Tichá hrdinství. Nová interaktivní expozice Institutu Paměti národa oživuje příběhy pamětníků, zajímavé prostory Staré radnice i vybavení knihkupectví Ženíšek

BRNO – Dějiny, které se vás dotknou a kterých se naopak můžete dotýkat vy. V pondělí 29. května se veřejnosti poprvé otevře expozice Tichá hrdinství brněnského Institutu Paměti národa (IPN). O tom, co Tichá hrdinství, ale i historická budova v srdci města zvídavým návštěvníkům nabízí, jsme si povídali s ředitelem brněnského IPN Davidem Butulou. 

V částečně zrekonstruovaných prostorách na Radnické 10 od příštího týdne institut představí moderní expozici věnovanou lidem, kteří na vlastní kůži zažili totalitní režimy. Tichá hrdinství přibližují osudy pamětníků druhé světové války, komunistických procesů nebo normalizace. Díky jejich životním příběhům a moderním technologiím mohou návštěvníci prožít osudy poznamenané tíživou historií takříkajíc na vlastní kůži. Výstava využívá prostředky jako jsou kombinované projekce, promítání skrze kouř, světelné a zvukové efekty nebo rozšířená realita. Expozicí návštěvníky provede tablet se sluchátky, který poslouží k navigaci, přehrávání vzpomínek pamětníků nebo jako okno do rozšířené reality. 

„Jedná se o stálou, ale zároveň modulární expozici, sestává z originálních projekčních objektů, rozšířené reality, interaktivních obrazovek… Díky tomu můžeme příběhy pamětníků návštěvníkům předat velmi atraktivní formou. Pro naši expozici jsme zvolili příběhy, které se týkají Brna a jižní Moravy, říká David Butula. Aktuálně se v Institutu Paměti národa Brno střídají tyto dvě expozice: Jaryna a Tomáš | příběhy z druhé světové války a Milena a Leopold | příběhy z padesátých let. 

Zajímavý příběh však může odvyprávět i samotná budova, kde IPN sídlí. Počátky stavby sahají do 13. století, jsou zde patrné prvky gotiky, renesance, baroka i historismu 19. století. Ve druhé polovině 20. století zde došlo k zásadní rekonstrukci, změnily se vnitřní dispozice a byly propojeny sudé domy ulice od Radnické 2 až po Radnickou 10. „Domy mají různě umístěná podlaží, takže jsou pospojované poněkud složitým způsobem, jsou tu velké rozdíly mezi patry, je to vlastně takový unikátní slepenec,” dodává s úsměvem David Butula. V budově IPN návštěvníky jistě zaujmou i staré renesanční stropy. 

Zmíněná rekonstrukce ze druhé poloviny 20. století vychází z projektu kolektivu syna Bohuslava Fuchse, Kamila Fuchse, a kolektivu SÚRPMO (Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů). Kamil Fuchs spojil své profesní úsilí se znovuoživováním stavebních památek, v Brně stál kromě obnovy Staré radnice i za obnovou areálu Moravského zemského muzea, významná je i rekonstrukce vily Tugendhat z počátku 80. let. 

Veřejnosti budou po otevření IPN přístupná tři podlaží. Hned v prvním sídlí kavárna IPN, ve foyer druhého patra se nachází menší knihovna a pokladna expozice. Po schodišti pak návštěvníci vystoupají do třetího podlaží, k dalšímu foyer, které bude sloužit jako přednáškový prostor, a tudy projdou přímo do expozice. Autorem aktuálního návrhu rekonstrukce budovy na Radnické 10 je Szymon Rozwałka z RO_AR architects. 

Ve svém konceptu architekt Rozwałka vycházel z myšlenky, že IPN je institucí, která pracuje s pamětí. Architekti zde analogicky také pracují s pamětí objektu: „Naše vidění historie místa nebylo diskriminační. Nechtěli jsme vidět jen vybraný fragment historie budovy, který by byl podle našeho názoru cenný, a tím odmítnout jiné. Chtěli jsme dát prostor všem tvářím budovy. Starým i novějším. Hodnotným i problematickým,” popisuje architekt. 

Szymon Rozwałka musel pracovat se stavem budovy, která byla zatížená mnoha zásahy v průběhu staletí. Předně bylo zapotřebí navrhnout koncept transformace celého objektu: „Ačkoli se jedná o památkově chráněnou budovu, respektive soubor budov, z větší části byla přestavěna v druhé polovině 20. století. Mnohé z těchto změn byly z mého pohledu změnami bez přemýšlení o celku. Výsledkem je špatně organizovaná veřejná budova, která je, což je pro mě neuvěřitelné, ve 21. století nepřístupná vozíčkářům. To považuji za největší problém. Proto náš koncept transformace pracoval se změnami, které mají budovu zpřístupnit všem občanům, přičemž každá potřebná změna (nový výtah, rampy a plošiny, nové toalety) byla v našem projektu využita jako architektonický potenciál, který může přinést novou kvalitu. Důležitým prvkem projektu byl návrh nového vstupu do budovy z Radnické ulice,” vysvětluje architekt. Budova na svou kompletní revitalizaci stále čeká, což vyplynulo z omezených ekonomických možností investora. 

David Butula k tomu dodává: „Rozhodli jsme se nicméně spustit expozici i za stávajících podmínek. Očistili jsme prostor, odstranili těžká bednění a z foyer prvního patra jsme udělali galerijní prostor a čítárnu, zároveň si tam bude možné zakoupit merch i lístky do expozice. Budujeme zde malou knihovničku, zajímavé je, že nábytek, který právě instalujeme v pokladně ve druhém podlaží, pochází z knihkupectví Michala Ženíška. Můžete obdivovat klasický postmoderní červený žebřík s chromovanými špicemi a další nábytek, který počátkem 90. let navrhl Tomáš Rusín. Moc nás těší, že můžeme alespoň takto zachovat ducha jeho knihkupectví, zároveň zde natáčíme i jeho příběh se vším dobrým i zlým, co přinášel,” líčí ředitel brněnské pobočky IPN.  

Devadesátá léta se připomínají například i ve zlatém zábradlí v kavárně. V roce 2021, kdy se zde IPN usídlil, tu zejména v přízemí zůstaly četné relikty 90. let. Oblá vrátnice s obrovským zlatým lustrem, vše ve zlatě, zlaté lišty na rozích: „Zlikvidovali jsme vrátnici, zlikvidovali jsme devadesátkovou část, která byla dole v kavárně, ale ponechali jsme zlaté zábradlí jako takový relikt. Dědíme tu určitou podobu,” vysvětluje David Butula. 

Szymon Rozwalka ke svému návrhu kavárny říká: „Využili jsme dosud nevyužité prostory vstupního foyer a vnesli do budovy život. Z architektonického hlediska opět pracujeme s pamětí. Když jsme hledali materiál na dokončení nového interiéru, našli jsme na pile stará prkna, která jsme použili na stěny a stropy, poté jsme tato prkna vyfotografovali, fotografie vytiskli a nalepili na skleněné plochy nové příčky. Dalším krokem bylo použití těchto fotografií jako součásti animace, která je prezentována na displejích, jež jsou součástí téže příčky. Tímto způsobem byly staré oprýskané desky použity uvnitř poměrně vznešeného interiéru, následně zkopírovány a využity dalšími technikami (fotografie, film) v rámci téhož prvku (příčky),” popisuje architekt.  Historická paměť drsného dřeva funguje v kavárně v konfrontaci s jemnou březovou dýhou překližky. 

Ačkoli se zatím z finančních důvodů nepovedlo zrealizovat kompletně celý návrh Szymona Rozwałky, najdeme tu aplikované jiné z jeho dílčích idejí. V duchu práce s pamětí domu navrhnul architekt recyklovat jeho další části. „Po očištění prostoru zde zbyla asi třicítka zvláštních mosazných svítidel. Svítidla se umístila na konstrukci posuvné stěny a budou v nich viset portréty pamětníků. Objekt je aktuálně ve výrobě a prohlédnout si jej budete moci v kavárně IPN už na slavnostním otevření,” říká David Butula. Szymon Rozwałka k tomu dodává: „Tyto transformace považujeme za dočasné zásahy do doby, než proběhne hlavní rekonstrukce budovy (nový výtah, nový vstup atd.). Jejich další osud je otevřený. Možná zůstanou v budově, možná projdou další transformací. A možná skončí na skládce,” zamýšlí se architekt. 

Podobu budovy sjednocují grafické prvky grafika Paměti národa, Petra Fašaňoka. „Je to  jeho licence, tímto způsobem uchopuje celý vizuál Institutu a expozic hrdinství. Na základě jeho návrhů se zde realizovala malovaná grafika na zdi, prvky na podhledech jako jsou čáry, kolečka, křížky, odkazující na značky na mapách,” popisuje David Butula. 

Samotná expozice se nachází ve třetím podlaží a využívá jedinečné způsoby audio a video projekcí, speciálních promítacích komor s kouřovými efekty, rozšířené reality a interaktivní obrazovky. Autorem jejího návrhu a architektonické koncepce je Václav Mlynář ze studia Monument Office. Za obsahovým konceptem a technickým řešením výstavy pak stojí firma 3D Sense, která se zaměřuje na interaktivní řešení a projekce. 

IPN spolupracoval i s Karlovou Univerzitou, takže expozice byla podpořena grantem Technologické agentury ČR jako projekt expozice pro 21. století. David Butula k tomu dodává: „V naší expozici se díky využití nejmodernějších technologií staré potkává s novým, inovativním, a to je to způsob, jakým chceme historii přinášet.” 

IPN Brno