Vést děti ve školce k vědomému rozhodování je nutné pro rozvoj demokracie, říká Lucie Anderová z Lesního klubu Sojka

BRNO — Nový školní rok se blíží a s ním i životní změna pro ty nejmenší. Většina dětí by do školky nejspíš vůbec nešla, kdyby mohla zůstat doma s rodiči, ale nemá na vybranou. Co je čeká? Vcucne je dobře promazané soukolí, organizovaný systém, který je zařadí do škatulky a vytvoří z nich poslušné pěšáky, kteří malují standardizovaná sluníčka, nevzpouzí se a spořádaně pochodují ve dvojicích a reflexních vestách do ohrádek s normovanými herními prvky. Systémovou anomálii, pozitivní deviaci představují lesní školky, které v dětech nechtějí uhasit zárodky svobodného uvažování a autenticitu a ještě ke všemu tak činí ve zdravém prostředí. Vyzpovídali jsme koordinátorku jundrovského Lesního klubu Sojka Lucii Anderovou, která má v letošním ročníku ještě pár míst volných.

Co jste připravili na nový školní rok?

Právě běží přípravný týden, s průvodkyněmi domlouváme pojetí školního roku. Základní nit se vždy odvíjí od cyklů přírody. Témata vážeme na roční období, počasí, svátky, tradice a k tomu ladíme doprovodný program. Náplň se také odvíjí od skladby dětí, počtu těch nejmenších, předškoláků a podobně. Nově jsme se na letošní rok inspirovali v jiné lesní školce a témata si budou volit samy. Třeba v období ukládání zvířat k zimnímu spánku si vyberou zvířata, kterým se budeme věnovat hlouběji.

Sídlíte na soukromé zahradě, popište nám místo

Nazývat se lesní školka je trochu nadnesené, působíme na okraji městské obory. Zázemí máme skromné – vytápěné chatky, zděnou k odpočinku a uložení věcí a dřevěnou k aktivitám a stravování v nepřízni počasí. Vzhledem k filozofii školky se však skoro vše odehrává venku. Kompostovací toaleta slouží i jako výchovný prvek. Nejvíce místa však máme pro vlastní hry a nápady dětí. Základ je bahniště s užitkovou vodou. Ukázalo se, že to je pro děti nezbytné k existenci.

Dopoledne trávíme v lese, po raním kruhu opustíme zahradu a jdeme do lesa či k řece. Máme tam různá místa, která si děti pojmenovaly a realizují tam své nápady. Většinou bereme lana, máme lupy, vyhledáváme v atlasech, děti přicházejí s otázkami, průvodkyně odpovídají a od toho se pak většinou odvíjí téma debat. Pozorujeme zvířata, hrají se hry, lozí se, z nalezených věcí se něco vytváří a průvodkyně dodávají podněty k aktivitám. 

Po obědě zůstáváme už celé odpoledne na zahradě, kde některé děti vydrží i v zimě a mrazech stále venku, protože mají spoustu nápadů k realizaci. Mají vybavenou kuchyňku, motyky a v létě tekoucí vodu. Tyto aktivity přispívají k rozvoji jejich pohybových dovedností. Vedle mají paletový domeček, houpačky, žebříky, mohou lozit po stromech. Na horní části zahrady máme záhonky, ale pěstování je spíš okrajová náplň, protože plody rostou často až, když má školka prázdniny. Rostou zde ale bylinky na čaje, sklízíme jablka, letos to vypadá na hrušky. Nejvíc ale děti horní zahradu využívají kvůli prostorné houpací sítě, kterou tam máme teď nově uchycenou, ta je po bahništi druhá nejoblíbenější. 

Váš Lesní klub se jmenuje Sojka, vychází to z reálné situace? Létají tam sojky?

Nebyla jsem u založení Sojky, ale jméno by se skutečně mohlo odvíjet od četného výskytu sojek v lokalitě Komín a Jundrov, občas jich tam máme i šest najednou. Ptáci jsou obecně vděčné téma pro děti i pro nás. V červnu jsme měli na návštěvě ornitologa, který nám do bezpečné sítě nachytal ptáčky a ukázal je dětem zblízka. Ale nejen ptáky máme, v noci sem chodí i srny či divočáci, ti jsou v současnosti v okolí přemnožení.

Někteří lidé si lesní školky spojují s „bio” nebo „ezo” matkami, mně evokují spíš spartánskou výchovu. Dcera absolvovala lesní školku před rokem a na rozdíl od kamarádova o tři roky staršího syna, umí sekat sekerou. Dovednosti jsou jedna věc, další je počasí a odolnost vůči němu. Jak to děláte v zimě? Máte dvě vytápěné chatky, takže děti po obědě nespí v lese v záhrabu?

Je to individuální, někdo nese zimu hůř, jiný si jí skoro nevšimne a realizuje si své venkovní nápady se stejnou intenzitou. My ale s dětmi pracujeme tak, aby vnímaly změny počasí, aby se podle toho zařídily, a když je jim zima, aby si vzaly vhodné oblečení. Druhá věc je možnost zimu zahnat pohybem, aktivitami nebo taky teplým čajem. Průvodkyně dětem neustále zvědomují, aby vnímaly, jak se cítí, co jejich tělo potřebuje a zároveň počasí přizpůsobují denní náplň. V teplých obdobích mohou zůstat déle na jednom místě, v zimě se víc chodí nebo se hrají aktivnější hry. 

Bahniště chápu, bahno je zdravé, obohacuje mikrobiom, co je křížalový kruh?

K bahništi bych dodala, že i v lesní školce jsou děti, které bahno nemusí a mohou z ní odpoledne odejít neposkvrněné. Mají ostatně i jiné možnosti vyžití. Křížalový kruh je před odchodem z lesa, kdy se pošle krabička s křížalami, každé dítě si vezme a řekne, co se mu v lese líbilo.

Robert Fulghum napsal knihu Všechno co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole, což zní jako nadsázka, ale vlastně je to fakt. Ve standardních školkách mají děti program daný, u vás si jej mají vymýšlet samy, musí to být pro průvodkyně dost náročné, můžete přiblížit rozsah této svobody?

Děti mají velkou část volné hry, kdy dostávají prostor realizovat své nápady a překonávat nudu pomocí podnětů a inspirace k vlastní aktivitě. Některé děti by ocenily, kdyby jim někdo vymyslel náplň činnosti, ale my se je snažíme přivést k vlastnímu nápadu. Ať si samy zodpoví, co je baví, láká, co by chtěly zkusit. Některé třeba baví jen pozorovat, to je také cesta, jsou různé způsoby učení. Necháváme dětem prostor, aby si každý našel vlastní způsob a celý proces jim zvědomujeme. I proto jsou u nás “průvodkyně”, ne paní učitelky. Dospělí zde děti provádí bytím ve školce a jejich poznáváním. Vnímáme, že kdyby si mohly děti vybrat, nejspíš by do školky vůbec nešly, raději by zůstaly doma s rodiči. Fungování společnosti má však jiné uspořádání. Snažíme se, aby děti čas ve školce využily tím, co je naplní, co jim přinese podnět, aby si uvědomily, co je pro ně dobré a nečekaly, že jim den vymyslí někdo jiný.    

Den je tomu uzpůsobený, má stálý řád a rituály, aby děti věděly, co je čeká. Den začínáme ranním kruhem, následně se jde do lesa, kde je prostor pro vlastní nápady ukončený křížalovým kruhem. Poté se vracíme do zázemí na oběd, který má také svá pravidla. Po něm jde část dětí odpočívat, starší mají možnost si dělat aktivity dle vlastní potřeby, jsou na zahradě a mají volnou hru. 

Šijeme si na sebe bič, bylo by daleko jednodušší, kdyby byl program orámovaný, řízený. Celá filozofie je postavená na vzájemném učení a předávání si vědomostí či zkušeností, takže průvodkyně umí vyslechnout děti a často se jim lámou představy o tom, co je pro děti nejlepší a jak to má být. Děti umí dát zpětnou vazbu. Je to náročnější, ale pro děti mnohem přínosnější. A pro průvodkyně též.

Děti přebírají odpovědnost za to, co dělají a chtějí. V tomto věku je důležité se začít učit odpovědnosti za své rozhodování. Přijde nám velice důležité nejen do budoucího života, ale i pro rozvoj demokratické společnosti, že děti jen pasivně nepřijímají, co jim někdo naplánuje. Zvědomujeme jim dopady jejich rozhodnutí a důsledky jejich činů. V tom vidím velký rozdíl oproti státním školkám, kde se dnes už sice taky chodí víc ven, ale pořád je tam fungování primárně postavené tak, že jen dospělí ví, co je správné a důležité, to předkládají a děti v tomto rámci drží. U nás mají děti velký prostor být venku a taky mají daleko větší důvěru od průvodců. 

Odpoledne probíhá zpátky na zahradě, na pozemku školky, kde jste zmínila paletový domeček, houpačky, mě zaujal táborák, kam si děti mohou nasekat dřevo a který je klíčový především v zimě, kdy je zahřívá

Používání nástrojů je součástí vědomé práce s rizikem, což je snad ten největší rozdíl oproti státním školkám, poskytujeme dětem tuto příležitost. Ty nejmenší začínají škrabkou (na brambory, pozn. red.), kterou si škrabou klacky. Pokračují nožíkem s kulatou „špičkou“ a mohou zkusit i sekání sekyrkou. Tyto činnosti probíhají vždy kvůli bezpečnosti za přítomnosti průvodce. Děti mohou vyzkoušet i kladivo, hřebíky, pilu. Vždy si musí přijít říct a průvodce jim připomene podmínky a pravidla bezpečné práce. Stejně tak je to s ohněm. Má svá pravidla – přikládání, napalování klacků, starší děti už třeba mohou oheň pohlídat, když si průvodce potřebuje odskočit. Důležitá je příležitost, mít možnost si to zkusit. To platí i pro lození po stromech. 

Dnešní doba je unikátní v tom, že děti připravila téměř o veškerou svobodu, jsou zcela odkázány na harmonogram, který jim nalinkují rodiče. V Sojce to je jinak?

Ano, snažíme se je přivést k tomu, aby si samy našly „to svoje“. Není to však snadné, protože některé děti mají po školce kroužky, zbytek času doorganizovaný nebo jsou v péči prarodičů, pro které může být „neohraničený program“ těžko uchopitelný. Na nic z toho se nedíváme skrz prsty, naše hranice péče končí, kde dítě opouští školku. Ani tu nejsme proto, abychom děti nějak převychovávali. Dáváme ale dětem prostor a podněty, aby si našly vlastní cestu. Ještě jsou ve věku, kdy o tom nerozhodují, ale mají u nás možnost hledat to, co vychází z nich. Někdo to třeba nikdy nenajde, život se dá prožít různým způsobem, ale je důležité dostat příležitost. 

Jste taky komunitní školka, takže se mohou rodiče zapojit a podniknout u vás něco s dětmi společně?

Jsme spolek, takže stojíme na komunitě. Taky si ale uvědomujeme, že je dnes komunit spousta, takže s tím pracujeme opatrně. Většinou máme jádro rodičů a pak jsou třeba introvertnější lidé, kteří nestojí o hluboké sbližování. Snažíme se ale školku tvořit se všemi. Jaký vztah mají ke školce rodiče, takový pak mívají i děti, to vytváří celé to prostředí. Chceme u rodičů budovat vztah a důvěru k nám, zapojuje se každý podle svých možností.

Pořádáme víkendové brigády, jsou to neformální a podle mě nejdůležitější akce, na kterých se něco vytváří. Rodiče mohou přijít s vlastním nápadem, jsou tam spolu s dětmi, zažijí si prostředí, kde jejich děti tráví čas, takže se v tom propojují všechny vrstvy, které školku tvoří. Je to důležité, když se někdo neúčastní, pozná se to pak na vztahu dítěte ke školce. Komunitu spatřujeme v událostech, na kterých se propojujeme. Když jsme třeba něco potřebovali opravit nebo zakoupit, udělala se benefiční akce, kde se směňovaly služby mezi rodiči a z toho pak vznikají dlouhodobější vztahy. Některé rodiny zůstávají v kontaktu i po odchodu ze Sojky a udržují vztahy dlouhodobě. 

Nejste Lesní školka ale Lesní klub, co to znamená?

Lesní školky a kluby jsou slučovány v Asociaci lesních mateřských škol, v současnosti již přejmenované na Elementy – asociace elementárního vzdělávání v přírodě. Forem „lesních školek“ je víc, základní rozdíl je, že Lesní mateřské školy jsou v rejstříku Ministerstva školství a jsou to regulérní oficiální školky ukotvené ve školském zákoně. Druhá forma jsou Lesní kluby jako Sojka, v rejstříku zapsané nejsou a právně jsou vnímané jako volnočasová aktivita. Má to výhody i nevýhody. Výhody pro nás jsou, že jsme svobodní v tom, že si můžeme vybírat „kvalifikaci“ průvodců/průvodkyň, zázemí si zařizujeme podle vlastní koncepce.

Pro někoho může být výhoda, že u nás mohou být neočkované děti. Očkování je v Česku ze zákona povinné, zodpovídají za to rodiče. V Lesních mateřských školách mohou rodiče naplnit povinného předškoláka, v Lesním klubu ne a musí dítě přihlásit na individuální vzdělávání. To dnes ale není překážka ani problém, jen to vyžaduje jistou administrativu, zápis do spádové školky a přezkoušení o způsobilosti nastoupit na základní školu. Věříme, že je u nás dobře i předškolákům a že se u nás naučí, co potřebují.   

Lucie Anderová se narodila v roce 1976 v Brně, Střední průmyslovou školu textilní absolvovala v Jihlavě, několik let strávila na Textilní fakultě TU v Liberci, absolvovala však obor Muzeologie na MU v Brně. Několik let působila v neziskovém sektoru, nejdříve vedením kanceláře Hnutí Brontosaurus a poté jako projektová asistentka v Ekologickém institutu Veronica. V obou těchto institucích přispívala environmentální osvětě pořádáním informačních kampaní po celé ČR. Před rodičovskou dovolenou působila v knihovně Jiřího Mahena v oddělení public relations. V Lesním klubu Sojka působí do roku 2019.