Zemřel Léon Krier. Teoretik, který věřil v města pro komunitu, ne pro auta

Byl hlasitým bojovníkem za města, která slouží lidem. Své názory často vyjadřoval pomocí malůvek – v jedné například hlásal, že je dobrým architektem, protože nestaví. Buřič, vizionář a teoretik Léon Krier po sobě zanechal nesmazatelnou stopu, která ukazuje, jak stavět města podporující lidská společenství. Zemřel ve věku 79 let.

Architekturu a urbanismus nevnímal jen jako technické obory, ale jako rozhodující hybnou sílu při utváření kvality společenského života. Ideální řešení spatřoval v klasických principech, které kladou člověka do středu návrhu měst i domů. Nastavoval tak zrcadlo rozpínající se anonymní zástavbě, která podl

e něj nepodporuje komunitu ani rovnoměrně zastoupenou vybavenost.

Ačkoliv měl Krier mnoho nápadů, většina z nich zůstala na papíře. Jeho přínos spočíval především v předávání vědomostí dalším generacím – mezi jeho žáky patřila například i Zaha Hadid.

Jedním z jeho nejvýznamnějších fyzických odkazů zůstává územní plán pro Poundbury, městské rozšíření historického tržního města Dorchester v Anglii. Plán vznikl na objednávku Cornwallského vévodství pod záštitou tehdy ještě prince Charlese. Poundbury je příkladem Krierových zásad tradičního městského plánování: integrace obytné, obchodní a občanské části s důrazem na pěší dostupnost, lokální materiály a architektonické formy inspirované lidovými tradicemi. Ačkoliv byl autorem celého návrhu, na jeho dodržení už neměl přímý vliv – mnohé stavby dnes slouží jinému účelu, než jaký jim zamýšlel.

Boj za člověka, jeho potřeby a pocity

V Krierově světě mají budovy sloužit lidem – nejen prakticky. Architekturu vnímal jako soubor nástrojů, jejichž správné využití podporuje kulturní identitu, pocit sounáležitosti a rozvoj komunity. Města a jejich části vystavěné podle novodobých měřítek považoval za odcizující, neudržitelná a nehostinná.

Jak poznat, zda je nějaké místo funkční? Podle Kriera stačí projít se. Pěší dostupnost byla jedním z jeho klíčových měřítek. V urbanismu, který odděluje obytné zóny od služeb, v jeho světě není místo – lidé jsou totiž nuceni k přesunům autem, což vede nejen k zahlcené dopravě, ale i k tomu, že se při jejím řešení myslí především na úlevu vozidlům, nikoli pěším.

Řešení viděl v budování měst, která sdružují různé funkce a nabízejí kvalitní veřejný prostor. V hlavní roli jeho představ stojí náměstí – prostor pro setkávání a vznik komunity.

Udržitelnost, ale trochu jinak

Důležitou roli připisoval Krier i udržitelnosti – chápal ji ale jinak než většina současníků. Udržitelná města jsou podle něj taková, která jsou odolná, adaptabilní, kompaktní a srozumitelná. Klíčová pro něj byla kompozice, proporce, měřítko a harmonie. Architektura by měla být díky těmto prvkům srozumitelná i běžnému uživateli.

Moderní architekturu proto kritizoval také pro její ideologické pozadí – podle něj posedlost novotou a abstrakcí vytrhla architekturu z rukou běžných lidí a proměnila ji v disciplínu s nehostinnými výsledky. Odmítání klasických forem a ornamentu vnímal jako zpřetrhání vazeb na minulost, čímž prostředí přichází o identitu a význam.

Věřil, že klasické kvality architektury s lidmi rezonují i podvědomě, možná právě kvůli jejich hluboké tradici. Nabádal tvůrce, aby nepodléhali momentálním trendům, ale tvořili nadčasově – s ohledem na minulost, současnost i budoucnost. Za to sklízel nejen kritiku od zastánců inovací, ale i respekt těch, kteří v jeho práci viděli obnovení rovnováhy, nikoli zakonzervování vývoje.

Leon Kriér zemřel 17. června v Palmě de Mallorca. Za sebou zanechal několik desítek let plodné kariéry, která ovlivnila odvětví architektury i územního plánování, jeho významný odkaz bude bezpochyby mít vliv i nadále.

Zdroj: wikipedia.org, archiweb.cz,