Vila Wittal vypráví více, než jen svou historii, říká o zpustlé stavbě židovské vily historik Michal Doležel

BRNO - Měla poskytnout bydlení dvěma generacím rodiny Wittalových, místo toho ji ale po pár letech zabrali nacisté. Od té chvíle vila Wittal střídala obyvatele, kteří více i méně respektovali její původní charakter. Nejen zvenku tak pustla a chátrala, stejně jako přilehlá zahrada. Nově vile svitla naděje na lepší budoucnost. O dobách uplynulých i budoucích jsme si povídali s historikem Muzea města Brna Michalem Doleželem, který se o brněnskou architekturu dlouhodobě zajímá a také se aktivně zasazuje, aby příběhy slavných domů nekončily předčasně.

232423252326232723282329

Michale, o tobě je známo, že často dohledáváš střípky historie brněnských domů a spojuješ je v celek, který pak vynášíš na světlo, což pomohlo záchraně nejednoho domu v Brně. Jak ses dozvěděl o vile, uvnitř které teď stojíme?

Původně jsem tuhle vilu znal z publikací, určitě třeba z publikace o židovských architektech od Petra Pelčáka a Ivana Wahly. Vila Wittal je schovaná v zadní části Hroznové ulice, kam se často lidé přes vilu Stiassni už nedostanou, osobně jsem na ni natrefil až před pěti lety. Protože byla docela přístupná zahrada, tak skrze ni jsem pak objevoval dům. 

Poprvé uvnitř jsem byl až v loňském roce těsně před festivalem Štetl, kdy jsme pořádali komentované prohlídky zahrnující interiér vily a také besedy s potomky majitelů vily. Intenzivně se o vilu zajímám, řekněme, od loňského roku. 

Nyní je už téměř jasné, že se vilu podaří obnovit, tu záchranu jsi inicioval ty?

Samozřejmě na tom nemám zásluhu pouze já. Je to kombinace mnoha faktorů a hybatelů a velkou zásluhu na tom má Židovská obec Brno a vlastník domu, město Brno. 

Celé věci dal směr i festival Štetl, jehož první ročník byl velmi výrazný a ukázal, že židovská obec má aktivity celoročního charakteru. Kulturně vzdělávací i jiné. Pro ty by se zázemí hodilo, a zároveň potřebují prostory, odkud by se také řídily, tak jsme s prezidentkou festivalu Evou Yildizovou a Jáchymem Kanárkem, předsedou židovské obce, rozjeli jednání s vedením Brna-střed o tom, jestli by ta vila mohla sloužit pro potřeby spolku Štetl. Vedení městské části s tím souhlasilo, pak se s městem Brnem dohodlo, že ten dům bude svěřen Muzeu města Brna se záměrem zřídit tady to centrum pro židovskou obec. Ta cesta trvala tak tři roky, nyní bude Zastupitelstvo města Brna odsvěřovávat z městské části pod Muzeum města Brna.

Co se s domem mělo dít původně?

Ještě před pár lety město uvažovalo o privatizaci domu, protože investovat do něj jako do bytového domu by bylo hodně náročné. A jiná náplň pro dům v dohlednu nebyla. Vidina návratnosti rekonstrukce nebyla valná. Ale právě vedení Městské části Brno-střed tohle úplně nechtělo. 

Je při snaze o záchranu domů klíčové jim najít nějakou náplň?

Není to vždy podmínkou, nicméně v tomto případě to důležité bylo a sešlo se to opravdu v pravou chvíli. Dům se pro svůj budoucí účel navíc skvěle hodí, jeho historie je s židovstvím spjatá, postavili ho Wittalovi, židé, projektoval jej Heinrich Blum, židovský architekt, zároveň je umístěna v zajímavém kontextu. Stojí poblíž vily Münz od Ernsta Wiesnera, a vily Stiassni, naproti je od Wiesnera domek Hermíny Weiglové, taky židovské obyvatelky Brna. I vzhledem k tomu by tento dům mohl vyprávět více, než jen svoji historii. 

Existuje už nějaká obecná představa, jak to ve vile bude vypadat?

V tomto hlavním velkorysém bytě by se měla nacházet část vyprávějící historii domu, obyvatel, měla by tu být i kavárna, servisní návštěvnické zázemí. V patře prostory pro židovskou obec a návštěvnické centrum, přednášková místnost. Zahrada by měla být veřejně přístupná a s domem nějak komunikovat.

Ty ses o historii tohoto domu hodně zajímal, zkusíš nás příběhem stručně provést?

Stavebníci, investoři toho domu, byli Johann a jeho žena Friderike Wittalovi. Johann s bratrem Adolfem měli textilní obchod v Josefské ulici. Adolf si koupil už dřív nájemní dům na ulici Antonína Slavíka, kde později pak žil se svou ženou. Johann se s ženou a dcerou rozhodli postavit vlastní dům v Masarykově čtvrti, projekt zadali Heinrichu Blumovi. V roce 1932 stála už vila Münz, pár let i vila Stiassni, takže to hezky doplnilo ten soubor. Wittalovi tady žili mezi lety 1932-39, kdy o dům přišli. Zabralo jej gestapo a Wittalovi deportovali do koncentračních táborů, kde zahynuli. 

Během války se do domu nastěhoval Otto Kozlowski, šéf brněnského gestapa, který se přemístil z domu bratří Eislerů. Po válce byla na dům uvalena národní správa, dům byl k dispozici Vladimíru Matulovi, předsedovi národního výboru, a někdy od 50. let byl dům v bytovém fondu města Brna. Horní byt byl rozdělen na dva, takže spolu se spodním bytem tři bytové jednotky. Od padesátých let se tady měnili různě nájemníci. Mně se podařilo nakontaktovat několik nájemníků, kteří žili v tomhle velkorysém bytě, který zůstal v nejvíc autentickém stavu. 

2320232122902323231323142312231723072310230823112306231623182305230023042303230123022291229222932294229522962297229822992309231523192322

My se nyní nacházíme, jak jsi říkal, v hlavním bytě, ze kterého je přístup i na zahradu. Jak vypadá zbytek domu?

Je to vlastně dvougenerační dům s dvěma velkorysými byty, nad námi zřejmě žila dcera Wittalů se svým mužem. Dispozičně byly totožné, vchází se do nich z válcovité věže, kudy vede točité schodiště. Vstupuje se skrze velkorysou předsíň, která umožňuje byty oddělit na část úplně privátní: s koupelnou, šatnou a ložnicí Wittalových. Středem se jde do dvou společenských místností završených zimní zahradou a vpravo se pokračuje do části servisní, kde se pohybovalo služebnictvo. Nachází se tam pokoj, kuchyň a zázemí. 

Vzhledem k faktu, že dům je poměrně zachovalý ve stavu, v jakém byl, dochovala se i řada detailů a funkcionalit. Které tě nejvíce zaujaly?

V tom bytě, kde jsme, se těch prvků dochovalo nejvíce, třeba zde v zimní zahradě podlaha a kamenné obklady, kde byla akvária nebo kytky. Dochovaly se zde také všechny původní výplně, všechny okenní rámy. Ty dvě velkorysá okna zimní zahrady navíc dodnes fungují. V oknech se dochovaly venkovní žaluzie s původním mechanismem, dále parkety nebo zásuvné dveře spojující ty dvě společenské místnosti. To mě asi nejvíc zaujalo, ta míra autenticity na celém domě, nejen v bytě. 

K domu patří i rozlehlá zahrada, k té se podařilo něco dohledat?

Zatím moc ne, je vidět, že také byla nějak komponovaná. Je to taková kaskádovitá, terasovitá zahrada, kde se dochovala řada původních prvků včetně bazénu, který byl orientovaný na sousední vilu Münz.

Původní snímky vily Wittal: Technické muzeum v Brně