Svěží káva: Nábytek z přepravek promění kavárnu Jedním tahem v klub. I Baťa by se tady zašil

V 64. budově bývalého výrobního areálu firmy Baťa se ukrývá pozoruhodná  kavárna Jedním tahem od pražského ateliéru 3P. O prostoru jsme si povídali s bratry Tichými, kteří za jejím vznikem stojí. 

ZLÍN - Odkaz Tomáše Bati je ve Zlíně všudypřítomný, ale ne ustrnulý. Minulost a přítomnost se prolínají a centrum města pozvolna splývá s bývalým výrobním areálem, jehož ulice jsou navrženy podobně jako ty v New Yorku. V Šedesáté ulici na konci roku 2019 vznikla kavárna s výběrovou kávou Jedním tahem. Za jejím vznikem stojí bratři Michal a Antonín Tiší. První coby architekt a druhý jako kavárník. 

 „Tomáš Baťa je ve Zlíně přítomen na každém kroku. Když se procházíte bývalým továrním areálem, dýchá na vás dynamika té doby a obrovská energie, která z tohoto prostředí dodnes září. Až jednou dojde k propojení starého centra a bývalé továrny v jeden celek, bude mít areál továrny ještě větší a podstatnější význam ve městě než je tomu v současnosti. Již dnes se zde soustředí mnoho nových podniků a z toho mám velkou radost,” zamýšlí se architekt Tichý. 

Prostor kavárny začali s bratrem Antonínem rekonstruovat v rámci přestavby celé 64. budovy na administrativní objekt s obchodními jednotkami v parteru. Michal Tichý k tomu dodává: „Měli jsme to štěstí, že jsme se k prostoru dostali ještě před dokončením rekonstrukce, takže jsme mohli řadu věcí přizpůsobit budoucím potřebám. Mohli jsme například do podlahy zalít založení pro vnitřní osvětlení na sloupech.” Z původního domu zůstaly v prostoru pouze dva mohutné sloupy a strop. Z tovární budovy se kromě těchto sloupů prakticky nedochovaly žádné původní prvky interiéru. Bratři Tiší nechali do kavárny na míru zhotovit trubkové radiátory podobné těm, které se vyskytují v původních továrních budovách.

Kavárna na první pohled zaujme přes čtyři metry vysokými stropy a obrovskými okny situovanými na východ a na západ. Právě tato okna propojující interiér s areálem podstatně určují ráz kavárny. Stropy se architekt Tichý rozhodl nechat čisté: „Kavárna má úžasně vysoké stropy s výškou přes čtyři metry, tento až katedrální prostor jsme chtěli nechat vyniknout,” dodává. 

Samotný prostor se rozhodli bratři ponechat ve své celistvosti a nedělit ho. Michal Tichý vývoj konceptu popisuje takto: „S bratrem jsme na konceptu spolupracovali velmi intenzivně od začátku a myslím, že jsme se možná navzájem i dostatečně vyburcovali, abychom si to udělali prostě podle sebe. Například i židle jsme přizpůsobovali pro konkrétní způsob sezení který se nám líbil, takže jsme si je nakonec sami vyrobili." Jejich představa byla taková, že vytvoří volně průchozí prostor, ve kterém si každý bude moci najít svůj vlastní kout, kde se bude cítit dobře: „Dokonce jsme uvažovali i o místech kde by se dalo třeba i lehnout nebo se tak trochu zašít,” dodává architekt.

Bar od začátku koncipovali jako místo ve středu dění. Pracovali i se schématem, kdy přijde jednorázově na akci kolem dvě stě lidí, a bude třeba vytvořit stage pro kapelu. Z kavárny se tak stal multifunkční kulturní prostor. A tomuto konceptu odpovídá i název Jedním tahem:  „Tady ve Zlíně je spousta kaváren. A téměř každá z nich se jmenuje “kavárna” nebo “café” a podobně. Mně se líbilo to uchopit neurčitě. Název nám dovoluje neškatulkovat se. Jakmile nazvete podnik kavárnou, tak to bude už jen kavárna, my jsme to chtěli pojmout jako prostor. A tak se to i děje, v pátek se tu konala party, včera koncert,” přibližuje kavárník Antonín Tichý. Jeho snem bylo vytvořit místo, ve kterém bude moci realizovat další a další projekty: „Nedávno jsme začali péct vlastní dezerty, od minulého týdne vaříme slanou kuchyni, aktuálně se zaměřujeme na thajská jídla,” popisuje.  

Variabilitu prostoru umožňuje použití šedých přepravek, které se staly základem veškerého vybavení podniku: „Přepravky jsme zvažovali nejprve pouze jako obaly pro rostliny, nakonec jsme z nich vytvořili veškerý sedací nábytek i úložné prostory v kuchyni a baru. Prostorový efekt převýšených květináčů se nám osvědčil právě pro modelaci různých atmosfér podle našich potřeb. Je to praktické a dostupné řešení,” říká architekt Tichý.

Barvy interiéru se nesou ve střídmém a neutrálním duchu, záměrem bratrů bylo, aby barevnost kavárny nestrhávala pozornost, ale naopak nechala vyniknout hostům a dění v kavárně. Bratři Tiší pro interiér hledali trvanlivé materiály. Kromě pevného šedého plastu přepravek jej našli i v březovém dřevu: „Zvolili jsme poctivé materiály, které mají vnitřní energii a budou spolu ladit. Nakonec mě dost překvapilo, jakou energii v sobě má i plast, pokud je například vedle masivního hranolu z břízy,” vysvětluje Michal Tichý. 

Pražský architekt se rád do prostoru vrací: „Zajímá mě to, jak se prostor mění, jak stárne a stává se součástí života lidí kteří příjdou třeba na dobrou kávu nebo posedět s přáteli. Je to radost. Teprve čas ukáže zda jsme zvolili správný přístup, zda kavárna obstojí a bude mít možnost žít svůj vlastní třeba nekonečný příběh.”

V podvečer začíná do kavárny pronikat velkými okny zapadající slunce. A právě tyto chvíle si prostor kavárny užívá Antonín Tichý: „Budova je natočená tak, že jedna prosklená stěna je situovaná na východ, druhá na západ. Když sem přijdete kolem páté, slunce prosvítá skrze květiny a háže spoustu stínů, na baru se promítají siluety lidí a kytek. To je kavárna nejhezčí.”

Oba bratři si vychutnávají kavárenské prostory a kouzlo, které nabízí. Michal Tichý kavárny dokonce přirovnává k životnímu partnerovi:  „Život je boj a právě kavárny jsou stejně jako partneři často na straně člověka jakousi oporou na bojišti. Kavárenský život je zároveň i hra, show, jejíž součástí se host stává. A mělo by ho to bavit. V souvislosti s válkou na Ukrajině na mě velmi zapůsobily právě rozbité a prázdné interiéry kaváren. Důležitou roli kaváren a vlastně celé kultury gastronomie ve svobodném světě si teď uvědomuji mnohem více.”

Jedním tahem

Adresa: Šedesátá 7015, Zlín

Architekt: Atelier 3P