Změna paradigmatu už probíhá: 3D tisk z betonu změní podobu našeho bydlení, říká Kristýna Uhrová z ICE Architects

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU – ICE Architects jsou součástí společnosti ICE Industrial Services, která se zabývá průmyslovou automatizací. Během covidu šel její hlavní byznys v automobilovém průmyslu dolů, tak začali hledat jiné příležitosti. Velký potenciál objevili v oboru stavebnictví, kde funguje řada operací pořád stejně jako ve středověku a prostor pro inovaci a automatizaci je tam obrovský. Podsložka ICE Coral vyvinula robota na 3D tisk, vyladila vhodné směsi betonu a nyní spolu s ICE Architects hledají současné formy pro 3D tištěné domy a vytváří prototypy. Za objekt Mezi konflikty (Between Conflicts) vystavený na loňském Designbloku získali nominaci na Českou cenu za architekturu (která bude udělena ve čtvrtek, pozn. red.).

Nominované dílo jste vystavili v souvislosti s válkou na Ukrajině jako ukázku možnosti využití staveb vytištěných z betonu při tvorbě ochranných struktur. V popisu projektu mě zaujala taky zmínka, že na stavbách teď u nás budou chybět ukrajinští dělníci, což vaše technologie řeší. Objekt Between Conflicts mi pak přijde jako demonstrace veškerých možností 3D tisku betonu. Co vše jste tedy při tom ukázali?

Když vypukla válka na Ukrajině, ředitel vyzval celou naši kreativní složku 3D tisku, ať se zamyslíme, jak můžeme jako automatizační firma pomoct. Zkoušeli jsme různé návrhy, zátarasy, variace na československé ježky z betonu atd. Objevila se ale námitka, že nevíme, jak ten konflikt reálně vypadá. Takže jsme navrhli modulární ochranný systém, který se dá libovolně přestavět, přizpůsobit, dají se z něj stavět obyčejné zátarasy, opevnění, ale také bunkry a strážní domky. Až konflikt pomine, daly by se tyto dílce použít jako hrubá stavba při obnově Ukrajiny. Jsou to betonové panely, stačilo by přidat vybavení, zateplení atd.      

3D tisk v tom má několik výhod. Každý panel může být jiný, přizpůsobený pro dané místo a navíc není vylitý betonem úplně, má vnitřní strukturu – příhrady a kapsy, které se dají vysypat pískem na místě. Jsou tak lehčí pro transport. Nechali jsme si jednotlivé prvky certifikovat podle norem NATO ve třech třídách odolnosti – proti ručním zbraním a kulometům.  

Prvotní myšlenka byla prezentovat se na Designbloku v Praze, kde jsme chtěli reflektovat světové dění. Bylo to jaro minulého roku a válka na Ukrajině byla čerstvá. Vzali jsme náš modulární systém ochranných prvků (MoDeSty - Modular Defense System) a kontextualizovali jsme ho pro místo výstavy v Praze. Jeden prototyp strážního domku jsme předělali tak, že jsme stěny tvarově rozrůznili, abychom ukázali možnosti 3D tisku, kdy tvarově bohatou stěnu dokážeme vytisknout za stejnou dobu, ze stejného množství materiálu a stejným robotem. To by bylo jinou technologií velice obtížné.

Hlavně jsme se zaměřili na interiér, což vychází z konceptu, že se na ten konflikt tam venku díváme ze střední Evropy v klidu, teple, s kafíčkem. Zvenčí je objekt ochranná stavba, ale uvnitř je to takový pokojíček. Na stěnách jsou vzory generované AI s motivem Alfonse Muchy, aby se to hodilo do kontextu Rudolfína a Uměleckoprůmyslového muzea, před kterým byl pavilon vystaven. Na podlahách jsou patterny růstového algoritmu a strop vyznačuje tlakové linie podle strukturální analýzy. Zvenku je tedy pavilon ochrannou stavbou a zevnitř pokojem s motivy lesa na stěnách. Naše dříve společně navrhnutá opevnění jsme dále kolektivně upravovali, abychom dosáhli dobře kontextualizovaného objektu. 

ICE Architects spadají pod společnost zabývající se průmyslovou automatizaci ICE Industrial Services. Jaký je úkol architektů v této struktuře? 

ICE Industrial Services je kolem 200 lidí, v Ice Coral je nás něco mezi 20 až 30, z toho jsme čtyři architekti. Jsme tak pravděpodobně jedni z prvních architektů, kteří pracují v oboru průmyslové automatizace. Robot sice tiskne, ale někdo mu musí říct co. Někdo musí navrhnout geometrie a pak mu je správně nachystat jako data. Proces je podobný jako u stolních tiskáren jen trochu ve větším a komplexnějším měřítku.

Jak tato technologie mění práci architekta?

Do budoucna to bude nová profese. Jak jsou dnes zahradní nebo interiéroví architekti, tak bude architekt pro 3D tisk. Musí rozumět technologii, ne vše jde vytisknout a zároveň se nemusí vše vyrábět pomocí 3D tisku. Architekt tak musí vědět, jaké možnosti tisk nabízí a na co dává smysl. Vztahuje se na to jiné paradigma, které postupně objevujeme.   

V současnosti tiskneme prototyp domu ve Žďáru nad Sázavou, ve kterém můžeme přímo do stěn integrovat různé vybavení domu, nejen vodu, kanalizaci a podobně, ale i poličky, světla nebo rovnou skříně. Je to trochu jiný typ architektury, na kterou si budou lidi možná zvykat, ale možná je to bude velmi bavit.
 

Takže s 3D tiskem betonu dochází k očekávané změně paradigmatu?

Určitě. Celé dvacáté století bylo ve znamení mass production, kdy vyrábíte domy jako skládačku z prefabrikovaných dílců. Vedlo to sice k velkému zefektivnéní výstavby, ale také značné jednotvárnosti, která je dodnes kritizovaná. Díky 3D tisku se to dá změnit. Je to sice pořád strojová výroba, ale robotovi je jedno, jakou trajektorií jede, takže každý výrobek může být jiný - posouváme se k tzv. mass customization. Unikát za cenu kopie.   

Jaké jsou další výhody 3D tisku betonem?

Má to i ekologický aspekt. Na beton se sice dívá jako na ten špatný, ale 3D tiskem se dá ušetřit například značné množství materiálu. Prefabrikovaná výroba se dimenzuje na nejvyšší možné zatížení, zatímco my můžeme spočítat zatížení pro každý panel zvlášť. 3D tisk navíc nahradí spousty těžké lidské práce. Nastavíte robota, zaměříte body, nalijete beton do zásobárny a robot tiskne. K obsluze stačí jeden vyškolený asistent. Dalším důležitým aspektem je přesnost a odpadá celá část s výkresy. Nikdo je už nemusí číst a rozumět jim. V neposlední řadě se eliminuje lidská chyba, robot má předem daná data. 
 

Avizujete i nový architektonický styl, který už nebude o pravoúhlosti ale spíše křivkách, jak to bude vypadat? A budete se na tom podílet?

Už ho vytváříme. A vůbec to není o tom, že teď budeme bydlet v hobitínech, zakulacených domcích, které se nedají omítnout. Teď jsme zvyklí bydlet v moderně, v bílých krabicích, ale je to jen zvyk. Když se podíváte po světě, všude jsou zvyklí na něco jiného. Moje optimisticko-idealistická vize je, že díky této technologii se můžeme přiblížit k přírodě nejen tvary, ale i vnímavostí, větší lehkostí a měkkostí v prostorách. Přinese to větší bohatost tvarů, která třeba vnese i větší diverzitu do myšlení lidí. Stěny nemusí být vždy pravoúhlé. A skříň z IKEA tam nedáte především proto, že v tom bude už skříň integrovaná. 

Chystáte něco podobného jako objekt Mezi konflikty? Zajistil vám nominaci na Českou cenu za architekturu, je to v rámci vaší práce spíš ojedinělý počin, ale zjevně se vyplatil. 

Plánujeme v příštím roce výstavbu horní stanice lanovky v Kopřivné. Měla by to být první stavba toho typu na světě. Dále chystáme realizaci výběhu pro vombaty v jihlavské ZOO. Chtěli jsme otočit klasický koncept pavilonů v ZOO, kdy se díváte na zvířata do jednotlivých výběhů jako do akvária. Pomocí 3D tisku jsme vytvořili krajinu, inspirovanou přirozeným prostředím zvířete (topografií Austrálie a Tasmánie), do které člověk v některých místech může vstoupit.  

Pak máme projekt Kaple Sblížení, který měl stát v Dolních Břežanech. Změnilo se tam ale mezitím vedení obce včetně starosty, takže hledáme nové místo. Pokud čtenáři vědí, kam bychom mohli umístit sedmimetrovou kapličku, ať dají vědět. :) 

 ICE Architects