Vizionář udržitelné budoucnosti Josef Vavroušek by oslavil 80 let
Blíží se 80. výročí narození jednoho z nejvýraznějších československých myslitelů Josefa Vavrouška. Odvážný vizionář se nebál prosazovat významné reformy, včetně návrhu na reformu OSN, a zasazoval se o cestu trvale udržitelného rozvoje pro Československo i celou Evropu. Byl jednou z mála vysoce vzdělaných osobností, které dokázaly argumentačně čelit skeptikům, jako byl Václav Klaus. Ačkoliv byl původním zaměřením technik a systémový analytik, jeho životním posláním byla ochrana životního prostředí. Zlomovou událostí pro něj byla humanitární cesta do Afriky.
„Je třeba ukazovat lidem, že jsou běžně k dispozici metody a postupy, jak snížit spotřebu, aniž by to znamenalo nějaké trpění. Podpořit rozvoj těch firem, které se zabývají úsporami a obnovitelnými zdroji energie, a výzkum v této oblasti. Zároveň je třeba dát najevo, že energie je drahá."
Josef Vavroušek
V roce 1968 se jako člen studentské Expedice Lambaréné vydal na devítiměsíční cestu napříč Afrikou, během níž navštívil 14 zemí. Tato zkušenost Vavrouška hluboce ovlivnila a pomohla formovat jeho filozofii trvale udržitelného života. Svědectví o devastaci přírodních zdrojů v Africe, které tam tehdy viděl, mu dalo jasně najevo, jak snadno lze zničit podmínky k životu.
Cesta do vysoké politiky a tragický konec
Po Sametové revoluci se stal Vavroušek prvním federálním ministrem životního prostředí. Ve své funkci uspořádal první evropskou konferenci o životním prostředí v Dobříši, která se stala významným milníkem pro českou i evropskou environmentalistiku. Zúčastnilo se jí 31 ministrů životního prostředí ze zemí Evropské hospodářské komise. I když musel Vavroušek po volbách v roce 1992 politiku opustit, zůstal nadále aktivní a zasazoval se o ochranu přírody až do své tragické smrti v roce 1995, kdy zahynul pod lavinou ve slovenských Roháčích spolu se svou dvacetiletou dcerou Petrou.
Odkaz, který žije dál
Na počest Josefa Vavrouška byla v roce 1996 založena Environmentální cena Josefa Vavrouška, kterou dnes udílí Nadace Partnerství za významné činy v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. Jeho odkaz nadále inspiruje nové generace, aby se zasazovaly o lepší a udržitelnější budoucnost.
„Jsem přesvědčen o tom, že hledání a prosazování hodnot, které by nás přivedly k harmonii vztahů mezi člověkem a přírodou, je společným údělem lidí nábožensky věřících i těch, kteří věří v člověka . Měli bychom podporovat to, co nás spojuje, nikoli to, kde se naše názory liší."
Vzpomínky přátel a spolupracovníků
Chartista Jiří Müller: Když jsem byl v letech 1971–76 ve vězení, spolužák z vysoké školy vozil mé rodiče na návštěvy do věznice a posílal jim peníze. Jmenoval se Josef Vavroušek. Nebyl nikdy naléhavým ekologickým aktivistou. Byl však naléhavým filosofem hodnot. Kvůli nim se ve vládě střetával se svým kolegou Václavem Klausem.
Horolezec Jiří Klíma: Pepa byl velkorysý a skvělý člověk. Když jste chtěli, aby s vámi oslavil narozeniny, museli jste mu zatajit večírek a místo toho zmínit, že byste potřebovali pomoct nasekat dřevo.
Pedagog a spisovatel Pavel Nováček: Při prvním setkání s Josefem se mi potvrdila jedna stará moudrost: „Lidé mohou zapomenout, co jste říkali, mohou dokonce zapomenout, co jste dělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.“ Ten pocit otevřenosti a srdečnosti vůči neznámému studentovi, který za ním přišel s poněkud obskurním zájmem o budoucnost, mi nikdy nevymizí z paměti.
Maďarský velvyslanec György Varga: Josef Vavroušek byl z mála těch, kteří vědí, co je opravdu důležité a co je nepodstatné. Přitom se netvářil jako mnozí jiní, jako vševědoucí, jako neomylný. Byl vždy připraven – paradoxně jako dobrý politik – ke kompromisu. Bude nám moc chybět.
Miroslav Kundrata, strategický ředitel Nadace Partnerství: Josef měl vzácnou schopnost spojovat v sobě excelentního analytika a politicky myslící a zároveň velmi skromnou, empatickou osobnost. Propojoval neuvěřitelné množství zájmových skupin a měl velký respekt i u svých názorových protivníků. Osobnost jeho formátu nám v rozhádané republice dodnes chybí.
