Je dobré si vytvořit nějaké hranice a pak je vědomě porušit, říká Václav Mach z xx0x

Designér nositelné elektroniky sestrojil ultimátní stolní hodiny, jaké se nedají běžně koupit. Uchovává v nich mizející dědictví české železnice – nádražní znělky a hlášení Václava Knopa.  

BRNO – Značka xx0x představila nejnovější produkt – Časotron EH14 – mluvící stolní hodiny. Retro design naplněný současnou technologií k uživatelům promlouvá hlasem herce Václava Knopa, autora původních nádražních hlášení z poloviny 90. let. Jelikož hodinám nechybí funkce budíku, najdete v nich i exkluzivní hlášku: „Prosíme cestující, aby se probudili“.

Za značkou xx0x stojí Václav Mach, jehož od mala fascinovaly sci-fi filmy a zařízení, které v nich různě blikaly. V osmi letech dostal stavebnici Voltík a začal se bavit elektronikou. „Pak mě zaujaly spíš počítače, ale asi před 6 lety jsem se k tomu vrátil. Začal jsem s platformou Arduino, která sdružuje komunitu lidí kolem. První xx0x produkt byly svítící náušnice na dálkové ovládání,“ říká.

Po svítících doplňcích začal pracovat na hodinkách a v loňském roce přidal Motivátor – unikátní banku každodenních povzbuzení. Motivátor s uživatelem komunikuje prostřednictvím jednoduchého displeje, nejnovější produkty už však Václav naučil mluvit lidskou řečí. Důkazem budiž náramkové hodinky Časotron VK49 a nejnovější stolní hodiny Časotron EH14. Zeptali jsme se Václava Macha na podrobnosti. 

Popište váš brand xx0x, jeho filozofii. Co znamená xx0x?

Je to způsob mého vyjadřování, věc, pod kterou sdružuji elektroniku, kterou vyrábím. Zajímá mě nositelná elektronika, která se dá vzít na sebe a má nějakou funkci. Není to jen estetická věc, ale i praktická. Brand vznikl tak, že jsem věděl, že budu dělat víc produktů a potřeboval jsem to nějak pojmenovat. Napadlo mě, že za písmeno x se dají dosadit různé věci – písmena, čísla. U všech výrobků tak vycházím z tohoto kódového označení.

V názvech všech produktů ale 0 není?

Původně tam měla být 0, ale pak jsem to vlastně hned porušil. Úplně to nedržím, ale má to pořád nějakou svou tradici. Je dobré si vytvořit nějaké hranice a pak je vědomě porušit.  

Nositelná elektronika – je to módní doplněk?

Může být. Od mala mě fascinovaly sci-fi filmy a ty věci, které tam různě blikají. Teď se to snažím vytvořit, napodobit, dle vlastní ideje. Cílem ale je vždycky, aby to bylo něco, co ještě neexistuje. Nemá smysl dělat něco, co už někdo vymyslet. Třeba dělat kopii Apple Watch, které budou vždy lepší. Smysl má vytvářet něco unikátního.  

Dělal jsem si přívěsky, zkoušel to a kámošky mi řekly, že by se jim líbily náušnice. A mělo to u nich úspěch. To mě baví. Párkrát už jsem takhle po Brně potkal lidi s mými náušnicemi nebo hodinkami. 

Začal jste tedy s náušnicemi, potom jste se posunul k hodinkám - svítícím, mluvícím…

...a teď mluvící budík. Je v tom taková geneze, že výrobky vycházejí vždy z těch předchozích. Motivace hodinek byla vytvořit si něco pro sebe, co můžu nosit i já a taky mi to přišlo jako zajímavá věc. Není běžné, aby kluci nosili nějaké doplňky, ale u těch hodinek se s tím dá vyhrát a lidi to berou. A tak vznikly moje první hodinky Spacewatch SW63.

I když ty věci dělám primárně pro sebe, vždy u nich přemýšlím nad dalším využitím, aby je mohli používat i ostatní.

Novinka Časotron EH14 následuje hodinky Časotron VK49, co znamenají kódová označení?

Vychází z názvu xx0x, VK49 se jmenuje podle pana Václava Knopa a roku jeho narození 1949. EH14 vychází z názvu jedněch starých automatických hodin, které se jmenovaly Elektrické hodiny. To 14 už po pravdě nevím, ale taky jsem to nějak odvodil.

Z jaké estetiky čerpáte? Záliba ve starých technologiích? 

Vycházím ze starých technologií a estetiky sci-fi, industriálního designu. Je to volná inspirace. Nejsem úplně prvoplánový staromilec, spíš je to taková technická funkčnost, surovost, co mě na tom baví.

Proč železniční tématika?

V dětství jsme s rodiči často cestovali vlakem ať už po Čechách, nebo i do zahraničí a vždycky mě to zajímalo a bavilo. I teď, když si můžu vybrat, jedu vlakem. Když se ale dostanu k těm mluvícím hodinkám, tak jsem jako „mluvící hodinky“ chtěl pojmenovat už ty svítící, protože pro mě tím svícením vlastně promlouvaly. Ale lidi mi říkali, že to žádné mluvící hodinky nejsou. Tak jsem přijal výzvu udělat takové, které by skutečně mluvily. Pak mi bylo okamžitě jasné, že to mluvení musí obstarat Václav Knop, který namluvil celou železnici, a který je pro mě „ten hlas“. 

Kvůli autorským právům jste však nemohl použít originální nahrávky, takže jste Václava Knopa kontaktoval s žádostí o novou nahrávku. Co na to řekl, navíc když jste po něm chtěl i nějaké exkluzivní pokyny?

Celkem ho to zaujalo. Ze začátku byl sice trochu nedůvěřivý, ale pak už byl ochotný. Trvalo to asi půl roku, než jsme to vykomunikovali. Je taky docela zaneprázdněný, ale nakonec to udělal a nahrál mi to. Ani ty nádražní znělky nejsou originální, musel mi je vytvořit kamarád hudebník. Jsou to vlastně lidovky, ale vytvořil je v podobném duchu, jako na nádražích.

Jaké exkluzivní hlášky Václav Knop nahrál?

Kromě čísel a slov hodin a minut jsem po něm chtěl asi ještě dalších 6 hlášek – např. „Prosíme cestující, aby se probudili“. Vlastně i proto jsem byl rád, že jsem pana Knopa oslovil. Že mohly vzniknout hlášky přímo pro hodiny, v tom původním duchu. 

Vaše instruktážní videa z youtube jsou krásným žánrovým exemplářem, jaký máte další marketing? Podařilo se vám oslovit zahraniční trh?

Nepovažuji to za marketing, ale spíš za něco, co mě baví dělat. Ta videa slouží k vysvětlení všeho, co ty věci umí. Spousta funkcí totiž není běžná a těžko by se vysvětlovala psanou formou nebo na fotkách.

Co se týče zahraničí, některé moje produkty, třeba ty hodiny, jsou lokální věc kvůli tomu hlasu. Kdyby se to přeložilo do angličtiny třeba, ztratilo by to tu svoji auru. Zatím to tedy nechávám lokálně a snažím se to udělat co nejlépe právě pro tu lokální scénu.

Časotron EH14 je poměrně nákladný produkt, jsou za ním stovky hodin vývoje, vyrobit jeden vám zabere 4 hodiny a uvádíte, že máte materiál na pár kusů, zajímá vás vůbec profit?

Výdělek je spíš vedlejší a budoucí, možný. Zatím je to hodně v mínusu, takže se uvidí. Peníze na vývoj tomu můžu věnovat, protože přes den pracuji jako front-end webový vývojář, takže nemusím hledět na to, jestli to bude prodejné. Mám to jako takovou druhou směnu.

Produkty xx0x se zdají jako dokonalý sběratelský artikl, máte nějaké dlouhodobé zákazníky?

Ano, pár takových lidí už je. 

Jakým způsobem se rozhodujete pro nové produkty? Co je impulsem k tvorbě? 

Je to takový volný proud. Může to vyplynout z konverzace s někým, kdo mě upozorní na něco zajímavého a to mě pak ještě dovede k něčemu dalšímu. Nebo někde něco vidím... Většinou to ale vychází z předchozích věcí, je tam vidět postupný vývoj.

Kde máte dílnu a jak vypadá vaše pracovní prostředí?

Doma v bytě u sebe v pokoji. Můj byt je spíš dílna než byt. Mám tam postel, skříň a pak 3D tiskárny, různé věci na pájení a tak.  

Kromě pájení autorské elektroniky fotíte, považujete se za umělce? Nebo za co? 

Za umělce asi úplně ne, focení mám spíš jako takovou lidskou pozici. Vždy mě bavilo věci pozorovat, než být aktivní součástí. Fotím lidi a akce a tak a je to spíš pozorovatelská činnost než nějaké vytváření vlastních věcí. Fotky z toho sice vznikají, ale princip je spíš pozorování než stylizovaná fotografie. 

Obojí spojuje kutilský přístup, to mě baví, vyráběl jsem si sám třeba i foťák. Fotka je pozorování situace a výrobky o vytváření situace. 

Nazval bych se kutilem, v angličtině se tomu říká maker, nebo z němčiny bastlíř.

Václav Mach (*1991 Litomyšl) 

Absolvent aplikované informatiky na MUNI a audiovizuální tvorby a divadla na JAMU v Brně, v současné době pracuje jako front-end webový vývojář.   Zajímá se o fotografii a elektroniku, pod značkou xx0x poslední tři roky vytváří elektronické „hračky", primárně pro sebe a své kamarád(k)y.

xx0x