Vyzdvihli krásu betonu. Staré bunkry mohou sloužit jako útočiště i sauny

Síť malých opevnění vznikla ve 30. letech minulého století, bunkry Řopík byly budovány kolem hranic s našimi sousedy i ve vnitrozemí, dochovaly se ale většinou jen ty, které se po okupaci Československa octly na území podstoupených Sudet. Ostatní byly na rozkaz zničeny. Bunkry tedy nebyly nikdy využity a od doby jejich výstavby se jimi nikdo nezabýval, možná nanejvýš příznivci Urbexu, kteří objevují opuštěná a zapomenutá místa. Malé betonové stavby jsou v současnosti navíc značně zchátralé. 

Bunkry se svými původními dispozicemi na první pohled rozhodně nevypadají jako místa, kde chcete trávit více času, než je třeba. Mohou za to jistě především přes metr silné stěny bez oken a stísněné prostory. S obojím se Juráš Laskovský s Hannou Johansson vypořádali více než bravurně. Jmenovaná dvojice ze studia Laskovsky Johansson Architects se svým projektem Bunker V37 snaží o obnovu těchto malých opevnění spolu s nacházením různých využití. Jejich řešení zahrnující saunu, útulnu nebo vinný sklípek zaujalo mnohé.

Tvar betonového bunkru je okouzlil natolik, že se z něj rozhodli vycházet, nemohli ale opomíjet nepřítomnost denního světla a nehostinnost skromného místa. Přišli se zdánlivě jednoduchým a naprosto důmyslným řešením – bunkr rozřízli horizontálně vejpůl a zvedli, vzniklý prostor mezi oběma díly vyplnili sklem. Vyřešili tím oba problémy najednou, navíc se také zasadili o to, aby mohl bunkr sloužit bez zásadních změn tvaru. 

Z původních necelých devíti metrů čtverečních prostoru se promyšlenými úpravami dostávají na čtyřiadvacet. Z robustní zdi se rázem stala prostorně velkorysá lavice obíhající celý prostor. Zvýšením stropů se zároveň otevírají možnosti, jak s nimi naložit. Ve hře je například prostor na spaní nebo více místa pro ukládání.

Filozofie projektu Bunker V37 neřeší jen budoucnost jednotlivých staveb opevnění, zabývají se jimi i z celkového hlediska. Svým rozmístěním podél hranic se bunkry často nachází v turisticky významných oblastech, mohla by proto vzniknout naučná celorepubliková stezka se sítí těchto objektů, kde je možné přenocovat.

Tvůrci projektu se inspirovali v severských zemích, kde podobné stezky s útočišti nejsou ničím výjimečným. Spousta z těchto útočišť využívá právě prostory, které měly v minulosti jiný účel. 

Studio Laskovsky Johansson sídlí v Kodani a tvoří jej čech Juráš Laskovský a švédka Hannah Jonahsson. Jejich společný projekt Bunker 37 podpořil i dánský Statnes Kunsfond.