Svěží káva: Rezidence Café Kaprál. Zvláštní úkazy v unikátním bytě po brněnském básníkovi

BRNO – Seriál Svěží káva vás zatím vždycky lákal na kavárenské posezení. Tentokrát vás pozveme na místo, které sice nese v názvu slovo “café”, ale aktuálně se využívá pro literární večery: „Název projektu je Rezidence Café Kaprál a v těch prvních dvou slovech je vyjádřena touha nebo přání, čím by byt jednou měl být. Teď realizujeme takzvaný pilotní projekt, který má k rezidenci během dvou měsíců přitáhnout pozornost,” vysvětluje básník a nakladatel Martin Reiner, jeden z dramaturgů aktuálního programu rezidence. 

Nejprve společně s etnologem a popularizátorem architektury Michalem Doleželem nahlédněme do historie bytu a potažmo celé budovy. Pátrání po stavbě budovy a změnách v její podobě Doležel vyvozuje jednak z pozemkových knih, adresářů, a také z architektonických souvislostí s jinými brněnskými stavbami. „Na objektu mě překvapily zejména autenticky zachované interiéry. Jedna část odkazuje k závěru 19. století, tedy k době, kdy samotný dům vznikl, a některé zásahy jsou až z meziválečného období. V jednom bytě tak můžeme doslova prožít architekturu od empíru až po modernu,” popisuje Michal Doležel. 

Dům postavili někdy mezi 80. a  90.  lety  19. století manželé Kallabovi. Počátkem 20. století pak vystřídal více majitelů a zásadnějších úprav se dočkal ve vlastnictví židovských manželů Redlichových. Ti dům zakoupili v roce 1930. Manželé Redlichovi byli roku 1942 deportováni nejprve do Terezína a později do Osvětimi, kde zahynuli.  Současně byl jejich majetek arizovaný a do bytu dosazena nacistická správa. Po druhé světové válce objekt znárodnil československý stát a dnes je jeho vlastníkem statutární město Brno pod správou Městské části Brno-střed. 

Dům  se nachází v sousedství stavby od německého architekta Vincence Baiera  z roku 1929, kde dnes sídlí kreativní hub Kumst: „Existuje fotografie z doby dokončení stavby Akademické menzy z roku 1929, na které je zachycen také segment sousedního domu, o kterém se bavíme, s původní historizující úpravou fasády parteru domu a jeho vstupních dveří. Roku 1930 dům kupují Redlichovi, takže úprava fasády do dnešní podoby velmi pravděpodobně souvisí právě s nimi. S novými majiteli domu lze pravděpodobně spojit nejen úpravu fasády a vstupních dveří, ale také interiéru chodby domu. Ve všech částech totiž najdeme použity identické materiály, jako je travertinový obklad, a opakující se je i geometrická stylizace zámečnických prvků, především ozdobných mříží a zábradlí u schodiště,” popisuje Michal Doležel.  

V samotném bytě je pak překvapivé, s jakou velkorysostí a materiály se zde pracovalo. Nalézáme zde také prvky, s nimiž pracoval slavný meziválečný architekt Ernst Wiesner. „Můžeme zde rozpoznávat detaily, s nimiž Wiesner pracoval u některých ze svých předchozích realizací. Například úprava stropu vstupní haly bytu, do kterého jsou včleněny dřevěné trámy, vytvářející geometrický obrazec, je velmi blízká té, kterou Wiesner použil v Haasově a Münzově vile. Předchozím Wiesnerovým realizacím se podobá i úprava krbu nebo například mosazné kování dveří jednotlivých místností v bytě,” domnívá se Michal Doležel.  

Autorství interiéru je ovšem zapotřebí podrobit dalšímu zkoumání, zatím není jasné, zda se jedná o historizující interiér z 30. let 20. století nebo o postupně doplňovaný interiér od závěru 19. století až do první třetiny století následujícího. Je nutné podotknout, že Rezidence Café Kaprál dnes využívá pouze segment původního bytu. V současné kuchyni - někdejší jídelně se zimní zahradou - si lze za skříní povšimnout dveří, které původně vedly do další části bytu majitelů domu: „Byt byl původně ještě velkorysejší, zasahoval do části domu vedoucí k zahradě. V současné době je bohužel rozdělený a díky tomu došlo v jeho druhé části k necitlivým úpravám, jako je instalace nové koupelny. Ta původní byla prostorná, dokonce snad měla být obložená celá v bílém mramoru. Takže je otázka, co ukrývá sousední byt,” zamýšlí se Doležel .  

Rodina básníka Zeno Kaprála se do bytu přestěhovala po válce a žila zde až donedávna, samotný básník zde prožil tři dekády života. Za tu dobu se byt proměnil v jedinečnou kombinaci nejrůznějších artefaktů: „Velká část starožitného bizáru jde za Zenonem, potažmo za jeho synem Filipem, který je velkým sběratelem všeliké veteše. V tuto chvíli je polovička věcí odstěhovaných, nicméně pořád to vypadá jako byt sběratele z devatenáctého století. Zenonův syn vlastnil starý gramofon, takový klasický s troubou, a měl sbírku třeba sedmdesáti klasických těžkých šelakových desek. Kromě toho jsou tu samozřejmě všechny ty obrazy, které vidíte kolem,” popisuje Martin Reiner, který do bytu docházel začátkem 90. let, kdy pracoval na vydání souboru Kaprálových básní. 

Když už se letos na jaře vědělo, že rodina Kaprálova bude byt opouštět, dozvěděla se o něm Marcela Straková, programová ředitelka kandidatury Brna na Evropské hlavní město kultury 2028. Společně s kolegy a po konzultaci s básníkem Bohdanem Chlíbcem pak rychle vyhodnotili, že je to jedinečná příležitost se bytu zhostit a vymyslet, co s prostorem dál. „Bavili jsme se o rezidenčních pobytech, ale ty by napadly každého, není to nic přelomového. Spíše se málokdy podaří, aby se konaly přímo v bytu po literátech. Z těch se naopak často vytvoří muzeum či expozice a v místě neprobíhají živé programy, jako je tomu nyní celý podzim,” popisuje Marcela Straková. 

S myšlenkou rezidenčního bytu oslovili pod hlavičkou Brno 2028  s nabídkou spolupráce zástupce brněnské literární scény, konkrétně nakladatelství Druhé město, časopis Host a nakladatelství Host,  Větrné mlýny a Moravskou zemskou knihovnu. Martin Reiner k tomu dodává: „Přišlo by nám škoda, kdyby neměla veřejnost možnost do bytu nakukovat a seznámit se s ním. Ten byt je úžasný, fascinující svým způsobem. Plánujeme zde program pro veřejnost, dva nebo tři pořady měsíčně. Formálně by to mohlo probíhat tak, že si každý z rezidentů dvakrát nebo třikrát do měsíce pozve některého z českých autorů a bude jakýmsi hostitelem večera otevřeného veřejnosti. Takže by to nadále fungovalo částečně i jako literární salon,” zamýšlí se.  

V bytě se plánuje i menší rekonstrukce tak, aby mohl sloužit účelům rezidence. Jedná se hlavně o sociální zázemí, šatník a pohodlnou postel. Jakmile bude rekonstrukce hotová, prý se v Rezidenci Café Kaprál můžeme těšit i na kávu. Pokud si vystačíte s vínem a chlebíčky, až do konce listopadu běží pilotní projekt literárních čtení a setkání, kdy je možné si byt prohlédnout a vychutnat si jeho specifickou atmosféru. Tu přibližuje Martin Reiner ve své vzpomínce: „Byl zvláštní, tmavý a plný haraburdí, seděl tam Zeno, kouřil dýmku a všechno bylo provoněné dýmkovým tabákem. Zeno byl vhodný obyvatel tohoto bytu. Nikdy moc nemluvil, bafal, hrával šachy. Byt i jeho pán byli zvláštní úkazy.”

Rezidence Café Kaprál 

Údolní 17, Brno