Svěží káva: Mrazírnu vystřídala kompresorovna Zbrojovky. Industra.coffee na nové adrese i praží

Červen 29, 2022 | autor: Tereza Oprchalová | Foto: Tereza Oprchalová

Legendární brněnská Industra v nových kulisách a s vlastní pražírnou. O budování provozu v syrových industriálních prostorách jsme si povídali s Petrou Střeleckou a Adamem Obrátilem, kteří za kavárnou stojí. 



BRNO – Bývalý průmyslový areál Zbrojovky se se postupně proměňuje v moderní městskou čtvrť. Mizí staré budovy a vzniká tu prostor pro nové aktivity. Jednou z příjemných novinek je i Industra. Jejich kávu jste si mohli pár měsíců vychutnávat v provizoriu místní Hovorny, odkud letos na jaře přesídlili do vlastní budovy. Tu stejně jako na původním místě na Masné využívají i se stejnojmenným kreativním hubem. Pod jednou střechou tak kromě kavárny s pražírnou najdete galerii, divadlo, ateliéry a lab.

 

Vaše původní prostory v mrazírnách na Masné jste museli před cca rokem a půl opustit. Jak jste našli tento prostor?  
Adam: Stěhovali jsme se ze starého prostoru na Masné a Zbrojovka o nás projevila zájem. V týdnu, kdy jsme balili Industru, přišli s nabídkou. 
Petra: Balilo se a stěhovalo, ale nebylo kam. Ředitel hubu Industra potřeboval přestěhovat veškeré osazenstvo, a tak udělal haló. Načež se mu Zbrojovka ozvala sama. Když jsme dostali výpověď z nájmu bývalého prostoru, zvažovali jsme se že trhneme od kreativního hubu Industra a zařídíme si něco sami. Ale nakonec jsme do Zbrojovky šli spolu. Budova, kde se teď nacházíme, patří mezi ty, které se zatím nezbouraly, a máme vyhlídku, že tu bude alespoň další čtyři roky. 

Přemýšleli jste tehdy i o jiných místech v Brně, kam by se Industra dala přestěhovat? 
Adam: Popravdě nebylo moc na výběr, měli jsme rozjednanou halu naprosti Spielberk Office v bývalé tiskárně. Je to na Vídeňské směrem k Bauhausu. Nicméně mělo to svoje nevýhody. Prostor byl v patře, pro Industru vlastně celkem malý a ne úplně snadno dostupný. 
Petra: Místo se podle nás nehodilo pro kavárnu co se týká dosažitelnosti, je celkem odřízlé silnicemi, takže i pěšky těžko dostupné. 

Posunuly se někam od té doby, co jste otevřeli Industru na Masné, vaše představy o tom, jak by měla vypadat kavárna? 
Adam: Víc než stěhování samotné nás vlastně naučila korona. Tím, že se po dobu lockdownů a omezení nedalo sedět uvnitř, jsme se dostali do situace (a možná to bylo i díky nadšenému povzbuzování našich fanoušků), kdy jsme byli schopni dosáhnout dvoutřetinových tržeb při mnohem menších nákladech na zaměstnance. Vloni v březnu jsme otevřeli provizorní provoz na Zbrojovce v Hovorně a vydávali jsme pouze s sebou. Jeden člověk zvládl tehdy připravit tolik káv, co by v sobotu na Masné udělali tři. To se dost změnilo. 
Dnes neobsluhujeme ke stolu, hosté si objednávají sami na baru. To vám rozváže ruce, znamená to méně roznášení, méně personálu. Je to jiné, doufám, že hosté neutrpěli na zážitku, my to stále vidíme jako koncept super produktu na zajímavém místě. Možná se dá říct, že je to taková nemilosrdná optimalizace. (smích)

Vaše základní filozofie se tedy i přesto nezměnila? 
Petra: Nám přijde, že si nás industriální prostory samy nacházejí a my tím, jak si tak plujeme, koncept kavárny dost ohýbáme v tom smyslu, že ho přizpůsobujeme aktuálnímu  prostoru. Takže na každém místě je to trošku jiné. I co se týče vizuálu nebo zážitku. Někde jsme hosty obsloužili u stolu, tady na Zbrojovce přicházíte do brutálního a raw prostoru a někteří hosté si v tom libují s námi, někteří odpadnou a přijdou zase noví. Víme, že i odsud se budeme muset pravděpodobně za čtyři roky stěhovat a pořád náš koncept ohýbat tomu, co nám přijde do cesty. 

Působili jste asi rok v provizoriu v Hovorně, jaké to bylo?
Petra: Jak se to vezme. Líbil se mi prostor se stolky, kde seděli hosté, vyvolával ve mně až takový posh pocit, ten travertin, krásná podlaha, zkrátka historický hezký barák. Ale bylo pro nás těžké udělat z tohoto provizoria cool bar, protože na tak krátkou dobu nemělo cenu řešit například nová světla a podobně. Pro nás tam ale bylo poměrně nepraktické zázemí pro práci. Neutěšené, nepohodlné. Kuchyni jsme museli vybudovat v bývalé kanceláři. Na zemi lino, starý koberec, těžko se tam něco budovalo, nakonec to byla celkem úleva odejít. 
Adam: Kafe se vyrábělo na místě, odkud ani nebylo viděl na plac na hosty, bylo to takové odříznuté. Mělo to něco do sebe, jeden z hostů nám říkal, že to vypadá trošku jako nádraží a ona to fakt byla trochu taková obrovská čekárna na vlak. 

Jaká je historie budovy, ve které aktuálně sídlíte? K čemu sloužila? A co z prvků jste zachovali? 
Adam: Je to bývalá kompresorovna. Přiznáme se, že úplně netušíme, co si pod tím představit, jestli se tu vyráběl stlačený vzduch pro celou Zbrojovku. Kromě hlavní velké haly se tu nachází spousta bočních kójí, které sloužily jako zázemí pro pracující. Jednou z nich je i naše kuchyně. Když jsme sem přišli, byl tam gauč, stůl, obrovské věšáky na spousty klíčů. V dalších jednotlivých kójích se nacházela filtrační zařízení a ze střechy vedly náhony vzduchu. Některé z nich jsme přebudovali na světlíky. 
Takže nějaké pozůstatky tu jsou. Například konstrukce, ze kterých je udělaný bar, to jsou právě kusy filtrace, které jsme našli v bočních kójích. Vzadu máme pražírnu, je v místnosti, vzniklé probouráním tří menších jednotek. Zvenčí je vidět ještě jedna část budovy, která  je nám nepřístupná. Má několik pater, kanceláře, zázemí, velín a nachází se tam trafostanice, kvůli které tam s ohledem na bezpečnost bohužel nemůžeme.  

Má tu kavárna vyhrazený přesný prostor? 
Adam: Není tu naznačená čára, kde kavárna končí. Když se tu konal olympijský festival, organizátoři rozdělili prostor obřími papírovými rolemi a vzadu vytvořili VIP zónu. To tak nějak přirozeně rozdělilo halu napůl. 
Petra: Mimochodem z těchto několik metrů dlouhých rolí jsme tu vyrobili židličky. 
Adam: Ve vzdálenější části máme kóji s pražírnou a tam se také hraje většina divadel. Nedávno se tu vybudovala regálová vestavba, díky které vzniklo místo pro galerii. Tím se zjednodušil provoz. Výstavní prostor je oddělený a nám zbyl prostor pod vestavbou. 

Co tu bylo nutné během úprav budovy změnit zásadně? 
Adam: Na stropě bylo velké množství takových textilních čtverců, zřejmě kvůli tlumení zvuku. Musím říct, že to mělo mnohem lepší akustiku. Ale celé bylo to strašně špinavé, zaprášené, umaštěné a muselo se to sundat. Malovalo se tu, udělala se celá nová elektroinstalace.  Možná to i teď působí jako neutěšená hala, ale vidět to předtím, to je pořádný rozdíl. Uklidilo se tady zásadně. Vybudovalo se sociální zařízení, právě z těch jednotlivých kójí. Taky tam vznikla zkušebna a zázemí pro divadlo Feste a jiné hostující soubory. A v neposlední řadě je tu naše pražírna, rozdělená na část, kde se praží, balí, uskladňuje zelené kafe a na další část, kde kávu ochutnáváme, učíme kurzy a máme tam takovou minikancelář.

A co svítidla na stopě? 
Adam: Ta jsou původní. Bohužel jsou tam nějaké výbojky, takže by to chtělo časem vyměnit zdroj, svítí to namodrale nebo oranžově a bzučí to. 

Srdcem každé kavárny je bar? Měli jste jasnou představu o jeho podobě? 
Adam: Bar jsme si nechali dělat na zakázku, přemýšleli jsme, z čeho ho vyrobit, načež se nám tu řemeslníci prošli a navrhli tento materiál. Pokrátili ho a uzpůsobili. Nakonec se nám hodně líbí, má zároveň takový upcyklingový a industriální šmrnc. 

Vytvářeli jste si návrh interiéru? Nebo jste měli alespoň nějakou představu? 
Adam: Návrh vznikal s Pepou Řehákem, jehož nápady se nakonec ne všechny realizovaly. Původní plány byly trochu jiné, původně nepočítaly například s tím, že budeme využívat kóji, kde teď máme kuchyni. 
Pokud to mám srovnat, tak na Masné jsme se před realizací potkali s architektkou, která už měla představu, jak kavárna v Industře bude vypadat. Pouze jsme lehce pozměnili její návrh, který už byl hotový včetně domluvených dodavatelů. 
Jak už Petra říkala, snažíme se přizpůsobit prostoru. Myslím si, že je obrovsky náročné vymyslet návrh v hlavě a na papíře tak, aby pak fungoval. Některé provozy mohou být při otvíračce nádherné, krásně navržené, ale časem se zaskládají. Tady tomu naštěstí nějakou tou ledničkou navíc neuškodíte, protože už je to tu v určitém smyslu neutěšené. Což se ale hodí. Nechtěli bychom být takový ten ultra čistý minimalistický podnik. 
Petra: Když jsme to tu ze začátku viděli, došlo nám, jak se ty mrazírny na Masné šest let zkrášlovaly, ten konečný stav tam byl vlastně krásný. Tady jsme začali zase od píky. 

Působíte v bývalé průmyslové hale. Jak by se měl návštěvník u vás cítit? 
Adam: Přiznám se, že my na toto úplně nehrajeme. Lidé, kteří sem chodí, to mohou vnímat třeba jako kuriózní prostor, jiní lidé sem chodí, protože je tu uvnitř chládek nebo to naopak mají raději venku, protože jsou tam stromy, lehátka… 
Petra: Nevnímáme sami sebe jako experience makers jako například některé bary tady v Brně. Když si jdete vyrazit na koktejl do baru, nějak se obléknete, přichystáte. Ale kafe je vlastně celkem všední záležitost. Ačkoli to může být cíl vycházky nebo parádně strávené sobotní odpoledne. Samozřejmě by se dala vymyslet experience kavárna, ale my nechceme provozovat kavárnu nějakým způsobem exkluzivní. Zvažovali jsme i nápad, co kdybychom udělali kavárnu, kam lidé půjdou třikrát do roka na nějaké extrémní speciality, ale pak jsme si říkali, že to nechceme dělat v bílé košili v naleštěném prostoru. Nikdy tady z toho prostoru nebude útulný obýváček s kobercem a křesílky.  Zároveň tu nechceme dělat nějakou nahranou industriální atmosféru. 
Adam: Chceme být součástí celého hubu Industry, která pro svůj provoz potřebuje určitou výměru. Tak velké prostory najdete nejlépe v industriálu. Pro nás je ten industriál příjemnější než čančat nějakou kavárnu v místě, kde už ji všichni mají, a za vysoké nájmy. My děláme to, co umíme a co nás baví. Kávu, dezerty, brunche. Na takových trochu divných místech jako je Zbrojovka, stará hala, ale i farma na Ráječku, kde teď působíme, nejsme nuceni k co nejvyšším tržbám, aby se podnik uživil. 

Mnoho kaváren mimo centrum se napojí na lokální život. Týká se to i Industry? Pozorujete, že by sem chodili místní? 
Petra: My tady moc obyvatel v přímé blízkosti nemáme. Není to ale schválně, sami rádi chodíme do podniků, co máme blízko u domu. Nebráníme se tomu, jen to tak vždycky vyjde, že jsme někde v prdeli. Tohle je ale zatím ta nejlepší. 
Adam: Uvidíme na podzim. 
Petra: My vždycky řešíme věci tak dva týdny dopředu. Myslím, že napadne sníh a my si řekneme, oukej, co teď? (smích) Do mrazíren chodili hosté i v zimě a taky tam nebylo úplně teplo. Dokonce se poohlížíme po místě, které by bylo udržitelnější po celý rok. 
Adam: V mrazírnách jsme i na měsíc zavřeli, když byla zima. Sbalili jsme se a jeli do tepla pryč. 

Kdy je to tady v Industře nejpříjemnější? Kdy to tu máte nejraději? 
Petra: Mám ráda všední dny odpoledne. Venku je vedro, vy se tu schováte a dáte si něco studeného. Scházíme se i mimo pracovní dobu s brigádníky, kteří bydlí nedaleko. 
Adam: Mě to baví o víkendu, kdy sem přijde nejvíc lidí. Je velká pravděpodobnost, že potkáme známé a přátele. Dcera si dá mošt, my si dáme kafe, zároveň můžeme strávit kus dne se známými, to jsou skvělé okamžiky. 

Kavárna Industra

Autor: Tereza Oprchalová

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies