V jednom koši sa vystriedali okrem prádla aj všetky deti v rodine a bydlet v dřevěném domě je jednoduše příjemný, říkají vítězky Olověného Dušana 2022

Březen 11, 2022 | autor: Jan Gerych | Foto: Olověný Dušan

Soutěže Olověný Dušan se automaticky účastní každý student, který na Fakultě architektury ČVUT odevzdá semestrální projekt. Tisícovka přihlášených z ní dělá největší podnik u nás. Přinášíme rozhovory s Terezou Horičkovou a Annou Mahdalovou. 

 

PRAHA – 29. ročník architektonické a designérské soutěže pro studenty Fakulty architektury ČVUT Olověný Dušan hodnotil čtyři kategorie – Architektura jednotlivci a ateliér a Design jednotlivci a ateliér. Porota oceňovala projekty, které se zabývaly i blízkým okolím staveb, hledáním nových a svěžích přístupů ke společenským tématům i kvalitní řemeslo a komplexní a přehledné zobrazení. 

Vyhlášení Olověného Dušana proběhlo 3. března na fakultě architektury, do 17. března zde pokračuje výstava projektů. Soutěží automaticky každý student fakulty, který odevzdá semestrální ateliérový projekt (vyjma prvních a závěrečných ročníků), což znamená kolem tisíce přihlášených, a tedy největší studentskou soutěž v architektuře a designu v Česku. Cílem je získat externí pohled na výuku, přinést reflexi pedagogům i studentům samým. Ručí za to odborné nezávislé poroty, které obchází výstavu a vybírají nejkvalitnější ze zpracovaných zadání. 

Letošní ročník si od poroty vysloužil i kritiku, Peter Bednár o škole napsal: „Nominované ateliéry a návrhy nabízejí kvalitu, na kterou je radost se dívat, s dobře zadanými tématy a vysokou úrovní zpracování napříč všemi projekty. Okamžitě je vidět vysoké osobní nasazení vyučujících i studentů. Tyto kvality jsou ale bohužel z hlediska celé fakulty spíš výjimkou.“ Zakladatelský Spolek posluchačů architektury se zase rozhodl otevřít diskuzi o budoucnosti školy na platformě Olověný Dušan. Odpovědi studujících i pracujících využije jako podklad k diskuzi s vedením. 

V kategorii Architektura jednotlivci zvítězila Anna Mahdalová z ateliéru Kuzemenský, Kunarová s projektem Hledání zahradního města, v Architektura ateliér to pak byl Ateliér Valouch, Stibral se zadáním Na dráze. Design jednotlivci vyhrála Tereza Horičková (ateliér Jaroš, Bednář) s dětskou kolébkou Rhea a mezi ateliéry uspěl Ateliér Jaroš, Bednář se spoluprací studentů designu ČVUT FA a špičkových řemeslníků zaštítěnou pod projektem Bohemian Perfection. 

K práci Anny Mahdalové porota jménem Radka Tomana uvedla: „Zatímco se většina školy spokojila s navrhování oněch pomyslných standardních střech na hlavou, Anna Mahdalová navrhla opravdu osobitou, jedinečnou čtvrť s lidským měřítkem a přívětivým charakterem.“ Autorky jsme se zeptali víc. 

Vaše práce se jmenuje Hledání zahradního města. Porota ocenila komplexnější pojetí, které zohledňuje i okolí staveb. Proč jste pro danou lokalitu Střížkova zvolila právě zástavbu formou zahradního města? Jak se na zahradní město díváte v širším kontextu? ku příkladu ve Francii už zahradní město téměř pohltilo meziměstskou krajinu.

No protože si o to ta parcela říká! Zarostlá džungle na skále a jediný soused řadovky. Ale zvolit formu zahradního města nebyl můj nápad. To byl nápad Michala a Petry co vedou ateliér. To bylo zadání Hledání zahradního města aneb bydlet jako na dovolený aneb máme za sebou covid a strávili jsme hodně času zavřený doma a uvědomili jsme si, že to tam chcem mít příjemný… Velká terasa a džungle všude okolo, francouzský okno v koupelně, jídelní stůl na zahradě, dřevo... To, že jsem navrhovala zahradní město, spočívalo hlavně v uvědomění si, že bydlení není jen o tom, co je uvnitř, že to, co je okolo a jak je to propojené, je stejně důležité.

Pojem zahradní město je hodně široký, schová se pod něj ledacos. Baťovská kolonie ve Zlíně i Cité-jardin Suresnes ve Francii. Esence zahradního města je důraz na kontakt interiéru a exteriéru, propojení uvnitř a venku, města a přírody vzniklo v reakci na industriální revoluci, ale možná zahradní město dnes začíná být spíš reakce na rychlou a přehlcenou dobu, dostává nový rozměr, klade nové nároky a dává nové možnosti.

Domy jsou z CLT panelů, proč jste zvolila právě tento materiál?

Protože bydlet v dřevěném domě je jednoduše příjemný. 

Na začátku semestru jsme v ateliéru dostali za úkol představit náš obraz domu v podstatě koláž hotového návrhu, která ukazuje, čeho chceme dosáhnout, než nad tím začneme moc přemýšlet. Můj obraz byl dům altán ze dřeva co vykukuje zpoza stromů.

CLT panely jsou vyrobeny z masivního dřeva. Mají dobré vlastnosti jsou ekologické, přesné, vzduchotěsné, paropropustné, rozměrově stálé... Jejich hlavní výhodou v mém návrhu (kde se jeden dům opakuje osmnáckrát) je, že díky prefabrikaci jednotlivých dílů je stavba velmi rychlá a jednoduchá, taková skládačka.

Kde se parkují auta?

V podzemních garážích, které vedou pod některými z ulic. Několik parkovacích stání je umístěno i na terénu mezi domy.

700 obyvatel už je poměrně dost, řešíte v místě nějakou občanskou vybavenost?

V rámci projektu jsem se soustředila na bydlení. Navržená čtvrť je součástí širšího centra Prahy, kde je základní vybavenost dobře dostupná. Počítám s drobnou občanskou vybaveností, která v parteru domů vznikne samovolně stejně jako v sousední čtvrti, kde v přízemí řadovek lidé otevírají kavárny, obchody s potravinami, pneuservis, hospodu, školku...

Anna Mahdalová se narodila 29. ledna 1997, studuje obor architektura a urbanismus na FA ČVUT, absolvovala studijní stáž ERASMUS na škole ENSA v Nantes ve Francii a zvítězila v soutěži Olověný Dušan 2022

Porota kategorie Design, jmenovitě Monika Martykánová uvedla k vítěznému návrhu Terezy Horičkové následující: „Oceňuji s citem řešené detaily, například uchycení koše koženými popruhy, díky nimž je část koše odnímatelná a dá se zavěsit do prostoru jako houpačka či jednoduchou „brzdu“ proti houpání v podobě dvou kulatin, které se vsunou do houpacího mechanismu.“ S mladou designérkou jsme pořídili následující rozhovor. 

Zmiňujete tradici proutěných postýlek a dlouhou historii proutí. K jaké oblasti se má tradice a historie vázat?

Tradícia výroby prútených výrobkov v Československu bola v minulosti spojená hlavne s ľudovou tvorbou. Dnes sa považuje toto remeslo za takmer vzácne, no v minulosti si väčšina vidieckeho obyvateľstva plietla predmety z prútia sama. Až neskôr sa vytvorili košikárske cechy a školy. V Čechách a na Slovensku sa košikárstvo rozvinulo hlavne na územiach s dobrými podmienkami pre rast vŕb, teda pri rybníkoch a vodných tokoch. Na jarmokoch a rôznych podujatiach si potom prútené výrobky chodili ľudia kupovať zo širokého okolia.  

Od staršej generácie som sa dozvedela, že rodičia často ukladali svoje malé ratolesti do prútených košov na prádlo. Kým z nich nevyrástli, fungovali ako postieľky a potom slúžili opäť ich pôvodnému účelu. Takto sa v jednom koši vystriedali okrem prádla aj všetky deti v rodine. Ľudia boli vždy vynaliezaví a často si tieto koše vešali za laná na trámy v ich príbytkoch, alebo im vyrobili jednoduché nohy z dostupného materiálu. Preto sa mi páčila myšlienka, že sa kolébka bude dať použiť viacerými spôsobmi. Kolébku Rheu je teda možné okrem klasického húpania zavesiť za laná na strop.

Je možnost, že by váš design šel do výroby? Petr Král by vyráběl?

Zatiaľ s výrobou nepočítam, aj keď som už pár návrhov dostala :D no zatiaľ iba od známych a kamarátov. Pán Král ako nositeľ tejto tradície má veľa naplánovanej práce a výroba väčších predmetov, vrátane mojej kolébky by bola pre neho momentálne časovo náročná. Ale ktovie čo budúcnosť prinesie, nateraz zostávame aspoň v kontakte. Košikárstvo ma ale nadchlo natoľko, že určite plánujem v budúcnosti vytvoriť z prútia ďalší výrobok. Rada by som sa venovala prírodným materiálom a remeslám aj naďalej.

Dřevěné kulatiny na zafixování kolébky se dají v designu někam uložit, nebo se kutálí po okolí?

Ja som nad tým rozmýšľala tak, že sa odkotúľajú pod posteľ alebo skrinku, kým ich nie je znova potreba. Na kolébke samotnej nemajú nejak špeciálne vyhradené miesto. Ak má to dieťatko nejakých súrodencov, môžu sa s guľatinami maximálne mečovať"  ;))

Zvolený materiál proutí by mohl při pohybu dítěte vrzat? Přijde mi to pro dítě jistě zajímavé :)

To je samozrejme možné, zatiaľ to však nemám potvrdené. Ale myslím si, že či už jemné vrzanie alebo rytmický zvuk a pohyb vznikajúci pri kolébaní, bude pôsobiť na malé dieťa upokojujúco. Pre dobrý vývin dieťaťa sú akékoľvek zvuky a pohyby dôležité.  Matrac by mal čiastočne tieto zvuky stlmiť, takže pri pokojnom spánku by to dieťatko nemalo rušiť.

Tereza Horičková je študentkou 2. ročníku designu na Fakulte architektúry ČVUT a pochádza z Nitry. V Prahe je to jej prvý rok, keďže v dôsledku covidovej pandémie strávila 1. rok štúdia doma na Slovensku. Aj napriek tomu ju to neodradilo a štúdium ju baví. Po gymnáziu sa rozhodla začať rozvíjať to, čo ju napĺňa celý život, a to tvoriť. Rada by sa v budúcnosti venovala udržateľnému designu a remeslám, s použitím prírodných materiálov. Tento rok sa jej podarilo vyhrať študentskú súťaž Olovený Dušan 2022.

Olověný Dušan

Autor: Jan Gerych

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies