Svěží káva: Olomoucký Telegraph vysílá na vlnách romantiky starých továren

Únor 09, 2022 | autor: Tereza Oprchalová | Foto: Tereza Oprchalová

Ve třetím seriálu Svěží káva jsme zavítali do kavárny v olomouckém kulturním centru Telegraph realizovaném podle návrhu Studia Ječmen. 


OLOMOUC - V budově bývalé továrny na telefony a telegrafy vzniklo v roce 2019 umělecké centrum Telegraph. Budova poskytuje prostor galerii, rezidenci pro umělce, coworkovému hubu, loftu a v neposlední řadě kavárně. Tam jsme se sešly s architektkou Evou Blažkovou ze Studia Ječmen, které celou proměnu bývalé továrny navrhlo. 

 Telegraph stojí v těsné blízkosti výškových budov u olomouckého vlakového nádraží. Ke vstupu do šedé industriální budovy zve vchod lemovaný pestrým graffiti. Hned v přízemí budovy se nachází galerie, v patře nad ní coworkový prostor. Kavárna je umístěna netypicky, až ve třetím patře. Nad ní je přistavěné patro s loftem pojatým jako “byt milovníka umění”.  

Stavba je situovaná víceméně na periferii, okolí nepůsobí na první pohled atraktivně, na druhé straně i toto nehostinné sousedství má své kouzlo. Původní obrovská tovární okna zde rámují výhledy na stylově nesourodou směs budov: Líbí se mi orámování oken s výhledem na budovy někdy z devadesátých let, barevně se tam mísí béžová s okrovou, do toho koukáte na oranžové paneláky. Tady máte město kolem sebe, vnímáte ho, s trochou nadsázky jako v New Yorku”, rozvíjí Eva Blažková. 

 
V duchu kombinace starého s novým architekti ze studia Ječmen zachovali původní industriální ráz fabriky. Nejenže zde ponechali prvky jako okna či betonový strop, ale i barevnost interiéru vychází z průmyslového prostředí: „Barevnost ze základních odstínů je v barvách soustruhů, frézek. Základní fabrikantská zelená, modrá jako na jeřábu, oranžová jako na rukojeti kladiva”, vysvětlují architekti, kterým šlo o to zachovat romantiku továren. 

 Eva Blažková k tomu dodává: „Necháte oprýskaný strop, patinu, je to pohled do historie, který máme rádi. To řešení je svým způsobem romantické, protože zároveň není zrovna ekonomicky výhodné”, směje se. „Já považuji za dobré vždycky ponechat nějaké starší prvky, takováto “chyba” totiž zpravidla přináší architektonickým řešením dobrou energii. Proto se mi například zdá, že úplně novým městům jako by něco chybělo, ač jsou co do funkčnosti perfektní”, popisuje. 


Co se týká návrhu kavárny, prvotním cílem bylo vytvořit příjemný prostor. Na jedné straně dát na odiv původní prvky, na straně druhé se vyhnout minimalistickým tendencím a abstrakci. Interiér má působit teplým dojmem a oslovit co nejširší spektrum hostů: „Velmi ráda pracuji s barvami a strukturami a uvažuji nad tím, jak jejich kombinací vytvořit přívětivý interiér. Naším úmyslem bylo, aby sem zavítali lidé všech vrstev i věku. Těší mě, že sem postupem času chodí víc a víc lidí”, říká mladá architektka. 

Do kavárny se dostanete jednak po hlavním schodišti a jednak můžete využít vnitřní točité schodiště, které vede z coworku o patro níže. Z hlavního schodiště se do kavárny se vstupuje prosklenými dveřmi. Po levé straně je situovaný tmavě zelený bar. Jako základ použili architekti kovovou konstrukci, původní rám okna zachráněný ze zbourané stavby. Tyto recyklované konstrukce oken se v budově opakují - například jako dělící příčky v coworku nebo slunolamy nahoře na loftu. 

Naproti baru se nachází prostor se stolky. Zde bylo zapotřebí rozvrhnout prostor tak, aby poskytoval co nejvyšší kapacitu míst k sezení. V prostoru jsou rozmístěny čtvercové stoly s židlemi a dvě ze zdí lemuje šedá čalouněná lavice. 

Vedle baru lze prosklenými dveřmi vyjít na terasu. V teplejších měsících se dají otevřít i velké posuvné dveře a propojit tak kavárnu s atriem. Atrium disponuje tribunou na sezení, která se v létě využívá ke kulturním akcím, talk shows nebo promítáním. Tribuna je vlastně schodiště, které vede směrem nahoru k loftu a dá se propojit s terasou, která k němu náleží. Charakter celé budovy a potažmo i kavárny je založený spíše na principu propojení než na hlubokých průhledech stavbou. 

Výběr materiálu použitého v interiéru kavárny odpovídá industriálnímu duchu stavby. Podlahy jsou z probarveného betonu, stropy kryje tmavě červený trapézový plech. Zatímco v nižších patrech byl ponechán původní strop, tady díky nadstavbě loftu vznikl strop nový. Eva Blažková k výběru materiálu dodává: Odstín plechu jsme vybrali přímo z výroby, nabízejí ho asi ve třech barevných provedeních. Zvolili jsme záměrně tlumený odstín, i když jsme mohli sáhnout například po stříbrné. Nechtěli jsme, aby strop příliš zářil. Červená jde jak k cihlám na zdi, tak i k podlaze”, vysvětluje. 

 Architekti sáhli i po neobvyklém materiálu materiál - zelené folii, která se v zemědělství využívá na dopravníkové pásy. V kavárně jí pokryli bar a vstup do vnitřního točitého schodiště. Nadchla je neobvyklá vroubkovaná struktura materiálu, zároveň i zelená barva, se kterou pracují v celé budově. 

Interiér barevně oživuje žlutá, která se objevuje na dřevěných stolcích v podobě valéru. Architektka popisuje, jakým způsobem o podobě stolů s kolegy ze Studia Ječmen uvažovali: „Naším záměrem nebylo sladit vše naprosto dokonale. Měli jsme ideu dřevěných stolů, kde je přiznaný materiál. Dřevo zůstává být vidět, zjemnili jsme ho žlutým valérem. Žlutá je zcela mimo barevnou škálu stavby.”  Kovové podnože židlí odkazují ke kovu jako typickému průmyslovému materiálu.

Celou budovou vertikálně prochází nová zeď z červených akustických cihel, která odděluje jednotlivé prostory. Jedná se o vloženou příčku vytvářející světlík. Účelem stěny je oddělit prostor zázemí. 

Zevnitř kavárny na červené stěně visí výrazná socha Michala Cimaly s názvem Mladý Nikola Tesla po experimentu. Socha ztvárňuje představu o tom, kterak slavný vynálezce Nikola Tesla prožíval a viděl ve vizích své budoucí vynálezy. V jednom dopise své sestře se zmiňuje o tom že už v dětství viděl za určitých exaltovaných situacích, například za bouřky, některé své budoucí vynálezy hotové. Jen nevěděl, jak je zkonstruovat”, vysvětluje Cimala. Jako doplněk sochy použil svítící neon: Tak vzniklo jakési robotické dítě, které má namísto těla elektrický výboj v abstraktní křivce”, dodává. 

Za povšimnutí stojí i zajímavě vyřešená tabule s denním menu kavárny. Je to obrazovka, na které se v průběhu dne jednoduše mění nápisy. Studio Ječmen mělo původně jinou představu, nakonec se architekti s týmem Telegraphu shodli na tomto řešení: Tabule je umístěná poměrně vysoko, monitory najdeme po celé budově, a takto je možné použít jednotnou grafiku a písmo. Zapadá to do mediálního konceptu Telegraphu. Zvykla jsem si na to”, říká Eva Blažková. 

Sama architektka si posezení v kavárně užívá nejvíce na sklonku dne: Nejraději to tu mám v podvečer. Zhasnou se silná světla na stropě, do prostoru září jen bar, atrium a hlavně teplé světlo malých lampiček na stole. Zvlášť teď v zimě to vytváří úplně noirovou atmosféru. “ 



Kavárna Telegraph

Adresa: Jungmannova 3, Olomouc

Web: Kavárna a restaurace / Cafe | Telegraph Olomouc

Architekt: Studio Ječmen 

Socha Mladý Nikola Tesla po experimentu: Michal Cimala 

 

Autor: Tereza Oprchalová

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies