Vzít si na starost i maličkou památku hraničí s šílenstvím, říká investor, který zrekonstruoval 500 let starý dům
ČESKÝ KRUMLOV – Dům na Masné 130 byl v dezolátním stavu, ale na cestě k jeho obnově odhalili architekti studia ORA vrstvy zanedbané péče, které paradoxně ochránily původní prvky. Filozofie majitelů se soustředila na zachování historického půvabu a jeho organické propojení se současnou vrstvou. Dům postupně proměnili v kavárnu, bydlení, útočiště pro „pomalého" cestovatele i komunitu místních.
Slovo investora
Masná 130 je více než 500 let starý dům v centru Českého Krumlova. Našel si nás vlastně shodou náhod, když jsme hledali projekt, který by po letech strávených prací pro firmy a instituce byl jenom náš. Dům byl v žalostném stavu, my v něm ale viděli potenciál, tušili jsme, že ta zanedbanost znamená i původní podlahy, dlažby a výmalby. Neměli jsme romantickou představu, že to bude snadné. I tak jsme ale postupně zjišťovali, že vzít si na starost i maličkou památku hraničí s šílenstvím. Dům byl po povodních staticky narušený, nebyl napojený na kanalizaci, střecha byla v havarijním stavu a krov historicky mnohem cennější, než kdokoliv tušil. Za pochodu jsme zjišťovali, co vše bude třeba opravit, učili jsme se domu naslouchat a sami získávali znalosti starých řemesel.
Chtěli jsme zachovat co nejvíce historických prvků, ale zároveň jsme si přáli dům otevřít současnému životu a doplnit historické interiéry něčím, co nás charakterizuje – záliba v současném designu a v minimalistickém stylu. Nechtěli jsme vytvářet historizující „muzejní“ interiér, ani showroom designu, přáli jsme si historickou a současnou vrstvu organicky propojit.
Začali jsme přízemím, kde do té doby fungoval bar s dost špatnou pověstí. Během prvních dvou let jsme prostor opravili s cílem ho pronajmout pro kavárnu nebo bistro. Další shodou náhod jsme nakonec kavárnu pod názvem Masná 130 otevřeli sami, i když jsme s provozem podobného podniku neměli zkušenosti. Další patro a podkroví jsme pak začali upravovat pro bydlení. Věděli jsme, že pro udržitelnost projektu bude muset patro sloužit i k pronájmu, ale nechtěli jsme dům dělit na hotelové pokoje. Rozhodli jsme se zachovat prostor celistvý, jak jej obývaly generace před námi a jak bychom ho rádi obývali i my sami.
Koncept Masné jde naproti „pomalému“ návštěvníkovi města, který jej nechce jen rychle proběhnout jako historický skanzen. Kavárna v přízemí se za pět let své existence stala živým místem setkávání. Snažíme se budovat místní komunitu, pořádáme v ulici sousedské slavnosti, hledáme možnosti, jak spolupracovat s blízkými podniky i s destinačními organizacemi města. Apartmán považujeme za svůj domov a jen občasně jej nabízíme k pronájmu hostům, kteří si spojení historie a současnosti chtějí užít. Hodně přemýšlíme o udržitelnosti a zátěži, kterou overturismus pro město představuje. Hledáme rovnováhu.
Slovo architekta
Hned od začátku nám učaroval přístup investorů ke svému domu. Známe to velmi dobře, ten pocit když se zamilujete do starého domu a sžijete se s ním. Také s ním zápasíte a zjišťujete, co by mu bylo milé. Staré domy mají své nálady. I nám naladění domu učarovalo.
Zadání bylo vyřešit adaptaci prvního patra domu pro bydlení, v průběhu návrhu pro ubytování. Řešení proto vychází ze životního stylu majitelů. Stavebně bylo cílem zachovat a odhalit původnost domu. Apartmánu dominuje hlavní obytný prostor, salon s vyřezávaným renesančním stropem. Místnost byla druhotně rozdělená příčkou. Příčku jsme zbourali a osvobodili tím původní prostor v jeho celkovosti. Odhalili jsme původní výmalby, které mají sytě karmínovou barevnost. Určující je zde tmavost povrchů. Trámový strop i výmalby mají temné syté tóny. Tmavé prostory člověka objímají, jeví se blížeji než světlé.
Druhým pokojem je ložnice, kde ponecháváme jen fragment původních výmaleb. Zbytek prostoru uklidňuje krémová výmalba. Třetí neméně důležitou místností je prostor pro hygienu. Nejsvětlejší prostor z domu. Proto se zde uchylujeme k chladným tónům. Atmosféra salonu doléhá, atmosféra koupelny nadnáší.
K interiéru přistupujeme jako ke koláži motivů. Nábytek vkládáme jako samostatné objekty, které si drží odstup. Kuchyně je jako sekretář, který ukrývá vše potřebné. Postel spojená se skříní, stojí vprostřed místnosti a natáčí se ke světlu a k původním výmalbám. Spáč je směřován k pozorování detailů povrchu. V posteli se nezbytně nutně pouze nespí, taky se zde čte. A to je možné díky lampičkám přímo pro čtení stvořeným.
Většina nábytku je vyrobená na míru z temně mořené březové překližky, mosazné nohy zrcadlí okolí, splývají s ním a ještě podporují separaci objektů. Svítidlo nad stolem, které je vynesené konzolou, aby se nevrtalo do stropu, stůl s integrovanými mísami, mosazné poličky, které vystavují knihy.
