Eva Jiřičná. Důvtipná žena v mužském světě architektury

JHP_5182-Edit

Držitelka Řádu britského impéria, členka Královské akademie umění, nositelka ceny Jane Drew za mimořádný přínos postavení žen v architektuře. To je Eva Jiřičná. A mnohem více – je skromná, pilná a má smysl pro humor.

Jiřičná, která řídí kancelář Eva Jiricna Architects se sídlem v Londýně a pobočkou v Praze, byla již podruhé předsedkyní poroty soutěže Zasedačka roku. Při příležitosti vyhlášení výsledků jsme hovořili o moderních kancelářích, pozici žen v architektuře a jejím přátelství s nedávno zesnulou Zahou Hadid.

Kulturní centrum Zlín, Zdroj: http://www.ejal.com
Kulturní centrum Zlín, Zdroj: www.ejal.com

ZASEDAČKA ROKU

Oceněné kanceláře v soutěži Zasedačka roku 2016 vzbuzují pozornost. Co říkáte na současnou podobu kanceláří?
Muži dnes chodí do kanceláří proto, aby si oddechli od křičících žen, dětí a nepořádku. Ženy tam zase utíkají před domácími spotřebiči a rozvážením do školky. Lidé dnes chodí do kanceláře odpočívat a při tom jsou ještě schopni intelektuální činnosti. Už to není jen práce, ale i proporce odpočinku a zábavy. Lidé tak v kanceláři můžou trávit ještě více času, protože office pokrývá i položky života dříve dostupné mimo kancelář.  

Jak moc je podle vás důležité mít kvalitní kancelář?
Než jsem přišla do tohoto prostoru (pozn. red. na vyhlášení Zasedačky roku) listovala jsem v letadle v Daily Mail. Tyto noviny obvykle nečtu, ale mají nejlepší sudoku. Narazila jsem na článek s tématem špatného spánku. Stálo v něm, že člověk za život prospí 248 tisíc hodin. Pokud vyjdeme z toho, že má den tři díly, podobnou dobu mnozí lidé stráví v kanceláři. S ohledem na toto číslo by kanceláře kromě všech jejich funkcí měly posloužit tomu, abychom si udrželi duševní i fyzické zdraví.

Vyhovovala by vám osobně kancelář současného střihu?
Architekti potřebují mnohem více prostoru, než jen stůl s počítačem. Pořád dělají modely, mají fůru vzorků a papírů. Jen počítač nestačí, jde to z mozku do ruky, architekt musí objekty vnímat třídimenzionálně. I když je dnes počítačová vizualizace dokonalá, i z modýlku si díky představivosti uděláte daleko ucelenější názor, než z obrazovky. Když přednáším, říkám studentům, že je architektura diktována čtyřmi I: Imagination, Interpretation, Inspiration & Instinct. Tím, že si vybudujete představivost, jste schopni interpretace. Z té dostanete inspiraci (někdy inspircace předchází) a potom musíte mít instinkt, který z toho všeho dovolí vybrat to nejlepší a dotáhnout to.

Hotel Josef, Praha, zdroj: www.ejal.com
Hotel Josef, Praha, zdroj: www.ejal.com

Jak funguje život ve vaší kanceláři?
Máme kancelář, která je naprosto otevřená, všichni slyší všechno. Když potřebuji mít soukromý rozhovor, tak ho vyřeším odjinud. Moji spolupracovníci vědí, co říkám a já vidím, co dělají. Když se stane něco nepříjemného, jsem schopná přijít a říci něco pozitivního. Fůra věcí se tak vyřeší bez toho, aniž by z toho byl průšvih.

Některé fotografie interiéru v soutěži jsou špičkové, jiné horší. Soutěží dnes spíše architekti, nebo fotografové?
Když se jako architektka dívám na obrázky, tak skutečně přemýšlím o tom, jestli vyhrává architekt, nebo fotograf. To jakým způsobem fotografové vyfotí interiér je neobyčejně důležitá otázka. Architekt by proto měl fotografovi vysvětlit, co má fotit. Musí zachytit myšlenku, se kterou jsou kanceláře udělaná, jaké byly úmysly tvůrců. Teprve potom bude porota posuzovat práci architekta, ne to zda měl fotograf lepší, či horší kameru.

Proč hlavní cenu pro Zasedačku roku získal BlueLink?
Je to obrovské call centrum a můžeme si představit, jak náročná je tam práce. Zasedačka zde má funkci ostrova klidu a ticha. Ocenili jsme velmi inovativní prvky, které se o ticho starají. Při každém posuzování nahlížíme na to, co se v kancelářích děje, jakým způsobem život v kanceláři nový interiér mění.

Somerset House, West Wing, London, Zdroj: www.ejal.com
Somerset House, West Wing, London, Zdroj: www.ejal.com

JEJÍ PRÁCE. SKLO A ŽELEZO

Na čem aktuálně pracujete?
Máme úkol přepracovat Škodův palác v Jungmannově ulici v Praze. Budova z 30. let původně využívala geniální systém ventilace, která byla za komunismu vyměněna za radiátory a vzduchotechniku. Výsledek je pod psa, v létě je tam snad 40 stupňů, v zimě stejně jako venku. Snažíme se této historické budově vdechnout nový život, což je v poslední době téma mých prací po celém světě.

Zaujal mě příběh vaší klientky, která vám ukázala fotku, ne nepodobnou těm ze Zasedačky roku, s tím, že právě takovou kancelář chce.
To jsou kanceláře pro PR firmu z Berlína. Když jsme klientce předložili náš návrh, řekla, že se takhle kanceláře dávno nedělají. Vytáhla fotku, že chce tuto kancelář. Vysvětlila jsem jí, že když dáme na papír kulečníkový stůl, houpačku, křesla, na kterých se klečí a vše ostatní, je z toho „mess“ čili národní katastrofa.

Návrh je ale jedna věc a realita další…
Kancelář může na papíru skutečně může vypadat „messy“, ale lidé se v ní mohou cítit velmi dobře. Architekti musí dělat to, co je lidem příjemné, ne to co vypadá dobře na výkresu.

Alex Boutique, Florencie, zdroj: www.ejal.com
Alex Boutique, Florencie, zdroj: www.ejal.com

ŽENY ARCHITEKTKY

Slovo architektka se nesnadno vyslovuje – jako by už čeština s ženou v této profesi nepočítala. Jak postavení žen v oboru vnímáte vy?
Architektek je čím dál více. Dnes studentky tvoří třeba polovinu ročníku. Když jsem studovala, bylo nás šest holek na šestašedesát kluků. Musím říci, že je architektura strašně těžké povolání. Takže když má architektka rodinu, tak buď ztrácí čas pro děti, nebo trpí v zaměstnání. Žena, která svůj čas musí dělit mezi rodinou a prací, vždy bude za muži zaostávat. Například Zaha Hadid děti neměla, já je mít nemohla, a jen tím pádem bylo možné se plně věnovat práci. Samozřejmě, že jsou architekty, které při práci vychovaly děti, ale potom musí fungovat chůvy a babičky. Nicméně denní styk s rodinou a zodpovědnost za rodinu stále leží na ženě.

Zaha Hadid, patrně nejvýznamnější architekta, nedávno zemřela. Jaký byl váš vztah?
Velice dobře jsem ji znala už od dob, kdy studovala. Byli jsme v kontaktu do poslední chvíle, nedlouho před odchodem mi poslala textovou zprávu. Byla to velice dobrá přítelkyně.

Royal Academy of Arts Shop, London, zdroj: www.ejal.com
Royal Academy of Arts Shop, London, zdroj: www.ejal.com

Její práce ohromuje svět. Jak se jí to povedlo?
Ona měla dvě výhody – byla neobyčejně nadaná a inteligentní; a měla peníze. Mohla si dovolit platit nejkvalitnější lidi, i když neměla práci. Pocházela z velice bohaté bankéřské rodiny. Dlouho financovala kancelář, aniž by vydělávala. Dělala soutěže, vše bylo publikováno, takže její jméno časem začalo přitahova klienty a nakonec se to vše vrátilo. Něco podobného by si ale mohl dovolit málokdo.

Kvantitou se studenky architektury vyrovnaly studentům, co otázka kvality?
Studentky jsou stejně dobré, nebo lepší než studenti. Soutěž života je nicméně staví do nepříjemné pozice. Často se ale stane to, že se architektky mají za životního partnera architekta.

Soukromá rezidence, Belgravia, Londýn, zdroj: www.ejal.com

Tak jako vy. Je to zdravé?
V mém případě to nikdy zdravé nebylo, protože jsme se neshodli v názoru na architekturu. Architektura není jenom o navrhování, je to také o hádání se s lidmi, kteří něco slíbí a neudělají. Je to o koordinaci, vedení lidí a na to jsou muži lépe založení. Já osobně strašně ráda pracuji s lidmi na stavbě, s řemeslníky. Máme ale hrozně málo kolegyň, které to se mnou sdílejí. Mají strach, že je někdo okřikne, něco jim vytkne.

Vy se nebojíte zařvat?
Nemám hlas na to, abych křičela. Dám mužům možnost, aby mi řekli, jak jsem hloupá, to oni milují. To je ale začátek přátelství, protože muži pak nemají pocit, že já jsem ten nahoře, ale je to obráceně. A pak se jim moc líbí, když mi můžou ukázat, jak se něco svaří, jak se vyčistí svár, aby to vypadalo pěkně. Já se z toho mnoho naučím a když příště navrhujeme, víme, jak to navrhnout, aby to šlo udělat. Je to o psychologii a spolupráci. Já jsem měla štěstí, protože můj tatínek byl architekt, takže jsem to řemeslo viděla od malička.

Využíváte v kancelářích nejmodernější produkty jako například interaktivní příčky?
Je to jedna z hraček. Vtip není v tom, že máme v kanceláři tyto věci, ale jestli jsou spolu lidé schopni dobře komunikovat. Když tyto technické novinky fungují, tak je to prima, ale když se třeba porouchají, neznamená to, že kancelář funguje hůře. Je třeba umět lidi nadchnout proto, co dělají. Když máte radost z toho, co děláte, děláte to dobře.

129

 

EVA JIŘIČNÁ
1939 narodila se ve Zlíně
vystudovala ČVUT, obor architektura
pokračovala na AVU v ateliéru Jaroslava Fragnera
1967 nastoupila do Ústavu bytové a oděvní kultury
1968 odjela na stáž do Londýna, emigruje
kariéru zahájila v Ateliéru Louis de Soisson
1986 založila studio Eva Jiricna Architects v Londýně
1990 je poprvé po emigraci v Praze
1996 je profesorkou, vedoucí ateliéru architekturu na VŠUP v Praze
1999 založila s Petrem Vágner atelier Al Design
byla partnerkou Jana Kaplického
žije ve Velké Británii a Česku

Portrét: Jiří Hloušek

Apartment, Knihghtsbridge, London, zdroj: www.ejal.com
Apartment, Knihghtsbridge, London, zdroj: www.ejal.com