Válka a design: stav nouze jako živná půda pro tvůrčí genialitu

Legendární duo Charlese a Ray Eamesovy proslavily především návrhy židlí a křesel. Výjimečnost jejich tvorby možná lépe vystihuje ne tak známý, rozhodně však neméně zdařilý, design dlahy používané za druhé světové války.
Válka a design: stav nouze jako živná půda pro tvůrčí genialitu

Odlišit design od umění často nebývá snadné. Jedněmi z těch hlavních vodítek jsou techničnost a funkčnost, které umění pozbývá. Příkladem za všechny je tvorba designérského manželského dua Charlese a Ray Eamesových, která jimi naopak překypuje. S perfekcionistickou snahou propojit kreativitu, estetiku i funkčnost při cestě za dokonalým řešením technického problému vytvořili kousky, jejichž sláva neutichá ani po sedmi dekádách od vzniku. Přesto ten možná nejdůmyslnější bývá zastíněn návrhy židlí nebo jiným bytovým vybavením. Málokdo by totiž tušil, že za druhé světové války vytvořili naprosto revoluční kousek – dřevěnou dlahu na nohu.

Eames Leg Splint, zdroj: MoMA

Jako snad u každého známého designu, na začátku stál závažný problém. Jednotky Medical Corps čelily za druhé světové války nejednomu následku nedostatečného lékařského vybavení, tedy i dlah sloužících k fixaci končetin. Ty tehdejší vyrobené z kovu byly poměrně těžké, špatně se s nimi manipulovalo, a co víc, často bránily oběhu krve a způsobovaly další zranění, jelikož během přepravy přenášely vibrace. Proto se v roce 1942 školený lékař a nadporučík US Navy obrátil na Eamesovi, vzhledem k závažnosti problému se dokonce Charles vzdal všech dalších projektů.

Manželský tandem designérů byl už tehdy znám především díky svým revolučním objevům v odvětví tvarování dřevěné překližky, kterou na rozdíl od Michaela Thoneta ohýbali ve všech třech rovinách. Jiný materiál nevolili ani v případě dlahy. Po skoro ročním vývoji různých prototypů, k jejichž modelování Charles Eames používal vlastní končetinu, představili Eames Leg Splint. Produkt, který je dnes hlavně sběratelsky vyhledávaným kouskem, skutečně dokazuje velikost přesahu Eamesových a jejich návrhů. Namísto, aby jen zdokonalili předchozí dlahu, přišli s naprosto revolučním produktem hned v několika ohledech.

Ray a Charles spolu se svým týmem opravdu mysleli snad na každý detail, jak je ostatně u jejich designu standardem. Na bitevní pole doručili produkt z jednoho kusu, který nepotřeboval žádnou montáž a zároveň se nemohl rozpadnout na díly. Nepopiratelně správná sázka na dřevěnou překližku vynesla mnoho dalších výhod. Vojákům se tedy hodně ulevilo. Protože byly nové dlahy velmi lehké, lehce se přenášely a také jejich použití to značně zjednodušilo – což rozhodně ocenili i ranění. Společně s dalšími bezkonkurenčními vlastnostmi: dřevěná překližka nepřenášela tolik nárazů, navíc byla odolná proti deformaci a poškození. 

Trojrozměrné tvarování se zase postaralo o ergonomičnost, dlaha hezky přiléhá od hýždě až ke kotníku a k patě, tudíž fixuje celou nohu. Je jedno, jestli levou nebo pravou – sedí na obě. Navíc zachovává přirozenou polohu paty a dalších kloubů, což se rozhodně nedalo říct o jejích kovových předchůdcích. Dlaha je díky tvarování navíc stohovatelná, což ve spojení s nízkou hmotností usnadňuje transport materiálu ze skladu až do zákopů. Hmotnost jednoho kusu se pohybuje okolo 600 gramů. 

Výčet jmenovaných výhod tím ale rozhodně nekončí. Kromě výborných vlastností lakovaného dřeva, co do údržby a opětovného použití, se dlaha díky jeho použití nemusí sundávat ani v případě rentgenového snímání. Ray a Charles navíc mysleli i na různé okolnosti zranění, dlahu lze proto použít s oblečením i obuví, či bez nich. Pokud se zamýšlíte nad rozmístěním různých otvorů, hádáte správně – není náhodné. Otvory umožňují fixovat zranění v rozličných výškách, podle jeho povahy a závažnosti. Pro výrobu dlah, kterých vzniklo minimálně sto padesát tisíc kusů, se nejčastěji používalo mahagonové, jedlové nebo břízové dřevo. Po vzoru dlahy pro spodní končetiny vznikaly další s podobnými kvalitami, například dlaha pro fixaci horní končetiny. 

Proces designování Eames Leg Splint nebyl přínosem jen pro raněné na frontě, celý tým tvůrců z ne úplně tradičního projektu těžil také. Jakmile se roku 1945 schylovalo ke konci krvavého konfliktu, Charles, Ray a další členové Eames Office obrátili pozornost zpět k nábytku, k jehož tvoření mohli zúročit nově nabyté zkušenosti a skvělou souhru týmu zároveň. Revolučním a velmi komplexním řešením problému totiž ještě více prohloubili tendenci rozpoznat limity dané situace a využít prostoru mezi nimi na maximum možného. I díky tomu mohly vzniknout věhlasné a všemi dobře známé (a často kopírované) kousky jako Plywood Chair nebo Eames Plastic Chair.

Manželé Charles a Ray Eamsovi se výraznou měrou zapsali do historie designu dvacátého století. Za svou celoživotní kariéru čítající přes čtyřicet let (1943-1988), kterou zasvětili průmyslovému designu i umění, obohatili svět o několik velmi přelomových kousků. Designéři z nich ostatně čerpají dodnes. Za všechny můžeme jmenovat Eames Plastic Chair, Eames Lounge Chair, Aluminium Group, nebo experimenty s modelováním překližky, které vyústily například v židle DCW. Jejich touha po co nejfunkčnějším designovém řešení je vedla k používání netradičních řešení, a tak ve světě designu otevřeli řadu nových možností. Kromě designu tvořili také v odvětví architektury, filmu a fotografie.
 

Zdroj: Eames Office

 

Další články

Načítáme další články…

Generální partner

Hlavní partner

Mediální partner

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies