Některými stavbami z minulého režimu bychom se mohli inspirovat, říká vítězka Kaplicky Internship Valerie Heyworth

Říjen 05, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: Valerie Heyworth, pokud není uvedeno jinak

Prvenství v soutěži získal absolventce ČVUT projekt Českého domu na Tchaj-wanu. Co si myslí o naší architektonické reprezentaci v zahraničí a jaké očekávání má od tříměsíční stáže v Londýně, prozradila v našem rozhovoru.

 

PRAHA – Sedmou výherkyní soutěže Kaplicky Internship pořádané Bakala Foundation se minulý týden stala čerstvá absolventka Fakulty architektury ČVUT Valerie Heyworth. Mezinárodní porotu si získala diplomovou prací Český dům na Tchaj-wanu a nyní ji čeká tříměsíční stáž u Amanda Levete Architects v Londýně. Ještě než odjede, poskytla nám rozhovor.  

Zdroj Bakala Foundation

 

Můžete nám projekt Českého domu v Tchaj-peji v kostce přiblížit?

V diplomním projektu jsem zpracovávala České kulturní centrum a konzulát v Tchaj-pej. Toto téma jsme zpracovali společně ve skupině sedmi studentů jako odpověď na česko-tchajwanské vztahy, které v té době byly hodně diskutované v médiích. 

Chtěla jsem na Tchaj-wan nějak přenést rozmanitost české krajiny. Tchaj-pej, přestože je obklopena horami, je velmi rovinaté město. Většinu roku tu buď hodně prší, nebo je příliš horko na to být na slunci. Ochrana před počasím je tak podstatnou součástí návrhu. Vzhledem ke klimatické nevhodnosti tradičního evropského náměstí jsem se rozhodla inspirovat pražskou kopcovitostí. 

Můj vlastní návrh umisťuji na velmi úzkou dlouhou proluku v historickém centru města. Koncept projektu dělí budovu na tři části: nahoře – dole – uprostřed. 

„Dole“ je koncipováno trochu jako skála nebo jeskyně. Až organicky tvarovaný prostor obsahuje hlavní vstupy, českou hospodu a multifunkční sál v suterénu. Na střeše skály je prostor „uprostřed“, ten je zamýšlený jako krytá veřejná zahrada propojující dvě ulice skrz blok. Veřejný prostor je před efekty klimatu chráněný budovou „nahoře“. Ta je v kontrastu se skálou velmi racionální, lineární a technická. Díky odstupu od hranice proluky má okna do všech stran. Obsahuje jak galerii, knihovnu a vízové oddělení, tak kanceláře, reprezentativní prostory a dvě rezidenční patra včetně bydlení generálního konzula. 

Porota u vás ocenila širší porozumění a vášeň pro téma, vy sama v souvislosti s projektem Českého domu zmiňujete, že by jeho vybudování podpořilo partnerství Česka s Tchaj-wanem, jakou vidíte souvislost mezi politikou a architekturou?

To je až filosofická otázka. Podle mě je architektura neuvěřitelně rozsáhlá disciplína. Architekt není jenom inženýr, co umí kreslit, musí mít tak trochu přehled o všem. 

Konkrétně v tématu reprezentativní architektury je politika hodně přítomná. V předdiplomu jsme se s ostatními studenty hodně zabývali tím, co je to česká architektura a jak by mělo české centrum vlastně vypadat. Je to naše vizitka v zahraničí, která může být prvním, ale pro hodně lidí jediným dojmem z naší země. Osobně mám dojem, že tuto přítomnost v zahraničí poslední dobou trochu zanedbáváme. 

Architektura je formovaná společností, ale funguje to i naopak. Má velký vliv na své uživatele, umí nás ohromovat, děsit, fascinovat. Politika je s architekturou nejčastěji spojovaná v kontextu autoritářských systémů, kde je vnímána jako nástroj režimu. Paradoxně si ale myslím, že bychom se mohli některými stavbami z minulého režimu inspirovat. Máme historii skvělých ambasád, například od Jana Bočana nebo manželů Machoninových. Na těchto stavbách je pozoruhodné, že přímo neevokují nějakou určitou ideologii, ale jsou to především díla špičkových architektů. 

Možná si teď budu trochu protiřečit, ale myslím si, že samotná architektura je na politice do určité míry nezávislá. Ve výsledku je to stále jen fyzické prostředí. Když ale český architekt v zahraničí navrhne výraznou stavbu, mění tím celkový obraz o naší zemi, což může mít ve finále vliv na naše mezinárodní postavení.

Dále jste zapůsobila zaměřením na udržitelnost, lokální kontext a sociální témata, čeho byste jako architektka chtěla dosáhnout?

Netoužím po tom být „slavná“. Ráda bych hlavně dělala projekty, které mi budou dělat radost a následně ji budou dělat i jejich uživatelům. Samozřejmě představa vlastního ateliéru je lákavá, ale prozatím mám dojem, že toho dost nevím a musím se toho ještě opravdu hodně naučit. Ráda bych měla možnost se jednou ohlédnout za kvalitními projekty, které vydrží zkoušku časem. 

V portfoliu máte projekty bytových domů, urbanismus aglomerace, adaptaci přímořského sídla, fakultu architektury, lázně a komunitní centrum, na co se chcete po studiu soustředit?

Co se mi na fakultě líbilo, byla různorodost ateliérů a řešených měřítek projektů. Mám díky tomu pocit, že jsem si mohla vyzkoušet velikou škálu zaměření a přístupů. V tuto chvíli je mi nejbližší rezidenční bydlení a menší projekty. Kreslení dispozic bytů mě vždycky bavilo. Je to prostředí, které je nám nejblíž a známe jej nejlépe, zároveň nad ním máme největší kontrolu. 

V budoucnu samozřejmě nevylučuji jakékoli zaměření. Chtěla bych rozhodně zkusit pracovat v různorodých ateliérech a zjistit, co mi bude vyhovovat nejvíc. Při škole jsem například měla možnost vyzkoušet si práci u filmové produkce. To byla rozhodně skvělá zkušenost. Pro studenta, který pracoval vždy na „fiktivních” zadáních, bylo skvělé vyzkoušet si navrhovat něco, co třeba není tak úplně reálné, ale zato je to postavené za pár týdnů či dnů a máte možnost svoji práci vidět na vlastní oči. 

Berete soutěž Kaplicky Internship jako jednou z ostatních, nebo pro vás má jméno Jana Kaplického zvláštní význam?

Dlouhou dobu jsem měla Kaplického spojeného především s projektem Národní knihovny. To se hodně změnilo po semestru v ateliéru Mirko Bauma. Tam jsem před rokem společně s minulým vítězem Kaplicky Internship Vojtou Rudorferem zpracovávala návrh na hangár pro vzducholoď. 

Tehdy se pro mě stal Kaplický velkou inspirací. Zpětně vnímám, že to hodně ovlivnilo i můj diplomní projekt. Jsem přesvědčená, že bez této zkušenosti by můj návrh nebyl tak odvážný. 

Čekají vás tři měsíce stáže u Amanda Levete Architects, nebude to vaše první zahraniční profesní zkušenost, máte konkrétní očekávání nebo záměr, co z toho pro sebe vytěžit? Tisková zpráva zmiňuje příležitost se po stáži v kanceláři uchytit.

Zatím moc nevím, co očekávat, a snažím se zůstat otevřená všem možnostem. Věřím, že to bude zajímavá zkušenost, a těším se, že nahlédnu do fungování velkého ateliéru. Budu se snažit maximálně přispět svými schopnostmi a pak se uvidí, co bude dál. Rozhodně jsem možnosti zůstat v Londýně nakloněná. Zároveň mám trochu obavy ze současné situace kolem pandemie a brexitu. Ale pevně věřím, že se vše podaří. 

 

Jaké jsou vaše aktuální plány po škole?

Teď jsem velmi spokojená v ateliéru, kde pracuji. Markéta Zdebská mi nabídla místo u sebe v BY architects po napsání posudku na mou diplomovou práci a jsem za to opravdu ráda. Je to skvělý ateliér, kam bych se v budoucnosti ráda vrátila. Zároveň jsem si vždy přála zkusit práci v zahraničí, ale byla jsem možná až moc nerozhodná kam to zkusit. Výhra mi tohle rozhodování rozhodně ulehčila. 

Valerie Hayworth (*1995 v Praze) vystudovala FA ČVUT, zvítězila v 7. ročníku Kaplicky Internship.

 

Autor: Jan Gerych