Nejkrásnější islámskou architekturu v Evropě nezničily tři století katolicismu ani Napoleon

GRANADA – Islámskou architekturu vymezuje rok 622, kdy vznikl islám a území, kde se vyznával. Příklady tak nenajdeme jen v tradičních muslimských regionech Předního východu, Perského zálivu a severní Afriky, nýbrž historicky také v Asii a Evropě. V současnosti se staví po celém světě.  

Na rozdíl od Bible neurčuje Korán podobu nebo způsob stavby muslimské svatyně, a tak jsou inspirační zdroje různé. Výsledkem je architektura výrazně odlišná v čase a místě původu. Přesto lze určit několik charakteristických rysů jako užití kopule (byzantský vliv, čtěte zde), podkovový oblouk a zákaz zobrazování lidské podoby, jenž vedl k bohatému florálnímu a geometrickému dekoru – arabesce. U světských staveb je typická uzavřená dispozice, centrální zahrada a oddělená mužská a ženská část. Zajímavý typ islámské stavby jsou lázně nebo vodotrysky.   

V Evropě najdeme autentickou islámskou architekturu ve Francii, Portugalsku a především Španělsku. Příklady staveb inspirovaných islámskou architekturou pak můžeme nacházet i jinde, protože obzvláště v 19. století je budovala šlechta kvůli exotické módě. Ve vyšší společnosti patřilo k dobrému tónu mít na svém panství kromě jedné pagody i minaret nebo lázně, tak jako je měli Lichtenštejnové v Lednici. Ostatně i samotný termín islámská architektura pochází z Evropy 19. století, kdy o ni začali Evropané projevovat zvýšený zájem. Z dnešního pohledu se možná paradoxně užívaly její formy i při stavbách synagog, jak dokládá Španělská synagoga s maurským dekorem v Praze, inspirovaná španělskou Alhambrou. 

Právě Alhambra bývá označována za vrcholné dílo nejen islámské, ale přímo veškeré světové architektury. Šlo původně o středověký komplex paláců a pevností maurských vládců Granady v jižním Španělsku. Maurové, jak se tehdy muslimům říkalo, zde vládli od 8. do 15. století, jejich država se nazývala Al-Andalus. 

Alhambra leží na náhorní plošině s výjimečným výhledem na město Granada a okolní krajinu. Stavěla se nejvíce mezi roky 1284 a 1354 za vlády Al Ahmara a nástupců. Podobně jako křesťanská středověká hradiska je tvořena palácem, hradem (alcazabou) a podhradím. Nejstarší alcazaba byla postavena na strmém výběžku, za ní přichází palácová část Alhambra a ještě dále Alhambra Alta, kde bydleli dvořané. Obepínají ji hradby se třinácti věžemi. 

Paláce i většina domů se stavěly na čtvercovém půdorysu a byly orientované do ústředního nádvoří. Vznikaly v různém měřítku a přidávaly se jeden k druhému, takže měly společné průchody, nebo je propojovaly místnosti. Zvenku působí všechny stavby střídmě a stroze, jsou postavené z červených jílových cihel, které daly celému komplexu název – Alhambra znamená v arabštině červená. O to větší údiv vyvolává provedení interiérů. Převládala v něm modrá, červená a zlatá barva, stropy pokrýval bohatý štuk, který tradičním geometrizovaným vzorem listů načechrával vnitřní atmosféru. Nádvoří ohraničovaly arkády s mramorovými sloupy a často zde nechyběl vodní prvek.

V roce 1492 se křesťanům podařilo dotáhnout reconquistu (znovudobytí Pyrenejského poloostrova) do úspěšného konce a nad Alhambrou zavlál prapor Ferdinanda a Isabely Kastilské. Dobyvatelé vypudili ze země nejn Maury, ale i Židy a začali si Alhambru upravovat k obrazu svému, povýšeně a bez respektu. Zavápnili arabesky, sejmuli zlacení, rozbili nábytek. Alabastrovou fontánu ze lvího nádvoří, která střídáním vodotrysků určovala čas, rozebrali, ale už nedokázali dát dohromady, takže je pokažená. Na místě zimního paláce postavil Karel V. nový renesanční palác, který celkovému architektonickému rázu Alhambry vyloženě neprospěl a krom toho i znepřístupnil další prostory. 

V roce 1812 byly vyhozeny do povětří některé věže a následně se celý areál rozhodl zničit sám Napoleon. Pověst tvrdí, že jen díky duchaplnosti jednoho z vojáků, který poškodil výbušniny, se tak nakonec nestalo. Zmar ze španělské správy završilo ničivé zemětřesení v roce 1821. Naštěstí o sedm let později začaly za finanční podpory Ferdinanda VII. restaurátorské práce, a tak se perla vsazená do smaragdu, jak Alhambru označovali básníci, zachovala až do našich dnů. 

Architektura Alhambry je prosta byzantského vlivu na rozdíl od cordobské katedrály Mezquity a předčí i Giraldu v Seville, takže zůstává nejkrásnější ukázkou maurského stylu v jeho vrcholné evropské fázi. Výrazně ovlivnila španělské stavebnictví a její krajinářství v zemi určovalo trend až do 19. století. Dnes je Alhambra na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a je natolik oblíbeným turistickým cílem, že se doporučuje bookovat vstupenky s předstihem.

Víte, ve které části Španělska leží Granada?

a) Andalusie
b) Aragonie
c) Asturie

a) Andalusie
Zatímco exteriér na první pohled příliš neohromí, interiér překvapí množstvím dechberoucích detailů. Mramorové sloupy, arkády, štukované stropy s propracovanými mozaikami a ornamenty. Díky typickému arabskému stylu převládají modrá, červená a zlatavě žlutá barva. Součástí komplexu jsou také rozsáhlé zahrady s vodními prvky, lázně nebo labyrint.

Partnerem článku je největší český výrobce cihelného materiálu společnost HELUZ.

Zdroje:
Wikipedia
Seznam Zprávy
iDNES.cz
Travel Magazín