Svěží káva: Trafika vtahuje do oktagonu upít moře času

Trafika je prvním podnikem v seriálu o svěží architektuře a designu kaváren v posthipsterské době. 

BRNO – Na tramvajové smyčce Náměstí Míru běží čas pomaleji. Líné tempo přirovnává provozovatelka kavárny Trafika Zuzana Bartoněk k francouzské Riviéře. I to ji nalákalo svépomocí opravit starou osmibokou trafiku, jejíž barvu sladila s blízko stojícím kostelem sv. Augustina. 

Kavárna funguje od loňského jara a jejím cílem je nabídnout i v době pandemie a zavírání podniků kvalitní kavárenský sortiment. Nadto s krásným výhledem na Kraví horu. Zuzana Bartoněk dávala kavárnu dokupy svépomocí a s pomocí přátel. V uspořádání interiéru měla od začátku jasno: „Dělala jsem rok truhlařinu, mám představu a dokážu leccos smontovat. Důležité bylo mít vše po ruce a zároveň poskytnout návštěvníkům co nejhezčí výhled dovnitř do Trafiky,“ říká kavárnice.

Původní několik let opuštěnou trafiku bylo zaprvé potřeba vyklidit – okna byla zaskládaná policemi a zakrytá časopisy, bylo potřeba poprat se s typickým zakouřeným zápachem trafiky. Při rekonstrukci se povedlo najít i různé kuriozity jako staré deseti a dvacetihaléře. 

Pro účely kavárny musela Bartoněk udělat nové elektrické rozvody a vyměnit linoleum za dlažbu. Původní místy popraskaná okna vylepšila Zuzana tradiční metodou Kintsugi, se kterou se seznámila v Japonsku. „Jde o uměleckou techniku spojenou s buddhismem, podle které není zapotřebí stydět se za opotřebení, naopak opravené věci získávají na kráse,“ vysvětluje. 

„Původní růžová barva trafiky mi připomínala Mumíní domeček, přetřela jsem ji na bílo,“ vylíčila.  Odstín za pomoci vzorníku přesně sladila právě s kostelem sv. Augustina, který jí učaroval. Zuzana přidává historku: „Manžel o původní trafice říkal, že je to nejšerednější budova, kterou kdy viděl,“ vzpomíná. 

Ale nakonec se zapojil i on coby grafik. „Společně jsme vybrali písankový font loga odkazující k množství škol v okolí Náměstí míru. Font je zachován i na svítícím neonovém logu z dílny paní Jany Slováčkové Burianové. Září ze střechy stánku.  „Nejprve nám omylem dodali neon červený, ale říkali jsme si, že by vedle kostela možná působil nepatřičně. Teď se sem nebojí chodit ani věřící. Po mši vždycky vzniknou dva hloučky lidí - jeden před kostelem a druhý u Trafiky,” těší ji.

Na jaře plánuje vysadit luční květiny, na strom pověsit houpačku. „Těší nás, že se Trafika stala součástí místní komunity a lidé si sem zvykli chodit pravidelně. Zastavují se, sdílejí historky s bývalou trafikou. Popisují veselé příběhy počínaje těmi, jak si jako děti dělali z trafikantů legraci až po legendy, že bývalá paní trafikantka byla dcerou podkoního. 

Podstané pro Zuzanu je, aby si Trafika uchovala „vibe“ kavárny - příjemné a zároveň variabilní posezení, dále úzký nicméně kvalitní sortiment: výběrovou kávu, naturální vína, domácí zákusky, ale i vlastní speciality. 

KAVÁRNA TRAFIKA

Adresa: Náměstí Míru
Autor konceptu/interiéru: Zuzana Bartoněk
Web: Kavárna Trafika
FB: Trafika | Facebook
Instagram: Trafika
Fotografie: Tereza Oprchalová

Otázky a odpovědi u kávy od La Cabra. 

Jak jste místo našli? Jak dlouho jste hledali? 
Bydlela jsem tu a říkala jsem si, že by bylo super mít něco v lokalitě. Trafika byla pět šest let opuštěná. Za mě skvělé místo pro výdejní okýnko na kafe. Tou dobou byla pandemie, zavřené kavárny, i naše první kavárna Fridrich musela být zavřená. Mně se trafika vždycky hrozně líbila, protože vypadala jako Mumíní domeček, nicméně manžel říkal, že je to nejšerednější budova, co kdy viděl, že z ní nikdy nic nebude. Já jsem mu ale říkala: to musím mít, to je tak hezký.

Budova vznikla v pozdních osmdesátkách pro klasické účely trafiky, měl ji pronajatý manželský pár, paní prý byla dcerou podkoního z nedalekého statku. Pozemek je města, samotnou trafiku nevlastnilo město, ale její majitel měl na tomto pozemku zábor. Nějakou dobu jsem hledala kontakt, jednání o pronájmu trvala delší dobu. 

Rekonstruovat jsme začali kolem března, protože už bylo teplo. Trafiku jsme dělali úplně sami, a protože se zrovna rekonstruovala naše kavárna Fridrich, měli jsme spoustu dřeva z baru. Před rekonstrukcí byla budka taková růžovo-hnědá, nový odstín bílé jsme ladili s věží kostela. Zapůjčili jsme si vzorník a šli jsme ho ke kostelu přímo přikládat. 

Čím vám místo učarovalo?
Náměstí Míru na mě působí jako hezké místo, kde lze trávit čas, je tu všechno takový pomalejší. Jako malá vesnice, vznikl tu i komunitní spolek, který řeší lokální problémy. Trafika se pomalu stává součástí komunitního života. Lidé ze čtvrti sem chodí pravidelně. A jsou skvělí.  

Jak jste se vypořádali s omezeným prostorem?
Dělala jsem rok truhlařinu, dokážu něco trošku smontovat, představit si, jak seskládat věci dohromady. A mám z naší první kavárny zkušenosti s budováním baru. Chtěla jsem, aby šel vidět kávovar z okna, aby pohled dovnitř působil dobře. A v neposlední řadě, aby se tam dobře pracovalo. Návštěvnící vidí kávovar, vystavené víno, dezerty. Máme úzký kvalitní sortiment, Trafika si tak zachovává vibe kavárny. 

Co vás inspirovalo? 
Asi nejvíc ten kostel. Je jednoduchý a strohý. Měla jsem doma velkou palmu, která se mi nevlezla do bytu, přidávala jsem lehátka, deky na trávu, letos na jaře bych chtěla kolem vysadit louku, aby to tam bylo trochu jemnější. A ještě bych tam chtěla houpačku na strom. 

Jak by se měl návševník u vás cítit?
Přála jsem si místo, kde se chcete potkat, jen tak být. Zároveň jsem nechtěla klasicky rozmístěný nábytek - stolečky a židle, ale spíš francouzskou promenádu, kde se můžete koukat kolem. Zkrátka místo na poflakování. 

V létě si sednete na trávu, dáte si ledovou tříšť a je to takovéto sladké nicnedělání. V zimě zase záchrana, hosté si mohou si zahřát ruce něčím, co je kvalitní, stejně dobrý napoj jako v jakékoli kavárně. Když nasněží, na Kraví hoře se sáňkuje, to máme nejlepší tržby, to je vždycky narváno. 

Jaké jste vybírali vybavení?
Minimalistické. Máme bílé kalíšky, abychom nápoje nepřipravovali jen do kelímku. Hostům to dává příjemnější zážitek - hezký nádobí, dobrý dezerty, naturální vína. 

A co neon na střeše? 
Neon je na zakázku od firmy Neon Burianová. Nám se líbí že je Trafika mezi školami, takže nás napadlo školní písmo. Původně jsme si logo chtěli napsat, pak ale manžel grafik našel font “písanka” .

Jak je vyřešený prostor? Na co se mají hosté koukat?

Na neon, na kintsugi, na kávovar a na člověka uvnitř.  

A na jakou specialitu Trafika láká návštevníky?
V létě na ledovou tříšť z čerstvých šťáv s frizzante či ginem, naturální vína, v zimě na Sucker punč. Anglicky toto spojení znamená ránu, kterou nečekáte. Je to dost silný, naše zimní pitíčko z čerstvé pomerančové šťávy. 

Jací k vám chodí hosté?
Ze začátku to byli hodně lidé, co si stěžovali, že nemáme jízdenky a malý božkovy. Kdoví, možná vymyslíme něco jako zapalovače s nápisem Trafika. 

Bývalí trafikanti prý nesnášeli děti. Jeden z návštěvníků nám vyprávěl příběh, jak chodili s kamarádem denně do trafiky a vyžadovali časopis Sluncesvit, který ve skutečnosti neexistoval. Když na to trafikant přišel, začal kluky honit kolem trafiky. Byl si dokonce stěžovat ve škole a kluci dostali dvojku z chování. Kolují historky, že prodavači na děti vylévali z okna kafe. 

Teď lidé chodí a svěřují nám příběhy spojené s bývalou trafikou. Těší nás, že docení přeměnu původní budky v kavárnu a vracejí se.