Začátek modernismu ve Skandinávii slouží jako ložisko inspirace i dnes

Poprvé se o modernismu v severských zemích můžeme bavit v souvislosti se jménem architekta Hendrikus Petrus Berlage. Ten přivedl principy tohoto směru do návrhů svých budov a také jejich vybavení v podobě masivního nábytku. Ten navrhoval s důrazem na kvalitu zpracování a nekomplikovaný vzhled, který v sobě nenesl žádné reference ke stylům minulým – v čemž jistě už poznáváte také kvality, jež skandinávský design poté proslavil ve své zlaté éře. 

Část designových kvalit a pravidel vycházela také z hnutí De Stijl, které 1917 založil Theo van Doesburg, Piet Mondrian, Gerrit Rietveld a J.J.P. Oud. S myšlenkou posouvat vpřed design a tím i společnost nechali do své filozofie pronikat také japonské ideje úspornosti a sofistikovanosti, která často nabývala podob čistých rovných linií, pravých úhlů a jemných povrchů. Využívali především primárních barev a jednoduchosti. 

Ve zdánlivém omezení barevné škály a tvarosloví viděli možnost, jak dosáhnout pocitu harmonického klidu a vzdušného prostoru. Na tyto prvotní myšlenkové proudy i designové počiny, jako byla konzolová židle Marta Stama nebo Rietveldova židle Zigzag a křeslo Red Blue Chair navazovali další, a to nejen v přímo následujících stylech.

Co předválečný vývoj předznamenal, bylo po válce definitivně potvrzeno. Skandinávie na sebe strhla pozornost osobitým pojetím modernismu, které nepřestává ztrácet na popularitě. Do povědomí se vryla jména jako Alvar Aalto, Gunnar Asplund, Kaare Klint, Poul Henningsen a Bruno Mathsson se svým osobitým pojetím. Zatímco ve střední Evropě nábytku vládl studený kov, Skandinávci vztáhli pokrokové myšlenky na materiál jim nejbližší – dřevo. 

Vykrystalizoval tak unikátní styl vlastní tehdy výhradně severským oblastem. Velkou měrou se o to zasadil především slovutný finský designér Alvar Aalto a jeho žena Aino, kteří celodřevěnému nábytku propůjčovali pozoruhodné formy. Přestože jednu z nejcitelnějších stop na mapě designu zanechal právě zmíněný finský pár, území Finska nebylo v historii tak úzce spjato se zbytkem severských zemí, a tudíž i design se zde vyvíjel mírně odlišně.

Po vzoru Aaltových se specifický designový jazyk rozšiřoval také v Dánsku, především pod rukama Hanse Wegnera, Finna Juhla, Arne Jacobsena, Petera Hvidta a mnoha dalších. Tehdy nabyl dánský design své podoby zaměřené na funkcionalitu, precizní zpracování a jednoduchou estetiku, která nechá vyznít vřelost a přívětivost dřeva. Designéři se více fokusovali na člověka, který nábytek bude využívat, velkou část pozornosti upírali také k sebemenším detailům. Mimo jiné i díky tomu rozlouskli návod na směr, který je esteticky nápaditý, přitom překvapivě univerzální, rozhodně i funkční a má potenciál bavit po dekády, které zvládne přežít skoro v nezměněném stavu. 

V této éře byly položeny základy, na kterých několik větví současného designu dodnes stojí. Vývoj ve Skandinávii, především v Dánsku, se stal slavným i za oceánem a inspiroval například Eamesovy – americký pár designérů, který vstoupil do dějin se svým rozmanitým systémem židlí se sedákem z jednoho kusu tvarovaného plastu.

Mnoho významných osobností dánské větve designu pojí jeden společný bod – Dánská královská akademie umění, kde mnozí ze zmíněných učili, nebo v případě pozdější generace designérů také studovali. Vědomosti dalším generacím předával třeba Hans J. Wegner, autor slavné Wishbone Chair. Významnou měrou ovlivnil podobu dánského designu, především sedacího nábytku.

Z řad studentů můžeme jmenovat například věhlasného Arne Jacobsena, který byl formován také estetikou Le Corbusiera, Waltra Gropia a Miese van der Rohe. Na svém kontě má nejeden návrh, který se vepsal do dějin designu a na který jsou také Dánové patřičně hrdí. Jeho návrhy, ať už se jedná o Series 7, Ant, Grand Prix nebo křeslo Egg tam potkáte na každém rohu, od kaváren po muzea a jiná prestižní místa. Některá z nich také sám navrhl – například Radnice v Arhusu, budova hotelu SAS Royal v Kodani a mnoho dalších. Všechny zmíněné počiny jsou známé, stále oblíbené a připomínají Jacobsena i dnes, málo se už ale rozšířilo, že je také autorem pákové baterie v podobě, jakou známe z dnešních moderních interiérů. 

Jacobsen patřil k designérům zahrnovaným pod označení „de tunge drenge“ – v překladu designoví velikáni. Z této skupiny nesmíme opomenout ani jeho současníka Paula Kjærholma. Na jeho práci lze pozorovat prostupování různých stylů: vystudoval kodaňskou královskou akademii, v pozdějších návrzích je ale zřetelné, že místo ke dřevu tíhl spíše k použití oceli. Tím propojil středoevropské principy s těmi ryze skandinávskými a usadil se někde mezi. Z části jeho děl dýchá také inspirace japonským designem. Počiny obou – Jacobsena i Kjærholma spolu s dalšími ikonami, jako jsou lampy od Jøtna Utzona autora opery v Sydney, dodnes prodává a vyrábí další legenda – značka Fritz Hansen. Je na trhu už od roku 1872, funguje tedy nepřetržitě století a půl.

Jak je zřejmé, zlatá éra dánského modernismu byla intenzivní a natolik výrazná, že často zastiňuje i současné tvůrce. Ze stínu „de tunge drenge“ se podařilo vystoupit několika talentovaným jednotlivcům v druhé vlně dánské moderny. Tady se objevují například jména jako Verner Panton, jenž se mnohé naučil přímo od samotného Jacobsena. Obě éry nejenže zanesly Dánsko a Skandinávii na mapu toho nejlepšího z designu, postaraly se také o rozvoj po ekonomické stránce a svou pokrokovostí předznamenaly mnohé dnešní tendence, a to nejen v estetice. Skandinávci jsou svým životním stylem úzce spjatí s přírodou, proto už od začátků výroby tíhli k zachování produkce na jednom místě a k šetrnému přístupu k lesům. Pokrokovost odkazu skandinávské moderny zůstává nadále inspirativní.