získáme nějaké granty, chtěly bychom časem otevřít cirkulární dům. Už to nebude jen o nábytku, ale budeme přijímat i věci do domácnosti jako bytový textil, sklo a porcelán. Navýšíme nabídku, a to dává větší smysl.

Co je cirkulární dům?

Představuji si velkou aspoň třípatrovou budovu, kde jsme zastřešující provozovatel, který poskytuje prostor menším organizacím nebo jednotlivcům. Je tam kavárna a prodej, vlastně jako obchodní dům, ale s opravenými věcmi z druhé ruky a zároveň si tam můžete i sami něco opravit. Třeba kolo. Můžou tam být umělci, kteří pracují s recyklovanými materiály, taky přednášková místnost, která se bude věnovat vzdělávání o udržitelnosti. Je to multifunkční prostor, který sdružuje hodně organizací, které se věnují dobré věci. Není to jen o prodeji. Sílu to má v tom, že to otevíráte ve velkém. Jako byste otevřel Westfield Chodov, ale s věcmi z druhé ruky, doprovodným programem a dalšími aktivitami.  

Ve Švédsku mají zvyk se každý měsíc zbavovat starých věcí a vozí je do recyklačních dvorů. Odtud putují do reuse center, jako je vyhlášená ReTuna (psali jsme zde)

To by bylo skvělé i u nás. Když tady něco vyhodíte do kontejneru, je to odpad a kdybyste si jej bral, podle legislativy kradete. Ani na sběrném dvoře to nesmíte dělat. Ale v Praze jsou už při některých sběrných dvorech reuse pointy, tam můžete odevzdat něco funkčního, čeho se chcete zbavit. V malé míře to tu funguje, ale i tak se vyhazuje spousta použitelných věcí.

Z pokoje do pokoje

14. května zveme na otevření našeho nového reuse centra a cirkulárního spotu STO.RE v Holešovicích.

Tereza Korbelová se narodila 13.9.1988 v Praze, vystudovala FA ČVUT, věnuje se občas focení, návrhům interiérů, grafickému designu, redesignuje nábytek a láká ji produktový design. Ve svém volném čase vyrábí šperky a nejraději relaxuje sama v lese, od roku 2016 působí v reuse centru Z pokoje do pokoje.