Vánoce nejsou jen stromky a baňky, my jdeme k jiným tématům, říká Silvie Šeborová o umění v prostoru Brněnských Vánoc

BRNO – Letošní sváteční atmosféra nemá být jen o konzumu, případně tradicích. Organizátor Brněnských Vánoc TIC BRNO přidal uměleckou linku programu, jež do ulic, nádvoří, kostelů a dvorků přinese také bohatý umělecký a světelný program. Ke spolupráci se přidala Moravská galerie, Dům umění či KUMST, a tak jsou na desítkách alternativních lokací veřejně a zdarma přístupná díla renomovaných výtvarníků, jako jsou David Možný, Martin Skalický nebo Pavel Korbička. Kurátorka umělecké linky Brněnských Vánoc Silvie Šeborová nám řekla víc.

Jak se dostalo umění ve veřejném prostoru do Brněnských Vánoc?

Pro TIC BRNO, který je organizátorem Brněnských Vánoc, je důležitá alternativní linka. Vánoce nejsou jen stánky, svařáky a komerční aspekt těchto svátků. Přijde nám důležité podporovat umění, umělkyně a umělce, soustředit se na edukaci, lokální tvorbu ať už se to týká výtvarného umění, nebo designu. Myšlenka, kterou jsme naťukli vloni, a kterou intenzivně rozvíjíme letos a chceme v ní pokračovat, spočívá v nabídnutí alternativy lidem, kteří nehledají stánkovou atraktivitu Vánoc, nebo k ní chtějí ještě další program. Jedna z linií se týká umění ve veřejném prostoru. Taky upozorňujeme na fakt, že se TIC BRNO stal organizátorem festivalu Brno Art Open, který by měl mít zimní edici s uměleckými instalacemi v centru města. 

Brno Art Open jsou bývalé Sochy v ulicích?

Ano, původně se festival jmenoval Sochy v ulicích, následovaly ročníky, kdy figurovaly oba názvy - Brno Art Open-Sochy v ulicích, až zůstalo jen Brno Art Open. Na festivalu se začaly objevovat realizace, které nebyly jen sochy, ale různé instalace, murály, efemérnější věci. Taky nebyly jen v ulicích, ale obecně ve veřejném prostoru, který zahrnuje veřejně přístupné instituce, náměstí, parky a další místa. 

Jak si předal Dům umění festival s TICem BRNO?

TIC přišel s ideou vytvořit z Brno Art Open širší platformu, která bude obecněji podporovat umění ve veřejném prostoru. Třeba v budoucnosti i aktivity, které dělá jak Dům umění, tak jiné instituce. Díky tomu se Domu umění uvolňují ruce k práci na jiných projektech, třeba se svým okolím na Malinovského náměstí, kde se chystá rekonstrukce parku Koliště a předpolí Domu umění, kde je právě příležitost do veřejného prostoru zasahovat.   

Součástí této platformy zůstává letní festival. Chceme prodloužit jeho trvání v čase a na rozdíl od uplynulých ročníků revidovat, kam se Brno za posledních 16 let od založení festivalu posunulo. Centrum, které mělo prostřednictvím uměleckých realizací ožít, je jiné: vznikl projekt Odboru kultury Sochy pro Brno, zatímco tu sedíme na Zelném rynku, díváme se na první z realizací - sochu Mozarta před Redutou. Opravila se hlavní náměstí a podobně. 

Letní festival proto chceme z historického jádra přesouvat do jiných lokalit, v příštím roce to bude Žlutý kopec, a také dělat pop upové edice v rámci jiných festivalů, mezi které patří právě Brněnské Vánoce.  

Vybrali jste k Vánocům patřičně libá, roztomilá a krásná díla?

Nenazvala bych je roztomilými, protože jsou tam i témata, která nejsou úplně jednoduchá. Jedna z linek je spolupráce s brněnskými kostely, protože chceme podpořit i duchovní stránku Vánoc. Vznikly tak tři realizace. Je to instalace Pavla Korbičky v interiéru kostela sv. Jakuba. Jedná se o neony, které fungují jako adventní věnec. Rozsvěcují se postupně o jednotlivých adventních víkendech. Dále instalace Michala Mitro v kostele sv. Máří Magdalény na rohu Masarykovy ulice a Františkánské. Michal Mitro reaguje na to, že kostel není v úplně nejlepší kondici, tudíž jeho část musí být podepřena dřevěnou konstrukcí. V konstrukci vzniká tvar trojúhelníku symbol svaté trojice, který podpořil světelnou instalací. A na jednom obrazovém rámu uvnitř kostela jsme našli motiv božského oka, který zvětšil a zase nasvítil, takže jeho instalace vytváří úžasnou světelnou atmosféru. 

Třetím kostelem jsou Kapucíni na Kapucínském náměstí, kde vede ulička k hrobce. S Hynkem Skotákem jsme vytvořili instalaci, která přechází ze světa živých do světa mrtvých. Je to pomocí světelné pásky znázorněný lidský tep, jak ho vidíte na měřících přístrojích třeba v nemocnici. Na jedné straně uličky páska vytváří sinusoidu tepajícího srdce a na druhé straně je jen rovná linie, kdy srdce tepat přestane. 

Jak na intervence přistoupily kostely?

Velmi vstřícně. Chtěla bych jim touto cestou poděkovat. Spolupráce byla příjemná. Navázali jsme i na to, že TIC dělá prohlídky chrámů, takže už fungovala z dřívějška. 

Jaký byl klíč k výběru umělců?  

Primárně jsme hledali umělce, kteří pracují se světlem. Zároveň jsme chtěli podpořit umělce, kteří tvoří v Brně. Kromě tří zmíněných světelných instalací v kostelích je to i interaktivní instalace Markéty Olšerové ve vodojemu 1 na Žlutém kopci. Návštěvníci mohou kreslit světlem z mobilu nebo baterky na plochy, které jsou pokryty luminiscenční folií. Dále je to objekt od Davida Možného s nápisem “LOVE”, který hoří plynem v Denisových sadech. Poslední věc nesouvisí se světlem, ale reaguje na jinou symboliku Vánoc. Je umístěna ve výklenku na rohu Radnické a Panské ulice, kde dlouhodobě stávala socha, a my jsme jej osadili novou sochou od Martina Skalického. Jmenuje se Matka s dítětem, což může být vnímáno jako konotace k vánočnímu motivu madony. V totmo místě se původně nacházela socha historická, ale chtěli jsme sem umístit nějaké aktuální dílo. Socha Martina Skalického vychází z realismu, ale je geometrizovaná. Nachází se tedy na pomezí realistické sochy s abstraktními prvky. 

Jak rozpozná veřejnost umělecká díla od vánoční výzdoby?

První vodítko jsou popisky s QR kódem, který vede na stránky TICu, kde jsou vypsaná všechna vánoční místa. Nejsou to jen místa instalací, ale i zapojené instituce, kde mají třeba program na nádvoří. Vánoční výzdobou chápu stromky, osvětlení, baňky, tady jdeme k úplně jiným tématům.   

Patří současné umění k Vánocům?

Chceme Brněnským Vánocům dodat edukativní přesah. 11. prosince proběhla komentovaná prohlídka s autory a mnou jako kurátorkou. Zapadá to do intencí, v nichž nad Vánocemi přemýšlíme, další součástí je spuštění aplikace Brno Game, kterou jsme vytvořili spolu s Ateliérem duchů. Ten tvoří převážně pedagogové a studentstvo FaVU. Vytipovali jsme určité okruhy v centru města, typy míst a realizací – sochy, kašny, kostely, dvorky, parky, průchody a další. Když si nějaký okruh projdete, najdete tam QR kód a po načtení do aplikace se vám objeví část karty. Pokud projdete okruh celý, budete mít celou kartu. Ateliér duchů je nádherně ilustroval, vypadají jako něco mezi tarotovou kartou, bestiářem a fantasy inspirací. Do ilustrací též zakomponovali novodobé legendy, například že pod orlojem se nachází obrovská podzemní zásobárna kuliček, které z něj pak vypadávají.  

Máte za sebou zkušenosti ze špičkových výstavních institucí, jak se liší práce pro ně od práce pro TIC BRNO?

Nijak zvlášť. TIC se totiž od řady významných českých galerií vlastně nijak zvláště neodlišuje. Provozuje Galerii TIC, kterou vede Marika Kupková a dlouhodobě se soustředí na současné umění. Jejich program je v odborných kruzích velmi kladně hodnocen a představuje to nejkvalitnější, co nabízí česká výtvarná scéna s přesahy do zahraničí. S Marikou Kupkovou úzce spolupracujeme a některé aktivity s ní konzultuji.   

Brněnské Vánoce 

Silvie Šeborová se narodila 18. 3. 1981 v Novém Městě na Moravě. Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě MUNI. Založila internetový časopis Artalk.cz, který sedm let vedla, dlouhodobě působila v Moravské galerii v Brně jako galerijní lektorka a následně jako náměstkyně pro vnější komunikaci. Zabývá se tématem zprostředkování umění, které též aplikuje do své literární tvorby. Za svoji první knihu Jak namalovat vejce? Příběh malíře Josefa Šímy byla nominována na cenu Magnesia litera, její poslední publikace Hlas lesa je inspirovaná dílem Toyen. Silvie Šeborová též působila jako nezávislá kurátorka a kritička umění, aktuálně začíná pracovat pro TIC Brno na pozici hlavní kurátorky Brno Art Open.