Květomluvy: Zahrada léčí. Květinový kabinet spojil síly s organizací AGAPO a společně pomáhají lidem se specifickými potřebami uplatnit se na trhu práce

OŘECHOV –  Zahradní terapií k lepšímu přístupu k práci. Před dvěma léty začaly společně sestry Markéta Jindřichovská a Tereza Rafaelová s ekologickým pěstováním květin na vlastních zahradách a vázáním kytic do prodejního stánku. Od loňska hospodaří na svém poli, které nově poskytují klientům organizace AGAPO. V Ořechově jsme se setkali se sestrami z Kabinetu a Zuzanou Medňanskou z AGAPA, abychom se o zahradní terapii dozvěděli více. 

Navštívila jsem vás před dvěma lety, kdy jste s pěstováním a vázáním květin začínaly. Tehdy se vaše aktivity točily hlavně okolo prodejního stánku Květinový kabinet u zámku v Dolních Kounicích. Co všechno se od té doby změnilo? 

Markéta: Z hlediska pěstování květin je největší změna v tom, že první rok jsme pěstovaly květiny na třech zahradách, zatímco teď už máme vlastní pole. Zvýšila se nám tím produkce a taky květiny pěstujeme systematičtěji. 

Tereza: To hlavně, jsme systematičtější. V předchozích letech se nám občas stávalo, že jsme v některou chvíli neměly z čeho vázat. 

Markéta: S výběrem květin vhodných k vázání do kytic nám pomohla Montana Melicharová z farmy  Zahradní kvítí. Na Montanu se obracíme i v případě, že nemáme dostatek vlastních květin do kytic. Pěstujeme teď více trvalek, ale i letniček. Ve fóliovníku najdete choulostivější květiny. 

Tereza: Zařazujeme nové druhy, zkoušíme, co se osvědčí, letos jsme například už nesázely islandské máky, protože jsou velmi náročné na časování sběru a jejich výdrž v kyticích je krátká. Eliminujeme to, s čím se nám nepracuje dobře a zkoušíme nové rostliny. Každou sezonu máme díky zkušenostem nové poznatky.

A z hlediska odbytu se odehrála nějaká změna? Prodáváte stále v Kabinetu a vážete zakázky?

Tereza: Časem nám přibyli pravidelní zákazníci, v okolí už nás víc znají. První rok byl odbyt vlastně převážně z kabinetu, teď už je to více ze zakázek. Klienti si zvykli sami napsat, jakou kytici chtějí na konkrétní datum. A vážeme i více svateb. Nakupují u nás lidé tady z Ořechova a okolí, z Brna třeba až tolik ne, ale tak by to vlastně mělo být, aby si každý našel nejbližšího pěstitele.

Máte stále tolik entuziasmu jako před dvěma lety? 

Tereza: Ano, naplňuje nás, jak jsou lidi šťastní, když si přijdou pro kytku.

Markéta: A když nevypadají šťastně, nejsme šťastné ani my. Tereza kytky většinou předává, načež já jí volám a ptám se, tak co, co říkali? Čekáme zpětnou vazbu a když ji nemáme, jsme z toho trochu zmatené. (smích)

Tereza: Vítáme i negativní zpětnou vazbu, teď si zákaznice stěžovala, že jí nevoněl jeden keř v kytici, tak jsme ho přestaly používat.

Jakým způsobem si práci mezi sebe dělíte?

Tereza: Markéta více váže objednávkové květiny, já zase více řeším Kabinet. Spravuju sociální sítě a objednávky. A na poli jsme každá podle toho, jak nám zbývá čas. Vždycky si řekneme, co je hotové a co je potřeba udělat. Střídáme se, aby tam každý den někdo byl. 

Co vaše děti? Berete je na pole jako za starých časů?

Tereza: Víte co, ani ne. A když, tak raději ty větší, které v poli napáchají méně škody. (smích)

Markéta: Děti to tam upřímně moc nebaví. Dcery se spíš tak přijdou podívat, něco nafotí, občas pomohou očistit květiny, ale že by se nějak zapojily například do pletí, to se říct nedá.

Tereza: Ale nějaký vliv to na ně má, třeba nejstarší syn, ten mi občas nasbírá kytičku a už celkem hezky dává květy k sobě. 

Pojďme se pobavit o vaší největší novince, zahradnímu kontejneru na kabinetím květinovém poli v Ořechově, který slouží jako zázemí pro pracovně rehabilitační program zahradní terapie. Jak jste se k tomuto projektu dostaly? 

Markéta: Společně se Zuzkou pracujeme v neziskové organizaci AGAPO, která se zabývá pracovní a sociální rehabilitací. Pomáháme lidem se specifickými potřebami, aby se uplatnili na pracovním trhu. 

Zuzana: Našimi klienty jsou lidé se zdravotními či sociálními problémy, kvůli kterým mají ztížený přístup k práci a potřebují podporu. Jsou to například lidé s mentálním postižením, poruchami autistického spektra, s Aspergerovým syndromem nebo mají jiné psychické či sociální problémy, je to velmi různorodé. My je chceme zahradní terapií v dobrém smyslu rozpohybovat. Nabídnout jim nové aktivity, podněty a impulzy.

O co obecně v zahradní terapii jde? Předpokládám, že hlavním smyslem není, abyste něco vyprodukovali.

Zuzana: Zahradní terapie skutečně není o tom, že bychom tu vychovávali budoucí zahradníky, klienti získávají takzvané přenositelné kompetence. Naučí se pracovat podle pokynů, naučí se náročnější fyzickou práci i něco jemnějšího při sběru bylinek. Zahradu nebo celkově přírodu využíváme  jako prostředek k rehabilitaci člověka. AGAPO se zaměřuje na hledání práce, tak tu přírodu používáme k tomu, aby se člověk co se týká hledání práce co nejvíce osamostatnil. 

Obecně se zahradní terapie se v sociálních službách používá vždy podle potřeb klientů. Například se s ní setkáme velmi často využívá v domovech pro seniory, kde je to činnost terapeutická, uklidňující nebo reminiscenční, kdy si lidé vzpomenou, jak pracovali na zahrádce. Zahradní terapie se také aplikuje například ve věznicích při práci s vězni, třeba jako terapie před návratem do normálu. 

A jakým způsobem vašim klientům pomáhá právě zahrada?

Zuzana: Naše práce spočívá obvykle v tom, že se s klienty setkáváme v kanceláři, hledáme inzeráty, obvoláváme zaměstnavatele…  Od počítače klienty ale úplně nepoznáme. A právě díky aktivitám na zahradě spolu s klienty můžeme zjistit, v čem jsou šikovní, co se jim daří... Sami vidíme, jak klienti pracují, v čem jsou dobří, v čem se potřebují zlepšovat a podobně.

Další z efektů může být ten, že zahradní terapie klienty více aktivizuje, přinese jim radost, novou chuť do hledání práce… V interiéru totiž bývají často více stažení do sebe.

Markéta: To mohu potvrdit, se dvěma z klientů jsem už předtím pracovala v kanceláři a tady na zahradě  je poznávám úplně jinak. Daří se lépe identifikovat jejich potřeby. Například máme klienta, který verbálně nekomunikuje ale rozumí a slyší. Když jsme spolu byli v kanceláři a třeba jsme přesazovali pokojové rostliny, tak nechtěl moc sahat na hlínu, nechtěl se ušpinit. Tady na zahradě nás naopak honí a hledá, co dalšího budeme dělat a kontakt s hlínou už mu vůbec nevadí.

Pozorujeme tu i sociální kooperaci současných tří klientů. Většinou sami nemají příliš vybudovanou sociální síť a tady se mohou společně bavit a navazovat přátelské vztahy. 

Takže tady pod širým nebem a mezi záhony květin snáze identifikujete potřeby i schopnosti klientů, na základě kterých jim pak snáze najdete odpovídající zaměstnání. 

Zuzana: Přesně tak, například na zahradu dochází jeden klient, který je takový pomalejší, má lehčí mentální postižení. Díky zahradní terapii víme, že umí pracovat podle pokynů, umí pracovat samostatně, pamatuje si věci. S tím, že je opravdu pomalý, se nedá nic dělat, ale víme, co mu jde a můžeme pak říct zaměstnavateli, že pracuje takovým a takovým způsobem.

Markéta: Naším úkolem je klientovi pracovní pozici nějakým způsobem pomoct připravit a předjednat, potenciální zaměstnavatel potřebuje vědět, jaké má klient potřeby, jaké schopnosti a v čem ho naopak mohou podpořit či povzbudit. Klienti sem přicházejí jedenkrát týdně většinou na dvě tři hodiny. 

Jeden z nich už má předjednanou práci, další se pravděpodobně zaměstná od září… Nechceme, aby tu strávili celou sezónu, jakmile zjistíme, že jsou schopni přejít na pracovní trh, upřednostníme to, že jdou do práce.

Jaké činnosti tu s klienty děláte? Starají se o květiny nebo i vážou? 

Markéta: Klienti se tu učí takové věci jako zalít květiny, zasadit rostlinu. Kytice zatím nikdo z nich nevázal, nicméně jeden z nich už umí kytky očistit. Je třeba říci, že klienti nejsou samostatní, při práci potřebují podporu, je potřeba být stále s nimi. Ale dělají pokroky. Když vidíme, že klientovi nějaká aktivita  jde, ubíráme podporu a necháme mu větší samostatnost. 

AGAPO

Květinový kabinet

O Květinovém kabinetu více v tomto článku.