Uprchlý želvák George se po třech týdnech našel, je v pořádku, jen už se mu moc nechce vracet do terária

DOLNÍ KOUNICE — Drama se šťastným koncem se odehrálo v rodině Alici Sigmund Herákové na jižní Moravě. Jejich domácí mazlíček George, samec želvy uhlířské se ztratil ze zahrady. Tato tropická želva potřebuje k životu až 80% vlhkost vzduchu a teplotu 28°C, takže zavládly obavy o jeho osud. „Prohledali jsme několikrát celou zahradu, která je dost velká, a pak jsme museli odjet na dovolenou, takže jsme měli velké obavy o jeho zdraví,” líčí majitelka. 

Želva uhlířská je suchozemský druh původem z tropů Jižní Ameriky. Dožívá se sta let, může vážit až 15 kg a krunýř mu doroste do délky 50 cm. Na chov je poměrně nenáročný, potřebuje ale vhodné terárium s možností regulace různých teplot na den (25–28°C) a noc (20–22°C) včetně místa k prohřátí na provozní teplotu 35–40°C. Nedoporučuje se chovat volně v bytě, protože tam nejde vytvořit místo k prohřátí, hrozí průvan a želvě se tam dřív nebo později něco stane. V letních měsících se však dá chovat dokonce venku, pokud teplota neklesne pod 15°C. Ze všech chovaných druhů je nejinteraktivnější, pozná chovatele, reaguje na děti a nechá se nakrmit z ruky. 

George byl dárek dceři k narozeninám, rodiče jí chtěli pořídit zvíře, které s ní zestárne. Mají ještě psa, ale pokud se bude o George dobře starat, bude ho mít na celý život a měl by s ní vydržet dokonce déle než sami rodiče. Želvu pořídili od chovatele, který jim předal instrukce, jak o zvíře pečovat, v čem je chovat a hlavně jak ho krmit. George má terárium, v němž se reguluje vlhkost a teplota podle jeho potřeb. „Hlavní je dostatečná vlhkost a zřejmě bylo štěstí, že v období, kdy byl na útěku, vydatně pršelo, ale nebyla zima. Kdybychom ho nenašli do podzimu, byl by to jeho konec, protože jeho druh nepřezimuje a nízké teploty by nepřežil,” vysvětluje Alica Sigmund Heráková.  

Po třech týdnech už v Georgův návrat nikdo moc nevěřil, objevily se i úvahy o jeho možné krádeži, na zahradu je vidět od branky. „Manžel ale uslyšel zvuky pohybu nějakého těžšího zvířete v zarostlém kanále, který vede za plotem zahrady, a uviděl George, jak se prodírá břečťanovými šlahouny, které tam rostou,” uvádí majitelka. Do dneška není jasné, jak se mu podařilo uniknout, protože v plotě díry nejsou a váží dva a půl kila, takže se jen tak někudy neprotáhne. Krátkodobý pobyt na svobodě na něm však zanechal své následky. „Dřív byl spíš bázlivý a nepouštěl se do žádných velkých akcí. Teď je naopak velmi akční, zesílil a zrychlil svůj pohyb, zdolává schody, má zkrátka víc odvahy a chuti do života.”

Případ ukazuje úskalí chovu divokých zvířat, nároky na jejich pohodu a nutnost zajistit jim odpovídající podmínky k životu. „Mluvili jsme o tom i s dětmi, že je skvělé mít domácího mazlíčka, ale každý chov v zajetí je pro zvíře omezení. Častěji a pravidelně ho teď venčíme, a když je chladněji, tak alespoň uvnitř v domě. Je ale potřeba ho taky lépe hlídat. Přestože panuje přesvědčení, že jsou želvy pomalé, není to pravda,” uzavírá Alica Sigmund Heráková.

Zdroj: euzelva.cz/zelva-uhlirska-chov-1