Máme povinnost nepokračovat v tom, co se dělalo doteď, říká architektka Theresa Unverricht, oceněná Cenou Bohuslava Fuchse

BRNO — Theresu Unverricht jsme vyzpovídali v oblíbené kavárně poblíž kanceláře CHYBÍK + KRIŠTOF = ARCHITECTS, kde v té době pracovala. Byl to její poslední týden stáže Erasmus v Česku, kterou strávila na Fakultě architektury VUT v ateliéru Chybík + Krištof a úspěšně korunovala Cenou Bohuslava Fuchse za nejlepší studentský projekt roku. Dnes už je zase zpátky doma ve frankfurtské aglomeraci, ale pobyt v Brně si pochvalovala. Přijela bez konkrétních očekávání, a město se jí zalíbilo, oblíbila si jeho život a architekturu. Zhodnotila, že: „bylo to tady opravdu dobré. Hodně jsem se na fakultě naučila, protože když člověk opustí komfortní zónu, naučí se toho víc. Když vidíte, jak to dělají ostatní, vede vás to k reflexi vlastních postupů, tím se posouváte někam dál.”  

Získala jste Cenu Bohuslava Fuchse za projekt adaptace nevyužívaného garážového domu v Londýně nazvaný Unparked – Reclaiming Urban Life 

S tím tématem přišel Ondřej Chybík, byl jediný, kdo předložil adaptive reuse, a protože jsem se tomu věnovala na mé domácí univerzitě a je to zásadní úkol, kterému se chci věnovat nadále, tak jsem si to vybrala. Je to budoucnost, je to teď něco, o čem se mluví a co se dělá. Celé své studium zaměřuji na adaptive reuse. 

Takže souhlasíte, že už jsme toho v Evropě postavili dost a nyní je čas si to přebrat a vytěžit?

Rozhodně. Je sice potřeba zhodnotit každý projekt jednotlivě, ale měli byste se zamýšlet nad tím, jestli má smysl stavět novou budovu, nebo jestli máme nějakou, která by se k tomu dala využít. V Německu jsme v diskuzi o adaptive reuse o něco dál. Během corona pandemie se zhroutil stavební sektor, takže se moc nestaví, nejsou peníze, zdroje, a každý se snaží přeorientovat. Vše nové, co se děje, jsou projekty adaptive reuse. V Česku se pořád ještě staví nově věci, ale taky to sem přijde. Je tu plno historických staveb, obzvlášť v Brně, takže to brzy bude taky téma. I kvůli životnímu prostředí. Pro mě a mé kolegy je povinnost začít novou éru a nepokračovat v tom, co se dělalo. Mění se to rychle.   

Je toto skutečně volba nastupující generace architektů? Přestat s novostavbami a nadprodukcí? 

Jednoznačně. U mých spolužáků v Německu to tak je, tady ne zas tak moc. Ale blíží se to – efektivita výstavby, jak využívat co nejméně zdrojů, kriticky zhodnotit, co je dobré zachovat a co už ne. Vše se znovu použít nedá, takže se to musí vyvážit. Něco uberete, něco přidáte. Samozřejmě nový materiál se dá použít kdykoli. Jako v mém londýnském projektu. Je to garážový dům s výtahovou šachtou vzadu. Když se výtah pokazil, ukázalo se, že je jeho údržba neekonomická, tak zanikla celá garáž. Šachta je bez pater, oken, čehokoli. Hodně mých kolegů v semináři se ji snažilo nově využít, já jsem naznala, že bude nejlepší ji zbourat, k ničemu se nehodila. Vždy se na to člověk musí podívat kriticky – co dává smysl a co ne. Stále se to učím. Na adaptive reuse miluju tu výzvu najít na daný případ to správné řešení.   

Chybík + Krištof se ale adaptive reuse moc nevěnují?

Ne, ale zajímá je to. Mají kancelář v Londýně, kam jezdí a myslím, že díky tomu si toho baráku Ondřej všiml. Letěli jsme se tam podívat společně. Doufám, že budou v budoucnosti dělat adaptive reuse, není to tu ještě takové téma, ale bude. Tady je to ještě o výstavbě nových věcí, tak jsem skutečně ráda, že to téma zvedl na fakultě.  

Přibližte nám svůj projekt v Shoreditch 

Podívala jsem se na tu budovu a zvážila, co mělo zůstat a co ne, co jsou její problémy a v čem funguje. Tak jsem si třeba uvědomila, že když zachovám výtahovou šachtu, bude to celé ošklivé, určí to budově přední a zadní stranu. Ta garáž je skoro uprostřed Londýna a já jsem ji chtěla otevřít do všech stran. To vedlo k jasnému rozhodnutí, že se šachty zbavím. Taky záleží, jak to chcete využívat. 

Prohlédla jsem si kostru celé stavby, abych z ní dokázala dostat to nejlepší, čeho je schopná. To byl celkově můj přístup. Chtěla jsem vytvořit opak toho, co tam bylo do té doby – celé to bylo o autech, tak jsem se to rozhodla postavit na lidech. Jak jste v budově dřív mohl vídat pohyb aut, od teď jsem tam chtěla ukázat pohyb lidí. Postavila jsem to tedy na cirkulaci, která je doplněná, nezasahuje do stávající budovy. Kdyby ano, tak bych přišla o dost místa. 

Samozřejmě u takového projektu nevíme nic třeba o kvalitě betonu, pouze předpokládáme, že se s ním dá ještě počítat. Takže je důležité myslet i na to, kolik tam toho můžu dát. Původně to stavěli pro auta, takže tam třeba nemůžeme vložit něco těžšího, aby se to nezřítilo. Proto jsem tam toho taky nepřidala moc a vytvořila jsem taky tu zavěšenou konstrukci. Celá její tíha je na sloupech a zůstalo mi díky tomu otevřené přízemí. Přidala jsem k tomu kolem celé budovy pavlače, které visí na ocelových podpěrách zavěšené konstrukce.  

Takže jste odstranila šachtu, zavěsila konstrukci, nechala jste graffiti, ještě nějaké úpravy?

Hlavní téma mé budovy je cirkulace. Proudící lidi vidíte odevšad, vede vás to k úvaze, že byste se tam taky mohli podívat. Dovnitř vkládám komunitní užívání, kam se dostanete po konkrétním schodišti. Peníze do projektu dostávám tím, že jiné prostory jsou k pronájmu, ty jsou zase přístupné vlastním způsobem – výtahem a hlavním schodištěm. Cirkulací lidí zvnějšku budovy vytvářím pohyb, který zaujme okolí a může je přitáhnout, na pavlače mohou všichni, dá se tam posadit a chillovat. 

Visutá konstrukce se obejde bez sloupů dole, takže tím vytvářím napojení na okolní prostranství, do všech stran stejně, protože jsem vyrušila orientaci budovy v prostoru. Je to velmi jednoduchá, logická a levná struktura, o to mi jde především. Dnešní potřeby jsou, aby to bylo levné, srozumitelné, pro lidi a musíte uvažovat nad urbánním prostorem, který danou budovou vytváříte.  

Jaké máte plány?

Jsem v posledním ročníku magisterského, jedu domů napsat diplomku a hotovo. Hledám téma, ale bude to o adaptive reuse, jen ještě musím najít vhodnou budovu.  

Zůstáváte v kontaktu s Ondřejem Chybíkem?

Ráda bych, mohli bychom otevřít kancelář v Německu.

CHYBÍK + KRIŠTOF = ARCHITECTS
FA VUT BRNO