Návrh Muzea ztracený štetl vznikl bez výběrového řízení, avšak s vědomím, že muzeum nesnese nic míň než špičkovou práci
- 15. října 2026
- Realizace
- autor: Jan Gerych
- Foto: Kuvatoimisto Kuvio
ŠEDUVA, LOTYŠSKO — V srpnu 1941 odvlekli nacisti 664 obyvatel Šeduvy do blízkého lesa, kde je postříleli a jejich štetl srovnali se zemí. Před druhou světovou válkou bylo v Lotyšsku 294 štetlů – malých měst a vesnic s židovským obyvatelstvem. Dnes je připomíná právě Židovské muzeum ztracený štetl v Šeduvě.
O návrh muzea se postarala finská kancelář Lahdelma & Mahlamäki Architects, jež si klienta získala svou předchozí realizací Muzea polských Židů ve Varšavě z roku 2013. Nebyli jediní, kdo se na lotyšském projektu podílel, spojili síly s krajinářskými architekty ze Švýcarska a výstavními designéry Ralph Applebaum Associates z New Yorku. Ti si původně muzeum představovali jako jeden velký černý box bez návaznosti na okolní prostředí, a zadavatel po finské kanceláři původně ani nic jiného nepožadoval. Jak se však časem rozrůstal výstavní fundus a výzkumný tým odhaloval nové nálezy, došlo k zásadnímu přebudování celkového konceptu.
Výsledná podoba zhmotňuje snový štetl poskládaný z domků a stavení propojených krátkými průchody. Budovy jsou pokryty hliníkovými šindely, které v sobě odráží okolní krajinu a světlo dle denního a ročního cyklu – za oblačného počasí prakticky splývají s oblohou. Odkazují však také na tradici dřevěných šindelů lotyšského venkova.
Komplex je v mírném svahu, což umožnilo poměrně neobvyklé vnitřní uspořádání – výstavní prostory jsou pod úrovní terénu. Ze vstupní haly do expozice sestupujete a na konci opět vystoupáte po schodišti ven. Obvykle to v muzeích bývá opačně, architektům Rainerovi Mahlamäkimu a Ilkkovi Syrjäkarimu to tak však přišlo pohodlnější.
Muzeum ztraceného štetlu se na rozdíl od ostatních institucí věnovaných Židům a Holokaustu vyhýbá patosu a hororu. Architektura se světlem, výhledy a rukodělnými detaily snaží vyvolat klid a krásu. Hlavní lobby připomíná intimní atmosférou obývák, jeho útulnost ještě podtrhuje malá kavárna. Okolí muzea je pojato jako památný park s ústřední myšlenkou poslední cesty, již tudy obyvatelé Šedovy museli projít.
