Upcyklované tašky z nevybuchlých airbagů. Projekt AIRBŌ našel materiál na vrakovištích

BRNO - Daly si za cíl najít na výrobu tašek materiál, jehož výrobou nevznikne žádná další ekologická zátěž. Jeho upcyklací naopak chtějí řešit problém odpadu končícího běžně na skládkách. Materiál, který zároveň splňuje jejich požadavky na technickou a estetickou kvalitu našly na vrakovištích. S Markétou Šohajovou a Pavlou Podsedníkovou jsme si povídaly v brněnském Kumstu, kde mají svou základnu. 

 

Kde jste se vy dvě seznámily?

Markéta: V Brně!

Pavla: Já pocházím z Brna a Markéta tady studovala. A v Brně se přece znají všichni. Později jsme se s Markétou setkaly v Praze na UMPRUM v ateliéru designu a obuvi, kde jsme pracovaly na společném projektu. Založily jsme značku Naranu.

Markéta: Obě jsme teď na mateřské, což jsme vyhodnotily jako nejlepší čas naši spolupráci obnovit. Věděly jsme, že chceme vytvářet něco smysluplného. Debatovaly jsme o materiálu, o tom, jestli budeme vytvářet tašky, oděv nebo boty. 

Takže jste se prodebatovaly až k taškám z airbagů?

Pavla: Vyzkoušely jsme mnoho materiálů, které by na tašky šly použít. Od začátku jsme věděly, že náš projekt bude ekologický. Takže jsme hledaly odpadní materiál, který bychom mohly upcyklovat. Tašky jsou z 90% upcyklované nebo z deadstockových materiálů. 

Tašky šijete převážně z materiálu z airbagů. Jak vás to napadlo? Je to materiál, který v ideálním případě není moc na očích…

Pavla: Materiál jsme opravdu vyloženě hledaly. Zkoušely jsme použít staré bundy, měly jsme víc nápadů, ale tenhle byl prostě ideální. Je lehký a zároveň odolný. 

Markéta: Je to už pár let, co mě na airbagy navedl přítel. Já jsem se pak po nějaké době opravdu vydala na vrakoviště, dostala jsem tam do ruky vybuchlý špinavý airbag, který jsem pak ukázala Pavle. A hned bylo jasno. (smích) Tady bych ještě dodala, že nešijeme z airbagů, které už vybuchly. 

Materiál získáváte přímo z vrakovišť. Jak jste jim tam vysvětlovaly, co a k čemu potřebujete?

Pavla: Nebylo to tak úplně jednoduché. Zprvu jsme dostávaly airbagy nerozdělané, v plastových kapslích ještě s patronou, která má airbag při nárazu nafouknout. Takže poměrně nebezpečná věc. Až po roce jsme se na vrakovišti domluvily, že nám budou airbagy rozmontovávat a vyřezávat. 

Markéta: Totiž ne na každém vrakovišti jsou ochotní vám ty airbagy vyjmout. Nicméně naším cílem je naučit je to, protože vrakoviště mají co se týká třídění velké rezervy. Materiály by měli separovat, což se ne vždy děje. 

A podle čeho si airbagy vybíráte? Vidím, že ne všechny vaše tašky mají stejnou barvu. Některé jsou růžové, jiné šedé nebo světle modré. Víte už, která značka nebo který model ukrývá ty nejhezčí airbagy?

Markéta: Růžové a modré airbagy máme z japonských aut. Ze začátku jsme na vrakovišti psaly tipy, ze kterých modelů bychom rády airbagy získaly, ale pak jsme zjistily, že se to takto řešit nedá. Teď z vrakoviště dostaneme várku airbagů a pracujeme s tím, co je k dispozici. Říkáme si pouze o to, aby airbagy byly velké, aby pak šlo s materiálem dobře pracovat. 

Původně jsme vycházely ze střihu airbagů a upravovaly jsme je tak, aby z toho vznikly tašky, ale v rámci vytváření sérií to bohužel není možné.

Pavla: Ony jsou ty airbagy tvarově velmi zajímavé. Každé auto má 3-25 airbagů velmi rozličných tvarů. 

Šijete i z nevyužitého matreriálu z výroby horkovzdušných balónů. Máte další zajímavé zdroje?

Pavla: Oslovily jsme více firem s tím, že hledáme deadstockové látky a materiály. 

Markéta: Bylo otázkou, čím podšít textilii z airbagů tak, aby byly tašky příjemnější a funkčnější. A přišly jsme na to, že textil na výrobu balónů je vlastně padákovina a jako podšívka funguje skvěle. Od výrobce dostáváme necelé role látek, které už továrna nevyužije. 

Pavla: Provazy k taškám odebíráme od firmy, která vyrábí lana na jachty, jsou to odřezky, ale jinak nádherné nové provazy. 

Uživatelé jistě řeší i údržbu materiálů. Je možné se tašky normálně prát?

Pavla: Tuto svou tašku nosím už přes rok a peru ji vlastně velmi často. Podívejte, vypadá jako nová, i když má světlou barvu. 

Jak nákladné je šít z upcyklovaných materálů? Na první pohled se může zdát, že si jednoduše uděláte vycházku na vrakoviště a náklady jsou minimální. 

Pavla: Vzhledem k tomu, že využíváme recyklovaný materiál, vzniká v celém procesu řada kroků navíc oproti tomu, kdybychom materiál koupily v obchodě. Od komunikace na vrakovišti přes praní textilie z airbagů až k tomu vymyslet to, tak, aby měly tašky vhodný tvar. 

Markéta: A třeba na vrakovišti platíme za jejich práci. 

Pavla: Je rozdíl dostat do ruky airbag a klasickou metráž. Neustále pracujeme na optimalizaci našich postupů tak, aby vznikalo co nejméně odpadu. Nebo abychom se dostávaly k airbagům, které jsou čisté, abychom vypracovaly systém třídění… Ne každá taška se dá ušít z každého airbagu. Není to jednoduché pracovat s odpadem. 

Markéta: Jak už Pavla naznačila, je to hodně o třídění. Materiál přivezu z vrakoviště, je potřeba ho zbavit částí, které nevyužijeme, například kovových součástek. Materiál zavézt do prádelny, protřídit. Musíme si ho nařezat či nastříhat  samy a pak ho teprve zavezeme do dílny, kde nám tašky ušijí.

Mimoto vymýšlíme, co s odstřižky, už plánujeme si vyrobit vizitky a vznikají další nápady, co s nimi. Dají se použít třeba jako výplně. 

Hledání materiálů, design a šití tašek, to je jedna věc. Pak je tu spousta práce kolem - sociální sítě, markety, prodej... Jak si mezi sebou rozdělujete úkoly?

Pavla: Na designu pracujeme společně, ale činnosti kolem výroby a marketingu máme rozdělené. 

Markéta: Já komunikuju s vrakovišti, tvořím střihy, dotahuju technické věci. Také se pak domlouvám s dílnou ohledně šití. Ostatní věci komunikuje Pavla, co se týče partnerů a materiálu. Pavla také píše projekty, granty nebo prezentace. Všechno nakonec konzultujeme společně. 

Pavla: Potkáváme se na chalupě, přes den máme program s dětmi a večer pracujeme na taškách. 

 

Naranu Studio

Markéta Šohajová a Pavla Podsedníková se seznámily v Brně, následně spolu studovaly na pražské UMPRUM. Potkávaly se na různých projektech tak dlouho, až založily studio. Kombinují zkušenosti z navrhování pro různé značky i podnikání s efektivitou matek divokých dětí a rozličných zálib. Mají společného psa a vizi dělat inovativní funkční a udržitelný design při zachování tradičních řemeslných hodnot. 

Projekt AIRBŌ