Veřejné záchody, kam chcete, i když nemusíte? Učme se od Tokia

Ať už na cestách nebo v případě nouze, veřejné záchody dobrovolně vyhledává asi málokdo. Přitom nemusí být těžké tuto bilanci otočit. V japonském Tokiu, přesněji v části Shibuya, začali právě odsud. Kvalitou toalet světu zdůrazňují, že kulturu pohostinství vnímají opravdu vážně. Zároveň nepřímo pokládají zajímavou otázku – neměl by tento standard být samozřejmostí? 

Mohlo by se zdát, že největší předností veřejného záchodu bude čistota. Japonský projekt The Tokio Toilet však ukazuje, že i něco tak utilitárního, jako toaleta, může být vyhledávaným místem pro skvělé architektonické uchopení a inovativní podobu. 

Na projektu se podílely světoznámé osobnosti japonské architektury a designu, vzniklo celkem sedmnáct unikátních příkladů, jak veřejnou toaletu pojmout a zasadit do kontextu místa. Přes vysokou estetickou úroveň ale návrhy neignorují svůj primární účel, pamatují na potřeby dětí nebo lidí s umělým střevním vývodem.

Příkladem za všechny je toaleta navržená Sou Fujimotem. Minimalistický monolit připomíná velké umyvadlo. Oblý tvar je příjemný na pohled, zároveň celý společný prostor umývárny otevírá a činí čitelnějším. Autorovým záměrem totiž bylo tuto část zpřístupnit také kolemjdoucím, kteří by si potřebovali třeba jen umýt ruce. Zakulaceným tvarem navíc důmyslně vyřešil odtok vody i rozmanité výškové položení kohoutků, příhodné pro dospělé i děti. Fujimoto zároveň podněcuje ke sdílenému užívání veřejného prostoru, které může vést k interakcím mezi lidmi. 

Toalety umístěné u parku Fukamachi odpovídají zase na jiné otázky, které si položil i jejich autor – Shigeru Ban. “Často nás zajímají především dvě věci: jestli je toaleta čistá a zda je obsazená,” sdělil. Na obě odpověděl použitím skla ve spojení s nejmodernějšími technologiemi. Celá kabinka je průhledná do chvíle, než se v ní někdo zamkne – to se pak sklo změní na neprůhledné. Je teda jasně vidět, jak moc je záchod uklizený a zda je prázdný. V noci navíc osvětlení kabinek svítí parkem jako lucerna. 

Svou ideální podobu spojení veřejného místa a toalet navrhl i slavný japonský architekt Kengo Kuma. Jeho práce je charakteristická přírodními materiály a plynulým prolnutím budov s krajinou, nepřekvapí proto, že jeho výtvor najdeme v parku Nabeshima Shoto. Také Kuma respektuje ve svém návrhu rozmanité potřeby kolemjdoucích, vytvořil proto pět místností a seskupil je do pomyslné vesničky. Útočiště tam najdou celé rodiny, lidé na vozíku nebo ti, kteří se potřebují převléci. Vesnička je lemována cedrovým dřevem, ústí na cestu, která se pomalu ztrácí v lese.

U parku Nanago Dori stojí kopule z pera architekta Kazoo Sato a Disruption Lab Teamu. Jejich výtvor Hi Toilet je plně ovládaný hlasem, snažili se tak minimalizovat kontakt člověka s povrchy, kterým se stejně uživatelé vyhýbají a používají k tomu kreativní řešení, jako mačkání splachovadla loktem nebo otevírání dveří bokem. Inovativní přístup by ve světě před pandemií mohl působit zvláštně futuristicky, nenadálé změny v celosvětovém měřítku ale pomohly urychlit výzkum a vytvořily půdu pro přijetí netradičního řešení. 

Tokijské záchody jsou natolik skvělé, že se kolem nich dokonce nepřímo točí celý film The Perfect Days. Těžko říct, kdy záchody v naší blízkosti dosáhnou takové úrovně, aby si mohli v nějakém snímku zahrát.

Zdroj: The Tokio Toilet