Zbrojní pas by se měl vydávat i na motorovou pilu, říká architekt Domů u jezera

Na slovenském Záhorí, jen pár kilometrů od Bratislavy, se nachází štěrkové jezero Jakubov. Na jeho břehu najdete neotřelý komplex obytných budov. S okolní přírodou nebojují, naopak. Krásně s ní korespondují, jsou příkladem zelené architektury. Architektonický ateliér DeRaxa za tento počin posbíral dokonce několik prestižních cen. Jeden z objektů je v současné době k dispozici jako netradiční víkendové ubytování, které slibuje romantické východy slunce a láká na pozorování ptáků. O Ateliéru na vodě a dalších inspirativních a progresivních projektech nám povídal slovenský architekt Peter Rakšány.

Kdy Váš architektonický ateliér vznikl a koho za ním můžeme hledat?

Ateliér DeRaxa vznikl v roce 2004 jako rodinná firma dvou generací architektů. V současné době za ním stojím už jen já sám. I když to je vlastně docela nadsazené tvrzení – každý projekt, na kterém pracuji, je týmová práce, to nikdy není jen jeden člověk. Architekt se bez ostatních profesí neobejde, neudělal by nic. A v případě větších projektů se spojuji i s dalšími nezávislými kolegy architekty. 

Věnujete se v rámci Vaší praxe i interiérům?

Hned po škole jsem se interiérům věnoval velmi často, ale v současné době se na ně nespecializuji. Pokud ale mohu navrhnout kompletně celý dům i s interiérem a pokud spolupracuji s klientem, který ví, co dostává a váží si toho, je to skvělé. Prvotně a velmi rád potom na návrhu interiéru spolupracuji s mojí partnerkou, grafickou designérkou, Patricií Schafferovou.

Mohl byste popsat, jak začal příběh domů u jezera?

Během krize v roce 2008 ztroskotala spousta projektů, na kterých jsme pracovali. Shodou okolností jsme se tou dobou poohlíželi po novém bydlení. Stěhovali jsme se z Bratislavy a hledali jsme nějaké pěkné místo. Já pocházím z oblasti středního Slovenska, kde jsou krásné kopce. S rovinou jihu jsem se nikdy úplně nesžil. Okolí jezera Jakubov je sice rovinaté, ale jsou odsud vidět Karpaty. Takže i to byl důvod, proč jsme si toto místo zamilovali. Koupili jsme větší pozemek a postavili svůj vlastní dům – Dům na jezeře. A protože jsme chtěli mít dobré sousedy – podle mého názoru jsou sousedské vztahy velmi důležité – dohodli jsme se s kamarády a časem přibyly další dva domy. Vznikla tak zóna bydlení kamarádů zahrnující tři domy a ateliér. 

Jaká je filozofie Vašeho pospolitého života na břehu jezera?

Hned ze začátku jsem si definoval dvě zásadní věci. Za prvé – nevytínáme stromy. Stromy jsou nádherná věc, která architekturu doplňuje. Nejvíc mě zlobí, když si mě někdo pozve na pozemek a hned zkraje mě ubezpečí, že stromy půjdou samozřejmě pryč, že tam nic nezůstane. To je to nejhorší, co může být. Případně mi zavolají: „Stromy jsme už vykáceli, už je dobře.“ Je to hrozné, lidé jednoduše bojují proti stromům. My jsme u jezera neskáceli skoro nic, budovy jsme naopak zasadili mezi velikánské vzrostlé stromy, tím pádem je tu v létě příjemný chládek. A za druhé – nemáme ploty. U standardního rodinného bydlení si všímám toho, že ploty jsou úplně všude. Přičemž definice plotu je oddělovat jednoho člověka od druhého. To absolutně platí. Lidé se oddělili, ideálně vysokým betonovým plotem, přes který není vůbec vidět. Lidé ani netuší, kdo bydlí na druhé straně. My jsme se s kamarády dohodli – nevytínáme stromy, nemáme ploty. Toto je náš prostor, kde žijeme společně. Toho se držíme a funguje to.

Ano, betonové zdi vidíme na každém kroku, o masovém kácení stromů nemluvě.

Ještě bych dodal, že pokud je vydáván zbrojní pas na zbraň, měl by se vydávat zbrojní pas i na motorovou pilu. Mám pocit, že lidé si koupí motorovou pilu a okamžitě hledají, co by mohli zničit, co by mohli uřezat. Je smutné, jak se lidé často chovají. Potřebují ničit, bojovat se stromem. Potřebují ukázat, jak jsou velcí. A ten strom se nebrání.

S jakými materiály nejraději pracujete?

Přírodní materiál je samozřejmě tím nejpříjemnějším. Já ale v podstatě preferovaný materiál nemám, každá stavba vyžaduje něco jiného. Nejdříve se věnuji návrhu, teprve potom zjišťuji, který materiál je pro konkrétní situaci nejlepší, protože pokud bych měl od začátku definovaný materiál, bylo by to pro mě strašně omezující. Miluji beton, miluji dřevo, miluji kov. Miluji v podstatě každý materiál, jen plast je opravdu poslední možností. Člověk se mu ale stejně nevyhne – guma, plast, silikon – bez toho všeho by byl člověk v dnešní architektuře ztracený. 

Ve Vaší práci hraje prim dřevo, je to tak?

Dřevo je fantastické. Byl jsem na jedné krásné přednášce o dřevě, kde přednášeli rakouští architekti (v Rakousku mají nepoměrně více zkušeností a co se legislativy týče, mohou ze dřeva stavět v mnohem větší míře než my) a já jsem se jich zeptal, co bych měl udělat se dřevem, aby nestárlo. A oni mi tak pěkně odpověděli: „Víte co, vyberte si jiný materiál.“ Dřevo stárne krásným způsobem, s grácií. Dřevo tady stále je, šedne. Možná chytí i zelenkavý nádech, pokud se na něm uchytí řasy nebo mech. Ale pořád je to krásný kus přírody. Je stále dřevem, není třeba s ním nic dělat. Určitě ne natírat ho lakem.

Domy u jezera se pyšní zelenými střechami. Zařazujete je do svých plánů často?

Ano, skoro pro všechny naše projekty používáme zelené střechy, zhruba z 90 %. Dnes už je to standard, ale když jsme je začínali do projektů začleňovat, lidé měli pocit, že je to něco divného. Museli jsme klienty přesvědčovat o tom, že je to skvělá věc skýtající mnoho výhod. Všechno to vyplývá z filozofie, že prostor, který přírodnímu prostředí zabereme, chceme refundovat, vrátit nazpět. Naše domy u jezera mají zelenou střechu a jsou zdviženy ve vzduchu, takže mají zeleň i pod sebou, čímž vlastně přírodě vracíme více zelené plochy, než kolik jí původně bylo. V létě je to nádherné, plné včel, vos, krásných květin. 

To zní úžasně, kéž by bylo takových projektů více.

Já si myslím, že myšlenky tohoto typu už nejsou ojedinělé, začíná se objevovat mnoho zelených střech i na velkých projektech. Už v minulosti jsme se snažili tato řešení některým obchodním řetězcům navrhovat. Tyto obrovské plochy ve městech jsou vyprahlé a škaredé, lidé se na ně dívají z ostatních domů. Myslím si, že je to jen otázka času, kdy firmy a instituce k těmto nápadům a jejich realizaci přistoupí. Člověk si musí počkat, ale ty myšlenky přicházejí a dostávají se do všeobecného povědomí, což je dobře.

Takže máte pocit, že se architektura začíná ubírat zelenějším směrem?

Ano, jednoznačně. Je to trend, který je velmi příjemný a já jsem moc rád, že se dostává do popředí. Jak jsem už zmiňoval, když jsme zelené střechy začali do našich projektů zařazovat, lidé se dost bránili, a přitom třeba taková hydroizolace – ta je všemi těmi vrstvami chráněná, není atakovaná sluncem a teplotními rozdíly. To je na tom to fantastické. V rámci zábavy a dobrých vztahů jsem pro jednoho klienta dokonce měřil, jaká je teplota pod listy zelené střechy, jestli se to opravdu vyplatí. Venku bylo tehdy 37 °C a pod těmi listy nic, příjemný chládek.

Vaše projekty podávají pomocnou ruku i životnímu prostředí, jakým způsobem?

Štěrkoviště Jakubov je ornitologickou lokalitou evropského významu, je tu neuvěřitelné množství hus, kachen, labutí, v zimním období je tu napočítáno přes 12 000 kusů. A ptáci si samozřejmě potřebují stavět hnízda. Tím se ale bohužel dostávají do střetu s místními rybáři. Přemýšleli jsme, jak bychom mohli hnízdícím ptákům pomoct, aby unikli z dosahu lidské činnosti a mohli nerušeně hnízdit. Přišli jsme s projektem travnatých plovoucích ostrůvků, které by kromě úlohy hnízdišť mohly nabídnout i řešení otázky čištění vody za pomoci prokysličování. Jezero bylo v minulosti využíváno za účelem těžby štěrku pro výstavbu dálnice, bývala v něm krásná průzračná voda, ale kvůli mnoha faktorům začala kvalita vody postupně degradovat. Tento nápad jsme už propočítávali i s profesionály, kteří se problematikou čištění jezer zabývají – abychom dosáhli kýženého efektu, museli bychom takových ostrůvků vytvořit určitý počet. Potom by stačilo jen doladit technická vylepšení a vyřešit otázku financování.

Na vašich webových stránkách nás mimo jiné zaujal projekt Ateliér na vodě. S jakým záměrem jste ho navrhovali?

Tento projekt původně vznikl jako součást našeho vlastního bydlení. Ateliér vznikl díky tomu, že jsem si potřeboval vyzkoušet určité technické věci a konstrukční detaily. Chtěl jsem si vyzkoušet specifická zasklení, tvarosloví, betonování do látkového bednění a podobné „legrace“, což jsou technicky specifické věci. Například zakládání do vody, to na Slovensku v zásadě nikdo nedělá a myslím, že ani v Čechách to není úplně běžná věc. Potřeboval jsem si to vyzkoušet. Potřeboval jsem si být jistý, že když tyto prvky zařadíme do větších projektů, tak to bude fungovat.

Jakému účelu měl Ateliér původně sloužit?

Nejprve jsme postavili menší konstrukci s tím, že by to mohla být sauna. Když jsme dostavěli, ukázalo se, že je to milé místo. Přesunul jsem tam svoji práci, začal jsem tam projektovat, a tak vznikl vlastně ateliér. No a jednou, když jsme hostili kamarády a potřebovali jsme je někam uložit, uvolnil jsem jim v ateliéru místo. Byli úplně nadšení a ptali se, jestli ten prostor nechci pronajímat. Tak vznikl Ateliér na vodě, jak ho známe dnes.

Jaké materiály jste při stavbě Ateliéru použili?

Kromě dřeva jsme použili samozřejmě beton. A když zmiňuji beton, rád bych vypíchnul jednu zvláštnost – betonovou stěnu, která vypadá jako čalounění, „tapacír“. Zkrátka jako textilie. Je to látkové bednění, do kterého jsme vložili podlahové topení. Vertikálně. V zimě hřeje a v létě chladí. 

Látkové bednění – to u nás asi není příliš běžná záležitost?

Máte pravdu, není to standardní. Já jsem se inspiroval jednou kodaňskou univerzitou, kde se tomuto specifiku věnoval jeden z univerzitních projektů. Později jsem ho našel i v rámci specifického bednění sloupů. Tento typ bednění má svoje výhody – je lehké a levné. A krásné na tom je, že nám ta textilie poskytne příjemný pocit něčeho jiného, netradičního. Dalším použitým materiálem pak bylo sklo a kov, nic víc. Co se týče elektřiny nebo odpadů je Ateliér napojený na naše další objekty, kde máme všechny tyto věci vyřešené. Je to plnohodnotný domeček, obyvatelný celoročně. Je minimalistický, jedna místnost a koupelna s toaletou. Jste v podstatě jako na lodi, je to opravdu maličké, funkční. Není tam zbytečná věc, zbytečný prostor. Je to tam útulné, však se přijďte podívat.

Peter Rakšány se narodil v roce 1974 v Banskej Bystrici. Vystudoval Slovenskou technickou univerzitu v Bratislavě. Během své praxe spolupracoval s architekty a architektonickými ateliéry v Praze, v Sydney a v Bratislavě (Vlado Milunić, JCA Architects, AEFH studio). V roce 2004 se stal spoluzakladatelem rodinné firmy DeRaxa architects. Projekt Domy na jazere získal řadu nominací a prestižních ocenění: The International Architecture Award 2015, Cena ARCH 2015, nominace na CE ZA AR 2014 a CE ZA AR 2023.