Už i firmy uznají, že kvalitu neurčuje jen materiál obkladu v kanceláři ředitele

Prosinec 10, 2014 | autor: red

Atelier SAD – Adam Jirkal (vlevo)

Bankovní domy, ač dnes mají spíše podobu poboček, jsou z hlediska architektury zajímavým tématem. Těch vzniklých v 90. letech minulého století jsme se dotkli ZDE v příspěvku o dokumentu Chrámy peněz. Dnes přinášíme aktuální pohled na proměnu bankovních poboček, kterou vystihuje sousloví „konec papírování“. Banky si uvědomily jeho nákladnost a jdou cestou multimédií a online bankovnictví i na pobočkách.

Architekt Adam Jirkal z atelieru SAD, který je autorem nového konceptu bankovních poboček ČSOB (fotografie ZDE), v rozhovoru tuto kvalitativní změnu popisuje. Architekt se o své názory podělil při příležitosti oficiálního otevření zatím druhé pobočky nového konceptu v Technologickém parku v Brně.

image

Můžete proměnu pojetí bankovních poboček přiblížit?

Změna myšlenkově vzešla ze strany ČSOB, respektive je to strategie všech světových bank, které směřují k novým formátům. Jedním z nich je právě bezhotovostní pobočka, která je příkladem extrémní snahy omezit papírování. Vyhnout se mu pochopitelně zcela nedá, ale hlavně zahraniční banky už tento koncept dotáhly daleko. Tím, že je ČSOB zavedená a tradiční banka, nemůže stávající klienty bezezbytku přeorientovat na nový typ služeb. Ten je pro klienty zvyklé pracovat bez kamenné pobočky, kterou využívají jedině k jednání o složitějších produktech typu hypotéka.

image

Jak přesně bezhotovostní pobočka funguje?

Není tam například žádná pokladna, vše se řeší přes bankomat se vkladovou funkcí. Prostor je rozčleněn do různých typů pracovišť. Ty nemají pevného pracovníka, který by seděla za stolem a čekal na klienta. Je to prostor, po kterém se bankéři pohybují velmi svobodně a jednotlivé části využívají pro různé typy jednání a úkonů. Na jednom stanovišti je například mohou klienty učit práci s technologiemi, představovat produkty atp. Z tohoto ohledu je prostor funkčně rozdělen do zón. Některé z nich jsou více technologické, multimediální a jiné vychází vstříc jednání a diskrétnosti při zachování vzdušného charakteru prostoru.

image

Vaše role tedy spočívala v převedení myšlenky do reality. Tedy mnoho přemýšlení o prostoru jako takovém…

Poměrně dost, protože je to koncept design, který musí být do určité míry univerzální a musí předpokládat umístění do různých typů prostorů od sedmdesátimetrové podlouhlé nudle v nákupním centru s třímetrovou fasádou, až po klenuté historické prostory v klasicistním paláci. Myslím, že jsme to vyřešili poměrně slušně. Náš prostorový koncept má nyní spíše architektonický charakter, je propracovaný tak, aby si mohl pro různé typy prostor zachovávat vzhledovou a funkční integritu. Naše práce už nicméně přerostla do tvorby konceptu poboček ČSOB jako takového.

image

Kolik poboček nového typu již bylo zrealizováno?

Hotová je ta na Florenci v Praze, dále zmíněná v Technologickém parku, další bude na Masarykově třídě v paláci Padowetz v Brně, čtvrtá potom v Teplicích. Navrhli jsme jich více, ale došlo ke změně v managementu ČSOB, takže se celá záležitost dynamicky mění.

Ne realizaci poboček využíváte přepážky společnosti LIKO-S. V čem tkví jejich role?

Společnost LIKO-S realizuje a realizovat umí, dělá příčky, které jsou v mnoha ohledech dobré. Banka neměla nijak vysoké nároky na odhlučnění prostor. Výjimečné je především použití ohýbaného skla, kterým odkazujeme na modernistické stavby první republiky. Je z toho cítit materiálová kvalita.

image

Kvalita jednotlivých prvků a zdánlivých detailů patrně v celém konceptu hraje důležitou roli.

Chtěli jsme navázat na tradici banky a zdůraznit funkci a kvalitu prvků, které tam jsou. Nesnažili jsme se za každou cenu dělat dekorace, které nemají význam. Prvků jsme využili méně, šlo nám o to, aby byly na první pohled kvalitní, aby to nebylo lamino s potiskem, ale materiály se svojí vlastní kvalitou. Proto tam například jsou jako zástěna v zasedací místnosti lamely, které jsou funkční a zároveň vycházejí z pohledu designu.

image

ČSOB. Foto Martin Malý

Řešení lamel je vaším nápadem?

V horizontu očí lamela zastiňuje vhled do místnosti, nahoře a dole se otáčí a propojuje tak prostor. Je to věc, kterou jsme vymysleli v jiném kontextu. Použili jsme jilmové dřevo, což je historicky užívaný materiál, který se v současnosti příliš nevyskytuje. Přitom má medovou barvu a myslím, že do Česka patří. Stejně tak se týká skleněných příček. Podobně jsme vybírali kvalitní nábytek, každé křeslo je počítané tak, aby tam nebylo navíc. Spíše šlo o to, aby byl využit kvalitní nábytek s kvalitním povrchem od dobrých designérů.

Setkali jste se s nějako obtíží, kterou bylo třeba vyřešit?

Hodně jsme řešili to, že chceme mít celistvý podhled a zároveň potřebujeme dělat na 20 procentech podhledů pravidelné revize čidel, klapek a dalších systémů. Třeba v nákupním centru jste v jednom požárním úseky s ostatními obchody a pasáží, takže máte striktní požární omezení. Ty zapříčiňují to, že máte v podhledu spoustu prvků, ke kterým se člověk musí dostat. Ať už jsou to čidla EPS, požární klapky, výměny filtrů. Nevychází to ani tak z toho, co bychom si přáli, ale ze vztahu k tomu, co se nám líbí a co je možné řešit. Do jisté míry jsme vyvinuly systém světla, které zároveň slouží jako revizní otvor. Je to svítidlo, které má průměr 650 milimetrů od rakouské firmy Xal. Ve spolupráci s ní jsme vyřešili to, že se to světlo dá zespoda otevřít, ale stejně tak i nahoru, takže slouží jako revizní otvor. Paradoxně to pak dělá design dané věci.

image

ČSOB. Foto Martin Malý

Kreativní přístup je vašemu multioborovému studiu patrně vlastní. Jak vlastně fungujete?

Myslím, že je to naše specializace, většinou se nedokážeme spokojit s tím, co se na trhu právě nabízí a snažíme se díky znalostem a vztahu k výrobkům je buď přizpůsobovat, nebo dělat svoje vlastní. Těžiště kreativní části leží na mě a Jerrym Kozovi, stavební část pak na Tomáši Kalhousovi. Každý vycházíme z jiných kořenů, já jsem studoval na střední škole šperk, na vysoké jsem začal Sochařství, kov a šperk u profesora Nováka na UMPRUM. Neměl jsem ovšem pocit, že se učím něco nového a začal jsem proto studovat také architekturu. Zůstal mi ovšem velký vztah k řemeslu a kovům. Přesah znalostí je podstatný proto, že k věcem nepřicházíme teoreticky, ale více fyzicky. Jerry má na druhé straně blíže k modelářství nebo designu jako takovému. To vytváří bližší vztah mezi věcmi a námi, není to jen o kreslení výkresů. Uvědomujeme si, že výkres je jen jazyk, který slouží jako prostředek. Design může být tvořen materiálem jako takovým a jeho vlastnostmi. Tedy ne tak, že se vymyslí věc a pak se přemýšlí, z čeho bude vyrobená. Děláme to spíše naopak. Do toho vstupuje klasické vzdělání, která s kontextem musí pracovat už z titulu svého objemu. A určitý pokory architektury, která by toto měla v sobě obsahovat. I když jsou věci solitéry, nechceme, aby byly zbytečným výkřikem. Chceme, aby byly funkční a uměřené.

image

Port X. Foto Tomáš Souček

image

Jak vnímáte roli prostoru v architektuře a designu?

Zabýváme se tím, co je na pomezí architektury a designu, ať se to týká projektu Port X, nebo retailových zakázek. Dělali jsme například benzinovou pumpu, což je záležitost, která se musí pohybovat v bezkontextuálním prostoru. To je základní znak designu, že kontext postrádá. I tak potřebujete, aby daná věc mohla do daného prostředí a vešla s ním v komunikaci, ať už se jedná o kontrast či splynutí. V případě Portu X kontext tvořila řeka a její proud, břeh, výhledy a způsobu transportu věcí. U projektů typu bankovní pobočky člověk paradoxně musí vyjít z univerzality vzhledem k prostorům, do který se daná věc musí uložit. Kontext často ale poskytují jedině novostavby, které ho ale postrádají, tak jej musím vytvořit sami.

image

GAS Matuskovo. Foto Tomáš Souček

Jakou zakázku v tomto směru považujete za nejsložitější?

Rekonstrukce Žižkovské věže byla výjimečná. Je to hermeticky uzavřená ocelová konstrukce bez vztahu k okolí. O každé díře, kterou chcete do konstrukce udělat kvůli vzduchotechnice, musíte přemýšlet. Na tomto projektu jsme se toho spoustu dozvěděli a museli pracovat s věcmi, se kterými se architekt nesetkává každý den. Ta stavba má mnoho výjimek a na požární řešení jsou expertízy, takže bylo řešení složité. Osmdesát procent toho, co tam vidíte, je do značné míry ovlivněno tím, co bylo možné. Stejné procento práce není vůbec vidět. Podařilo se nám minimalizovat na třetinu prostorové nároky na technologie, byť jsou daleko lepší než původní. Tím pádem jsme mohli reorganizovat vnitřní prostor.

image

Velmi omezené pole působnosti tedy člověka někdy může přivést ke špičkovému řešení. Naopak se, pokud má volnou ruku…

To byl jeden z důvodů, proč jsem odešel ze sochařství. Lákalo mě totiž pracovat se zadáním, ne sám sobě vytvářet zadání.

image

Rekonstrukce Žižkovského vysílače. Foto Tomáš Souček

Jakých zadání se dnes chápete nejraději?

Netroufali bychom si na větší projekty, nechceme být manažery, kteří projekt řídí z hlediska jeho struktury. Chceme řešit zajímavá zadání tak, abychom nepřišli o možnost se nějak podílet na kreativní části, což se u velkých projektů může stát. Chceme dělat projekty, které eufemisticky řečeno, držíme v rukou. Po retailových finančně zajímavých projektech je teď čas dělat nějaké experimentálnější projekty.

Vnímáte nějaké proměny prostředí české architektury?  

Rozdíl mezi českou a světovou architekturou je stále obrovský o s ohledem na velikost Česka a míře investic do architektury. Možná je to i tradicí, se kterou se tady navrhovalo. Nicméně si myslím, že se to velmi zlepšuje. I soukromé firmy začínají chápat, že existuje potřeba reprezentace a že kvalita není dána cenou obkladu interiéru ředitelovy kanceláře, ale je to celkové kvalitě prostředí. Jde o to, aby se v něm všichni cítili dobře a mohli odvádět kvalitní práci. Složka reprezentace může vytvořit vyšší hodnotu, než něco, co přetrvá první desetiletí. Korporátní klienti chápou, že na některé věci je třeba najmout architekta a následně s ním pracovat v symbióze. Ne ho brát jen jako zprostředkovatele stavebního povolení.

Kdybych chtěl navrhnout dům, interiér s nábytkem a nakonec i snubní prsten pro přítelkyni, tak mi vyhovíte?

Ano, zlatnický stůl jsem sice už zrušil, ale šlo by to. Nedávno jsem dobrému kamarádovi navrhoval snubní prsten. Realita je taková, že člověk obvykle skončí tak, že dělá to, co dělat může. Snažíme se to alespoň v nějakém ohledu posunout, abychom se tím dokázali i bavit a vymysleli něco nového.

MgA. Adam Jirkal
37 let
Vysoká škola Umělecko průmyslová v Praze
Atelier SAD funguje od roku 2002 ve složení MgA. Jerry Koza, Ing. Tomáš Kalhous, MgA. Adam Jirkal
www.ateliersad.cz

Autor: red