V Czech Grand Design pro nás není kategorie, říkají designéři Prototypum, kteří letos vyhráli už tři mezinárodní ocenění

Za design a vývoj klávesnice k elektronovému mikroskopu získali cenu NY Product Design, za design elektrického longboardu BIG SEE Design a za přetlakovou ochrannou lékařskou masku Good Design.
V Czech Grand Design pro nás není kategorie, říkají designéři Prototypum, kteří letos vyhráli už tři mezinárodní ocenění

PRAHA – Stěžují si, že se průmyslovému designu u nás nevěnuje dostatečná pozornost, a tak jim nezbývá, než vyhrávat ocenění v zahraničí. Zároveň tím dělají naší scéně skvělou propagaci. Jejich klávesnice k elektronovému mikroskopu Thermo Fisher Scientific, elektrický longboard Jetsurf X Race a přetlaková ochranná maska pro zdravotníky Prototypum Facemask letos získaly mezinárodní ceny. 

Průmyslový designér Martin Žampach má za sebou zkušenosti s designem a vývojem 3D tiskáren a Martin Hřeben působil jako inženýr pro Simply Clever solutions ve Škoda Auto. Potkali se na jednom projektu a zjistili, že mají společnou vizi, tak to nakonec dali dohromady. Jako Prototypum dělají neviditelný design. 

Zaměřují se na technologii a většinou navrhují pro sériovou výrobu. Jsou schopní zajistit kompletní balíček služeb od první skici až po to, že zákazníka provedou výrobním procesem. Nedělají prostě jen hezký vizuál. Zároveň nejdou po každé zakázce, hledají hlubší přesah. 

„Chceme se účastnit projektů, které nám dávají smysl a mají celospolečenský dopad a význam. Může to být poměrně obyčejný projekt nebo produkt, ale už tam vždy hledáme nějaké cesty ve výrobním řetězci, kde by se dala ušetřit energie, nebo materiál. Nebo produkt inovovat a vylepšit jeho funkci ,” říká Martin Hřeben.

Někdy mají tendenci klientům jejich snahu dokonce vymluvit. „Z obchodního hlediska je to sice trochu na hlavu, ale několikrát se to stalo. Potenciální klient si třeba neudělal dostatečnou rešerši, takže jsme mu za 5 minut ukázali, že to už dělá někdo jiný, takže nepřináší nic nového,” doplňuje Martin Žampach.

„Když se v Čechách řekne designér, tak si lidi představí úplně jinou skupinu, než jsme my. I v ostatních studiích průmyslového designu vznikají kvalitní věci, ale dostanou se tak maximálně do technického magazínu. Kdyby se chtěl někdo dozvědět o českém průmyslovém designu víc, tak by musel na Strojírenský veletrh, nebo Ampér, nebo na zahraniční veletrhy. Firmy mívají většinu zákazníků v zahraničí a jezdí po Evropě,” uvádí Martin Hřeben.

„Na Czech Grand Design se prostě vypínač nedostane. My se toho neúčastníme, protože tam pro nás není kategorie,” dodává Martin Žampach.  

Za letošní rok jste získali tři mezinárodní ocenění, jaký byl designérský proces za nimi?

Martin Hřeben: Začnu klávesnicí. Vždy je důležité zadání klienta a okrajové podmínky. Z nich design vychází. Tady byl předpoklad, že elektronových mikroskopů se nevyrábí tisícové série, ale nižší stovky kusů ročně. Při takovém objemu nedává smysl investovat do velkokapacitní výroby, ale je nutné vybrat typ malosériové technologie. Důraz byl ale na to, aby to výrobek nepostihlo po stránce designu nebo funkce. Šlo o to najít jiný vhodný způsob výroby než vstřikolisový. Tam jsou obrovské nároky na investice do výroby a nedají se pak dělat prakticky žádné změny. Měli tak navrženou předchozí klávesnicí, která jim nevyhovovala. 

To byla největší výzva skloubit design s ergonomickými požadavky. Povedlo se to kombinací materiálu a technologie. Použili jsme plast, který se dá ohýbat, frézovat. Podařilo se udělat velmi pěkný způsob podsvícení, kde jsou efektně vidět jednotlivé piktogramy. Základna je hliníkový frézovaný díl. Výrobní náklady jsou vlastně poměrně vysoké, ale když si to dáte do kontextu ceny elektronového mikroskopu, který stojí několik milionů, tak je cena klávesnice v řádu několik tisíc ospravedlnitelná. Kdyby se vyrábělo v nákladu od deseti tisíc kusů, tak bychom si tento druh technologie výroby nemohli dovolit. 

Martin Hřeben: Maska byl kompletní vývojový projekt. Iniciovali jsme to sami na základě zkušeností s výrobou šnorchlovací masky z Decathlonu, na které jsem se podílel. Byl to tehdy takový víkendový nápad, který jsme měli s kamarádem Robinem Fišerem. A vznikl z toho neuvěřitelný projekt. Vyrobilo se přes 20 tisíc kusů a ještě rok a půl poté jsme viděli, že se v nemocnicích používají.

Už během vývoje jsme ale věděli, že je na tom všechno špatně. Byla to maska na potápění a ne pro zdravotníky. Řešení mělo  spoustu neduhů váha, zkreslení skla, velké výdechové a nádechové odpory. Nikdo nebyl připravený na to, že to budou mít doktoři a sestry na sobě 8 hodin každý den po celý rok. Bylo pak i vidět, jak se celodenní nošení různých ochranných pomůcek podepsalo na jejich tvářích. 

Viděli jsme příležitost přijít s řešením všech jejich problémů. Začali jsme dvouměsíční online studií, cíleně jsme se dotazovali na požadavky, co je trápí. Měli jsme nakontakované snad všechny nemocnice v Česku. Vyšel nám z toho seznam požadavků jako byla hmotnost, komfort, dobrá viditelnost a udržitelnost, aby se maska nemusela vyhazovat a dala se vydezinfikovat a omýt a opakovaně použít. Pak jsme vybrali mezinárodní normu, kterou musí splňovat. Tím jsme získali zadání, podle něhož jsme začali masku navrhovat. 

Rozhodli jsme se jít do nekompromisního řešení a to masku typu PAPR, která je vybavená ventilátorem.  Jde o podobný systém jako u svářečských masek. Problém byl, že dosud nikdo nevyvíjel medical masku. V nemocničním prostředí se sice používají podobná řešení, ale vycházející z průmyslových aplikací, které jsou mnohem robustnější a nevhodné pro několikahodinové práce. Například hledí má tloušťku 3 mm, což má obrovský vliv na váhu. Celé jsme to předesignovali a udělali jednoúčelovou masku podle požadavků lékařů. 

Spojili jsme se s odborníky v Čechách s firmou CleanAir, která dělá ochranné pomůcky. Dále s firmou WPA, která během covidu vyvinula vlastní polomasku a nakoupila kompletní technologii na vývoj a výrobu filtrů. S nimi jsme vyvíjeli výdechový filtr. To je prvek, který je na masce unikátní. Chrání nejen uživatele ale i okolí před možnou nákazou. S konstrukční kanceláří Idiada, s níž se známe historicky z automotive prostředí, jsme navrhli kompletní CAD data pro výrobu. A v neposlední řadě jsem spolupracovali s plastikářskou firmou IMS Drašnar, která byla garantem proveditelnosti. 

S výsledkem jsem dost spokojený. Na začátku jsme si stanovili, že maska musí splňovat normu EN 12 941. Dělali jsme testy v laboratoři, takže máme ověřené, že koncept funguje, což byla obrovská satisfakce, protože nás všichni od vývoje odrazovali kvůli tomu, že nemáme dostatek zkušeností.

Martin Žampach: Teď jsme ve fázi, kdy se to snažíme licencovat. Je to náš projekt, který jsme iniciovali, nedělali jsme to pro žádného klienta. Byli jsme na několika veletrzích, už přes půl roku hledáme globální firmu, která to bude schopna dostat na trh. Je to dost zdlouhavé a únavné, ale nějaké želízko v ohni tam máme. 

Na prkně  jsme začali spoluprací se startupem, který vyvíjel elektrické longboardy z komponentů z Asie. Během vývoje designu je koupil brněnský Jetsurf a založil novou divizi motorizovaných skateboardů. Dostali jsme komponenty, které do toho chtěli zastavět a my jsme kolem toho postavili obálku na základě zadání. Měl to být nekompromisní závodní stroj, takže jsme to tomu podřizovali. Pak z toho vznikl další produkt pro niche market, taková stylovka pro jachtaře, bílé prkno s dřevěným detailem.

Jak jste to testovali? Jezdili jste na longboardu?

Martin Žampach: Já nejsem úplně závodník, ale samozřejmě jsem se na tom svezl, dokonce jsem z toho sletěl :) Testovali to pak tovární závodníci Jetsurfu. Takový blázen jako oni už nejsem.

Martin Hřeben: A první prototypy raději testovali závodní jezdci v pronajaté hale na motokáry, jezdili na tom nesmysly, já bych si netroufl :)

Martin Žampach: Testují to vlastně skoro každý týden nebo 14 dní, protože dělají doplňkové závody k těm Jetsurfovým MOTOSURF WORLD CUP na vodě. Feedback a data od nich byly velmi cenné, protože na tom jezdí pořád.

Za letošní rok máte tři mezinárodní ocenění, jak to děláte?

Martin Žampach: Snažíme se odvádět kvalitní práci a občas nějaký projekt přihlásíme tam, kde si myslíme, že to má smysl. 

Na čem děláte a jaké máte plány a ambice?

Martin Hřeben: Děláme proof of concept nových řešení interiéru budoucí ŠKODY Octavie, které zákazníkovi přinesou více komfortu a jednoduchosti ovládání. Snažíme se vytěžit maximum z nové elektrické platformy. Je to projekt na celý rok. 

S Vanilla Robotics spolupracujeme na vývoji prototypu robotického taxi. Bude to funkční prototyp, který bude jezdit. Hodně se těšíme a doufáme, že vše klapne. Jde o velký a finančně dost náročný projekt, pro který se v ČR těžko hledá podpora. 

Pro českého výrobce plynových spotřebičů se dlouhletou historii MEVA  navrhujeme plynový vařič. Vlastně takovou klasickou dvouplotýnku jako všichni známe z chalup nebo od babičky. Ten náš chceme trochu posunout směrem k dnešnímu trhu, nebude vhodný jen pro chalupáře, ale třeba i pro campery, nebo do tiny housů.

Martin Žampach: Pro firmu Fixed, prodejce a výrobce příslušenství pro mobilní telefony, zpracováváme několik projektů. Různé držáčky, pouzdra či řemínky.

Martin Hřeben: Nebo SatoshiLabs, pionýři v oblasti kryptoměn, kteří mají vlastní hardware produkt Trezor. S nimi spolupracujeme na nových produktech.

Martin Žampach: Potom pracujeme na designu čistících průmyslových strojů. Klient si pro sebe do nedávna nechával v různých továrnách po světě vyrábět stroje, doteď je víceméně přebarvovali do firemních barev a dávali na to svá loga. Do designu či konstrukce nezasahovali, ale to se teď mění a transformují se do pozice vývojáře a výrobce. 

Martin Hřeben: A ambice? Naše ambice je mít dlouhodobé spokojené klienty. Je náročné přepínat z jednoho projektu do druhého. Nejraději bychom měli pár firem s podobnou vizí, které udávají směr a mají chuť inovovat své produkty.

Martin Žampach: Ambiciózní dlouhodobé klienty, s nimiž můžeme spolupracovat, kteří udávají směr, nejsou pouze následovači lídrů trhu. Není udržitelné hledat pořád nové a nové zákazníky. Máme dvě ruce a jednu hlavu, takže nám dávají smysl pouze dlouhodobá partnerství založená na vzájemné důvěře. 

Spoluzakladatel, design inženýr Martin Hřeben se narodil ve Znojmě v roce 1981. Absolvoval ČVUT Fakultu Dopravní se zaměřením na design vozidel pod vedením automobilového designéra Václava Krále. Poté působil ve vývojovém oddělení Škoda Auto, kde pracoval na vývoji interiérů a Simply Clever produktů. Na vývoji nových produktů a inovací pro Škoda Auto se podílí doposud. V roce 2015 založil s Martinem Žampachem studio PROTOTYPUM. A od roku 2021 vede vývoj hardware ve společnosti Satoshilabs.

Spoluzakladatel PROTOTYPUM, průmyslový designer Martin Žampach studoval sklářské umění na střední umělecké škole. Absolvoval průmyslový design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a na Akademii výtvarných umění v Krakově. V zahraničí pracoval pro architektonické studio v brazilské Londrině a pro renomované studio CuldeSac ve španělské Valencii.  

Prototypum

Další články

Načítáme další články…

Generální partner

Hlavní partner

Mediální partner

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies