Spoustě lidem jsme změnily úhel pohledu na šatník i každodenní oblékání, říká Viktorie Kaštánková z Wolfgangu

BRNO – Kdokoliv vstoupí do osobitého, převážně černého prostoru s neonovým nápisem Wolfgang, pochopí, že rozhodně více než na barevný oděv sází filozofie značky na žití barevných životů plných rozmanitých zážitků. Proto Zuzana Milandu a Viktorie Kaštánková už jedenáctým rokem zásobují zákazníky oblečením minimalistických střihů z kvalitních a odolných materiálů, které je svým komfortem bude spolehlivě doprovázet na každém kroku. Tím jim také ukazují, kudy se cesta každodenního odívání může ubírat. 

Oslavili jste jedenácté narozeniny, co se ve Wolfgangu za těch jedenáct let změnilo?
Všechno, ale základy zůstaly stejné. Změnily jsme se především my samy a řekla bych, že to jde ruku v ruce s naší produkcí. Wolfgang vznikl jako něco, co nám tady chybělo, tenhle fakt zůstává, ale s tím, jak se měníme my, tak se mění i značka.

Zajímavé, moje další otázka totiž zněla, jestli Wolfgang změnil vás nebo vy jej…
Určitě je to propojené, já bych nebyla, kdo dnes jsem, nebýt Wolfgangu. A kdybych tu nebyla já nebo Zuza, anebo bychom se nepotkaly, tak Wolfgang neexistuje, takže se to nedá oddělit. Každý den se ten vývoj mění, třeba i tím, co zažíváme v osobních životech. Vše je propojeno.

Ze všech těch věcí a změn, jde vybrat jedna nejsignifikantnější?
Asi zázemí, které jsme si díky tomu vytvořily. Okolnosti se mění, tenhle “domov” zůstává. Každodenně si uvědomuji, jak svobodný život můžu žít, můžu se věnovat věcem, kterým chci, vytvářet je s lidmi, které si vybírám, na druhou stranu je to i velký závazek a spousta povinností, které až tak svobodné nejsou. Ale je to součástí hry a já přijímám její pravidla.

Dokážete si představit život bez Wolfgangu?
Těžko, ale ano. Snažím se na věcech nelpět a být otevřená tomu, že mohou nastat situace, které donutí člověka věci přehodnotit. Jediná jistota v životě je změna, a já doufám, že spolu s tím, jak se život mění a vyvíjí bude Wolfgang i nadále jeho součástí.

Jaká je momentální filozofie značky a toho, co chcete, aby tvořilo svět kolem ní?
Tyhle věci se od začátku až tolik nezměnily. Vždycky jsme chtěly dělat kvalitní hezké kousky, šít u nás, navazovat na tradici oděvního průmyslu, který tady má hluboké kořeny, dávat práci našim lidem - tohle zůstává. Hodně se posunula kvalita materiálů i zpracování, protože jsme se za tu dobu leccos naučily. Nicméně pořád se nemění, že chceme dělat nadčasové, jednoduché věci nepoplatné trendům, fungující ne na sezóny, ale léta.

Často se na vašem oblečení objevují různá sdělení, ať už zvenku nebo ukryté uvnitř. Kde se berou?
Tím, jak je naše oblečení hodně jednoduché, tak docela otevírá hřiště pro hru se slovy. A tak jej grafický prvek může posunout zase někam dál. Některé věci už děláme úplně čisté, bez brandingu, s něčím si hrajeme... Někdy ty texty mají větší hloubku a měly by pobízet k zamyšlení, propisujeme do těchto hesel naši filozofii. Někdy to jsou takové blbosti a srandy, které mají pobavit. Nebo je to nonsense, teď chystáme texty, ve kterých za sebou tečou myšlenky, co dohromady možná nedávají smysl. Ale každý, kdo je trochu otevřený, tak to nacítí a kdo nás zná, pozná, že jsme to my, i když tam třeba ani název značky není uveden.

Kde se tedy tyto útržky berou?
V hlavě (smích). Zuza má v ruce střihy a návrhy oblečení, i když to spolu konzultujeme, já jsem spíš ta, která vymýšlí ty věci okolo a třeba i ta slova… Nebo na ně přijdeme společně.  Ona je uvnitř, já vně. Každá jsme dost jiné povahy, a tak nás naše rozdílnosti dobře doplňují.

Často je střih ta část, která jde totiž vidět nejvíce. I u vás hraje také velkou roli, co materiál?
Ten možná ještě větší. Látka musí být kvalitní, krásná a příjemná. Až pak to teprve může doopravdy sednout a nějak vypadat.

Proč nestačí mít jen dobrý střih a průměrnou látku, jak to dělají některé značky? 
Často, když se jdu podívat někam do obchodu a jen si to oblečení rukou projedu, tak zjistím, že si nic z toho nechci ani vyzkoušet. Kolem nás je hodně syntetických materiálů, které na sobě už nesnesu. Rozčiluje mě ta ohromná produkce nablýskaného zboží, které se za pár týdnů stává odpadem. Fast fashion je velký problém. Ale tohle téma by vydalo na další samostatný článek.

Některé to totiž utáhnou jen na designu a tvaru oblečení…
A to my jsme právě nechtěly. Spíše jsme chtěly, aby to oblečení vydrželo dlouho, když bychom použily nějakou průměrnou látku, tak po několika desítkách vyprání se s tím střihem i látkou začne něco dít, a tomu jsme chtěly předejít. Takže zpracováváme nejkvalitnější dostupné látky. To tričko je tedy potom možná o něco dražší, než v případě značek, které to dělají jinak. Ale z pohledu cost per wear se jednoznačně ukáže, že má cenu do toho investovat a ve výsledku to vychází cenově lépe. Na tom samovolně vznikl náš největší benefit, hodně lidí, jakmile zkusí tričko od nás, tak nechtějí jiné, prostě tomu podlehnou a postupně se začne překopávat jejich šatník, kde méně je více. 

Zmínila jste, že jste se o kvalitě látek leccos naučily, jak jste do toho pronikly?
Docela složitě. Na začátku pokus-omyl, vyzkoušet, objednat zase něco jiného, až jsme si vytipovaly jednotlivé věci, které fungují a jsou skvělé. Všechny látky máme ze střední Evropy, něco bereme z Itálie, prémiové vlny, ale snažíme spíš z blízkosti. Poslední dobou šijeme hodně z certifikované biobavlny a komfort tohoto materiálu je zase o level víš. 

Díky univerzálnímu střihu a kvalitnímu materiálu, často odolnému vůči venkovním podmínkám, je vaše oblečení docela všestranné. S jakým záměrem jej tvoříte, kde jej ideálně vidíte vy?
Tak bych si přála, aby to lidé i vnímali. Často říkají, že to máme hezký, ale není to pro ně. Myslí si, že jsme extravagantní, já mám naopak pocit, že jsme celkem konzervativní. Vnímám to oblečení tak jednoduše a čistě že jsme schopní obléct kohokoliv. Jelikož naše dílna je tady, přímo nad obchodem, neomezuje nás jakákoliv velikost, šířka, délka… Na všem se dá domluvit. Líbí se mi, že ta jednoduchost dovolí propsat osobitý styl každého nositele. Vidím jednu paní, ta má přes oblečení vlastní křivák a k tomu nějaké šněrovací boty, je v tom takový grázl rebel, pak vidím fotky z gala večera a dámu na červeném koberci, co doplnila náš overal podpatky. Funguje obojí.  Za mě je ten repertoár a způsob použití široký právě díky té jednoduchosti. A jsme zvědaví na podání a autentičnost každého, kdo gang wear oblékne.

Když se vrátím k těm materiálům a jejich vlastnostem, část vaší kolekce vydrží i dost drsné povětrnostní podmínky….
Samy chodíme rády ven a nabídka outdoorového oblečení je celkem omezená designem, těch pár, opravdu hezkých věcí mívají zase astronomickou cenovku. Tak jsme chtěly vytvořit něco mezi. Odebíráme nano vlákno od českého výrobce, který tady u nás není až tak známý a hlavní odbyt má v Americe. Tato nano vlákna jsou lepená v několika vrstvách a jsou tak kvalitní, že se dají technicky srovnat třeba s goretexem. Bývá tam vodní sloupec 20 000 a víc, větruvzdornost, ale zároveň prodyšnost, takže ta látka dýchá směrem ven, ale nic se nedostane dovnitř. Při správném vrstvení se bunda dá nosit celoročně, kamarádka v ní byla na Sibiři v –40 stupních a obstála. Opatrně jsme to první dvě sezony testovaly, na horách, v zimě, v létě a pak jsme se do toho pustily. I to šití samotné je totiž náročné, každý šev se musí podlepovat, musí se to doplnit nepromokavými zipy a dalšími doplňky, není to jen o parádě, ale především o funkci. 

Co všechno musí materiál vydržet, aby měl u vás šanci?
Musí být příjemný na omak, musí se dobře nosit, mít dobrou výdrž. Některé velmi jemné látky jsou krásné, ale nevydrží zátěž. Látka by měla být příjemná a držíme se také barevnosti: černobílé a všechny zemité tóny. Občas do toho vykopneme nějakou limitovanou řadu něčeho zcela jiného.

Kdo vám dělá pokusné králíky, testujete na sobě?
Ano, většinou Zuza něco vymyslí, švadlena udělá první vzorek, zjišťujeme, co udělat jinak, takže vlastně mezi sebou to chvilku nosíme… Ono to nevypadá, ale většinou i velmi jednoduchý střih dá zabrat, tak aby to vyhovovalo našim velikostem, aby to často bylo i unisex, tedy sedělo dámské i pánské postavě. Většinou ta jednoduchost má docela dlouhou přípravu, než se pustí ven. 

Z vašich několik let zkušeností můžete zhodnotit, jestli jsou lidé ochotní za tyto kvality platit, nebo je potřeba jim to více zdůrazňovat? Jak to bylo třeba na začátku?
Na začátku pro nás moc lidí nemělo pochopení, mysleli si, že jsme blázni, otevřít si jakýsi fashion butik v Brně. Nás nebavily řetězce fast fashion, vyrostly jsme z nich a chtěly jsme to jinak, zároveň jsme neměly na pořádné, kvalitní tričko od designérů, které by se nám líbilo, takže jsme chtěly vytvořit něco mezi. Řekla bych, že to je takový sofistikovaný orchestr, musí se na všechny nástroje hrát, aby to ladilo, není to jednoduché. Základ jsou kamarádi a jejich známí, naši věrní zákazníci, kteří se vracejí, to je to jádro, byť dnes trošku rozrostlejší, ti nás podrželi i za covidové pandemie, když to bylo těžké… Takže ano, není to jednoduché, prodávat tyhle věci, ale jde to.

Co vás drželo na začátku, když vás okolí zrazovalo a zpochybňovalo?
Prostě jsme se zabejčily, nám bylo čtyřiadvacet, prostě to prubnem, byly jsme nezastavitelné. Vzali jsme si tenhle prostor, každá jsme schrastily, co nám kdo půjčil, udělaly vlastnoruční rekonstrukci, každá  si ještě držela svojí práci, a tak jsme se tady střídaly. Prostě jsme to chtěly zkusit a když se to nepovede, tak to nějak splatíme. Vůbec nás nezajímalo, co si o tom ostatní myslí. Takže mladistvý entuziasmus a to nevědomí, že vůbec nevíš, do čeho se pouštíš. Odvaha.

Nějaké další povahové rysy, co Vám pomáhají?
Komunikace, dar slova, komunita – není povahový rys, ale bez ní by to nešlo. Hravost, zvědavost, kreativita – moje i Zuzy a taky společná pracovitost. Nikdy nám práce nesmrděla, když byly přehlídky, chystání od rána do večera, nevyspalé, strhané, bolavé, ale prostě jdeš. Nikdy jsme se nekroutily, že by se nám něco nechtělo. Ta pracovitost je nezbytná. 

Pokud bys nenosila oblečení od vás, odkud by bylo?
Doplňuju to třeba ze second handů. Tam nacházím ty staré věci s příběhem. Milovala jsem jako malá hrabat se mámě ve skříni a objevovat kousky, které se mi vázaly k jejímu mládí. Taková věc má v sobě vepsanou dlouhou story a takovou věc můžu mít ráda. Jak můžu mít ráda tričko, které si koupím jen proto, že stálo 299 korun, dvakrát si ho na sebe vezmu a když někde zapadne, tak ho už ani nehledám. Já chci vyrábět věci, které může za dvacet let někdo objevit a těšit se z nich. Takže určitě sekáče, občas si koupím něco od Leedy, pokaždé čisté, hezké, inovativní. Ráda si koupím dobrou košili, třeba od italské značky Liviana Conti tady v Brně nebo si ráda dovezu nějaký kousek z cest.

V poslední době se hodně skloňuje pojem quiet luxury, jak se na to díváte, je to něco, s čím vaše značka souzní?
Určitě, tím směrem jdeme už docela dlouho. Ty naše prémiové řady mají často minimální branding. Ten kousek mluví sám za sebe, nepotřebuje upozorňovat na to, odkud pochází. Když má někdo rád hezké, čisté, kvalitní věci, tak z nich nemusí křičet značky. Naopak mi přijde sympatické, když má někdo třeba vyšší post, důležitou funkci, a nenechá se brandovat něčím. Ten člověk je určitým brandem sám o sobě. 

Kdyby někdo neznal Wolfgang, z čeho by měl vaši značku a filozofii nejvíc poznat? Co je esencí vaší značky a co vás vyděluje od jiných, často vzniklých instantně a založených na trendech?
Pro mě má největší hodnotu, když někoho posuneme. Když přijde někdo odjinud, kdo není náš běžný zákazník a zkusí něco náhodně, pak ho třeba převlečeme celého. Prvně se tomu chechtá, často se posmívá: to není pro mě. Pak se na sebe podívá, zhodnotí, že to možná není úplně špatné. Pak si vezme něco dalšího, a začne se mu to líbit, A teď jde vidět, že se poprvé vidí v něčem takovém, sebevědomí narůstá až skoro machruje (smích). Zjistí, jak je to příjemné. I člověk, co moc neřešil, co má na sobě, se najednou cítí velmi dobře, nejen co do materiálů. Najednou se cítí líp, je sebevědomější, to se potom může odrážet v dalších úrovních života. Tohle je největší radost, co může být, posunout někoho ve vnímání sebe sama a v jeho sebevědomí. A to bych řekla, že skrz tak povrchní věc, jakou je oblečení, jde celkem snadno dosáhnout. Těžko se tohle dává do e-shopu, to je prostě tady. Na krámě.

Co bys popřála Wolfgangu do dalších jedenácti let?
Aby byl pořád nezávislý a svůj, měl dostatek zákazníků k dalšímu rozvoji a pořád dělal radost dál skrze hezké a kvalitní věci. Aby spojoval a propojoval lidi. Aby předával dobré myšlenky a aby byl inspirací dál a dál. Práce je velký kus života, a přála bych si, aby nás naplňovala i nadále alespoň tak, jako doposud. Nechci zmiňovat konkrétní cíle a sny, ale věřím, že jdeme správným směrem. I když to jsou někdy velké výzvy a zkoušky, není dne, kdy bych nepociťovala vděk za to, že jsme tu odvahu před jedenácti lety sebraly a zkusily to. Ať je před námi cokoliv, řekla bych, že to vyšlo.