Front-end developer a fotograf v jedné osobě vyvíjí DIY sci-fi přívěšky, za které by se nestyděla ani posádka Discovery. Zkusili jsme je sestrojit

Přinášíme reportáž z pájecího workshopu pro nadšence do elektronických vychytávek.

BRNO – Do Kumstu vstupuju za pět minut deset. Je sobota 19. září a já se účastním dopoledního workshopu Výroba svítícího přívěšku pro začátečníky, který pro Brno Design Days vede Václav Mach. Autor projektu xx0x stojí na místě sám, ale nezdá se, že by mu to vadilo. „Nestíhám,“ máchne rukou nad stolem, na kterém leží páječky a krabice s kondenzátory, rezistory a diodami. „Potřebuju udělat ještě provizorní stojánky pod páječky. Až je zapnu, budou mít teplotu čtyři sta stupňů. Sice by měly držet samy, ale chci mít jistotu, že si nepropálíte nohy,“ říká, zatímco rychle kroutí dráty do požadovaného tvaru.

Xx0x nebo taky electronic wearables je kolekce elektronických doplňků, která v současnosti čítá tři typy přívěšků, čtyři varianty náušnic a dvoje hodinky. První signalizují čas postupným problikáváním barevných diod, ty druhé proříznou ticho nádražním hlášením. Václav Mach je bude se zájemci vyrábět v odpoledních workshopech. Já si jako člověk, který v životě nedržel páječku v ruce, zvolila výrobu přívěšků. „Jak to všechno zapadá do konceptu letošních Brno Design Days?“ odkazuju se na téma rething, reuse, redesign. Václav Mach se zamyslí: „Tak nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Ale cílem mých workshopů není samotný výsledek. Je to o osvojení nové dovednosti. Pak si lidi můžou leccos sami udělat doma.“

Dostávám na výběr ze dvou typů přívěšků – Galaxie nebo MkPac. Z nostalgie volím parafrázi populární arkádovky. Lektor přede mě vyskládá všechny požadované součástky včetně tlačítka a držáku na baterii. U diod si můžu zvolit barvy, ale zároveň má přívěšek doporučenou kombinaci a pořadí. „Já mám na začátku modrou a na konci červenou. Smysl je ten, že čím blíž je světlo otevřené tlamě, která ho má polknout, tím jsou barvy výstražnější,“ vysvětluje Václav Mach. V této fázi se k nám připojuje další účastnice Olga. Na rozdíl ode mě se rozhoduje pro Galaxii a konečně se pouštíme do práce.

Postupujeme podle manuálu ležícího před námi. V duchu logiky od nejmenšího po největší začínáme rezistory. Já mám na přívěšku dva rozdílné hodnoty. Každý je třeba vzít, ohnout a prostrčit plošným spojem. Náš lektor mezitím zapíná páječky a zdůrazňuje, abychom si na ně dávaly pozor. Trvá to jen chvilku, než jsou připravené. Sotva tři minuty.

Nejdřív testujeme, že je páječka dostatečně rozžhavená. Přikládáme k ní pájku, která se okamžitě začíná tavit. Nezbývá, než otočit destičku a pustit se do práce. „Netavíte drát. Musíte přiložit páječku ke zlaté části kolem pinu, nahřát ji a přiložit pájku. Nejspíš vám zůstane na páječce trochu cínu, takže ji průběžně čistěte,“ ukazuje nám postup Mach. Celý proces je překvapivě snadný. Nažhavit spoj, přiložit pájku, nažhavit spoj, přiložit pájku a pořád dokola. Nakonec odstříháme dráty rezistorů a pouštíme se do integrovaného obvodu a kondenzátorů.

„Tohle by mohla být skvělá věc pro studenty základních škol. Nabízel jsi to někde?“ ptám se. „Ještě ne,“ odvětí náš lektor, ale vzápětí dodá, že už pořádal workshop pro osmileté děti. „Zvládly to bez problémů za hodinku. Hlavně holkám to moc šlo,“ vzpomíná. Sám tyhle jednoduché přívěšky dokáže zhotovit za dvacet minut. Při té příležitosti mrknu na čas. S Olgou se nad tím trápíme už skoro tři čtvrtě hodiny. Po tomhle povzbuzení pokračujeme dál.

S přívěškem spojím tlačítko a nakonec i LED diody. Jsou trochu záludné, je třeba vložit je do elektronické destičky správnou stranou. „Diody jsou polarizované, to znamená že proud běží jen jedním směrem. Není to jako klasická žárovka. Pokud diodu posadíte obráceně, nerozsvítí se,“ vysvětluje nám trpělivě Václav Mach.

MkPac se nakonec úspěšně zaplní. Před spojením s baterií mi ho Václav Mach bere z ruky, aby ověřil, že mám všechno správně. Přikládá k přívěšku baterku a zmáčkne tlačítko. Nervózně se na to dívám, nechci zkazit něco, co zvládnou osmileté děti. Světýlka se naštěstí postupně všechny rozsvítí. Společně proto připojujeme baterii a já se hostitele vyptávám, jak přišel na nápad s elektronickými doplňky.

„Tohle jsou věci, které mě bavily odmalička. Už v osmi letech jsem skládal elektronické stavebnice. Pak jsem toho nechal, ale v poslední době jsem se k téhle zálibě vrátil. Začínají se docela rozvíjet mikrokontrolery. To jsou jednočipové počítače, které můžeš podle libosti naprogramovat. Tady sice nejsou, ale mám je v hodinkách a náušnicích,“ odpovídá. „Co z portfolia jsi vytvořil jako první?“ ptám se. „První byly přívěšky. To je první dotažená věc, o které můžu mluvit jako o produktu.“

Pouští baterku. Přívěšek je hotový. Vybírám k němu šňůrku, zatavím konce a je hotovo. Za hodinu a čtvrt mám svou první zkušenost s pájením za sebou. Připekla jsem si palec, ale naší malé společnosti to raději zamlčím. Přesně v tu dobu navíc přicházejí další dva účastníci workshopu, Karolína a Lukáš. „Omlouváme se, máme trochu zpoždění. Můžeme se ještě připojit?“

Václav Mach / xx0x

Václav Mach je přes den front-end web developer, po nocích kutil a fotograf. Pod značkou xx0x poslední dva roky vytváří elektronické doplňky.