Architektka Jitka Derler: Nestačí dělat práci správně, důležité je dělat správnou práci

Jitka Derler žije v Rakousku a zaměřuje se na 3D prezentaci architektonických projektů. Kvalitní „video procházka“ projektem podle ní dokáže klientovi ušetřit spoustu peněz i problémů.  

Absolventka Fakulty architektury VUT v Brně založila díky zahraniční praxi v Rakousku rodinu i živnost – věnuje se 3D zobrazování architektonických projektů, ale i práci architekta a umělecké tvorbě. V rozhovoru se dozvíte, jak (ne)snadné to má česká architektka v zahraničí i to, zda lze skloubit náročnou práci architekta s rolí matky.

Vizualizace rekonstrukce industriálního komplexu Graz, Ing. arch. Jitka Derler

Vaše společnost 3Derler se věnuje trojrozměrné vizualizaci architektonických projektů, co přesně to obnáší?
Mojí prací je pomocí 3D zobrazení ukázat a pomoci navrhnout správné prostředí. Klienti díky možnostem software pro 3D ve video sekvenci procházejí prostorem a vidí, co je čeká. Prožijí si budoucnost a můžou rozhodnout, jestli je to pro ně přijatelné, jestli se s tím ztotožní. Můžou na to opodstatněně reagovat. Při naší poslední video prezentaci ve formě „průletu“ navrženým prostředím to velice pomoho. Dá se říci, že lidem pomáhám osmělit se.

V jakém smyslu?
Především chci klientům pomoci s tím, aby se nebáli být v oblasti architektury jedineční. Když to vezmu oklikou – už dříve mě fascinovalo, jak funguje prales. Je to symbióza celku a jakmile vypadne jeden prvek ekosystému, je celek oslaben. Obdobně, když se lidé bojí být autentičtí – tedy stavět jedinečné domy a interiéry, a jen napodobují – oslabuje to prostředí, ve kterém žijeme.

Věnujete se pouze realizaci počítačového 3D zobrazení, nebo i návrhům projektů?
V Rakousku architekt potřebuje autorizaci, kterou zatím nemám. Pracuji v týmu s kolegou Ing. Günterem Laferem z firmy Lafer & Gierer GmbH, která patřičná oprávnění má. Je to zkušený stavař. Pomáhá mi s technickými věcmi. Praxi 30 let naceňování staveb člověk při studiu architektury pochopitelně nezíská.

Vizualizace interéru, Ing. arch. Jitka Derler

Jak jste se dali dohromady?
Günter hledal externího kresliče. Potřeboval podporu při návrhu a při prezentaci projektů.

Jsou pro vás znalosti 3D zobrazování na poli architektury výhodou?
Největší síla je v tom, že si klient může na mém notebooku s dotykovou obrazovkou vše sám prohlédnout v trojrozměrném zobrazení. Může pohled jednoduše otáčet i přibližovat. Usnadňuje to komunikaci a pochopení návrhu.

Vaší silnou stránkou je tedy 3D modelování. Jaký využíváte software?
Vždy je zásadní kombinace uživatele a programu. Někteří kolegové mistrně ovládli 3ds Max, někdo bezplatný Sketch Up. Já se už během studia rozhodla pro program Rhinoceros. Umožní mi nejen vymodelovat přesný virtuální trojrozměrný model, ale také definovat trasu kamery navrženým objektem.

Je to pro vás v Rakousku konkurenční výhoda?
Jsem vděčná informatické sekci FA VUT, protože se v době mého studia snažila studentům ukázat aktuální možnosti zobrazování a studenti si měli z čeho vybrat. Rozhodně jsme nebyli pozadu. V Rakousku se mi to vyplácí – protože rakouští architekti zpočátku nevěděli, který program je pro ně vhodný. V oblasti, kde působím se rozšířil program Nemetschek Allplan. Dá se v něm nastavit spousta věcí a pak to vypadá inteligentně. Mně ale nevyhovuje. Less is more.

Vizualizace rodinného domu L, realizace 2011. Návrh Kaltenegger und Prtner Architekten, www.kupa.at

Myslíte, že je pro tvorbu 3D výhodou to, že se věnujete také malbě?
Olejomalba je tak nějak mojí součástí, ruční kresbu zvládám také. U mých olejomaleb se často objevuje téma prolínání figur s geometrickými tvary. Nazývám tento cyklus  "Architecture meets body". Považuji moje umělecké nadání za výhodu, protože když člověk skvěle ovládá 3D, ale neumí vybrat správný pohled nebo kompozici, tak ten výstup nebude působivý.

Jak jste zmínila, za znalost 3D zobrazování vděčíte studiu FA VUT v Brně. Byla pro vás architektura jasnou volbou?
Člověk vidí, na co má talent – šlo mi kreslení, chápala jsem matematické souvislosti a geometrii, takže jsem cítila, že to může být to pravé. Měla jsem všeobecné gymnázium, ale také jistou nedůvěru v sebe sama. Z toho důvodu jsem šla nejprve na Fakultu stavitelství VUT, ale to nebylo ono. Když jsem pak pochopila, že přijímací zkoušky na architekturu zvládnu také, tak už to šlo hladce.

Na fakultě architektury už jste cítila, že je to správná volba?
Myslím si, že nestačí dělat práci správně, ale je třeba dělat správnou práci. Najít oblast, která člověku dělá radost a naplňuje ho. A to je také můj životní postoj. Na fakultě jsem si všimla řady lidí, kteří nejenže dělají svoji práci správně, ale také dělají správnou práci. Nechci konkrétně jmenovat, je jich naštěstí více.

Olejomalba z cyklu Architecture meets Body, Ing. arch. Jitka Derler

Jak se dále ubíralo hledání správné práce?
Na studiu v Brně si cením toho, že jsme v pátém ročníků měli povinnost získat potvrzení o praxi od libovolné architektonické firmy. Hledala jsem na internetu, rozesílala maily. Zaměřila jsem se na Rakousko – prostě proto, že mojí vášní je lyžování. Navíc jsem maturovala z němčiny a můj pradědeček byl Rakušan.

A zalyžovala jste si?
Ano, už první zimu jsem začala trénovat a šla na závody. Na „obřák“ jsem ale měla krátké lyže, musela jsem si koupit delší. Další rok jsem na tréninku na konci sezony potkala svého budoucího manžela. Není jen dobrý lyžař ale také velice dobrý klempíř. Podporuje mě.

Takže jste při hledání praxe patrně uspěla…
Nejprve jsem našla praxi ve Vídni, ale mnohem více mě zaujala kladná odpověď, kterou mi poslal Erwin Kalltenegger z Passailu ve Štýrsku, průkopník pasivního stavitelství. Ve Weizu postavil dům Gemini, o kterém jsme věděli už během studia na architektuře. Je to kruhová stavba se solárními panely, která má vestavěný systém otáčení za Sluncem. Měl to vymyšleno tak, aby dům fungoval čistě na sluneční energii a byl energeticky soběstačný. Do údržby systémů se ale nakonec muselo investovat více, než se vytěžilo ze Slunce.

Jaký byl pohovor u architekta Kallteneggera a první měsíce?
Pohovor vyšel, napsal mi, že můžu přijet na roční praxi. Byla to vstupenka do Rakouska. Erwin Kalltenegger byl a je strašně free. Jde za svým cílem, nikdy nic nevzdává. V práci jsem získala spoustu zkušeností. Musím říci, že jazyková bariéra byla zpočátku větší, než jsem čekala.  Za půl roku jsem si ale na tamní nářečí zvykla. První tři měsíce byli velmi náročné. Musela jsem žít s tím, že zažívám kvůli jazyku jeden trapas za druhým. Nakonec jsem zůstala o rok déle jako jediný praktikant ve firmě s pěti dalšími zaměstnanci.

Vizualizace návrhu dvora se sochou, realizována verze bez sochy,

Na čem jste během praxe pracovala?
Rodinné domy, soutěže, 3D vizualizace. Na konci prvního roku jsme dělali rozsáhlý projekt – centrum obce Thannhausen s multifunkční halou a školkou, první pasivní v oblasti. Vtipné na tom je, že teď v této obci bydlím a moje děti budou do téhle skvělé školky brzo chodit.

Kam směřovaly vaše další kroky?
Po skonční studia a praxe jsem pracovala dva roky v Grazu pro jednu malou firmu se zařizovacími předměty jako 3D kreslič a grafik. Na podzim roku 2012 se narodil syn David. O rok později jsem založila vlastní firmu 3Derler. Když jsem při práci na prvním projektu neustále usínala, byl to signál, že je na cestě další dítě. Noemi se narodila v létě roku 2014.

Vlastní praxi jste založila v roce 2013. Jaké má podle vás malá kancelář výhody oproti často gigantickým studiím?
U velkých architektonických firem se spousta požadavků a přání zákazníka ztratí takzvaně v překladu. A než se to zákazník dozví, už nemá nic v peněžence. Osobně vnímám velké firmy jako bariéru pro malého zákazníka. Jistě, velké projekty potřebují potom jiný přístup.

Asi pět desítek praktikantů mají například vaši kolegové z ročníku Ondřej Chybík a Michal Krištof…
V Česku znám řadu lidí, kteří dělají dobrou práci, ale neumí se prodat. Chybík a Krištof do této kategorie nespadají. Mají mentalitu dělat velké věci. Chtějí mít hodně zaměstnanců a je to jejich síla. Zdravá sebedůvěra je pro architekta nutná – já jsem na ní musela dost pracovat.

Co bylo ve vaší samostatné praxi tou zásadní zakázkou?
Byla to animace nové obchodní budovy Bioinsel Rosenberger ve městě Weiz na podzim roku 2016. Obchod Bioinsel nabízí veliký výběr biopotravin a dalších bioproduktů. Nová budova se systémy zpětného získávání energie i fotovoltaickým střešními panely je elegantní a dobře promyšlená. Navrhli ji místí architekti Kaltenegger und Partner. Naším cílem bylo obchod velice dobře prezentovat a zprostředkovat jeho venkovní i vnitří prostory různým partnerům a prodejcům. Klient byl během tvorby virtuálního modelu a animace velmi nadšený. Mohl si sám vybírat různé trasy, jak se bude kamera v domě pohybovat a hned viděl výsledek. Mně už to tak nepříjde, ale pro něj to byl jedinečný zážitek.

Vizualizace obchodu Bioinsel, Weiz, výstavba od podzima 2017, projekt od Kaltenegger und Partner Architekten, www.kupa.at

Jak vnímáte svoje postavení jako žena architekta?
Žena architektka, to by ještě šlo. Já jsem teď navíc dvojnásobná matka. To nějakou dobu nejde dohromady vůbec. Dovolím si ale nesouhlasit s paní architektkou Jiřičnou, že to ženy architektky mají o tolik těžší než muži (rozhovor ZDE). Člověk se může vnímat jako součást většího celku a nechat si pomoci s dětmi i s prací. Nejde mi o to proslavit se. Chci dělat to, co mě naplňuje. Jen tak můžu být užitečná i pro druhé.

Jak těžké je prosadit se jako architekt v zahraničí?
Když nemáte v Rakousku jméno a začínáte, je to hlavně o sebedůvěře. Já tady začínám vlastně od nuly. Chce to trpělivost. Když byly děcka úplní prcci, firma stagnovala, ani jsem nedělala reklamu. Samozřejmě toho vůbec nelituji.

Věnujete se především 3D zobrazování projektů. Vyhovíte klientům, kteří od vás budou chtít navrhnout třeba dům?
Jistě ráda vyhovím. Nejlepší jsou domy, kterých si člověk na první pohled nevšimne. Jsou v harmonii s okolím. Člověk si jich všimne na druhý nebo třetí pohled a postupně přichází na to, že je to dobrý, výborný a lépe to ani nešlo. Chtěla bych se vyhnout výkřikům a jít co nejvěrněji ve stopách genia loci, nespoléhat se na autority, navrhovat v harmonii s investorem, místem a situací.

Vizualizace dvora školy Bundesschulzentrum Weiz, návrh. Ing. arch. Jitka Derler ve spolupráci s Lafer und Gierer GmbH, lafer-gierer.at, realizace léto 2017

O Rakousku, podobně jako o jiných zemích, koluje v Česku řada různých více či méně nepravdivých klišé. Je něco, co je z hlediska architekta v Rakousku jinak?
Třeba to, že je možné navrhnout a realizovat veřejný prostor bez obav, že jej lidé hned poničí. Rakušané se k veřejnému prostoru chovají lépe. Co se týká architektury rodinného bydlení, je tu rozdíl mezi venkovem a městem. Na venkově převažují lidé, kteří chtějí mít typickou chaloupku. Města jsou všeobecně více free a lépe snesou různé architektonické formy.

A co lidé, v čem je největší rozdíl?
Mnoho lidí v Česku se prodává pod cenou. Podle mě sebedůvěra Čechů velice utrpěla kvůli Mnichovské dohodě před druhou světovou válkou. O naprosto suverénním národu bylo rozhodnuto zvenčí a od té doby pak ještě mnohokrát. Češi si léčí rány a mají pocit, že o nich rozhoduje někdo jiný. Rakušané toto nezažili a svoji cenu cítí lépe.

Jak jsou na tom v Rakousku architekti, co se týká finanční stránky?
Pokud jste přijat do architektonické kanceláře jako zaměstnanec, je vaše odměna většinou dána kolektivní smlouvou. S titulem Ing.arch. což je v Rakousku Dipl.Ing. jste pak zařazeni do platové skupiny, která má hrubou měsíční mzdu přibližně 2150 Euro. Rakousko je ale velice velkorysý sociální stát, takže z toho musíte ještě docela velký díl odvést na daních a sociálním pojištění. Čistý plat pak činí přibližně 1550 Euro měsíčně (plus třináctý a čtrnáctý plat). Pokud fungujete jako samostatný podnikatel, musíte si všechno sám zařídit tak, jak je to pro vás nejvhodnější.

Olejomalba z cyklu Architecture meets Body, Ing. arch. Jitka Derler

Na co dají Rakušané coby klienti?
Velkou roli hraje tradice. Zákazník si může sice všechno potřebné zjistit a kriticky promyslet, ale většinou je pohodlnější držet se  zajetých kolejí.

Kde vidíte budoucnost v oblasti prezentace architektury?
Velmi se mi líbí, jak prezentrují kolegové z brněnského Studia VIZAGE. Vyvinuli prostředí RT-VISUAL, které připomíná počítačovou hru.  Můžete objektem libovolně procházet, navolit si denní dobu a další osvětlení, Objekt je začleněn do reálného okolí. Dle libosti zákazníka je možné jednoduchou editací měnit materiály povrchů. Prostředí doprovází i pohybující se prvky, napřiklad lidé, oheň v krbu, různé pohyblivé části architektury. Dojem je umocněn navíc vhodnými zvuky. Časem snad bude možné propočítat reálnou akustiku místnosti a dát ji pocítít zákazníkovi už během prohlídky tohoto virtuálního modelu.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Chtěla bych modelovat i navrhovat harmonická prostředí. Poctivě a nápaditě. Nechám se překvapit, jaké výzvy mi život ještě přinese.

Ing. arch. Jitka Derler

1983 narozena v Brně, rod.příjmení Nováková
1995-2003 Gymnázium Vídeňská, Brno
2004-2010 Fakulta architektury VUT, Brno
2008-2010 praxe u Architekturbüro Kaltenegger, Passail
2010-2012 3D Raumplaner u firmy Simpuro, Graz
2013 založení 3Derler Zeichenbüro, Weiz-Thannhausen
2012-2015 nástavba rodinného domu, Weiz-Thannhausen
2016 virtuální model a animace pro Bioinsel Rosenberger - nová prodejna bioproduktů, Weiz (počátek realizace stavby na podzim 2017)
2017 návrh a animace vnitřního dvora pro komplex tří středních škol Bundesschulzentrum Weiz, spolupráce s Lafer & Gierer GmbH  (realizace v létě 2017)
2017 návrh a animace prostoru před komplexem Bundesschulzentrum Weiz, spolupráce s Lafer & Gierer GmbH

web 3Derler

Olejomalba Ruce, Ing. arch. Jitka Derler