Naše děti byly důvod držet se rozvrhu a ráno vstát, teď už jsou ale velké, říkají vizuální umělci Desilence před festivalem Prototyp

BRNO, BARCELONA — Prototyp se poprvé vydá do veřejného prostoru Brna a proběhne třeba na Špilberku, Moravském náměstí, Nové radnici, nebo dokonce v kostele sv. Jakuba. Předvede celkem 18 děl – světelné instalace, videomappingy, interaktivní díla i audiovizuální projekty českých a zahraničních autorů a studií. Mezi největší hvězdy patří světoví Desilence, kteří přijedou z Barcelony. Partnerská dvojice Tatiana Halbach (Katalánsko) a Søren Christensen (Dánsko) fungují od roku 2005 a v Brně uvedou The Rhythm of the Ocean s hudbou italskoamerické průkopnice elektronické hudby Suzanne Cianni.  

Jak trávíte léto?

Tatiana Halbach: Za dva dny odjíždíme do Dánska.

Søren Christensen: Náš syn tam studuje v internátní škole. Jedeme autem, bydlet budeme u rodiny a pak to zas potáhneme na jih – do Španělska. 

Měli jste v poslední době nějaké vystoupení?

Tatiana Halbach: Ano, měli. Naposledy jsme byli na Sonaru. Ale máme toho mnohem víc před sebou. Připravujeme všechno, co máme, na září a pojedeme až do února. 

Søren Christensen: Na začátku září máme rezidenci na Tenerife, kde budeme mít koncert s japonským umělcem Hatis Noit.  

Tatiana Halbach: Pochopitelně připravujeme videomapping (do Brna, pozn. red.), už to potřebujeme dodělat. Hned poté letíme do Miami a na začátku listopadu ho zopakujeme ve Finsku.

Jak své shows připravujete? Máte studio doma?

Søren Christensen: Ano. Asi před dvěma lety se nám podařilo dostavět náš dům v horách hned za Barcelonou.

Tatiana Halbach: V národním parku Collserola. 

Søren Christensen: Zabralo nám to sedm let – pět let jsme sháněli povolení. Máme velký otevřený prostor, kde máme studio i obývák, takže se tomu můžeme věnovat vlastně pořád. 

Jak si dělíte uměleckou práci? Děláte oba to stejné, nebo má každý své úkoly?

Tatiana Halbach: Máme to celkem namixované. Já pocházím z malířství, míchám dohromady různé styly. Něco dělám frame po framu, jindy používám AI a animaci. Dáváme dohromady spousty technik a nástrojů. 

Søren Christensen: Já mám za sebou spíš práci s videem, videožurnalismus, interaktivní design.

Tatiana Halbach: Děláme společně live představení, kombinujeme to a snažíme se nepřekrývat, jinak se to všechno zablokuje (směje se). Když si do toho mluvíme moc, nefunguje to. Potřebujeme nemluvit, jen si říct, že ty budeš používat tenhle nástroj, já tento a pak to jde. 

Søren Christensen: Pracujeme v různých disciplínách, jedna jsou živá vystoupení, která máme nejradši, ale třeba videomapping máme taky rádi, to je spíš takový playback. Pak je to imerziv a další. Během let jsme si vyvinuli způsob práce, používáme k němu 3D real time engine a spousty custom software, navrhujeme si vlastní iPad rozhraní na ovládání. 

Tatiana Halbach: Říkáme tomu vizuální instrumenty. 

Søren Christensen: Teoreticky se to blíží pocitu ze hry třeba na kytaru nebo na klavír. Takže si vytvoříme takový základ. Třeba v tomto případě naše vystoupení nebude živé, i když jeho součástí bude záznam živáku, ale nahráli jsme si key frames pro všechna rozhraní a pak při vystoupení můžeme key frames posouvat, upravovat věci. Takže je to poměrně živý přístup k dílu s možností škálovat to pro konkrétní budovu nebo formu vystoupení.   

Jak zkoušíte? Máte pravidelnou dobu, nebo je to spontánní?

Tatiana Halbach: Normálně pracujeme od 9 do večera. Ale když někdo dostane nápad o půlnoci, stačí sejít do studia a pohrát si s ním dle libosti. Je to vážně praktické mít studio doma. 

Søren Christensen: Určitě, když se naskytne takový vzácný moment nezastavitelné kreativity, musíte se na ni napojit a jen doufat, že to nebude na úkor příliš mnoho schůzek. Máme dvě děti, což byl důvod držet se normálního rozvrhu a vstát ráno, ale teď už jsou velké. To nejmladší se chystá na rok odjet z domova, tak už nám zbývají jen dva psi, o které se musíme postarat a taky někdy opustit dům.

Tatiana Halbach: Jó, před dětmi jsme nemívali tak spořádaný harmonogram. Pracovali jsme pozdě do noci, vstávali pozdě, ale to bylo před dvaceti lety. Pak se věci změnily.   

Jaké to je, když už vám děti odrostly a můžete se vrátit k tomu, jak jste to dělali dřív? Jak vás rodičovství změnilo?

Tatiana Halbach: Děti rozhodně změnily způsob, jakým pracujeme, obzvlášť náš rozvrh. Před nimi jsme pracovali mnohem víc v noci a dny jsme neměli tak rozplánované. Rodičovství nás donutilo se pořádně zorganizovat a soustředit aktivity na pracovní dobu. Teď, když jsou starší, máme zase víc svobody, ale nevrátili jsme se úplně do původního režimu. Držíme si spořádanější pracovní morálku – ačkoli máme to trochu uvolněnější.  

Jak se na vaši tvorbu děti dívaly? Nepřáli jste si, aby následovaly vaši uměleckou dráhu? Jaké povolání si zvolily? 

Tatiana Halbach: Naše dcera se rozhodně o kreativní svět zajímá a studuje design. Synovi je 16 a přinejmenším teď se o naši dráhu moc nezajímá. Teď je to u něj mnohem víc o fotbalu a podnikání, takže se vydal úplně jiným směrem. Ale je ještě mladý, uvidíme, kam ho to zavede. 

Zmínili jste různé disciplíny, která umělecká forma vás uzemní?

Tatiana Halbach: Pro mě je to malování a samozřejmě filmy, máme doma velké plátno, taky poslech hudby, hodně čtu.

Søren Christensen: Venčení psů v lese (smějí se oba). Zamýšlím se nad volným časem a odpočinku, to vážně existuje? Asi ano (směje se). Já si rád kutím. Když se nad tím zamýšlím, mám hodně příležitostí se odpojit. 

Tatiana Halbach: Taky máme dost aktivit kolem domu, v zahradě.

Søren Christensen:  Manuální činnosti jsou nejlepší, když se potřebujete odpojit. 

Byli jste už v Česku?

Søren Christensen: Ano, před dvěma lety v Praze a s rodiči taky v Brně v roce 1988. Jeli jsme do Vídně a cestou jsme se zastavili v Brně.  

Dostane se vám čas na prohlídku míst, kde budete vystupovat, nebo to máte tak nabité, že po show jedete dál?

Tatiana Halbach: To záleží. Na Prototyp jedeme na tři dny, tak během dne snad vyšetříme nějaký čas na procházku. 

Søren Christensen: Vždy se snažíme si něco zjistit o městě, kam jedeme, a prohlédnout si to tam. Je vždy hrozná škoda, když vidíte jen letiště a místo akce. Jídlo je taky důležité, to chci taky zažít - poznat místo i žaludkem. 

Co na Prototyp chystáte, čím jste se nechali k tomuto videomappingu inspirovat?

Søren Christensen: Je to projekt, který jsme začali, už to budou skoro čtyři roky. Odehráli jsme tři koncerty s italskoamerickou průkopnicí elektronické hudby Suzanne Ciani, která byla jednou z prvních uživatelek syntezátoru Buchla, dokonce jej pomáhala vyvíjet. Měli jsme dvě vystoupení v Barceloně a jedno v Madridu, na barcelonském festivalu MIRA jsme dělali v dómu 360° imerzivní projekci. Na Prototyp chystáme videomappingovou verzi toho představení. Hudební podklad bude z našeho živého koncertu se Suzanne Ciani. Koncept je zaměřený na oceánské proudy, chtěli jsme být trochu aktivističtí.  

Tatiana Halbach: I hudba vychází z oceánů, stejně jako vizuální stránka. Snažíme se abstraktně vyjádřit proudy a všechny výzvy, kterým teď oceány čelí, ať už globální oteplování, znečištění, mikroplasty, stejně jako všechny báječné pocity, které v oceánu můžete pocítit. 

Søren Christensen: Potěšilo nás, že jsme dostali pozvání do Brna s možností udělat videomapping na krásnou budovu hotelu Grandezza a těšíme se, že se to vydaří.

Desilence 
Prototyp