Žil byl v komiksovém okénku. Osudy Bohuslava Fuchse ožijí v architektonicko-divadelním workshopu pro děti i dospělé

BRNO – Zážitková pedagogika a divadelní improvizace jako prostředek k přiblížení architektury nejen dětem? Projekt Žil byl Bohuslav Fuchs přináší specifický formát divadelního komiksu, který obsahuje sérii desíti obrazů ze života a díla Bohuslava Fuchse. První z workshopů je již za rohem, bude se konat 29. - 30. března. 

V letošním roce si připomínáme 130. výročí narození architekta Bohuslava Fuchse. V Brně se chystá celá řada připomínkových akcí, vy přicházíte s projektem Žil byl Bohuslav Fuchs. Co stojí za nápadem na architektonicko-divadelní workshopy? 

Idea fuchsovských workshopů se zrodila loni na jaře, kdy jsme s kolegyněmi Lucií Pešákovou Surou a Veronikou Jičínskou připravovaly příměstský tábor Objevuj architekturu s Brněnským architektonickým manuálem. Přemýšlely jsme nad tím, jak program koncipovat, aby byl pestrý, zábavný a atraktivní a aby si z něj děti něco odnesly. Inspirovala jsem se zážitkovou pedagogikou a divadelní improvizací a nakonec jsme sáhly po divadelní formě. Dávalo nám to větší smysl než vést workshop frontálně a něco do dětí hustit jako ve škole. 

To nikdo o prázdninách na letním příměstském táboře nechce, že? 

Přesně tak. Děti si architektonická témata musí zažít, některé z nich se s tím pojmem potkávají poprvé. 

Tak vznikl poměrně specifický formát divadelního komiksu, který obsahuje sérii desíti obrazů ze života a díla Bohuslava Fuchse, které jsou založeny na skutečných událostech, ale jsou okořeněny prvkem humoru, aby byl pro děti stravitelnější. Jednotlivé obrazy jsou uvedeny stručným komentářem vypravěče, který nastíní nejdůležitější fakta, děti pak vstupují na scénu v nejrůznějších rolích pouze s krátkými replikami, které zpravidla končí vtipnou pointou. Není tedy nutné, aby se učily nazpaměť složité texty, navíc některé role – například budovy – jsou zcela němé. K dispozici mají také kulisy, které si samy vytvořily. 

A proč zrovna Bohuslav Fuchs? 

Kromě toho, že se blíží 130. výročí jeho narození, je to hlavně kvůli tomu, že právě Bohuslav Fuchs se zásadním způsobem zasloužil o moderní podobu Brna a jeho stavby jsou zde takřka všudypřítomné. Kromě ikonických staveb, jako jsou Zemanova kavárna nebo hotel Avion, nezapomínejme ani na školní budovy, do kterých řada brněnských dětí chodí. 

Jak vlastně děti 8-12 let architekturu vnímají? Co hlavně jim chcete předat?

Určitě není smyslem zahltit děti množstvím informací, které by si měly zapamatovat, ani z nich vychovat malé architekty. Snažím se o to, aby začaly architekturu vnímat jako součást prostředí, ve kterém se dnes a denně pohybují, a aby si uvědomovaly, že kvalita prostředí má vliv na to, jak se v něm cítíme a jak se nám v něm žije. To považuji za nejdůležitější, budovat vztah k prostředí, protože jednou to budou právě oni, kdo bude o jeho podobě rozhodovat. A spíš než nějakou okamžitou reakci to vnímám jako investici do budoucna. 

Nakolik je architektura pro děti atraktivní? Přitahuje to téma určitý typ dětí, nebo je tam spíše hlásí jejich rodiče?

Na začátku každého programu se ptám, kolik dětí se přihlásilo dobrovolně a kolik přihlásili rodiče. Varianta, že je přihlásili rodiče, bývá častější. Mám za to, že je to záležitost určité sociální bubliny, která má k architektuře a obecně ke kultuře nějaký vztah a považuje za důležité zprostředkovávat tyto hodnoty i svým dětem, ale třeba na to sami nemají čas nebo kompetence. Najdou se i takoví, kteří děti přihlásí, protože jim architektura zní atraktivně, ale děti se potom nudí. Nicméně jsou samozřejmě i děti, které to téma zajímá a chtějí se stát architekty. Je to hodně individuální, dobrá zpráva je, že se nám děti hlásí opakovaně. 

Blíží se první termín dětského workshopu, jaká bude jeho struktura a co všechno si děti vyzkouší?

Zaprvé je to příprava představení. Náš scénář obsahuje deset obrazů a pro děti je předem daný, ale jeho nácvik představuje pouhou část programu. Další část bude věnována objevování konkrétních staveb, prozkoumáme například Zemanovu kavárnu, která je považována za vůbec první funkcionalistickou stavbu v Brně, plus máme domluvenou prohlídku Avionu. 

K jednotlivým stavbám jsme přichystaly bohatý doprovodný program, děti se mohou těšit na zahřívací aktivity, architektonické pexeso či nejrůznější pohybové hry, na tvorbu dobové koláže a výrobu stylizovaných kulis. Na základě těchto her a kreativních činností se pokusíme dětem přiblížit, o čem architektura a konkrétně funkcionalismus je.  

Workshop vyvrcholí představením pro širokou veřejnost v Domě umění, který mimochodem také souvisí s Fuchsem. Původně se jednalo o secesní stavbu postavenou v roce 1911 podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Carla Rieda, která za války značně utrpěla bombardováním a právě Fuchs se podílel na její obnově.   

Jeden z termínů workshopu Žil byl Bohuslav Fuchs je určen i dospělým, na co se mohou účastníci těšit?

Co se týká workshopu pro dospělé, tam jsme schéma lehce upravily a program rozšířily, neboť předpokládáme, že se přihlásí lidé, které architektura zajímá a kteří už o Fuchsovi něco vědí. Také jsme ke spolupráci přizvaly divadelní lektorku Vendulu Borůvkovou, která workshop posune více směrem k improvizaci, a navíc přibude i živá hudba. Workshop proběhne ve velkorysých prostorách jídelny Masarykova domova mládeže, což je stavba, kterou Fuchs navrhl. Na to se osobně velmi těším, bude to velmi autentický zážitek. 

Jste vystudovaná architektka, jakým způsobem jste se k učení dostala? 

Léta jsem se pohybovala v prostředí odborného architektonického časopisu ERA21, kde jsem architekturu zprostředkovávala dospělému publiku, které mi někdy přišlo příliš – řekněme – zahleděné do sebe. Téma zprostředkovávání architektury dětem mě poprvé oslovilo v roce 2013, kdy jsme ho zpracovávali v časopise, a od té doby mi leželo v hlavě. 

Až jednou…

Někdy v roce 2019 mi kamarádka nabídla, abych po ní převzala kroužek architektury na jedné soukromé základní škole. A já jsem na to kývla. Moc jsem tehdy netušila, do čeho jsem se uvrtala, mé první zkušenosti byly docela frustrující. Ale za těch pět let jsem nasbírala spoustu zkušeností, získala nadhled i určitou lehkost v práci s dětmi a musím říct, že mě to stále baví. Děti jsou totiž neuvěřitelně vnímavé a i pro mě samotnou je to velké obohacení. Baví mě hledat nové cesty, jak dětem architekturu přiblížit… nicméně stále se jedná o okrajové téma. 

Pokud vím, na základních školách se děti o architektuře příliš nedozvědí. 

Téma architektury bohužel stále není zahrnuto ve školních osnovách, svítá ovšem naděje, že se to s nově vznikajícími rámcově vzdělávacími programy změní. Snad se podaří do osnov alespoň něco málo z architektury dostat, je to ovšem běh na dlouhou trať. 

Jsou u nás dostupné manuály nebo knihy o tom, jak předávat architekturu dětem a mládeži? V jaké fázi je to vzdělávání u nás? 

Upřímně, je to bída. Někdy v roce 2009 vzniklo první memorandum o zařazení architektury do vzdělávání, ale nic zásadního se potom nestalo. Na něj navázalo memorandum v roce 2014, kdy se o tématu začalo více mluvit. Ledy se hnuly a objevily se první vlaštovky, například projekt Architekti ve škole, který poskytuje metodiky k výuce, nebo vzdělávací program Nadace Proměny, který se snaží rozvíjet povědomí o architektuře. 

Řadu menších programů iniciovali jednotlivci nebo aktivní místní skupiny. Dlouhodobě se tématu věnuje Česká komora architektů, ovšem zatím bez konkrétního výsledku. Stále chybí nějaký zastřešující rámec a systematická podpora, chybí kantoři, dokonce ani na pedagogických školách to není téma. 

Máte představu, jaká je situace v ostatních evropských zemích? 

Přiznám se, že nemám ucelený přehled, jak je to s výukou architektury v rámci osnov v jednotlivých zemích. Obecně lépe jsou na tom skandinávské nebo německy mluvící země, které mají větší kulturní povědomí, vnímají kulturu jako důležitou součást národní identity a taky na ni mají vyhrazeny mnohem větší finanční prostředky. 

Vybavuji si, když jsem někdy v patnácti navštívila Paříž, kde jsem se poprvé setkala s termínem galerijní edukace. Tehdy mě fascinovaly skupinky děti, které v doprovodu lektorů nadšeně diskutovaly nad obrazy a plnily nejrůznější úkoly. Přišlo mi to neuvěřitelné. Dnes má edukační programy každá větší kulturní instituce, a to nejen pro děti, ale i pro dospělé nebo třeba pro seniory, kteří jsou specifickou skupinou. 

Obecně mám za to, že kulturu a umění je nutné veřejnosti přibližovat, aby je přestala vnímat jako něco vzdáleného a elitářského. Stejně tak je nutné veřejnost vzdělávat v oblasti architektury, protože architektura je všudypřítomná, není to záležitost muzeí a galerií. A myslím, že právě humor může být dobrým prostředníkem. 

Když jsme u humoru, můžeme na workshopu o životě a díle významného architekta narazit na nějakou vtipnou “pikošku”?

Něco málo vám prozradit můžu. V jednotlivých scénách vystupují některé historické i současné osobnosti , které do představení vnášejí určitou míru kontroverze nebo humoru. Například malíř Petr Kvíčala, který je autorem kontroverzní výzdoby rekonstruovaného hotelu Passage, nebo bývalý primátor Brna Petr Vokřál, který se objeví ve scéně pojednávající o přesunu nádraží. 

To je ostatně moje oblíbená scéna, protože nádraží se v Brně řeší už téměř sto let, což potenciálně generuje řadu vtipných replik. Do scénáře jsme zakomponovaly i Kotěru nebo Le Corbusiera, kteří měli nesporný vliv na Fuchsovu tvorbu, ale také dvě prvorepublikové dámy, které se podivují, že nové kavárně chybí dekor a přejmenovaly nový styl na fuchsionalismus. 

Součástí projektu Žil byl Bohuslav Fuchs je také zábavně-vzdělávací seriál, který zveřejňujete na vašich sociálních sítích.

Ano, seriál – podobně jako divadelní představení – pracuje s obrazy, přičemž každý obraz se týká jednoho momentu nebo jedné stavby. Zvolily jsme opět odlehčenou, vtipnou a vizuálně atraktivní formou, s komiksovými okénky a bublinami, která má potenciál oslovit právě mladší publikum.

V souvislosti s výročím Bohuslava Fuchse je plánována řada dalších akcí, ale často se bude se jednat o aktivity odborné jako například sympozium nebo výstava. Nás ovšem baví ta odlehčená forma  – méně faktů a více zábavy. 

Více informací o workshopech najdete zde: https://www.instagram.com/zilbylbohuslavfuchs/

Ing. arch. Zuzana Sankotová Morávková

Architektka, propagátorka architektury, lektorka, publicistka. Vystudovala Fakultu architektury VUT v Brně, prošla architektonickou praxí, převážnou část svého profesního života působila v architektonickém časopise ERA21. V posledních letech se věnuje popularizaci architektury a cílí především na dětské publikum. Lektoruje programy o architektuře na základních školách a pořádá workshopy a příměstské tábory s architektonickou tématikou pro širokou veřejnost.