Studenti architektury udělali luxusní interiér charity shopu, nemá to být výsada drahých značek, říká Helena Továrková
BRNO — Ateliér Matter Matters na FA VUT uplatňuje metodu design & build, takže co navrhnou, to si taky postaví. Na každý semestr si společně vyberou projekt, kterému se pak společně všichni věnují. Letos se štěstí usmálo na oblíbený nadační obchod Veronica na Pekařské. Existuje od roku 2008 a za tu dobu si našel spoustu věrných klientů i podporovatelů.
Pro studenty představoval zvláštní druh výzvy, protože se zde nabízené zboží nepředvídatelně proměňuje, museli pracovat s omezeným rozpočtem a naplnit požadavky klienta na povahu použitých materiálů (zpráva zde). Akci nám přiblížila ředitelka Nadace Veronica Helena Továrková.
Máte už zkušenost se spoluprací s designéry, kteří vám vyladili exteriér obchůdku, nyní jste se pustili do interiéru ve spolupráci s architekty?
Je to tak. Byl to skvělý impuls. První zkušenost je z roku 2020 ze soutěže Výloha roku Veroniky Rút (článek zde), kdy jsme pracovali se studiem Hrana. Mělo to pro nás obrovský přínos. Soutěž nám zprostředkovala skvělé designéry, kteří perfektně zpracovali zadání a udělali nám výlohu, která vydrží, reflektuje naše potřeby, že tam pořád vyměňujeme věci a nevíme, co tam kdy bude, a měli to na starost celé včetně realizace. Tehdy jsme dělali výlohu, markýzy, novou fasádu, obchod se celý proměnil. Financovali jsme to sbírkou na ČSOB pomáhá regionům. Tato zkušenost se překlopila teď do další spolupráce s architekty, byl to stejný princip včetně toho že jsme měli docela málo času.
Jak se to seběhlo?
S Bárou Krejčovou (polovina vedení ateliéru Matter Matters na FA VUT, pozn. red.) jsme se potkali v Emmě na chlebíčku v květnu loňského roku, když jsme tam byli na schůzce s Bárou Antonovou (ředitelka spolku Vesna, pozn. red.). Věděla jsem, že předtím udělali podobnou architektonickou realizaci pro Vesnu a jejich šatník a měla jsem v hlavě, že chceme náš obchod proměnit v dlouhodobém měřítku nejen zvenčí ale i uvnitř, aby to spolu fungovalo. Tak jsem s tím Báru Krejčovou oslovila a to zadání se jí líbilo. Řekla, že to je přesně to, co hledá, že ji nebaví navrhovat vily pro 4-5 lidí, ale spíš sociální architekturu, která slouží většímu počtu lidí. Řekla, že uvidí.
Poslali jsme si informace a koncem září se mi ozvala, že si to zadání v ateliéru schválili a kdy se můžou architekti přijít podívat. Jestli by to šlo už příští týden. Byl to rychlý proces. Architekti přišli poprvé v říjnu, nějakou dobu pracovali na zadání a zároveň měli exkurze u výrobců udržitelných materiálů. Měli jsme jasno ve využití materiálů, které souvisí s hodnotami nadace a obchodu, aby to bylo v souladu s principy cirkulární ekonomiky, re-use, recyklace materiálů. Nejenže měli zpracovat návrh, ale omezovaly jim ho navíc tyto naše požadavky. Část listopadu tak strávili objížděním firem a nastudováváním možností materiálů třeba z textilního recyklátu, drtě z recyklovaného nábytku a zkoušeli, jak se s tím dá pracovat. Zohledňovali ceny a lhůty dodání, budget jsme měli omezený. Na přelomu října a listopadu jsme viděli první návrh a řekli jsme si připomínky. Další byl na přelomu listopadu a prosince, tam už jsme si vyjasnili materiály, které se tam objeví, byli jsme s tím všichni tak nějak spokojeni a leden jsme měli na realizaci.
Náš obchod funguje jako všechny ostatní obchody, v prosinci máme největší tržby, taky tam máme spousty navázaných projektů jako vánoční jedličky v květináčích, které pak mohou lidi vysadit do lesa. Nechtěli jsme zavírat dřív. Zavřeli jsme tedy opravdu až 23. prosince večer, dali jsme si vánoční volno a 3. ledna jsme začali vyklízet. Bylo to dost práce a hodně věcí. Stavební úpravy, namontovat interiér a celý obchod znovu naskladnit a nachystat jsme museli stihnout do 2. února, kdy jsme opět otevřeli. Bylo to dost náročné, byli jsme tam do poslední minuty před otevíračkou, ale podařilo se.
Kolik architektů na obchodě pracovalo?
Z ateliéru Matter Matters a předmětu Design interiéru jich bylo 10 a vedli je architekti Barbora Krejčová a Martin Doležel (kompletní vedení ateliéru Matter Matters, pozn. red.). Byla jsem překvapená, že to neprobíhalo tak, že každý student něco navrhne a vybere se nejlepší návrh. Bylo to kolaborativní, přišli se společným konceptem, na kterém se museli všichni shodnout, nebyl to něčí nápad. Pak se rozdělili na skupiny, které zpracovávaly dílčí části návrhu. Jedna pracovala na ostrůvcích, další na prodejním pultu. Líbilo se mi, že do toho byli od počátku zapojení všichni a ne, že někdo vyhraje a ostatní se musí podřídit.
Musím smeknout nad tím, jak skvěle studenti pracovali, protože to i fyzicky instalovali, vrtali, šroubovali, řezali police a ještě spoustu práce udělali předtím, než se vůbec dostala do obchodu. Bylo to náročné zadání a není běžné, aby architekti dělali i toto. Mám kamarády architekty, kteří s fyzickou instalací do kontaktu vůbec nepřichází, tady většinu práce odvedli sami studenti. Občas se ukázalo něco, co třeba úplně nedomysleli, ale to jsou právě ty důležité momenty, u kterých se člověk něco naučí. Byla tam moc dobrá atmosféra, nezažila jsem, že by se hádali nebo že by se objevily velké rozepře, dokázali se shodnout a všechno vyřešit. A radost mi udělalo, že jim za to ve škole udělili Cenu Bohuslava Fuchse.
Jaké jste zvolili materiály?
Je tam recyklovaný beton od Redbetonu, ale jen v malé formě – takové torzo jako výtvarný prvek interiéru když člověk vchází, které studenti pracovně pojmenovali paní Veronika. Ten materiál se jim líbil, firma dokáže kamenivo v betonu nahradit recyklátem stavební suti, chtěli jsme to tam aspoň v malé formě.
Klíčový byl ale materiál s podílem recyklátu ze starého nábytku od firmy Kronospan, taková černá MDF deska, ze kterých jsou všechny police, ostrůvky, prodejní pult. Ten se nám hodně líbil. Firma nám ho navíc nabídla darem. Když se studenti rozhodovali, který vyberou, měli víc typů materiálů, tak vzali tento černý matný. Je sice náročnější na údržbu, ale cokoli na něj položíte, vypadá najednou luxusněji. Zkoušeli jsme si to, že jeden hrnek by stál tak 30 korun, ale jak se položí na to černé, už vypadá na stovku (směje se, pozn. red.). Černá dělá výborné pozadí pro věci a taky sjednocuje celý obchod. Architekti zároveň posuzovali, jakou to má nosnost, trvanlivost a taky to vyšlo dobře, materiál je celkově probarvený, takže se nemusí ohraňovat, a i když se poškrábe, není to na něm vidět, není tam žádný jiný materiál pod tou barvou.
Další výrazný materiál je deska od Plastic Guys z recyklovaných plastů na prodejním pultu. Je podsvícená a lidé si toho všímají, i když jdou jen okolo. Zbytek jsou i darované věci, nebo jsou to zbytky z instalací na fakultě architektury jako dřevěné hranoly, kari sítě, prezentační systémy, které se barevně sjednotily černým a zeleným sprejem. Dokonce se stalo, že na základě zveřejnění vizualizací redesignu se nám ozvala podporovatelka, že má podobné sítě ve sklepě a jestli je nechceme. Darovala nám je a využili jsme je. Hezky to navazuje na princip naší prodejny darovaných věcí.
Bára Krejčová nám darovala kus polykarbonátu, který měla doma, a využili jsem ho na oddělení kabinky a zázemí obchodu. Takových různých drobných darovaných věcí tam bylo víc a bez nich by se to nepodařilo udělat v rozpočtu, který jsme měli. Použili jsme dokonce šatní tyče z předchozího interiéru, snažili jsme se využít i původní věci, abychom nemuseli všechno shánět nově. Ve sbírce jsme vybrali dohromady i s příspěvkem od ČSOB 166 tisíc. Výsledný rozpočet ještě dopočítáváme, ale bude to zhruba necelých 200 tisíc. Hodnota je ale určitě dvojnásobná díky darům, slevám a dobrovolnické práci.
Jaké máte reakce?
Reakce jsou hodně nadšené, lidi, kteří chodí často, vchází v úžasu, nechápou, kde se to ocitli. Jsou z toho naprosto v šoku, že to může vypadat luxusně jako showroom, butik. Měli jsme i negativní reakce od lidí, kteří mají rádi prohrabování a jistou nepřehlednost, ale toho jsme se právě chtěli zbavit. Naše ambice byla to trochu zklidnit, zpřehlednit a zpřístupnit, ale studenti mysleli i na hraboše a nechali jim tam ve spodních úrovních regálového systému kapacity, kam pořád budeme dávat věci, ve kterých se mohou lidi trochu prohrabat.
Z reakcí máme fakt radost. Moje ambice byla, aby lidé, kteří udělali tu udržitelnou volbu a chtějí nás podpořit, něco u nás koupit, se tam cítili fajn a dobře. Protože si zaslouží nakupování v příjemném prostředí. To nemá být výsada jen u luxusních drahých značek. Má se jim to u nás příjemně vybírat a zkoušet, a toto jsem chtěla redesignem naplnit. Vracíme věci do oběhu k dalšímu využití, ale taky z výnosu financujeme granty na ekologické projekty. Je pro nás proto důležité lidem ukazovat, že u nás jde o fundraising na podporu ochrany přírody, krajiny a klimatu, a tím se taky chceme odlišit od bazarů a secondhandů.
